Já nevím, on nikdy nebyl nežravý. koncem března měl rok, tam to taky někdy začalo, pomalinku, sem tam…
Když mu řeknu “můžeš” a jdu do jiné místnosti, tak tam stojí a čumí na misku a pak jde za náma vedle 😀
Hezký den všem,
přemýšlím, kam to dát, ale zeptám se tu…
Poslední dobou odmítá Jack jíst jídlo z misky. To samé jídlo sní nadšeně při tréninku, sní ho nadšeně z plnících hraček, sní ho nadšeně ze země. Ale na svou misku prostě kouká a nežere.
Napadlo mě, že jsme ho museli nějak rozbít 😀…Protože vždycky to bylo tak, že čekal v pelíšku na povel “můžeš” (aby po nás neskákal, nepletl se pod nohy, pro nějaké sebeovládání a tak. No a pak se občas stávalo, že jsem mu to musela říct 2x, protože poprvé mě asi bblě slyšel, nebyl si jistý jestli jako fakt jsem řekla “můžeš”…no a teď mi přijde že i kdybych mu to řekla 10x tak stejně na tu misku jen kouká.
Tak jestli jsme ho prostě nějak neodnaučili jíst z misky…já fakt nevím🤔. Zkoušela jsem mu to dávat i na talíř, ale stejný výsledek a jakmile to vysypu na zem, tak to sní.
Ve štěněčí školičce se občas cvičilo s miskami, že se tam hodil pamlsek a pes čekal na povel, nebo se chodilo kolem misky a pak se tam pouštěl za odměnu, tam mu to šlo, ale zároveň zhruba ve stejný čas, kdy se to cvičilo ve školičce mi přišlo, že to přestává chápat najednou doma. Tak jsem mu to jídlo dala vždycky nakonec jinak, protože by mě švihlo ho přemlouvat ať to z té misky sní.
No u nás byl nejhorší incident akorát borderka na volno, která přiběhla a řvala na mě…a pak jen skupina hrajících si psů na louce, která začala Jacka spíš šikanovat, takže jsem si odchytla svýho psa a šli jsme pryč a od té doby ho mezi skupinu psů vůbec nepouštím, protože ten náš je vždycky otloukánek. Ale když potká někoho z těch psů samostatně, hrát si chce a může, protože to si hrajou hezky. Ve skupině se to vždycky zvrtne tak, že se baví jen ostatní.
Držkující psy na vodítku tak nějak nepočítám, občas na nás někdo štěkne. Jediní psi na vodítku, ze kterých nemám úplně dobrý pocit jsou dva (asi?) sourozenci plemene bully - té nejmenší verze. Ti vypadají že by nezůstali jen u štěkání, ale ti na volno nechodí.
Případně po něm vyjel jiný pes ve chvíli, kdy se Jack choval nevhodně a ignoroval jiné signály, ale to byla spíš výchovná a hned po tom spolu zase normálně fungovali, žádná agrese nebo tak…tak už zjistil, že ostatním psům se rozhodně neskáče ze zadu na záda, ani se na ně nepokládají packy.
No jasně, ale můj pes je můj pes a tam člověk ví, že se to stalo tak nějak omylem…já už měla od toho našeho prokousnutý malíček ze hry, prostě jsem držela hračku moc blízko zubům když překousával.
A jednou (už dřív) se mě leknul, když sondoval nějakého psa na druhém chodníku, který na něj začal štěkat. Jack začal štěkat taky, tak jsem ho chytla za kšíry, že jdeme jinam. To uskočil, stáhnul ocas a vynadal mi taky.
Každopádně nebojím se sahat na svýho psa, ale na cizí teda jo 😀…
Já občas přemýšlím, jestli se psů vlastně nebojím. Já vždycky šla do kontaktu se psama, který znám, tak mě to nenapadlo, ale teď jak potkáváme psů a pejskařů víc, tak o tom občas přemýšlím. Občas s náma chodí venčit pán s maliňákem, pes poslouchá jak hodinky. Cizí dospělé psy nemusí, ale Jacka a Jackova polobrášku zná od jejich štěněčího věku, nechává jim i svoje hračky a tak…ale když jsem ho viděla poprvé, tak moje první myšlenka byla, že mám po psovi a ještě dalších pár setkání jsem byla velmi opatrná…i teď mám z toho psa respekt a to si vždycky přijde pro pomuchlání…kdyby chtěl, tak mě sežere 😂.
Myslím, že ta kraťanda je pro mě tak maximum. Nechápu, že jsem kdy chtěla americkou akitu 😀
Ty jo, a to se nebojíte, že vás pokoušou?
Já bych na cizího psa, kterej nevypadá přátelsky, rozhodně nesahala. Dodnes si dost živě pamatuju, jak se pokoušeli známí na neoplocené zahradě odchytit cizího retrívra, co jim šel po slepicích a jakmile byl pes čapnut za obojek, tak se otočil a kousnul si do člověka.
Bylo mi asi 10 a rozhodně mě to naučilo na cizí psy nechmatat 😀.
Jak spolu ragdollové s devonkem vycházejí?
Naše ragdollka je echt potvora a ředitelka 😀…trochu mě to mrzí, ale tak s její povahou nic neudělám. Kvůli tomu už přítel do budoucna ragdolla nechce.
Určitě je to vždy velmi individuální dle povah daných koček. Mám mezi kamarády a známými dost lidí, kteří žijí s kočkami a co pozoruji i třeba z jejich vyprávění, tak většinou je u opačných pohlaví buď problém, nebo se tolerují, ale spíš ignorují a do kontaktu moc nejdou.
V jednom případě byl relativně fungující pár kočka x kocour (kastráti), ale kamarádka si vzala třetího kocourka, kterého se někdo zbavoval a teď oba její kocouři šikanují tu kočku. Stále přemýšlí, jestli toho nového dát pryč, ale zase nechce…no je to těžké.
Osobně si myslím, že kdyby naše Lyarra žila s kočkou (nebo sama 😀) a Willy zase s kocourem, byli by takhle mnohem spokojenější. Naše kočka je prostě potvora tak nějak všeobecně. Na lidi velmi milá a hodně mazlivá (i cizí), ale zvířata jsou jiná kapitola. Občas si schválně sedne do dveří a fackuje kocoura i psa, kteří chtějí projít. Když pošlu psa na místo, tak nejde, pokud mu v cestě sedí Lyarra…couvá a zoufale na mě kouká ať ten problém vyřeším 😀…
Já bych i řekla, že většinou, pokud dvě kočky, tak stejného pohlaví. Kočky i kocouři si hrají většinou jinak.
Až a jestli budu někdy pořizovat další kočeny, jelikož si bez kočky už úplně neumím život představit, tak půjdu do dvou kotěcích holek, nebo naopak kluků.
Nemám to jen ze svého pozorování (kočka byla s předchozí spolubydlící kočkou v pohodě a taky mnohem lépe snesla druhou kočku kamarádky, u které byla občas na hlídání, než našeho kocoura) ale i z okolí lidí, kteří mají kočky dvě. Právě ve většině případů je pár kočka x kocour problematický, jelikož kocouři si hrají stylem wrestling a ty kočky to mnohdy nezvládají a je z toho syčení, vztekání a rvačky. Naopak dva kocouři si takto spolu hrají v pohodě a ani jedna strana nemá újmu.
Asi bych řekla, že dospělá kočka bude mnohem raději sama, než s druhou kočkou, která ji šikanuje nebo obtěžuje.
U nás má někdo dva american bully, ale tu pocket verzi (je to velké zhruba jako corgi). I tak ti psi startují na vodítkách po každém v dohledu. Většinou je venčí sám klučina, tomu může být tak 15 - 16 let…trochu se děsím, kdyby se mu vyškubli z vodítka. Zatím se nic nestalo, ale i tak jdu raději jinam, když je vidím venku.
My tu máme zajocha hned před panelákem 😀…potkáváme ho pozdě večer, nebo brzo ráno. Je to docela drzoun, ale drží se v dostatečné vzdálenosti. Jack už na něj jen kouká a po upozornění zase hezky ťape. Zajíc už asi umí dobře vyhodnotit situaci, protože neprchá, vždycky jen panáčkuje a kouká jestli něco bude nebo ne.
Občas jsme se navzájem překvapili a lekli, když odpočíval někde u plotu. Zajíc i Jack vyskočili do vzduchu 😀 a já se lekla taky.
Občas se hledá domov i dospělým mainkám, které se naopak nehodí do skupiny koček a chtějí být spíš samy. Chovatelé takto občas “vyřazují” kočky z chovu právě proto, že je ostatní kočky šikanují, nebo naopak. Mnohdy se jedná i o mladé kočky kolem dvou let věku. Není to teda úplně běžné, ale jsem ve skupinách mainek na fb a občas se tam nějaká kočka takto objeví.
To by mohlo být řešení. Nebo pořídit kočky dvě a druhou klidně “obyčejnou”. Tam ale může být blbý váhový nepoměr.
Jo a taky pozor, chovatelé jsou velmi hákliví na pouštění koček ven, takže maximálně na postroji a vodítku.
U nás to bylo tak, že jsme si tenkrát se spolubydlící braly každá kotě v rozmezí asi 14 dnů, bydlely jsme spolu asi dva roky a já se pak stěhovala se svojí kočkou k příteli. No a nakonec jsme pořídili pětiměsíčního maiňáka a kočka to teda moc neocenila 😀…doteď se pouze tolerují, občas Lyarra Willyho jen tak zfackuje, on se jí raději klidí z cesty. Sem tam se v noci vy*írají, že Lyarra si zaleze někam do pelíšku, nebo krabice, Willy si sedne před ni a jí to strašně vadí, takže na něj začne držkovat. To po nich občas hodím polštář nebo plyšáka, protože vždycky takhle kraví jen v noci, když si myslí, že spíme 😀…
A chudák pejsek má z jejich hádek vždycky trauma. Když na sebe držkují přes den, nejraději by nám skočil do náruče, jak je z toho rozrušen. Většinou je naštěstí klid, tolerují se, občas se vzájemně olíznou (velmi výjimečně), ale nikdy si spolu nehrají.
Jinak edit: jak tu někdo psal že kocour byl první dva roky neřízená střela…naše kočky od chovatelů byly vždycky klidnější, nikdo bordel nedělal…ragdollka byla brambora už od mala a Willy jakoby stejně druhou kočku doma neměl, páč ta mu dávala jasně najevo ať k ní ani neleze, takže si hrál jen s náma, nebo sám s hračkama a bylo to hodné koťátko, až když vyrostl byl trochu tank a byl schopný při hře převracet i židle 😀
Já taky ne,
ale mám přítele s autem a ten buď jezdí na tréninky a výstavy s náma, protože to bere jako společné strávený čas, nebo nás odveze a dělá si svoje věci na noťasu a nevadí mu to.
Nedokázala bych řídit, jsem stresař a okamžitě panikařím. Sedět za volantem je pro mě na omdlení 😀 … zvládla jsem řídit šnečí rychlostí na prázdném parkovišti a stejně mi z toho bylo špatně. Natož někde mezi auty…brrrr…a i kdybych ten řidičák nějak udělala, stejně bych byla nejhorší řidič na světě se svojí nervovou soustavou 😀…
Ale já se bojím jezdit na silnici i na kole, jednou mě smetlo auto do příkopy, když jsem chodila na střední, a od té doby mám strach.
Na druhou stranu ve městě je skvělá dostupnost MHD a auto tu není prakticky potřeba na nějaké každodenní použití.
Já samozřejmě taky nejsem pro, aby lidi ve velkým trhali všechny kytky v přírodě, ale zrovna pampelišky rostou doslova všude, tady ve městě je toho plno, většinou se to všude seká (neříkám, že je to dobře), takže to, že si někdo utrhne pár pampelišek a udělá si z toho věneček, neberu jako žádnou tragedii a nemyslím si, že to komukoliv ublížilo.
Pardon, ale peskovat někoho kvůli pár utrženým pampeliškám na fotku mi přijde už dost extrémní.
Tak ono vždycky záleží na konkrétní kočce. Willy i Lyarra jsou navázaní na nás, na sebe skoro vůbec, spíš se tolerují 😀…jako určitě je lepší, že tam je NĚKDO další a není tam 1 kočka sama, to zase jo. Ale že by trávili spolu nějak čas když nejsme doma a idilicky spolu spali v pelíšku, tak to ne, maximálně jde Lyarra Willyho profackovat, že jí leží na JEJÍM místě…
Věřím i tomu, že jsou kočky extrémně fixované na majitele/lidi obecně? a špatně nesou, že není doma i když sdílí prostor s další kočkou. Příbuzná chodí hlídat kočky kolegyně a musí u ní třeba ten týden bydlet, když jede na dovolenou, protože jedna kočka prostě nežere, když doma není člověk…jsou takhle domluvené od doby co ta kočka skončila na kapačkách. Otázka, jestli to pak už není nějaká psychická porucha jedince.
Rozhodně netahat kocoura s sebou po návštěvách…jak psala biaca, před odjezdem vyčistit wc, dát jídlo, vyměnit vodu a připravit nějaké hračky s mňamkama.
Já teda nikdy neměla problém nechat kočky samotné i přes víkend. Pokud je to na více, než dva dny, dochází nekdo 1x denně vyčistit wc, vyměnit vodu, nakrmit. Ale mám kočky dvě. Kocour se bojí cizích a je opatrný u lidí, co dlouho neviděl, takže většinou někam zaleze, když přijde krmič…no a kočce je všechno jedno 😀.
Jednou nám teda nechala uprostřed pokoje bobek, když jsme byli 10 dnů na dovče a krmil kamarád. Ale to mohla být i nehoda, že se jí to nalepilo na chlupy a odpadlo cestou.
Pokud nevíte, jak bude kocour reagovat, pořiďte si kameru, můžete sem tam mrknout. Mívají i záznam a budete vědět pro příště.
chce to zkoušet…různé druhy masa, různé druhy kapsiček a konzerv, různé druhy granulí, protože ne každá kočka jí vše.
U nás jedou nejvíc granule, ale jen určité druhy a určité příchutě (ryby, kuře, krůta).
Z kapsiček a konzerv mi žerou jedině trhané maso ve vlastní štávě/vývaru (maso v želé, ani paštiky nežerou) a to zase prakticky jen rybí (tuňák, losos). Syrové maso vůbec, vařené taky ne…jediné, co sní, je syrový losos, když děláme sushi…konzervu jim dávám jen párkrát týdně a stejně to většinou dojídá pes.
Kocour si občas dával bílý jogurt, ale už ho taky nechce.
Šunky, uzeniny a jiné slané a kořeněné věci nenabízím vůbec. Vzhledem k tomu, že nic moc nechtějí, jsou většinou na granulích, což pro ně není za trest, ale spíš za odměnu, že jim nenutím něco jiného 😀…
Dobré je posypat nové krmení probiotiky - my kupujeme fortifloru, kočkám hodně chutná a voní, to může pomoct. Potom existují různé vitaminové pasty (kupujeme od gimcat - jiné nežerou 😀)…nebo maso zkusit nastrouhat, natrhat na kousíčky, udělat nekořeněný vývar…
zkoušela jsem maso posypávat probiotiky, míchala jsem do toho gourmet konzervy, které nejsou nic moc, ale kočkám většinou jedou a nic…asi záleží na vaší trpělivosti a vytrvalosti. Já to vždycky po pár dnech vzdám, aby kočky neumřely hlady a dám jim zpátky granule. Taky by nám kocour vyřval díru do hlavy.
Co se týče granclí, u nás je největší hit Purizon (tam ale mají teď víc druhů a kvalit) nebo Amanova. Míchám jim to většinou s Canaganem, který mi přijde kvalitnější. Dřív jsem kupovala Orijen cat&kitten, to jim chutnalo taky hodně, ale jak je na tom s kvalitou teď netuším. Koupila to celé společnost, které nevěřím, takže už dlouho nekupuji.
Z konzerv a kapsiček kupuji applaws a cosmu, občas si dají kapsičku od fitminu.
To že to chutná (nebo to tolerují) našim kočkám ale neznamená, že to budou jíst i ostatní.
Štěně bylo v ohrádce, když se v noci spalo, když se přes den vařilo a nebyl čas hlídat na 100% nebo když bylo samo doma.
Ja nechtěla aby se naučil je honit, protože pro psa to je strašná sranda. Když byl na volno, tak měl na sobě občas vodítko, nebo se kočky samy držely z dosahu. Samozřejmě se je snažil honit, když by měl možnost. Dvakrát se mu to povedlo. Kocour zdrhal, kočka jak kdy. Nakonec nikam neběhala a pejsek dostával přes čuňu, ale byla na něj hodna a nevytahovala drápky.
Ohrádkou můžete i přehradit místnost třeba a tak. Za mě je super.
Ježiš já jsem tyran a nelida…nejen, že náš pes rozhodně od stolu nedostává nic, ale i všechny návštěvy mají striktní zákaz ho čímkoliv krmit, když by u nich náhodou seděl a žebral 😀…
když jíme, tak leží na svém místě a hezky čeká, aby se nemotal u stolu…tam teda většinou dostane i něco psího na kousání/psí mlsku. O tom, že by dostával buchty, svíčkovou a řízečky si může nechat jen zdát 🤭.
Na druhou stranu máme v rodině odstrašující případ, kdy je pes naučen žebrat tak ukrutně, že nejdřív do vás mlátí packou a když to nepomůže, štěká (sice jorkmut, ale i tak je to velmi nepříjemné). Takže jsem na tohle byla velmi striktní.
Psovi teď budu měnit podruhé. První změna proběhla po dokrmeni pytle od chovatelky a teď vlastně po roce psa s tím, že mám doma ještě 7 kilo těch aktuálních. Ja bych je neměnila, kdyby je stále žral s chutí. Stejně tak ale nebudu kupovat každý měsíc jiné. To bude mít smůlu 😂
U koček mám v jednu dobu otevřené vždycky dva pytlíky a v každé misce mají nasypaný jiný druh 😅 (kočky mají nasypáno celý den). Jasně nemá se to údajně, ale obě kočka takhle byly zvyklé už od chovatelky, ta měla několik druhů naráz k dispozici. Problémy jim to nedělá a skutečně si to střídají dle toho na co mají chuť.
Kolega snad pokaždé kupuje fence jiné granule, nebo mu objednávám já 4 různé pytlíky na jeho žádost, pac mám slevu. A fena žádné problémy nemá, krmí takhle celý život protože prostě nežere stejne granule dýl než měsíc. Taky to asi není ideální.