06.08.2023, 18:17:13 xxx.xxx.147.163
HelaS:Koně není třeba zrovna bít, ale je naprosto nezbytné mu sdělit, ihned a jemu srozumitelným způsobem, že tohle je přes čáru.
Pro příklad: moje úplně první kobylka byla sice hodná, ale chodila po mně. Tehdy se tomu ještě neříkalo “porušení osobního prostoru bez dovolení”.
Prostě - kdykoli na mě šlápla. Au.
Jak já se bála, abych jí neukřivdila! Takže to pomalu, ale jistě gradovalo.
Jednoho dne mi zas šlápla na nohu a fakt to bolelo. Neudžela jsem se, praštila ji pěstičkou do plece a houkla na ni.
Odskočila úlekem, a… najednou vypadala, že se jí hrozně ulevilo. Jakoby svět dostal zpět řád, který má mít.
A pak už na mě nikdy nešlápla. Jak píšu; byl to hodnej kůň.
Mám stejnou zkušenost. Když se hřebec ohnal a zkoušel cvaknout, tak jsem nejdřív houkla. A napodruhé už jsem praštila tím, co jsem měla zrovna v ruce. Nebo taky ničím. i ta pěstička stačila. Ale čas od času to stejně zkusil. A pokaždé - aha, tak nic.




