Když u nás na statku provázím návštěvy a ukazuju jim mladé býčky, tak se mě snad pokaždý zeptají, jestli je taky jím a jestli mi to nepřijde divný, když je znám od narození. Tak jim odpovídám, že právě proto mi to divný nepřijde. Protože vím, že mají krásnej život venku na pastvinách, baští samý dobrý věci a když už se vezou na ty jatka, tak jen 3 kilometry a jdou na řadu okamžitě po složení z auta. Kéž bych tuhle jistotu měla u všeho mnou konzumovaného masa. Já masová moc nejsem, konina jako taková mi nechutná, koňskou klobásu si klidně dám.
Jak už tu bylo zmíněno několikrát, jde o to, jak ta zvířata žijí a jak jsou porážena, co je s nima po jejich smrti, už je tak nějak “jedno”.
Nejběžnější jsou struvity - krmit stravou s nízkým obsahem fosforu a hořčíku - tzn. masa třeba jen ⅓ a dietního (drůbež, králik…), zbytek přílohy. Dále je dobré okyselovat moč - buď spešl doplňky jako je třeba Uropet pasta anebo obyč. vit. C - já dávala vždy v přírodní formě (jablka, hrušky…). Pak jsem taky přidávala bylinky - celík zlatobýl a lichořeřišnici, já dávala kapky. Dobré je ze začátku kontrolně měřit pH moči, mělo by být někde kolem 6 - 6,3 a podle výsledků upravovat dietu. Není to nic složitého.
Dobry den, existuji take utulky pro kone podobne jako je to u psu ? Kde by clovek prisel a uvidel nekolik koni a nejakeho si vybral ?
Ne v tom smyslu, v jakém fungují psí útulky a hlavně jaká se v nich nacházejí zvířata - viz. nade mnou. Rozhodně šance, že tam najdete zdravého a aktivního parťáka pro život, je téměř nulová.
K pelechům: u nás všechny mopsle hlasujou za tyhle plyšový hnízda. Mají i matrace z paměťové pěny a na ty nelehají vůbec nikdy, pouze v hnízdečkách a to i po více kusech najednou. Dají se normálně prát v pračce. Kupuju v Globusu.
Já si hlavně myslím, že přímo peruánský paso tu nepůjde sehnat, tudíž koupě přes oceán. A do toho já bych nikdy nešla - za prvé peníze, za druhé peníze a za třetí bych toho koně ráda viděla (několikrát) na živo, než za něj dám ty peníze…
Jezdec na koni je účastník silničního provozu se všemi povinnostmi k tomu se vztahujícími. Nevím, co je jezdecká stezka v kontextu s městem, znám pouze hipostezky vedoucí přírodou.
Upozornit hřebečka jemu srozumitelným způsobem přeci není bití. Vždy když mi mlaďoch prováděl tyto nepřístojnosti, dostal buď plácnuto přes pysky nebo štípanec do plecí. Velmi rychle pochopil, že na tyhle hry má ve výběhu kámoše a panička na to zvědavá není. Nejdůležitější je v tomto důslednost, tzn. ne, že mu to pětkrát zakážete/znepříjemníte a jednou mu to projde jen tak. Pravidlo je jasné, lidi se nekoušou a neštípou nikdy.
