Dneska asi v šest odpoledne jsem dostala do ruky pigáro od vosy, píchla mě úplně bezdůvodně, potvora.
Neměla jsem na to skoro žádnou reakci. Ale teď, asi po osmi hodinách, mě začala ruka bolet takovou silnou tupou bolestí , cítím to hlavně v kloubech od ramena po prsty na rukou , žihadlo byl těsně nad zápěstím.
Místo vpichu je hodně horký, ale ne jen trochu oteklý.
Tenhle byl s PP a exteriérově krásnej. Že by se dělaly genetický testy? Tak to by pak nebyla idiopatická agresivita, kdyby se vědělo, kterej chromozóm je ta to odpovědnej.., to by bylo dobrý..
No, a Váš je rozumnej kluk, že nevyhledává bulíky, asi ví, že dvě horký hlavy dohromady, to není dobrý 😊
Odpověď na příspěvek uživatele Lily z 04.08.2023, 11:28:07
Nojo, ale Vy to prostě se psy umíte 😊👍.
Já trochu tu fajn povahu poznala právě u toho psíka, co byl utracenej. Byl to srandista a docela ochotně se učil a měl takovou něžnou povahu.
U něj to opravdu byl neurologickej nebo psychiatrickej problém, nebyla to otázka výchovy. Něco jako epileptickej záchvat, byl pak chudák sám otřesenej, tisknul se k člověku o pomoc , hrozný pro všechny.., prostě nemoc. Pak se frekvence těch “záchvatů” stupňovala, už to pak vůbec nebyl on.
Mohu se prosím zeptat, jaké máte s bulíky špatné zkušenosti? Chovám je více jak 20 let a zajímalo by mě to. Děkuji.
No, asi mám smůlu, znám samý bezmozky .
Doroušovi jeden zdeformoval ucho, skočil po něm úplně bez varování. Jeho mámu serval jinej protože jak píše Verun “ všechny klacíky byly jeho”, prostě ležela a měla svůj klacík o on šel okolo. Jeho páník to omlouval tím, že je jinak hodnej, ale nesmí vidět, že má jinej pes klacek, míček nebo dostává pamlsek..a že když se mu jinej pes okamžitě podřídí, je všechno v pohodě, to se mi teda nezdálo…
V zahradní hospůdce, kam chodíme, jeden bulík rozrazil holčičce obličej, bylo to na hodně stehů, zůstala jí velká jizva. Byl u stolu nakrátko na vodítku, holčička měla v puse párek, tak si ho chtěl vzít. Nemyslel to špatně, jen do ní zubama narazil, nechtěl jí ublížit, kdyby měl košík, mohlo to dopadnout ještě o hodně hůř.
Známej měl bulíka, ten byl fajn, až na to, že trpěl idiopatickou agresivitou, byl v pohodě, rád se mazlil a najednou blikanec, a vyjel po vás, pak koukal jak sůva z nudlí, co se to stalo. Taky se točil za ocasem a všechny tyhle věci. Všichni se ho báli. Nakonec ho musel nechat utratit, pokousal už moc lidí a známej měl malý děti. Tenhle problém měla polovina vrhu.
Měla jsem tři psy z útulku, všichni byli moc fajn . Jedna fenka NO Čika, trvalo to půl roku než se přestala bát lidí, úplně nesocializovaná, pak byla opravdu úžasnej pes, nezapomenutelná. Ale měla nemocný srdíčko, asi následky pyrometry, umřela v deseti.
Druhej NO Rexík, byl skvělej, inteligentní, jen chtěl zprvu zabíjet kočky.. , zapadnul rychle, byl strašně podvyživenej , když k nám přišel. Chtěl být pořád se mnou, utíkal, když jsem odešla, byl to problém, uměl otevřít i kličky u okna, který šly strašně ztuha, chytrej a šikovnej až moc .
Třetí Hermánek, dárek pro mojí mámu k narozeninám. Černej špicoidní pejsek, starej. Celej personál trojskýho útulku se sešel, když jsme si ho brali, vůbec tomu nemohli uvěřit. Smrděl, zoubky zkažený a já s dcerou :" Jojo, to je přesně to, co chceme!" 🤣
Přivezly jsme ho přímo z útulku na oslavu, byl u nás hned jak doma, velká vzájemná láska, strávili s mámou ještě pět hezkejch let. Byl troubovitej, ale máma ho milovala a říkala mu Heřmánku , my ostatní Hermane 😅.