Příspěvky uživatele

Foto, z nichž je dobře patrné chovné prostředí…to by zde jakž takž šlo. Ale fotky zvířat pěkně z úhlů a zaostření, aby se dal do slušné míry posoudit exteriér…běháky, lalůčky, ušnice, hřebínky, tvar trupu, nasazení ocasu, stvolová kresba…spíš něco jako je zde: https://zvirata.bazos.cz/inzerat/190733017/ceska-kropenka-zlata-kmen-zarazen-v-genovem-fondu.php

či https://zvirata.bazos.cz/inzerat/190483893/ceska-zlata-kropenka-kohoutci.php

Ale koukám, že třeba v jiném inzerátu https://zvirata.bazos.cz/inzerat/191006068/ceska-zlata-kropenka-kurice-strakonice-pelhrimov.php

tam má pan Šlehofer i z mého úhlu pohledu dostatečně detailní fotku slepičky.

Zdravím. Specializuji se spíše na české husy, ovšem jako další původní plemeno a genetický zdroj se občas mihnu i kolem kropenek. O pánovi z inzerátu vím ( J. Šlehofer), byť osobně jsem zatím neměl tu čest. Rok nebo dva nazpět se dostal do tvrdého konfliktu s oficiálním plemenitbu kropenek provádějícím útvarem  - klubem, v rámci svazu. Na základě pánova tvrzení (zjednodušeně), že geneticky čistá má zvířata už jen pouze on, a v klubu jsou už jen kříženci. Podpořeno genetickými testy. Rozebírala se i polemika ohledně ruských CZK. Velmi zajímavá diskuse na staré Ifauně.cz. Problém byl však mj., že za holotyp pán suverénně označil svůj vlastní chov (nevím přesně, na základě jakých dat a proč), a cokoli se od něj geneticky lišilo, “musí být samozřejmě kříženec”. Popřípadě, že mu prý z klubových NV často vykouklo něco exteriérem na hony vzdálené kropence.

Kde je pravda, nevím a zatím nehodlám zjišťovat, svou expertizu zaměřuju na jiná plemena a skupiny. Co ale fundovaně posoudit mohu, je fotodokumentace u inzerátu. Byť v exteriéru kropenek nejsem honěný, samotná kvalita (rozlišení a přiblížení) foto, počet zvířat na fotce, úhel objektivu - nesplňují to, co by dle mě mělo být fotopřílohou u inzerátu z kvalitního chovu. Může jít samozřejmě třeba o člověka, příliš se nekamarádícího s fotografováním…

Zdravím. Husa kadeřavá (sebastopolská). Ono s touto vadou peří je tuším právě tohle jedno jediné plemeno. I když tuším, že už se i rozlišují různé “odnože” plemene dle rozsahu kadeřavosti. 

Zdravím. S holuby konkrétně zkušenost nemám, ale s husami, slepicemi i exotickými plazy ano. https://www.privez-zvire.cz/

A za mě naprostá spokojenost. Nutná samozřejmě zodpovědnost a kompetentnost osoby, co zvíře předává, a tuplem pak osoby, která si ho má u kurýra vyzvednout. Což ale není věc samotného přepravce.

Tak po čase zpětná vazba z mého případu. Chroptící slepičku jsem nakonec ukončil. Přeléčení Panacurem (fembendazol) = odčervení nezaznamenalo žádné zlepšení. Slepička už při koupi byla v mém testu denzity tzv. “polystyrénová” ve zhoršeném stavu se sníženou vitalitou. Po několika týdnech jsem ji zabil; pro nabitý program jsem však - ku své hanbě - k pitvě nedostal. 

Po čase začala podobně se projevovat jiná pipka z jejího původního hejna (byť od okamžiku, kdy jsem je koupil já, byly už pak oddělené).  To však byla naopak pěkná silná a těžká holka. U ní jsem denně po asi 4 dny navečer aplikoval ždibec Paralenu do zobáku, a v tento moment u ní, ani zbytku hejna, už problémy nepozoruju. 

U kolegova (nyní už mého) dospělého kohouta jsem rovněž pozoroval, ještě u něj ve výběhu, problémy s dušností (chvílemi chrotění)- zde pravděpodobně zvýšený stres + čmelíci + vysoké venkovní teploty; zhoršená kvalita opeření + pohubnutí. Přesun do klidnějšího prostředí + zlepšení stravy + Paralen, a opět po několika dnech příznaky zmizely a celková kondice se zlepšuje.

Zdravím. Po mnoha a mnoha letech jsem letos během terénních prací opět inkasoval i ta vosí žihadla, opravdu je u nás vos letos dosti. Na včelu jsem mírně alergický (neumírám, ale okolí vpichu mi silně nateče a setrvá tak několik dní, pěknej vopruz). Vosí žihadla u mě úplně v pohodě. Srovnatelné s komářím štípancem. U komára svědí, u vosy bolí, ale intenzita obdobná. Hodinu po bodnutí vosou už o tom ani nevím.

Hnízda mám i na zahradě a okolí, zatím mě však nic nenutilo jim vyhlásit genocidu.

Zdravím. Spíš to je moták lužní. 

https://www.birdlife.cz/co-delame/vyzkum-a-ochrana-ptaku/ochrana-druhu/ptaci-zemedelske-krajiny/motak-luzni/

Jednu sezonu jsem pomáhal kolegovi s kroužkováním pochopů, a ti hnízdí v rákosinách a orobinci vodních ploch.

Zdravím. Běžně posledních cca 5 let na podzim v západních Čechách manipuluju bez rukavic s desítkami netopýrů v rámci pomoci kolegovi, který dělá dlouholetý monitoring lokalit. Pár druhů je dost silných na to, aby mi kůži prokousnulo, když je chytnu neobratně. A také k tomu skoro na každé akci došlo. Riziko samozřejmě existuje, avšak zatím mi zdraví drží, kousancům nevěnuju zvláštní pozornost. I tomu kolegovi, který akce dělá přes 20 let, i všem pomahačům - určitě během let kolem dvou tuctů lidí - zatím nic nebylo. Toliko jen k té pravděpodobnosti nákazy.

Úplně jinak se zvukově projevuje třeba samotný husí pár s vlastním odchovem. Během toku, a pak jak už housata jsou téměř dospělá, to se rozeřvat umí. Ale když jsou spokojené, vědí, že mají mlčet, a většinu roku je úplná pohoda. 

A jiné je to v nesourodém hejně různých plemen, linií, kříženců. Či hejna housat z odchovny bez vštípených sebezáchovných instinktů. Tam to řve pořád. Babylon.

U mě je to teď také upovídanější, i přes noc v husníku. Mám k sobě v posledních dnech stažené krom vlastního chovu i dost cizích zvířat v rámci koordinace plemenitby. Do neděle jich jde část už k novým majitelům a bude větší klid. 

Zdravím. Včera jsem se na domácí PC a FB nedostal; jiné činnosti. Děkuju za postnutí sem toho foto z FC (je to ono - na té trávě, pampeliškách  a jeteli?). Jasná užovka hladká (Coronella austriaca). Není vůbec co řešit. A jelikož monitoring a mapování plazů a obojživelníků ČR dělám profesionálně v rámci pracovního úvazku, tak to snad i trochu umím😀.

Zdravím. Z tohoto PC se na FC nedostanu, ale omrknu to večer doma.

Zdravím. Odpoví Vám snad i povolanější. Ale dle věku zvířete a popisu, zvážila jste, že se nejspíš snaží najít vhodné místo pro kladení vajec, a vyhrabat důlek pro snůšku?

Zdravím. Možná trochu k zamyšlení pro Vás - můj náhled 😀. Akvárium cca 100 l. Světlo od střešního, i klasického okna, v místnosti s akvárkem. Zároveň je místnost podkrovním obývákem/teramístností, kde díky žárovkám v teráriích je teplota vždy relativně vyšší. V akváriu nemám absolutně žádnou techniku (žádný filtr, vzduchování, zářivky) ani chemii. Ani substrát. Zato četnost rostlin, kterým se daří navolno ve vodním sloupci (Elodea/Egeria…). Odsátí kalu ze dne či očista skel od počínající řasy…hm tak několikrát do roka, když mě napadne, že už by to možná chtělo. Řasa tam ale skoro není, ony ji dost vykompetujou právě ty makrofyty. Vypadá to dobře, údržba nula nula nic, a několik let už mi tam prosperuje a množí se kolonie Poecilia wingei (endlerky). Krmím cca denně (v praxi spíš několikrát do týdne) obyčejným vločkovým krmivem. Nyní tam mám ještě asi 4 neonky, přihozené, když švagr rušil své akvárko, ty mi tam žijou už přes rok, byť za tu dobu dvě z původního půltuctu už padly. 

Zdravím. U dospělých kusů je pro mě nejlepší metoda “kouknu a vidím”, popř. “poslechnu a slyším”. U čistokrevných housat stejného původu a stáří se dá u mnohých jedinců pohlaví také určit už dost zamlada - dle chování a postavy; ale jistí to u nich (odborně provedená) prohlídka kloaky.

U sebe v chovu (hČ) mám samozřejmě housata individuálně značená nacvakávacím barevným nožním kroužkem, takže dlouhodobé, přímé a nezaměnitelné porovnání jedinců, když jsou vedle sebe, je velmi snadné. 

Zdravím. Postřeh z mé strany, jako zájmového chovatele - třicátníka. Konkrétně chov holubů mě nikdy neoslovil z důvodů jeho specifik. Volný způsob chovu viz jo012810 považuju (z pohledu holuba) za ideál. Ještě jako kluk jsem prolézal na venkově holubník v pozůstalé stodole, v němž ještě můj praděda, zesnulý před mým narozením, prý choval holubi s volným výletem do krajiny.

Zároveň jsem skalní zastánce nutnosti absolutní zodpovědnosti, přehledu a kontroly majitele zvířat - chovatele. Ne jako třeba toulavé kočky, které mnohý “majitel” má a nemá, dle toho, v jaký moment se mu to hodí, rád by všechna práva leč žádnou odpovědnost.

Pokud nelze z mé strany zajistit, aby moji chovanci (kromě včel…) jakýmkoli způsobem byť jen v teoretické rovině, obtěžovali svými výlety okolí a cizí vlastnictví, a provozovaly nežádoucí návštěvy cizích pozemků, prostě do toho nejdu. Stížnosti, často oprávněné, nebudu řešit, respektuju soukromé vlastnictví. Nežiju na samotě uprostřed lesů, ani šikovně obkroužen hektary vlastních pozemků. Zůstávám u chovu a plemenitby slepic a hus, které prosperují na snadno vymezitelné části mého vlastního pozemku, a chovu terarijních zvířat. 

Věc bych teoreticky mohl řešit stavbou prostorné voliéry, ale i ta je pro létavé holuby suboptimální. Jsou samozřejmě i těžší a málo létavá holubí plemena. Avšak, pokud bych už kdy uvolnil prostředky a čas na takovou kvalitní voliéru, zase pro “obyčejné” holuby by mi jí přišlo škoda a šli by tam zajímavější chovanci…

Anonymní:

Když už se takové líhnutí povedlo, vyrostou z menších vajec menší jedinci nevhodní do chovu nebo na to velikost vajec nemá vliv?

Zdravím. Nabídnu náhled do svého chovu - avšak zde hus, hČ. Loni se mi velikost vajec od mladé loňské prvničky pohybovala kolem 135 g. U starší tříleté cca 160 g (optimum NV). Otce měla housata stejné. Už ale i vejce od prvničky byla nad běžně uváděnou minimální doporučenou hmotností násadovek pro dané plemeno. 

Z menších vajec se pak logicky vylíhla housata menší a trochu slabší, stále však vitální. V prvních týdnech byla silou těsně za housaty “velkovaječnými”, navzdory tomu, že ta “malovaječná” byla o dva týdny starší. Být stejného věku, rozdíl by byl daleko výraznější.

Jednoznačně tedy háklivější, náchylnější k problémům a “podražení”. Dal jsem si ale záležet a poskytnul na vývoj optimální podmínky. Takže ve věku několika měsíců už rozdíl mezi skupinami zmizel. Nejsilnější, průměrní i nejslabší jedinci obou skupin byli vzájemně srovnatelní. Vlastně nejsilnější housírek, o kterém jsem dlouho zvažoval ponechání do vlastního chovu, byl jeden z “malovaječných”. 

Houser může být s více samicemi; resp. pokud všechny přijme do skupiny, a pojímá. Někteří samci jsou více monogamně založení, či si mezi holkama vybírají.

U mě mám plemenné čistokrevné české husy na přirozené líhnutí pod husou a odchov housat, a takto v sehraném páru fungují blbuvzdorně. Ve větší skupině to může fungovat též, ale mohou nastat specifické komplikace, které se mi nechce řešit.

Při sběru vajec, líhnutí v líhni a umělém odchovu netřeba na složení chovné skupiny brát zas takový zřetel.

Bodlinka:

dospělá slepice a klinická syngamóza je téměř vyloučena.

Děkuju moc za reakci. Je v oddělení, a když se stav nezmění, zabiju a zapitvám si😀. Je čilá, aktivní, zvídavá, ale holt to chraptění + na potěžkání je lehká = něco s ní v nepořádku bude.

Zdravím. Rozdíly v hlase nebudou zásadní. Nedoporučuji však plemena odvozená od husy labutí, jsou hlasově pronikavější. Z vlastní zkušenosti s českými husami, spokojená zvířata v kvalitním prostředí, bez častého vyrušování cizáky či predátory, nemají mnoho důvodů aby vyřvávala zbytečně. O něco hlučnější je u mě možná pár týdnů v roce během toku. Ale chovné jedince mám jen po párech, a skoro všechna housata prodávám brzy, hned po jejich napeření.

Takže za mě spíš si vyberte plemeno, které se Vám líbí.

Zdravím. Řeším nyní obdobný problém se slípkou ze stahovaného kmene od jiného chovatele. Kmen 2.6, věkově jedinci od 2 do 5 let. Kvalitní plemenný exteriér, i oplozenost a líhnivost letos výtečná (dle info předešlého majitele přes 90%). Jedna ze slípek je však lehčí a občas při dýchání se jí objeví tyto chrčící obtíže. Žádná rýma, žádný výtok, chování standardní. Dosud chovaní několik let spolu, a zbylí jedinci jsou bez příznaků, a ve výborné kondici. 

Slípku mám v oddělené voliérce a začínám léčbu fembendazolem (Panacur tablety 250); mám podezření na syngamózu. Pokud se stav nezlepší, bude ukončena.