KatyQ:

Smutné je to 😟. Snad se podaří zachránit alespoň nějaký chovný materiál.

Vzpomínám si, že se před pár lety zachraňovala Česká husa nouzovou vakcinací: https://www.idnes.cz/ekonomika/domaci/husa-chov-veterinari-chripka-ockovani.A220216_140941_ekonomika_drh

Ví někdo jak to nakonec dopadlo? Zafungovalo to?

Zdravím, jen reaguji a upřesňuji, že se tehdy nejednalo o jedince plemene česká husa. Šlo o Novohradské liniové hybridy na bázi plemen husa italská a rýnská.

Zdravím. Potomstva se nedočkají. A celkem pochybuju, že se husa nechává pojímat zrovna malým pekingským kačerem….máte na mysli spíše kačera čínského (pižmovku)?

Souhlas. Avšak v chovech pracovních či užitkových hospodářských zvířat jsou podobné zákroky “ospravedlnitelné”. Uvozovky užívám záměrně. Úpravy dle našich požadavků pro splnění více či méně reálně objektivních potřeb společnosti. V chovech čistě okrasných zájmových (chovám to jen proto, že se mi na to hezky kouká) však podle mě nelze ani při nejlepší vůli již uplatnit ani tuto optiku. 

Toť otázka zajímavá, určitou paralelu najít lze. Uchýlím se ke srovnání s lidskou populací, kde také dochází ke kastraci, a to i nevyžádané a zcela dobrovolné, jedinců z těch či oněch důvodů (onemocnění, transsexualita, profesionální kulturistika)…V příbuzenstvu mám i takovou tetu - řešení onkologického problému. V kvalitě následného života neshledávám osobně u nich, z mnou dostupných informací, zásadní změny. Nevím ale o nikom, kdo by si dobrovolně nechal sekat ruku. Vaše otázka je však ano, zajímavá do debaty😀. Leč už možná více se odchylující od původního zadání tématu.

Zdravím. Pro Vás a Ančovičku, samozřejmě se amputuje. Jedná se o správný anatomický termín. “Křídlování/kloubkování" je chovatelský žargon pro určitý typ amputace. A že se provádí na mláďatech, nic nemění na principu a podstatě věci. 

Že se s tím Lesní žínka nesetkala dosud - provádí se spíše na exotických a divokých, dobře létavých druzích; běžná domácí drůbež má obecně omezené letecké schopnosti již sama o sobě. 

Zdravím. Pro mě osobně je zase třebas neakceptovatelné, že bych ve vlastním čistě zájmovém chovu měl zvířata, “zabezpečená” proti úniku tím, že jim nechám amputovat část končetiny (křídlování). 

Zdravím. S gekončíky nemám zkušenosti. Ale s obdobně velkými ještěry ano. S kousnutím - hlavně jen při jejich odchytu či jiné manipulaci, která se jim nelíbí a které nejsou uvyklí.  Síla kousnutí - dost na to, abych to registroval. A ne natolik, abych tomu byl nucen věnovat jakoukoli pozornost.  

Zdravím opět, ale zde se opět nechápeme. Nezabývám se “výběrem vhodných monogamních houserů”, ani nebudu. Ale znám velmi dobře stav celkové populace plemene, desítek chovů, po celé republice. 

K tomu, zda je houser založení polygamního či monogamního, jsem osobně indiferentní. U češek se však monogamní typy vyskytují častěji než u přešlechtěných plemen, a pokud s danou partnerkou tvoří sehraný pár s výbornou plodností a úrovní odchovu, jde stále dle mého o kvalitní plemenné zvíře. Zda ho nahradit jiným, který odpáří vše, co je po ruce, je na individuálním rozhodnutí konkrétního chovatele.

Na ty “výjimky” se zachovanou monogamií narážím právě relativně často. 

U mě husičky zatím nesnášejí; loni čekaly na konec února, pokud i letos vyčkají stejně, budu rád. Vím ale mj. o dvou chovech ke mě příbuzných (češky), kde už snášení začalo. A jinde to vypadá na spadnutí. U sebe jsem už aktivoval v husnících hnízdní část, zatím bez odezvy.

Ach, ančovičko…

Česká husa má jedny z nejzachovalejších divokých instinktů v rámci domácích plemen. Proto je nejdokonalejším prověřeným složením kmene pouze pár - tj. 1 houser + 1 husa. Na plemeno se specializuju a vím, o čem mluvím. Samozřejmě, většina samců v době toku bere a obskočí vše, co se mu líbí a nabídne. Jsou ale i jedinci silně monogamně zaměření. Takže 1.1 je univerzálně ideální. A cca 1.2 - 1.4 se dá, při větších zkušenostech chovatele a dobře vybraných jedincích, také úspěšně provovozovat.

Na sestavení páru už teď jednoznačně pozdě je. Mnohde se už snáší vejce. Ale stejně jako všude, je to individuální. Šance v tento moment ještě vidím jako slušné.

Zdravím. Loni na podzim jsem při výlovech rybníků přišel možná k 20 kilům plevelných ryb - střevlička, stogramoví kapři, pro které nikdo jiný žádné využití neměl. Ale kvalitní živočišná bílkovina zdarma. Střevličky jsem zamrazil v celku, kapry vzal na kousky ručním drtičem. A tak jednou týdně desetičlennému hejnku podávám tak půlkilčo rozmražené rybiny jako pokusný doplněk, chutná jim velmi. 

Zdravím. Musíte si uvědomit, co to znamená “průměrný věk”. Když třeba tři chlapi zemřou jeden jako kojenec, druhý ve 20 ti na vojně, třetí se dožije stovky, tak v matematickém průměru se dožili každý 40 let. 

Vás předpokládám zajímá spíše věk, ve kterém už zajoch jednoznačně lehne na sešlost věkem…a to jsou udávaní rekordmani kolem 12 let. Jinak samozřejmě je naprostá většina populace někým ulovena ještě zamlada.

PS. Viz výše, ptáte se na zajíce, ale v kalendáři máte králíka.

Zdravím. Co je to u Vás “čerstvě dospělá”? Protože po vylíhnutí imága toto ještě několik týdnů zůstává neaktivní, zahrabané v substrátu, “dozrává”. Teprve poté začně aktivovat, žrát, pářit se. 

Pro ilustraci, připojuji foto pařátů dvou vycpaných dravců. Nalevo káně (lesní = myšilov), napravo jestřáb. Oba konkrétní jedinci jsou srovnatelné velikosti. Je zřejmá proporčně větší síla a délka pařátů jestřába. Na foto není možná tolik zřejmé, ale naživo jsou jeho drápy na hmotu téměř 2 x takové, co u káněte. Proto se káně, pokud není opravdu zoufalá, větší a bojovnější kořisti vyhýbá. Káňata mají též velkou variabilitu, co do barvy opeření. Jsou jedinci téměř bílí, i tmavohnědí, a vše mezi tím, což laikovi zhoršuje snadnou identifikaci.

Zdravím. Ovce, pravda, moc inteligentní a vynalézavé nejsou. Ve srovnání např. s jinými hospodářskými zvířaty podobného typu  (krávy, kozy…). Snad i některé slepice bych zařadil výše. Záměrnými sebedestrukčními sklony však netrpí, to je vždy chyba chovatele. A podobně jako lidé, když natrefí k nečekané “pochoutce”, která jim šmakuje, leč je jedovatá, či ve větším množství i pro ně nebezpečná, prostě žerou a neřeší. V přírodním prostředí, kde se evolučně vyvíjely, je riziko natrefení na něco chutného leč jedovatého - prakticky nulová. 

Zdravím. Zde - obecně - platí, alespoň z mé praxe, dva obecné principy. Alespoň u drůbeže fungují dobře.

1) Osvědčených vitálních chovných zvířat se nezbavovat/nenahrazovat předčasně. Nutnost shánění cizí krve se tak oddaluje.

2) Vytvořit si síť/buňku více chovatelů stejného druhu/plemene, a být v pravidelném kontaktu, mít přehled o těchto cizích chovech (zdraví, plodnost, exteriér) s k Vám nepříbuznou krví - takže pak od nich nekupujete zajíce v pytli.

Zdravím. Je to v pořádku, neuškodí.

Á, tak už i v Čechách😀. Dále Vás jen opravím. Bobr psa “nesežere i s obojkem”; masem se neživí. Při útoku nejde o “kriminálníky”, ale prostě o normální chování dospělých zkušených teritoriálních jedinců. Pes ve vodě je krásně zranitelný a netřeba se při útoku držet zpátky. Hryzat umí skvěle. 

Zdravím. Na internetu je dohledatelných mnoho případů, převážně ze Severní Ameriky, kdy si to bobři ve vodě natvrdo vypořádali se psy, i když nebyli psem napadeni. Z Čech se ke mě tedy zatím zpráva o útoku nedonesla. Dospělý bobr má průměrně kolem 20 kg, největší cvaldové i přes 30, evropáci se o od američanů moc neliší. Vlci jsou jedni z hlavních predátorů bobrů. Takže bobr preventivně při vhodné příležitosti zasahuje.

Zdravím. Chovat lze samozřejmě vše. S legálním posvěcením však velmi těžko - ze zákona platí zákaz, a s udělením výjimky od orgánu ochrany přírody pro soukromý zájmový chov nelze moc počítat. A zvláště do zmijí bych se nehrnul, jako jedovatý druh jsou ještě o level (zákonem i chovatelsky) jinde.

Hibernace na zimu - stejná problematika jako u všech dalších hibernujících, častěji chovaných, druhů. Metabolismus zdravých a silných zvířat je na to evolučně nastaven, a je to přínostné pro vitalitu a plodnost jedinců. Ale vysloveně nutnou podmínkou jejich samotného přežití to není.