Zdravím. Letošní zážitek kolegy - chová pávy už několik let. Chov má ve voliéře. V prvních jarních slunných dnech jim na chvíli otevřel, aby se pod dohledem prošli a proslunili i na dvoře. Páv s jednou pávicí tím vzali za vděk, procházka, bez problémů. Druhá pávice okamžitě odlétla, využívajíc skleník a střechy sousedů na mezipřistání. Týden se po ní sháněl, doufal i že se vrátí, už ji však nikdy neviděl. Protože je má běžně ve voliéře, neměli zastřižené letky, ani nebyli zamlada kloubkovaní (křídlovaní). To jsou jediné dva způsoby, jak při chovu na volno zamezit létání - pravidelně zastřihávat letky na jednom křídle, popřípadě jednorázově, ještě za mlada jako kuřatům, jim odborně amputovat koncovou část jednoho křídla.

Zdravím. Technicky vzato, mezi husou egyptskou a kachnou divokou existují zdokumentovaní kříženci. Ta egypťanka však v lecčem není typickou husou.  A nevím o křížencích husy divoké či labutí (předci domestikovaných plemen hus) s čímkoli, co má v češtině název “kachna”. 

list:

Ono jde spíše o to, že účel nesvětí prostředky. Vypuštěné ještěrky by mohly narušit genofond původní polulace v oblasti. Proto je potřeba taková kontrola

Pokud ochycení jedinců pro chov, a opětovné vypuštění mláďat, bylo v jedné lokalitě, tak ne, nemohlo by narušit. V rámci ochrany druhu a populací navíc zrovna v případě L. agilis hraje negativní roli lidskou činností oddělení jednotlivých subpopulací a omezení toku genů díky umělým migračním bariérám. 

Nepředpokládám, že by zadavatel měl v úmyslu vypouštět odchovy jiných subspeciií či z jiných států (což by negativní efekt přinést mohlo).

Zdravím, podle mě roháč obecný (Lucanus cervus).

Dobrý den, získání povolení teoreticky lze, pro běžného smrtelníka však není reálné. Papírování, výjimky, kontroly, značení jedinců, evidence, a pouze pro účely v souladu se zákonem (věda, výzkum, oficiální záchranné programy…). Doporučuji zůstat u “neoficiálního” chovu. 

Zdravím, rozdílů mezi češkou a hybridem v těle je mnoho - ale bohužel, pokud to člověk nemá už dobře nakoukané, tak pro začátečníka k rozeznání nejsou. Bílá nevelká husa…A orientačně, přibližně ⅔ hus kupovaných/prodávananých jako plemeno česká, jsou bílí brojleři, popř. kříženci.

Rozdíl mezi samcem a samicí - v této době už začínají běžně hlasově mutovat, a podle toho to rozlišit lze také dobře. Ale opět, kdo to nemá naposloucháno, nepořídí. Nejjistější bude pro Vás prohlídka kloaky - kde samci budou mít penis. Ovšem, u nedospělých letošáků může mít zatím třeba jen dva milimetry (pohlavně dospělí ho mají kolem 5 cm). 

Z foto by plemeno neměl být problém určit. Fotí se z výšky zvířete (tj. fotograf v kleku či v sedě). Foto ostré, a zvíře ať zabírá orientačně alespoň 10% plochy obrázku. Zvířata focená, když jsou v klidu (ne rozdrážděné, naježené, rozkejhané). Fotka ideálně z boku (tvar a délka trupu, křídel a krku, hlavy, zobáku), i ze předu (šíře lící, profil bříška, barva nohou, šířka trupu).

Pokud byste náhodou byl nedaleko ode mě (Karlovarský kraj), mohu i osobně přiject na okouknutí a konzultaci.

Ze současné inzerce na bazoši jsou češky např. 

https://zvirata.bazos.cz/inzerat/175075925/husa-ceska-s-rodokmenem.php

https://zvirata.bazos.cz/inzerat/175006764/husa-ceska.php

https://zvirata.bazos.cz/inzerat/174856803/husa-ceska-brojlerova-kurata.php

brojleři/kříženci (byť nazýváni v prvním případě češkami):

https://zvirata.bazos.cz/inzerat/174530369/husa-ceska.php

https://zvirata.bazos.cz/inzerat/172638305/husa.php

https://zvirata.bazos.cz/inzerat/174410047/kachny-a-husy.php

kometa:

Pro husy mám slabost. Bohužel nám ze školního areálu po několika letech zmizely. Odešly, odplavaly, někdo je ulovil? A kolega, který je opatřil, je už v důchodu a tak nové nebudou.

Inu, pokud tam v areálu by u Vás měly zázemí a někoho, zajišťujícího péči, zvládnul bych Vám ještě z odchovu kolegy i nějaké přikouzlit…když tak mi dejte vědět. 

Zdravím, tak na příští sezonu už mám vybrané dva párky. Spolehlivá Filamína, ročník 2020, zůstává, druhá holka, o rok mladší nekroužkovaná Amanita, odchovanec z lesní samoty, koupená letos v létě. Kluci Leonardo z mého letošního odchovu a Dráček, nejpěknější letošní houser od souseda. Tak hlavně aby byli plodní a nespustili podbřišky. Hlavně na ně a Amanitu budu dávat obzvláště pozor, ti budou mít u mě první zkušební sezonu, a dle jejích výsledků se uvidí, zda zůstanou. Naproti tomu Filamína si už vysloužila definitivu😀. 

Přesuny, prodeje a odchyty už jsou letos za námi, a husy opět přechází do klidu…Filamína mi málem při pastvě opět ozobává pantofle. Všechna má zvířata jsou venkovní přirozený odchov pod rodiči, žádná líheň s odchovnou😀.

Zdravím. Osobně se mi u ještěrek (Lacertidae) i suchých želv (Malacochersus) osvědčilo po několika letech nejvíce - bez substrátu. Funguje mi to takto přes pět let. Terária mám ze starších skříní, dno a spodní štráfky stěn při bocích chráněná akrylem přilepeným (a ve spojích i zasilikovaným) starším linem přírodní barvy. Dno není holé, mám ho dostatečně pokryté plochými kameny, příp. dlaždicemi či kusy dřeva, a dutými cihlami. Problémy, které jsem se substráty - plošně po celém dně (hlína, rašelina, písek, štěpka…) předtím měl (údržba, výměna, plesnivění, vybírání bobků a nedokrmků, roztoči, prašnost, zvýšená hmotnost terária, naházený substrát ve vodní misce a ve vodících lištách, přežívání případných breberek…tak zmizely.

Potřebu substrátu/úkrytu řeším v jediné části terária, kde je velký plastový květináč z větší části naplněný vlhčeným pískohlinitým kompostovým substrátem (u želv malá mělčí přepravka s vlhčenýma smrkovýma přesytýma hoblinama). Zde většinou zvířata spí, chladí se v nejteplejších částech dne/roku, samice ještěrek pak zde kladou. Zvířata často trochu substrátu vyhrabou či vyhodí ven, avšak většinou v zanedbatelném množství. V mém chovu mám spíše heliofilní druhy ze sušších oblastí, kteří i v přírodě jsou v kontaktu s vlhkým substrátem spíše jen v nočních úkrytech.

Esteticky to nevypadá špatně, a údržba, kontrola, a čištění je efektivní a jednoduchá (cca jednou týdně vysaju vysavačem, a několikrát v sezoně všechny prvky (šutry, cihly, střešní tašky, samorosty) vykartáčuju ve dřezu + vytřu lino (a zadní funkční stěnu terária). 

Zdravím. Musíte být schopen zvířata rozeznat individuálně. Pokud je nerozeznáte najisto dle vizáže, tak třeba s pomocí zámkových barevných kroužků na nohy. Stojí možná 2-3 Kč jeden, a dají se používat, nandávat i sundávat, opakovaně. Bez individuálního rozlišení jedinců je vyloučen jakýkoli lepší a detailnější přehled o chovu.

Když pak v nějaký moment nějakou při něčem přistihnete, tak už to nebude “hm, jedna z nich”, ale třeba “fialovový kroužek na levé noze”, a už víte.

kometa:

Jestli jsem si to namalovala správně, tak chcete krýt fenu jejím, pokrevně spřízněným, strýcem.

To mi nepřijde jako dobrý nápad.

To jsou oba potencionální rodiče tak geneticky úžasní? Nebo proč to chcete udělat?

Kometo, nikdo nic takového nechce dělat. Respektive, tenhle první příspěvek je 14 let starý. Kdosi dnes obnovil vlákno s tím, že “řeší něco podobného” a táže se, jak moc vadí takto vzdálená přízeň. 

Víceméně koncenzus, že se jedná o případné spojení s polostrýcem, genetická vzdálenost na úrovni bratranec - sestřenice, a co si o tom kdo myslí😀. U druhů, které jsem zvyklý řešit já (ne psy) je tato genetická vzdálenost ještě zlatá, zvlášť pokud se jedná o jedinou generaci.

Zejména u drobných hospodářských zvířat, kde velká část potomků bude tak či tak jatečných, mnohý chovatel v praxi raději sáhne po příbuzném kvalitním zvířeti z vlastní linie, než riskovat cizí, sice nepříbuzný kus, o kterém (a jeho rodině, čistokrevnosti a vadách) neví nic a může mu snadno zkazit chov…stává se relativně často.

Mnohdy chovatel naprosto záměrně spojí i vlastní sourozence (králíci, drůbež) - potomstvo bude jatečné - ale jde o jediný efektivní způsob, jak zjistit případné genetické vady, včetně recesivních, či příměs genů a znaků cizích plemen, které v této linii jsou, a které by jinak těžko odhalil.

Varaxi:

Teď si nejsem jistá, jestli Vás chápu. 
Počítám, neříkám, že nutně dobře, ale počítám s následujícím:
Pakliže se bavíme o strýci, pak máme dva společné předky. Tedy si spočítám příbuznost ke strýci po jedné linii (např. přes dědu), která je 1/8 (výpočet jsem vysvětlovala v předchozím příspěvku. Pak si spočítám příbuznost ke strýci po druhé linii (přes babičku), ta je též 1/8. Tím pádem vím, kolik genů mám společných se strýcem po dědovi a kolik jich je po babičce. Pro celkový součet genů je tedy musím také sečíst. Tím pádem mi vychází, že se svým strýcem mám jednu čtvrtinu genů společných. 
S polostrýcem mám společné jen ty geny po společném předkovi (po babičce, nebo dědovi, nikdy ne po nich obou), tudíž je to jen ta jedna osmina. 
Na tom mém odkazu se tomu věnuje strana 17. Je tam výpočet pravých bratranců uveden jako 1/8, tudíž je logické, že o generaci blíže to bude ¼, takže můj výpočet synovce/neteře ke strýci je správný. Teda za předpokladu, že to mají dobře spočítané v tom odkaze. 

Ach, ano, už chápu😀. Vycházel jsem z koeficientu příbuzenské plemenitby (Fx) dle https://www.strakaci.cz/plemenitba.php, kde např. tvrdí, že rodič x potomek = 25 %. 

Vy mluvíte o koeficientu příbuznosti (r), kde rodič x potomek = 50%.

Budou tam odlišné nuance ve vzorci, kde každý sleduje jinou záležitost.

Varaxi:

Já to vzala odsud:
https://web.natur.cuni.cz/zoologie/biodiversity/prednasky/ZakladyGenetiky/prezentace/Populacni-genetika-I-2019_final.pdf
Je to jednodušší systém. Nechápu sice, jak může vycházet různě, ale že má potomek od rodičů 50 % genů, lze považovat za fakt. 
Já se většinou těch věcí zabývala, když můj pes ještě žil. Opravdu už jsem mnoho zapomněla. 
Přesto - jeden společný předek. Od společného předka ke psu - 50 % genů, jelikož to je její syn. Od společného předka k rodiči feny - 50 %. Od rodiče feny k feně - 50 %. Tj. ½ na třetí. To je 1/8. A to je 12,5 procent. Ať na to jdu podle vzorce nebo logicky, pořád mi vychází to samé. 
Takže… dokud mi to někdo nevyvrátí, budu tvrdit, že to mám správně. 😀

Děkuju za odkazy, vlítnu na čtení o víkendu😀.

Přesto - je přeci zcela vyloučené, abych byl já příbuzný k svému vlastnímu strýci (kterého měl můj děda s mojí babičkou) stejně, jako já k mému polo-strýci (kterého měl můj děda s úplně cizí paní). 

assil:

Podle mě v tomhle případě bude koeficient vyšší než u bratrance-setřenice. 

Ale to je fuk, u většiny plemen není žádný důvod tohle dělat.

Doporučený koeficient příbuzenské plemenitby u málopočetných plemen je vhodné nepřesahovat 10 %, max. lze uvažovat o 12,5 %. 

Polosourozenci, stejně jako neteř x stýc, mají koeficient 12,5%. Protože v daném případě jde o jen o “polo” strýce, musí být tento koeficient logicky nižší; o kolik, to bych studoval a počítal dlouho…

Vycházím pouze z prolétnutí stránky: https://www.strakaci.cz/plemenitba.php

Chovatelstvím a zoologií se zabývám i profesionálně, leč zrovna kynologií se nezabývám vůbec, a příbuzenskou plemenitbou spíše jen v praxi u hus (spíše tedy v konzultacích, než ve vlastním chovu), kde řešit případné negativní důsledky je u nich (oproti psům, koním…) primitivně jednoduché. 

Téma upoutalo mou pozornost spíše z akademického zájmu. Zda je, či není v konkrétních případech důvod či řešení bližší příbuzenská plemenitba, je už tématem jiným, nesouvisejícím.

assil:

A neopomenout taky to, že některé kluby mají takovouhle příbuzenskou zakázanou.

Jinak myslím, že to není bratranec- sestřenice, když mají shodného předka v 1. a 2.generaci. To jsou spíš skoro polosourozenci.

V nějakým běžným plemeni je tohle úplně zbytečný dělat.

Jen technická z mé strany - “krýt chovnou fenu chovným psem, kterého matka je její babička”. 

Levoboček mé babičky má dost daleko k mému polosourozenci. Dle mého je tam podobná příbuznost jako ten bratranec-sestřenice.

Anonymní:

Řeším něco podobnyho? Jak moc to vadí takto vzdálená přízeň?

Takže plánovaný pes je to také fenčin polo-strýc? Cca genetická vzdálenost na úrovni bratranec - sestřenice? Intuitivně pro mě, jak by to bylo tak nějak OK u lidí, proč ne u psů - v první generaci příbuzenské plemenitby. Daleko důležitější bych viděl, jak jsou na tom s genetickým zdravím oba jedinci. 

Zdravím. Nevím, co je to Vaše “motat se”. Pokud dospělé, dosud po několit let bezproblémové zvíře při chůzi najednou neudrží směr a rovnováhu, a v chovu se Vám to předtím nikdy nevyskytlo a máte zvířata v dobré formě a zdravotním stavu, přikláněl bych se k fyzickému traumatu (např. naražení hlavou o něco); krátkodobá dezorientace je v takovém případě pravděpodobná, ale měla by sama relativně rychle odeznít. Pokud ne, no, pak je problém. 

Otravu a zdrogování jinak také nelze vyloučit. Letos je mj. evidováno několik případů zdrogovaných labutí po pastvě na makovém poli. Že by se takto projevila jiná nemoc, či parazitace, se mi zdá dost nepravděpodobné. 

Anonymní:

A proto jsem z toho zmaten i já, někde se píše, že to je kachna pižmová a někde že kříženec kachny pižmové a kachny pekingské.

Lepší je používat pro druh název - kachna pižmová (Cairina moschata), a pro ty bastardní křížence název “mulard”. Pak je záměna vyloučená.

Anonymní:

Vážení přátelé,

rád bych zjistil nějaké informace o tzv. husokachnách. Vůbec nevím, co si pod tím pojmem mám představit - nějakou husu, nějakou kachnu, vysedí si housata, kachňata, husokachňata. Potřebují spíše intenzivně krmit, nebo se také pasou? Prosím, poraďte a napište, co víte.

Díky

Jako husokachny se v hantýrce označují zaprvé domestikované formy kachny pižmové (americký druh vrubozobého ptáka). Jiné výrazy: pižmovka, čínka, barbarie (poslední by mělo označovat konkrétní brojlerový typ). Celkově vzato je kachna pižmová - odvisle od typu - na chov zvíře dosti nenáročné, se zachovanými rodičovskými instinkty, a vhodné i pro začínající chovatele.

 Zadruhé se jako husokachna někdy označují neplodní bastardi tohoto druhu s plemeny odvozenými od kachny divoké - klasicky s plemenem kachna pekingská. 

Anonymní:

Jestli je to  historicky úplná náhoda, že si tak po staletí chováte husy a najednou z nich jsou takové s lalokem, nebo byly speciálně selektované aby se ten lalok ukázal. Nebo kde se vzal?

Osobně se domnívám, že možné je obojí. Obdobně, jako jsou dneska sklopené, plandavé uši u mnoha psích ras, přestože divocí předci je mají vždy vztyčené - kynolog nejsem, ale pochybuju, že před novověkem byla v psích chovech klapouchost zásadním chovným kritériem. 

Sklopené uši se začaly objevovat třeba i lišek u známého pokusu Beljajeva - přestože v jeho chovu bylo jediným kritériem výběru plemeníků klidnost a kontaktnost na člověka, nikoli klapouchost.

Dále, většina dnešních laločnatých plemen domácích hus má (a zároveň na to byla cíleně šlechtěna) velikost a hmotnost několikanásobnou oproti divokým předkům - a na přerostlících se prostě záhyb volné kůže (lalok pod zobákem, či podbřišky na břichu) objeví s vyšší pravděpodobností, a přes cílený výběr a příbuzenskou plemenitbu takový znak pak v populaci dost pevně zakotví.