Zdravím. Je naprosto běžné, že husa přidá ještě jedno vejce těsně už PO pevném zasednutí. Pokud jste zatím s jejím sezením na pochybách, doporučím pár dní s navrácením vajec pod ni ještě počkat; tím nic nezkazíte, a pro husu u měsíčního zápřahu “vězení” na hnízdě několik desítek hodin navíc není zásadní změnou.
Zdravím. Omlouvám se, ale nedá mi to. Důvod dotazu mi totiž přijde zcela naprosto zřejmý.
Prostě popsaná kombinace se zrovna sešla tazateli v chovu, popř. má možnost tuto kombinaci nyní koupit či doplnit.
A ano, samozřejmě je možné další potomstvo. Co kus, to originál, ale proč ne.
Zdravím. Ano, kachny si pulce rády dají. Ale se ztrátami ropuchy “počítají”, proto mají tak četné potomstvo.
Zdravím opět, děkuji za reakci. K Ad 3 - zde jsem se samozřejmě dopustil chybné formulace, moje vina, namísto “shodný” mělo být “obdobný”.
K Vašemu poslednímu odstavci. Opakovaná příbuzenská plemenitba je naopak dokonalý plemenářský nástroj na zjištění, co zvířata mají v genech a odstranění i nežádoucích znaků podmíněných recesivními alelami. Resp. dokonalý nástroj právě třebas u drůbeže, kde “pokusnými” várkami se prostě jen dříve naplní mrazák a nikdo z toho nedělá povyk (x koně, psi…).
Podle mého vidíte problematiku bottlenecku příliš černě. Nížinná linie zubrů povstala ze 7 jedinců. Nížino-kavkazká z 12 (stejných 7 nížinných + 5 mix). Ta nížinná je však zdravější a např. méně náchylná k vývojovým vadám. Holt těch pět mixáků přidalo nějaký “genetický bordel”.
“Efektem hrdla láhve je zúžení genofondu, které se i při rozmnožení jedinců nemá šanci zvýšit na původní hodnotu.”. Ano, ale nezapomínejte, to platí v plementitbě i v pozitivním směru - na udržení vlastností. Z přeštíka už divočáka těžko udělám…ale vždyť to přeci ani nechci.
Nízká genetická variabilita populace není zásadní problém, pokud jsou v ní, laicky řečeno, ty “dobré” geny. A sama definice ustáleného plemene je snad populace jedinců shodného genotypu a fenotypu?!
S kropenkou si nepředstavuji třeba záměr živelné ferální kolonizace Evropy - tam by se samozřejmě co nejširší genetický základ hodil na přizpůsobivost novému prostředí, stravě, nemocem, predátorům. Po stylu australských králíků (tucet divokých králíků si nadělala potomky s ferálními králíky vícero domácích plemen…a byla tu ta genetická variabilita, ústivšší v superoodolnost populace na vše…).
U czk si kvalitní zavedený chov osobně představuji chovná zvířata odpovídající exteriérem i vlastnostmi dle historického popisu Škody a Sedláka, a zároveň absolutně veškeré jehož potomstvo (třeba i stovky či tisíce kuřat) nenese jakékoli exteriérové znaky jednoznačně jiných plemen (zelené nohy, bílá ušnice, růžicový hřeben…).
Dobrý den, měl bych dotaz k danému protokolu o analýzách z JCU (https://site-651756.mozfiles.com/files/651756/vysledky_pro_chovatele.pdf). Že nemá formu vědecké práce či vědeckého článku k publikaci, je pro mě pochopitelné; cílem bylo nejspíš jen sepsat protokol a závěr k rutinnímu laboratornímu úkonu, ne tvořit impaktový článek.
Ale proč u protokolu není nikdo podepsán? Kdo ho sepsal, kdo je za obsah protokolu zodpovědný? V zápatí první strany, kolonka “Vyřizuje”, je prázdná. Tento fakt samotný zásadní měrou - minimálně z procedurálních důvodů, snižuje věrohodnost dokumentu.
Zdravím. Jedna možnost je, jak píše ančovička, že ta “husa” je také samec.
Druhá je, že se tato samice prostě houserovi nelíbí, je spokojený s tou druhou. To je v chovu hus naprosto běžná záležitost, jsou to z drůbeže zdaleka nejintelintnější zvířata, inklinující mnohdy k monogamii, a osobní sympatie a antipatie jednotlivců hrají zásadní roli.
Kamarádství dvou houserů či naopak válečný stav samce k určité samici není vůbec nic neobvyklého.
Zdravím. Část populace prostě zjara (březen) do vody při prvních otepleních (skokani hnědí bývají první, ropuchy chodí většinou až když hnědáci končí) leze dost brzy, a když po oteplení přijdou mrazy, tak ano, prostě umrznou a chcípnou. Prostě běžná a přirozená ztráta.
Přidám nějaké foto. Mamčiny kropenky (domácí hobby chov na konzumní vejce + 2x zkoušela odchovat, nakonec se po okolí udali vždy všichni z odchovaných kohoutů), nakonec je jednalo dokonce o 2022, kdy konec chovu, z foto jsem to dohledal... Původní zvířata od př. Bukovského cca 2010-2015 (vč. jedné té ruské holky) + 1 kohout (brzy u nás měl úraz nohy - na foto je vidět zbytnění, ale v chovu zůstal a plodný byl dál taky), dále pak mamčiny odchovy = kohouti + 2 slepice (= nekroužkované).
V exteriéru, standardu, přesnému zachycení plemenných znaků jsem nebyl, a dosud nejsem, na czk zvláštní znalec, třeba někdo z vás uvidí něco zajímavého. Fota jsou z let 2019 - 2022 z různých ročních období.
Zdravím. Stejné do určité míry jsou. Plemena husa čínská, africká, labutí - vše toto má (zcela či s naprostou převahou) divokého předka Anser cygnoides. Proporce některých částí, a zbarvení plemen (v divokém rázu) jsou tak velmi podobné. Husa africká je však v rámci této skupiny samostatné odlišitelné plemeno se specifickými znaky.
I pro laika je okamžitě patrný rozdíl této celé “cygnoides” skupiny od skupiny domestikovaných plemen hus, odvozených od divokého předka Anser anser (plemena husa pomořanská, landéská, česká….)
A jsou dále plemena s krví obou skupin (štajnbašská, královská, cholmogor…)
“Diskusi jsem zakládal já. Rozhodně není umněle vyprovokovaná.”
Řeč je o něčem jiném - prapůvod diskuse s většinou zůčastněných je ještě z Ifauny. A toto vlákno tam zahajoval Martin Paclík dne 17. 4. 2023.
Kropenky jsem já právě nikdy osobně nechoval. Ale měla je moje matka v době, kdy jsem byl ještě na střední, a vejšce. Samozřejmě jsem se kolem nich také motal, ale když nejsem majitel a odpovědnou osobou, tak to nepočítám. Celkem asi 8-10 let, tak kolem roku 2008 - 2016…? Vlastně ne, poslední zvířata jsem udával už v nové práci, takže konec czk u nás v 2019. Domácí užitkový hobby malochov.
Půltucet kuřic, po několika letech dokoupený i kohout. Asi po dvou letech pak průběžně ještě dokoupeny (tuším celkem 4…?) mladší holky. Všechna zvířata od př. Bukovského. Jedna z původních holek byla avizovaná ruská linie. Na pohled i chování lehce odlišná od zbytku, ale nijak nápadně. Silné zvíře, v hierarchii slepic stabilně číslo 2. Odolná, zdravá, a dobrá nosnice, zůstala v chovu u mamky až do konce, kdy s czk končila a rozdávala poslední kusy.
Kvokaly standardně tak 1-2 holky z hejna jednou ročně. 2 x mamka odlíhla kuřata, přirozeně pod kvočnou. V obou případech v kuřatech 1 slípka a 5 kohoutků... V posledním roce zbyly dvě slípky z jejího odchovu, jedna ta původní “ruska”, a asi jedna či dvě pořizované v mezidobí opět od př. Bukovského + kohout už také z mamčina odchovu. V tom roce zrovna žádná nezakvokala a celkově mamka pak přešla na snadno dostupné hybridky.
Předloni jsem přebíral chov slepic a zázemí od mamky už já, postupně vyházel hybridky. O návratu k czk jsem chvíli uvažoval, avšak za ty roky se prostor pro chov slepic u nás zmenšil; volil jsem tak méně temperamentní faverolky. Ale celkově mě situace kolem czk stále zajímá více, než kdybych s nimi do styku nepřišel nikdy.
Martin Paclík:Jestli jste zvyklý na akademické prostředí, tak se přeci musíte řídit něčím jiným než je čtivost, ne? Leda záleží jaké akademické prostředí to je…
To myslíte jak? 😀
Vašica:Dobrý den. Dle vás. Dokládá pan Šlehofer věrohodně kvality svého chovu a nekvality dlouholeté chovatelské komunity CZK, které navic ventiluje poměrně nevkusnou formou?
Zdravím.
“které navíc ventiluje poměrně nevkusnou formou”: Z mého subjektivního pohledu se o nevkus nejedná. Ponětí o vkusu a nevkusu se však liší člověk od člověka. Nejedná se o objektivně měřitelnou veličinu.
Reakce, odpovědi a články pana Šlehofera jsou pro mě osobně, jako člověka zvyklého na akademické prostředí, čtivé. Mají logiku, hlavu a patu. Mám k dispozici staženou samozřejmě též původní diskusi z Ifauny. Jestli věrohodně jeho tvrzení alespoň VYPADAJÍ - za mě ano.
Kde je však PRAVDA o současném stavu chovů. To nevím. Osobně “nenahlížím do kuchyně” těch desítek konkrétních chovů, stovek chovných kusů a tisíců odchovů.
Udělat si jasný a vyhraněný názor o věci, s níž nejsem veledůkladně obeznámen, považuji za ryzí diletantství. Proto pouze nestranně pozoruji vývoj situace.
PS. Naopak bokem dotaz ode mě - ohledně kvokavosti současných kropenek, zejména chovu pana Šlehofera. Původní zdroje uvádí u kropenek mírnou kvokavost (cca 10% slepic, jednou ročně) jako v populaci přítomnou, a žádoucí. Vím však o několika amatérských chovatelích, kteří všem kvočnám vyhlásili svatou válku, jsouc přesvědčeni o správnosti takového počínání…
Zdravím. Uvedu na pravou míru Vaše nepřesnosti.
“Plemenářsky kvalitní zvíře dělá kombinace známého rodokmenu oficiálně registrovaného, oficiální kvalitní výsledky posuzování od nezávislého posuzovatele, případně nějaká kontrola užitkovosti, a v dnešní době i třeba nějaké ty genetické analýzy. A třeba i dobrá pověst.”
a) kombinace známého rodokmenu oficiálně registrovaného. Ne, lejstra a vydané doklady jednoznačně z braku plemeníka v praxi neudělají.
b) oficiální kvalitní výsledky (mluvíte o posouzení exteriéru?) od nezávislého posuzovatele. Opět ne. Kvalita samotného posouzení se liší - posuzovatel od posuzovatele, i moment od momentu - velmi markantně. Velkou část zvířat kvůli věku či z důvodů, že se v kleci v klidu nepředvedou, prostě objektivně vyhodnotit nelze (zde mluvím hlavně tedy o husách, u slepic nejsem takový expert). A stejně řeší pouze vystaveného jedince - ne celý chov. Není problém vybrat z desítek či stovek křížených sourozenců pár kusů, kteří exteriérem odpovídají čistokrevnému zvířeti.
c) kontrola užitkovosti. To jednoznačně ano.
d) genetické analýzy. Též ano.
e) dobrá pověst. Chápu, kam tím míříte. Ale objektivně vzato - ne, nehraje roli.
Kauzu ohledně kropenek sleduji jako nezaujatý pozorovatel. Sám ani toto plemeno nechovám. A neznám ani osobně nikoho ze zainteresovaných stran (možná z “druhé ruky”, jako chovatel hČ). Působím ale profesionálně v oboru zoologie a chovatelství, s celem solidní zásobou znalostí i praxe, a vlastnímu zájmovému chovu se věnuji také už nějaký ten pátek.
Ing. David Blažek
Jsme chladnější kraj. Většina plemen tu teprve začínala se snáškou, nebo byla před ní. Navíc on sám spíš vždy líhnul svou kohortou kvočen a na přirozený oddchov - spíš později v sezoně.
Zdravím. Ve jmenovaných očkovaných chovech “českých” hus samozřejmě o plemeno česká husa nešlo. Zajímavé míšené linie bílých křížených hus italskorýnských, na poloviční cestě k samostatnému plemeni. Sám majitel a provozovatel je však zcela transparentní a nikde nešíří, že by se jednalo o plemeno husa česká. Pokud používá přídomek “česká”, je z kontextu evidentní význam “tuzemská”. Novináři a laičtí chovatelé si to však vykládají po svém a omyl je na světě.
Jinak chovatele, který teď právě přišel o chov drůbeže, z Tachovska, znám osobně. Mnoho čistokrevných plemen, jmenovitě třeba faverolka velká německá lososová a husa česká. U hus českých včetně několik chovných samic jeho geneticky cenné vlastní linie založené před 30 lety. Faverolky také choval asi 40 let v kuse a šlo o předního znalce plemene.
Zdravím. Ono to “obden” je po zaokrouhlení. Běžný inteval není 48 hodin, ale spíše 35-40.
Tak ona si husa sama vybere dle svého uvážení nejvhodnější místo. Moje práce chovatele je předpřipravit a “zatraktivnit” jí flíček, který je co do zabezpečení i dle mých představ; aby se pak mé a husí představy nerozcházely.
Zatím jsem měl jediný případ, který jsem musel operativně řešit. Dospělou husičku, zvyklou z minulých úspěšných sezon na její boudu a zázemí, jsem toho roku přidělil nové zázemí (téměř totožné s původním). A staré jsem obsadil novým párem hus.
Připraveným místečkem v rohu nového husníku pohrdla a chystala se zrovna snést na nechráněném místě u plotu u potoka. Ihned jsem ji přehnal do její staré boudy (mladý pár vyhodil a přesunul), a pro jistotu ji tam na pár hodin zavřel. Tam si tedy i snesla první tohoroční vajíčko, a dál už vše běželo v pořádku jako jindy.
Zdravím.
1) se vší pravděpodobností zůstanou na rybníce. Leda by od Vás byly dobře naučené se vracet na žrádlo; i tak bych na to nespoléhal. Nadto jsou na rybníce vystaveny nebezpečí např. rybářských háčků a vlasců, pozření olůvek, parazitace a nemoci od divokých kachen.
2) pozemek s rybníkem, či samotné rybniční vodní dílo Vám patří/máte v nájmu? Či máte alespoň slovní souhlas od majitele/pachtýře/hospodářského subjektu k využití pro svůj chov drůbeže? Jinak chovatelství nedělají právě dobré jméno případy, kdy majitel svévolně bez dovolení vypouští své svěřence na cizí pozemky.