Na ty “výjimky” se zachovanou monogamií narážím právě relativně často. 

U mě husičky zatím nesnášejí; loni čekaly na konec února, pokud i letos vyčkají stejně, budu rád. Vím ale mj. o dvou chovech ke mě příbuzných (češky), kde už snášení začalo. A jinde to vypadá na spadnutí. U sebe jsem už aktivoval v husnících hnízdní část, zatím bez odezvy.

Ach, ančovičko…

Česká husa má jedny z nejzachovalejších divokých instinktů v rámci domácích plemen. Proto je nejdokonalejším prověřeným složením kmene pouze pár - tj. 1 houser + 1 husa. Na plemeno se specializuju a vím, o čem mluvím. Samozřejmě, většina samců v době toku bere a obskočí vše, co se mu líbí a nabídne. Jsou ale i jedinci silně monogamně zaměření. Takže 1.1 je univerzálně ideální. A cca 1.2 - 1.4 se dá, při větších zkušenostech chovatele a dobře vybraných jedincích, také úspěšně provovozovat.

Na sestavení páru už teď jednoznačně pozdě je. Mnohde se už snáší vejce. Ale stejně jako všude, je to individuální. Šance v tento moment ještě vidím jako slušné.

Zdravím. Loni na podzim jsem při výlovech rybníků přišel možná k 20 kilům plevelných ryb - střevlička, stogramoví kapři, pro které nikdo jiný žádné využití neměl. Ale kvalitní živočišná bílkovina zdarma. Střevličky jsem zamrazil v celku, kapry vzal na kousky ručním drtičem. A tak jednou týdně desetičlennému hejnku podávám tak půlkilčo rozmražené rybiny jako pokusný doplněk, chutná jim velmi. 

Zdravím. Musíte si uvědomit, co to znamená “průměrný věk”. Když třeba tři chlapi zemřou jeden jako kojenec, druhý ve 20 ti na vojně, třetí se dožije stovky, tak v matematickém průměru se dožili každý 40 let. 

Vás předpokládám zajímá spíše věk, ve kterém už zajoch jednoznačně lehne na sešlost věkem…a to jsou udávaní rekordmani kolem 12 let. Jinak samozřejmě je naprostá většina populace někým ulovena ještě zamlada.

PS. Viz výše, ptáte se na zajíce, ale v kalendáři máte králíka.

Zdravím. Co je to u Vás “čerstvě dospělá”? Protože po vylíhnutí imága toto ještě několik týdnů zůstává neaktivní, zahrabané v substrátu, “dozrává”. Teprve poté začně aktivovat, žrát, pářit se. 

Pro ilustraci, připojuji foto pařátů dvou vycpaných dravců. Nalevo káně (lesní = myšilov), napravo jestřáb. Oba konkrétní jedinci jsou srovnatelné velikosti. Je zřejmá proporčně větší síla a délka pařátů jestřába. Na foto není možná tolik zřejmé, ale naživo jsou jeho drápy na hmotu téměř 2 x takové, co u káněte. Proto se káně, pokud není opravdu zoufalá, větší a bojovnější kořisti vyhýbá. Káňata mají též velkou variabilitu, co do barvy opeření. Jsou jedinci téměř bílí, i tmavohnědí, a vše mezi tím, což laikovi zhoršuje snadnou identifikaci.

Zdravím. Ovce, pravda, moc inteligentní a vynalézavé nejsou. Ve srovnání např. s jinými hospodářskými zvířaty podobného typu  (krávy, kozy…). Snad i některé slepice bych zařadil výše. Záměrnými sebedestrukčními sklony však netrpí, to je vždy chyba chovatele. A podobně jako lidé, když natrefí k nečekané “pochoutce”, která jim šmakuje, leč je jedovatá, či ve větším množství i pro ně nebezpečná, prostě žerou a neřeší. V přírodním prostředí, kde se evolučně vyvíjely, je riziko natrefení na něco chutného leč jedovatého - prakticky nulová. 

Zdravím. Zde - obecně - platí, alespoň z mé praxe, dva obecné principy. Alespoň u drůbeže fungují dobře.

1) Osvědčených vitálních chovných zvířat se nezbavovat/nenahrazovat předčasně. Nutnost shánění cizí krve se tak oddaluje.

2) Vytvořit si síť/buňku více chovatelů stejného druhu/plemene, a být v pravidelném kontaktu, mít přehled o těchto cizích chovech (zdraví, plodnost, exteriér) s k Vám nepříbuznou krví - takže pak od nich nekupujete zajíce v pytli.

Zdravím. Je to v pořádku, neuškodí.

Á, tak už i v Čechách😀. Dále Vás jen opravím. Bobr psa “nesežere i s obojkem”; masem se neživí. Při útoku nejde o “kriminálníky”, ale prostě o normální chování dospělých zkušených teritoriálních jedinců. Pes ve vodě je krásně zranitelný a netřeba se při útoku držet zpátky. Hryzat umí skvěle. 

Zdravím. Na internetu je dohledatelných mnoho případů, převážně ze Severní Ameriky, kdy si to bobři ve vodě natvrdo vypořádali se psy, i když nebyli psem napadeni. Z Čech se ke mě tedy zatím zpráva o útoku nedonesla. Dospělý bobr má průměrně kolem 20 kg, největší cvaldové i přes 30, evropáci se o od američanů moc neliší. Vlci jsou jedni z hlavních predátorů bobrů. Takže bobr preventivně při vhodné příležitosti zasahuje.

Zdravím. Chovat lze samozřejmě vše. S legálním posvěcením však velmi těžko - ze zákona platí zákaz, a s udělením výjimky od orgánu ochrany přírody pro soukromý zájmový chov nelze moc počítat. A zvláště do zmijí bych se nehrnul, jako jedovatý druh jsou ještě o level (zákonem i chovatelsky) jinde.

Hibernace na zimu - stejná problematika jako u všech dalších hibernujících, častěji chovaných, druhů. Metabolismus zdravých a silných zvířat je na to evolučně nastaven, a je to přínostné pro vitalitu a plodnost jedinců. Ale vysloveně nutnou podmínkou jejich samotného přežití to není.

Děkuji za informace a objasnění.

Děkuji… krom první věty je to pro mě však samozřejmé. Respektive, pokud se mohu obrátit přímo na Vás - jak byste osobně hodnotil konkrétní případy - standard hČ, dospělý houser - vzorníková hmotnost - 5,0 - 6,1 kg. Min. 4,5 a max. 6,6.

1) rámcem menší plně dospělý houser přiměřené formy s váhou 4,55 kg - může být teoreticky i EL či SE? Nebo je posuzovacím systémem natvrdo daná už nějaká definovaná srážka za to, že je jen o chlup nad minimem?

2) rámcem větší plně dospělý houser s hmotností 7,8 kg. Spíše než přežráním a obezitou je to záležitost většího mohutného rámce. Zde předpokládám (přes kilo nad maximem) jediné možné třídy V, a popř. N - v případě, že se zdá, že to bude spíš tím nadměrným výkrmem?

3) Menší houser, vylačněný (přes noc a dopoledne zavřen bez přístupu k vodě a žrádlu) 4,65 kg, hmotnost přes den po nažrání a napití 5,0 kg - je takový jedinec tedy v “optimálním” rozmezí, nebo opět jen lehce nad minimem?

Co z hodnot vyvozovat, s čím a jak případně spárovat- to vše vím - jde mi pouze a jedině o nahlédnutí do této stránky posuzovacího systému exteriéru - v praxi jsem se zatím nesetkal, že by ji kdo příliš řešil, přitom má význam zcela zásadní. 

Zdravím, poslední dobou řeším u několika druhů a plemen hmotnost drůbeže dle standardu (vzorníku) ČSCH.

Standard uvádí běžně rozmezí dle pohlaví a věku - hmotnost minimální, hmotnost maximální, rozmezí, které chápu jako běžné/optimální. Uvažována je vždy hmotnost jedince v běžné kondici a formě, tedy ne obézního či podvyživeného. 

Můj dotaz je - 

a) Dané hodnoty jsou uvažované pro zvířata se stavu lačném? Či běžné v průběhu aktivního dne (standardně napité a krmící se)? Z logiky věci bych to viděl na druhou možnost, černě na bílém jsem však dosud nenarazil na potvrzení. Rozdíl je v nich totiž značný.

b) V případě dosažení pouze váhy mezi minimem a optimem, či naopak optimem a maximem - jak se projeví v posouzení jedince? O jednu třídu dolů? Či žádná změna? Či max. třída US? Králíci se na výstavách váží běžně, i je u nich dána stupnice s body za konkrétní hmotnost - u drůbeže jsem na to zatím nenarazil. 

U hmotností zcela mimo stupnici se domnívám, že by asi platilo pouze zařazení do V či N?  Dle uvážení, zda jde v daném případě o dočasný stav?

Zdravím. Jsou černá auta rychlejší, s menší spotřebou, a méně poruchová, než auta červená? 

U slepic záleží na plemeni/typu hybrida, kvalitě rodičovských zvířat, podmínek odchovu. Samotná barva opeření je poddružná.

Zdravím. Před pár týdny jsem zprostředkovával dvěma známým vzájemnou výměnu jejich letošních nadějných kačerů černého zbarvení, kroužkovaní, pro získání nové krve. Zkušení chovatelé, jeden z nich dělá i posuzovatele - tj. předpokládám, že kačeři nebyli žádný brak (sám jinak do pižmovek nedělám). Přitom jsem si je převážil. První 4,65 kg, druhý 4,15 kg. Přesný věk a datum líhnutí neznám. Ale předpoklad těch 5+ kg v plné dospělosti. 

Co se týče věku, další známý má hlavního kvalitního chovného bílého kačera cca desetiletého, a počítá s ním i pro další chovnou sezonu. 

Ano, to černé je také pižmovka. V divokém zbarvení, ty v chovech nejsou tolik běžné jako bílé a strakaté. “Tvrdé” zimy v ČR již snad krom horských oblastí přestaly existovat, a zásadní problém by mít venku na divoko neměly. 

Z chovu nejspíše někomu upláchly. Jinak je běžnější z chovu vyřazené a nevhodné jedince spíše posílat do teplých krajin. Těch vyhřátých  na 150°C, spodní+horní ohřev…

Osobně likviduji příležitostné drobné kadávery drůbeže či zbytky z bourání kolouchů, selat atp. (možná 10 - 15 kg zbytků ročně) rovněž odnesením do prakticky nepřístupné divočiny (lesíka) poblíž bydliště; ale málokdo žije tak příhodně na kraji “civilizace” jako já😀. Původ zvíře i příčinu úmrtí tedy vždy znám. Úřadují u nás primárně lišky, možná i psík a mývali - do pár dní je to pryč. Místo mám na to cca 1 km od mého baráku a výběhů. Nechci učit predátory, že hned za mým plotem a výběhy mohou čekat občasnou nadílku bez práce…

Jinak, v odpadovém hospodářství se tolik nevyznám, ale proč ne konkrétně slípku do popelnice? Ne že bych to já kdy praktikoval, biologický odpad zpracovávám jinde, ale v čem je pak rozdíl oproti tuším relativně běžnému a akceptovatelnému? vyhazování zbytků masitých surovin a pokrmů?

Zdravím. Za mě jednoznačně volit husy. Pokud Vám nejde o tolik o chov jako takový, ale spíše o ten sezonní přepas pozemku. Na jakýkoli převoz, evidenci, ošetřování (i to případné zamrazákování) jsou ovce o několik úrovní náročnější - a samotný tento fakt vidím jako rozhodující. Orientačně na 1 hektar kvalitní pastevní plochy se udává, že uživí 100 hus. Čili u Vás cca 40 zvířat. Vhodnější je možná použít mobilní ohrazení sítí, ohradit menší plochu, tu je nechat pořádně vypást den či dva, pak přesun na další, atd. Na noc zavírat do boudy proti predátorům. Příkrm primárně jádrem - ideální oves, a zejména housata ve vývoji též granulema pro housata ("blbuvzdorná" dotace mineráliemi a proteiny). Velká plemena jsou na příkrmy náročnější než menší typy. Zato je na nich pak na ten podzim více masa.