Děkuji vám za psaní, netušila jsem že se paní sousedka dopouští takového zvěrstva, měla jsem to za normální postup. S tím krmením ji to musím opatrně vysvětlit ale nemužu napsat že jsem o tom psala na internetu, aby nebyla naštvaná, ale mužu napsat že jsem si o tom přečetla na internetu.
Osobně, v rámci udržení sousedských vztahů, bych Vám nedoporučil se nějak výrazně angažovat.
Pokud to paní pravidelně provádí, a nikdy jí samotnou netrklo, že by toto neměl být běžný problém a jeho standardní řešení, tak to je sousedka už těžký případ.
A i dobře míněné rady od Vás (která, jak chápu, se sama chovatelsky neangažuje?), a z jejího úhlu pohledu strká zbytečně nos do cizích záležitostí, věc nevyřeší a jen nadělají zlou krev.
Ale nenápadná nenásilná zmínka či nevinná otázka, jen mezi řečí, může alespoň nasadit brouka do hlavy🙂.
Zdravím. Mám jednu osobní zkušenost. V rámci své tehdejší prázdninové praxe v ZOO Ohrada jsem se ze své inidiativy dobrovolně nabídnul, že nakrmím pijavice lékařské, vystavené tam tehdy (cca 10 let zpátky) v expozici “Pijáci krve”. Už nějakou dobu tam hladověly a hledaly se alternativy pro jejich nakrmení.
Žížalkovitá pijavice mě ráno během cca 20 min odsála (z levého zápěstí), že byla tlustá na dva prsty. Pro mě - nic zvláštního, takové vibrováníčko na žíle, ale bez bolesti. Problém přišel pak…ony ty protisrážlivé látky u nich opravdu fungují😀. Až do večera mi ta pidiranka krvácela, že jsem z levačky měl takový ohyzdný “pařát” se zasychající, stále však pomalu kanoucí a odkapávající krví. Bordel z toho na podlaze pode mnou slušný. Fungoval jsem normálně (obsluha informačního stánku v ZOO, levou ruku jsem držel z dohledu návštěvníků), chvilkami možná trošku pocity anemie, ale celkem pohoda. Snahy obvázat ranku (mj. svou ponožkou😀) se míjely úspěchem, prokapávat po čase začlo vše. Konečně odpoledne se mi srážlivost krve nahodila nazpět. Možná (určitě) jsem holku nechal ze sebe cucat příliš dlouho. Zajímavý zážitek, rozhodně nelituji, žádné větší nečekané komplikace, ale dneska už by se mi to zopakovat nechtělo.
Jinak - nakrmil jsem jen tu jednu pijavici, a po jejím přidání do akvária ji okamžitě napadly dvě zbylé a nacucaly se z ní. Všechny byly tímto nakrmené. Na té původní se ranky od kolegyň okamžitě zatáhly a normálně žila a fungovala.
Odpověď na příspěvek uživatele XY. z 23.08.2023, 15:30:57
Letka bylo (v ptačí anatomii, ne vojenském letectví😀) vždy pouze a jedině označení pro samotné pero, brk.
De facto se dá však říci, že je to poslední část křídla, ale ve stejném smyslu jako je nehet poslední částí ruky, či vlas poslední částí hlavy.
V běžném dialogu je relativně jedno, jak se co pojmenuje, jak však jde o konkrétní chirurgický zákrok a něco se má stříhat, sekat či amputovat - tak je lépe použít přesnější terminologii😀.
Kupírování křídla to technicky je také, v praxi u ptáků tolik nevyužívané jako “křídlování”. Zní to lépe, u “kupírování” je i laikovi hned jasné, že = zmrzačené.
Termín se ještě tuším používá třebas při lovu - křídlovaná kachna/husa/bažant = trefení broky do křídla a neschopní dalšího letu.
Termín “amputace” u letek jsem ještě neslyšel, to je jako amputace vlasů😀
Odpověď na příspěvek uživatele Anonymní z 23.08.2023, 12:58:51
Zdravím. A ano, kdyby to neudělala, uhynuly by - pokud opravdu tzv. “žabky” mají. Polykání nejspíše bolí tak, že raději hladoví a hynou vyčerpáním.
Jinak, dohledat, co to ty “žabky" jsou, není vůbec snadné. Občasně popisovaný “hnis” může být obyčejné tukové tělísko (normální součást jazyka) - nevím, zda při “žabkách” dojde k jeho zánětu, zduření, či je problém někde jinde…sám jsem při vlastním chovu hus s tímto dosud nesetkal.
U některých majitelů se problém vyskytuje tak často, že ho raději (rozříznutí a vymačkání jazyka) provádějí preventivně. Ovšem, samotný výskyt (a pravidelný - tuplovaně) znamená neschopnost majitele zajistit odpovídají podmínky a výživu zvířat.
Odpověď na příspěvek uživatele JardaPecival z 23.08.2023, 13:19:17
Ano, jako prevence, aby Vám ptáček neodlétnul 😉. Avšak u domácí drůbeže se úplně běžně nepraktikuje, pokud vím - má šlechtěním sama od sebe většinou schopnost letu dost omezenou.
Běžnější je třebas při chovu divokých hus, ozdobných druhů kachen, pávů, bažantů atp. - nedomestikovaných druhů se zachovanou schopností letu, kteří opravdu v nestřežený moment můžou odlétnout až do sousedního okresu. Běžné v ZOO či větších chovech, kde hlídat i stovky, tisíce zvířat (chovaných běžně ve výbězích bez horního krytí) , kdo už vyměnil letky a může upláchnout, není úplně reálné, navíc samotný pravidelný odchyt pro úpravu letek takových jedinců sám o sobě přináší nesnáze a zbytečný stres.
Kolegovi letos takto frnkla pávice…několik let bezproblémového chovu ve voliéře, zjara na chvíli otevřel, aby se chovná skupinka naslunila na dvorku…v mžiku se zvedla, odlétla někam přes sousední baráky, a už ji nikdy neviděl. Druhá pávice i páv zůstali. Na příště právě plánuje pečlivě obnovovat zastřihávání letek jednoho křídla, či právě trvalé křídlování.
Odpověď na příspěvek uživatele XY. z 23.08.2023, 08:04:20
Ne. Letka je samotné péro (název určitého typu brku na křídle). Bez šlach, kostí, kůže. Samo vypadává i dorůstá. Jeho zastřižení omezuje funkci křídla jen na dobu, než vypadne, a doroste nové - které je samozřejmě opět neporušené.
“Křídlování”, jak psala bodlinka, je trvalé zmrzačení křídla odfiknutím celého konce křídla (vč. kostí, kůže…). To nedoroste nikdy.
Zdravím. Jarní - to jako líhnuté duben/květen? Teď tak 4 měsíční? Tam bych pokusy o rozmnožování (a úspěšné - tuplem) osobně považoval za vyloučené. I u rannějších plemen domácích hus, odvozených od husy divoké, přichází pohlavní dospělost nejdříve kolem ¾ roku.
PS. Píšete “na konci srpna” - tj. dva týdny dopředu? Dneska je šestnáctého a já mám teprve polovinu srpna😀
Odpověď na příspěvek uživatele Novi841 z 11.08.2023, 13:39:45
Tříletá zelenavka, pokud je pěkně rostlá a v dobrém stavu - je za pětistovku prakticky zadarmo a cena tak plně bere v potaz, že nejsou s doklady. Lidově “ber nebo nech být”. Podle mě v tomto ohledu naprosto férové.
Odpověď na příspěvek uživatele Novi841 z 10.08.2023, 19:13:31
Zdravím. Věc bych blíže neřešil, když není řešitelná. Přihlásit se oficiálně nedají, a pokud budete chtít věc řešit přes policii/ČIŽP, orgány si rádi zabuzerují soukromníka, co de facto porušil jednorázově pouze formální stránku - ale žádného týrání či organizovaných nekalých praktik se v reálu nedopouští.
Nespecifikujete, o jaké přesně jedince se jedná. Za mě tipuji, že původní majitelka není nikdo, kdo ve velkém jede byznys s nepapírovými odchovy či to tahá z dovolené v Chorvatsku.
Pokud je synovec neplánuje/nechce dále odchovávat na mláďata, tak je podle mě opravdu zbytečné věc jakkoli dále řešit.
Odpověď na příspěvek uživatele MiraT z 03.08.2023, 07:21:25
To je velmi rozumné, není vhodné za každou cenu pořizovat zvířata do suboptimálních podmínek. Čas a energie chovatele pro chov tak dost vzrůstají, a stejně nedocílí takové kvality, zejména odchovanců. Do těch dvou, dvou a půl měsíce věku žerou housata jak kyseliny a pastva hraje zásadní roli.
Zase, pokud je u Vás pěkná tráva alespoň do toho konce června, neviděl bych zásadní problém. Také je možno zjara zavčasu prodat většinu housat a rodičům jich ponechat jen pár, pro snížení zátěže pro výběh.
Nauka o chování všeho druhu drůbeže, J. H. Hušek, 1864. K české slepici (tehdá se pravděpodobně jednalo teprve o “předka” kropenek):
“Ačkoliv v posledním čase se množství druhů slepic u nás zavedlo, zasluhuje předce prvního místa naše obyčejná slepice domácí, a potom tak zvané vlašky. Slepice domácí snese od vánoc až do měsíce srpna asi 60-100 i více vajec, při čemž ještě jedno hnízdo kuřat vysedí, a ty obyčejně pět neděl vodí. Některá kvočna však již ve čtvrtém týdnu po sezení nésti počíná; pod naši obyčejnou kvočnu se nemůže dáti více vajec než 18-21, více by jich nepřikryla.”
Plemena drůbeže v Čechách a na Moravě, Č. Sedlák, 1940, k plemeni česká zlatá kropenka:
“Kvokají zřídka, průměrně každá 10. z hejna, nasedají později na jaře, sedí i vodí kuřata výborně. Kvokavost u češek se projevuje právě v nejpříznivější míře, aby stav slepic v hejně mohl býti doplňován vlastním přirozeným líhnutím pod kvočnami v nejvhodnější době pro odchov kuřat. Toto není u ostatních lehkých plemen, neboť nenasedají vůbec (jen vyjímečně), kdežto těžší plemena kvokávají někdy více než je žádoucno."
Kvokavost u češek, alespoň v míře popisované Čestmírem Sedlákem (jedním ze zakladatelů plemene), jednoznačně ke kropence patřila a patří. Za mě vyřešeno.
Dvě užovky podplamaté. Stromová tam není určitě. To větší, teoreticky ještě může být obojková. Ale zase tam jde z fotky dobře vidět hlava, a není tam ani náznak světlých skvrn - takže vlastně být nemůže. Nejspíš opravdu pár. Možná jen při společném slunění, na páření je opravdu nyní už velmi pozdě.
U užovky hladké jsou známy případy kanibalismu (je plazožravá), u podplamatky tuším dosud ne, žere obojživelníky a drobné ryby. Hlavně - hadi na foto jsou v relativně klidné, nenapjaté pozici, volně přitisklí těly k sobě. Kdyby jedna požírala a druhá byla žrána, to by se mrskaly jinak.
No, a o nějaké starší chovatelské materiály a zdroje, máte-li u Vás osobně k dispozici, byste byl ochoten podělit se? Jak říkám, klidně si přijedu, nafotím. Když tak po Vašem přihlášení možno využít soukromé zprávy pro bližší domluvu.
Odpověď na příspěvek uživatele bohemia.gall z 27.07.2023, 09:34:42
“Vlastnosti jdouci proti uzitkovosti jsou nežádoucí.”
Samozřejmě. Výrazné snížení efektu užitkovosti je pro mě však i to, že při vymizení kvokavosti pro rozmnožení a získání nové generace jsem pak nucen pořídit a provozovat boční chov jiného kvokavého plemene, či být odkázán na elektrickou líheň a vyhřívanou odchovnu.
Mám na zdroje stejný názor. Kdybych sám měl dobré podklady, nemusím se samozřejmě ptát. Ke kvokavosti jsem dosud dohledal konstatování, samozřejmě ne z kvalitnějších primárních zdrojů, že u kropenek se občas vyskytně, a že když už, že se pak jedná o kvalitní kvočny.
Problém je odlišení názorů jednotlivců (co kdo bere dle za pozitivum či negativum, jakou vlastnost dle něj posílit či jakou naopak odstranit) od skutečných faktů.
Tj. třeba prostý popis vzhledu a vlastností populace české slepice z počátku či první poloviny minulého století. Jak je na co momentálně nahlíženo, a současné trendy - je pro mě zajímavou informací. Ale zásadním či rozhodujícím elementem v rozhodování samozřejmě nikoliv.
Pro posunutí diskuse jsem přihodil odkaz od Bukovského - ale jde mi, jak je snad patrno, o zmínku k té monografii od Č. Sedláka. Zda opravdu existuje, a jestli třeba někdo nevlastní kopii či scan či tak. Vím pouze od něj z 1940 o díle “Plemena drůbeže”, které si chci též obstarat. Chovem plemene CZK se nyní nezabývám a v blízké budoucnosti ho též neplánuju, bůhví však, co přinese budoucnost vzdálenější😀.
Předpokládám spravně, že Vy sám starší písemné zdroje vlastníte? Šlo by se případně domluvit na návštěvu, že bych si je třebas nafotil? Nevím sic, odkud jste, leč pro mě by případná cesta neměla být zásadní problém…
Odpověď na příspěvek uživatele honzapm z 26.07.2023, 10:21:05
Dále - jestli dvě ze sedmi, nebo 2 ze třiceti - staticky to je stále téměř to samé, v takhle nízkých cifrách. To chce alespoň tisíce a desetitisíce, na něco průkaznějšího😀. Takhle to je jako tvrzení, že vyloučeno 3x za sebou hodit mincí orla…
A co jsem si byť jen letmo projel Metodiku uchování genetického zdroje zvířat - České slepice zlatě kropenaté - od Ivana Pavla, jsem ke kvokavosti našel pouze:
“U všech slepic v 1. užitkovém roce se eviduje věk dosažení pohlavní dospělosti (snesení 1. vejce) a kvokavost……Slepicím, u kterých se v průběhu roku objevila kvokavost, se z takto vypočtené snášky odečte 15 % za každý výskyt kvokavosti."
Prosím o ty relevantní zdroje a logické argumenty, proč u nich kvokavost zásadně ne. Primární data a fakta. Údajně Čestmír Sedlák snad měl kdysi sepsat monografii o kropence (https://ceska-slepice.mozello.cz/zpravy/params/post/1508210/ceska-zlata-kropenka-vcera-a-dnes). "Bohaté šlechtitelské zkušenosti Čestmíra Sedláka vyústily v sepsání monografie o české zlaté kropence”. Opravdu tato monografie existuje/dochovala se?
