Zdravím. Je to velmi neobvyklé, ale už jsem slyšel i o takových případech, kdy houser pomáhal s vysezením, jindy poté i se zahříváním housat.
Zajímavé je pro mě třeba i to pozdní datum…češky klasicky snáší brzy z jara, klasické je pak líhnutí kolem dubna, a klidně i dříve…popřípadě cca červen v případě náhradních snůšek, nebo podnášení…o líhnutí koncem července slyším snad prvně…
Z biologického hlediska pro mě objektivně přestávají být druhy/plemena bratelná za plnohodnotné organismy, když ztratí (populace celkově) schopnost přirozeného rozmnožení. Vím, že u mnoha plemen (a hybridů) slepic je alfou a omegou vysoká snáška, a těžké potlačení kvokavosti - nic proti nim v zásadě nemám, i když osobně je nehodnotím už jako zvířata v určitém slova smyslu, jen jako řekněme “vykonstruované mašinky na vejce”.
Měl jsem dosud za to, že kropenky jsou původním českým, soběstačným, temperamentním, dobře pohyblivým, shánšlivým selským plemenem, s rozumnou, nikoli však závratnou snáškou. Ale zároveň ruku v ruce s tímto - u mnohých slepic se zachovaným rozmnožovacím instinktem - tj. kvokavost a schopnost odchovat kuřata.
Toto plemeno (CZK) v současnosti v chovu nemám a nehodlám se k němu v blízké budoucnosti vracet, podmínky už pro ně v současnosti nemám vhodné. Proto nemám nastudované dokonale všechny historické zdroje (směrodatné jsou pro mě pouze zdroje pouze z poloviny minulého století, či starší), popisující praxi chovu a historické vlastnosti plemene. Před těmi lety se jednalo o chov mé mamky, která s chovem začínala, já v té době na střední škole - proto jsem plemeno tehdá také ještě hloubkově nestudoval.
Od kolegy si možná časem tedy ještě půjčím něco z jeho starší literatury…nebo jestli bohemiagalle byste měl z hlavy relevantní odkaz či zdroj?
Zdravím, svého času jsme též měli spolehlivou kvočnu CZK. Kvokala v hejnu tedy asi jedna z osmi…dva roky za sebou odchovala 6 kuřat, bohužel vždy 5 kohoutů + 1 slepičku. Kvočna byla výborná, kuřata chránila a vodila až do jejich samostatnosti a napeření, i po odstavu se k nim chovala vcelku slušně. Letos srovnání s dvouletou kvočnou dominant hybrid žíhaný, kupovanou k nám jako kuřice z drůbežárny - ta vodila vysezená kuřátka (faverolky) asi jen 4 týdny a pak na začala tvrdě útočit. Ani přesun do velkého výběhu (stále jen ona + 9 kuřat) nic na chování nezměnil.
Je to už možná 6-8 let zpátky. Kropenky pocházely od pana Bukovského. Dle mého názoru kvokavost k těmto selským plemenům, jako je CZK, patřila a patří.
Mé první akvárium před čtyřmi lety byla veliká sklenice, tuším že jsou třílitrové…s plochým kamenem na dně, a dvěma či třemi rybkami střevlička východní. Invazivní druh, s nímž bohužel přicházím do styku při managementu spravované rybniční soustavy. Přežije a vydrží snad vše. O chov v pravém slova smyslu se nejednalo. Spíš pokus, co vydrží. Kolega údajně tuto rybku zapomněl v šuplíku ve sklenici se zkyslým mlékem na několik dnů…po otevření tam rybka normálně žila. U mě v kanclu krmení vločkovým krmivem, a když byla voda kalná, dopustil jsem čerstvou rovnou z vodovodu. Asi po půldruhém roce, kdy to stále odmítaly zabalit, věnoval jsem je sestře.
Dále jsem pak měl průhledné plastové 20 l boxy z Tesca, bez substrátu, s nekořenícími vodními rostlinami, vodními šnečky a cca půltuctem rybek Poecilia wingei, v tomto bodě se to již chovu blížilo více. Vybavení jinak žádné, a v pokojové teplotě, v místnosti, na parapetu (kvůli slunci k prosperitě makrofyt) mi to dlouhodobě fungovalo.
v minulosti i další druhy rodů Lacerta, Podarcis. Začínal a "trénoval" se právě na těch ještěrkách obecných o prázdninách.
Začátečníkovi bych doporučil asi rod Timon (T. lepidus, T. tangitanus) a Omanosaura jayakari - to jsou z těch velkých druhů, kteří se dají i slušně "ochočit" a relativně snadno množit. Využijí v dospělosti dobře i terárium leguání velikosti. Mláďata a subadulty je vždy však lepší dočasně chovat v menších ubikacích.
A z té mrňavé, avšak většinou plašší "havěti" - a též prakticky pouze hmyzožravé - poté ještěrky rodu Podarcis (kromě naší ještěrky zední P. muralis) - např. P. peloponnesiaca, P. siculus.
Zdravím. Odchytem několika mláďat či subadultů populaci neohrozíte. Ne dospělé jedince - a) si daleko hůře zvykají, b) jsou cenní pro udržení populace.
Legální ovšem není de facto žádný odchyt ani jiné nakládání. Získat povolení k chovu evidovaných jedinců lze, ale je to velmi komplikované s mnoha podmínkami, nejspíše nic pro Vás.
Když se tím nebudete chlubit na internetu či je nedejbože zkoušet sám ještě prodávat, osobně tam z ochranářského hlediska nevidím reálný problém.
Jako kluk jsem si o prázdninách chytal mláďata ještěrky obecné z naší zahrady, pěkně vykrmené pak pouštěl se začátkem podzimu. Jednoho z těchto (samečka) jsem pak vídal na zahradě pravidelně dalších asi pět let. Časem jsem přešel k chovu "v ČR legálních" druhů této čeledi.
Zdravím. Většina budou nejspíše ještě mladí jedinci, kteří si teprve hledají partnera, či ještě mladé a pohlavně nezralé páry - dospělé a schopné reprodukce jsou labutě až cca ve třech letech.
Odpověď na příspěvek uživatele Jara Games z 31.05.2023, 15:57:20
Zdravím. Přesně, jak píše výše Annulus. Z běžné vesnické směsky vyberte zvíře zdravé, dobře rostlé, vitální, hbité, bez vývojových vad či trvalých následků zranění (křivá páteř, kulhání,...), a spíše z těch nejvyspělejších/největších. Ideálně bez parazitů (všenky, vápenka, čmelíci...ale co má jeden, bude mít při společném chovu i druhý). Také ne to, které by se začalo třebas už agresivně projevovat proti lidem. Dále pak zužte výběr na to, které se Vám z nich prostě nejvíc líbí.
Jestli chcete třeba vložit fotografie a potlachat, kterého by kdo viděl jako svého favorita, samozřejmě možno.🙂
Silně nepravděpodobné. Pes, popř. něco zdrhlého z chovu. Nebo také čistě vybájené.
Psa jinak samozřejmě vlk v terénu uloví, a rád. Prostě šelma a konkurence. Hárající fena psa, a samec vlka se však spíše oddají jiné aktivitě. Také, pokud je daný pes fyzicky rovnocenným (či silnějším) protivníkem, vlci moc lační bojůvek nebudou.
Ale že by si vlci začali chodit vytahovat ratlíky z dvorků a boud, jak činí třebas levharti v Indii, tak to nehrozí.
Zdravím. Soukromě jsem žádné papoušky nechoval. Ale během své kariéry jsem i kolem nich krátce brousil a staral se o ně - arové, aratingové. Má osobní filozofie - ta přirozenější, byť na schopnosti náročnější cesta - tu bych volil. Tj. přirozený odchov. Ale rozhodují vždy zejména celková úroveň chovu i chovatele, od něhož bych pořizoval.
Zdravím. Za mě, nějaké žáby mám, ale jde jen o drápatečky rodu Hymenochirus, asi třetím rokem. Odchoval jsem si je tehdá z vajíček od kolegy, nechal si pár kousků, a o další množení nestojím ani jim k tomu nedávám podmínky; ani jsem si nezjišťoval jejich pohlaví. Krmení rozmraženými patentkami a občas, co si samy nachytají z potěru živorodek, s nimiž obývají akvárium. Ale jejich biologie a nároky jsou dost jinde (jsou nenáročné a bezúdržbové), než jiné skupiny žab.
Leithian: Není pravda. Třeba na tera havěť to mělo sakra jméno známé po celé Evropě. Chodili tam chovatelé z mnoha zemí nakupovat. A teď prd... Co neprodám na burze nemám v podstatě kam nainzerovat.
Leithian, s tera zvířaty mám dobré zkušenosti zatím s německým https://www.terraristik.com/
Dosud mezi Čechy méně známé, Ifauna plně dostačovala. Navíc spousta fyzických převzetí byla pro zápaďáky realizována a domluvena na Hammskou či Houtenskou burzu.
Dokážu si však představit přechod častější nabídky českých odchovů na tyto stránky.
Odpověď na příspěvek uživatele MiNi z 29.05.2023, 14:43:34
No, třeba u nás je pro slepičky (hejno běžně kolem půltuctu zvířat) hlavní zázemí naprosto predátoru vzdorné ze všech stran - půdorys cca 2 x 5 m. V tomto se nachází i samotný kurník.
Tento prostor je propojen s venkovním denním zasíťovaným výběhem o cca 100 m2. Vzdorný jestřábu či krkavci. Kuna či odhodlaná liška by si časem poradila. Využíván je pipkama však pouze přes den, kdy tito predátoři v našich podmínkách nejsou aktivní. Sousedí s ním ohrazený, avšak nezasíťovaný prostor cca 150 m2. Sem jsou slepice pouštěny pouze občasně v sezoně a v moment, kdy někdo z nás lidí dělá vedle na zahradě.
Systém funguje perfektně. Okolní biotopy jsou eldorádem pro vzdušné i pozemní predátory. Ztráty zatím pouze v případech, kdy si vyjímečně např. nové kusy na noc včas nepřelezly do hlavního zázemí s kurníkem a zároveň jsme se večer opozdili s kontrolou. Zároveň tyto jejich výběhy sousedí s pastevním výběhem českých hus - a do blízkosti dospělých hus se přes den mnoho predátorů neodváží.
Zdravím. Je takový možný rozptyl, že říci nějakou přesnou cifru se příliš nedá.
Pokud má pěknou lesklou srst, přiměřeně svaloviny a tuku (při pohmatu mu nepřirozeně nejsou znát žebra, obratle páteře), a nepůsobí churavým, zpomaleným, mátožným dojmem - tak celková fyzička bude OK.
Pokud však nebyl venkovní kocourek pravidelně odčervován, silně pravděpodobně bude mít i nějaké červíky - kteří mu na kondici nepřidají.
Zdravím. Existují pouze a jedině dva funkční způsoby.
1) Dokonalé fyzické zabezpečení prostor (ohrazení, zasíťování, protipodhrab...), kde je drůbež chována. Alternativně využít hlídacího psa/psy, který má přístup všude, kde drůbež. Nesmí však ublížit drůbeži. Popř. obě formy spojit.
2) Vyselektovat si ostražitou hbitou drůbež, i třeba s pár bojovnějšími jedinci (husy, ostřejší kohouti...), aby většina útoků predátora vyšla naprázdno. V kvalitním výběhu s možností se včas rozprchnout, ukrýt, uleťět. S dobrou reprodukcí hejna, aby odchovy doplnily či převýšily případné ztráty (protože nějaké prostě budou).
Tak krátce pokračování z ifauny. Housatům je přes půldruhého měsíce, hlavní růstová fáze je pomalu za náma. Za dva týdny už většina odcestuje k novým majitelům.
