Varaxi: Přitom když se zeptáte AI, dá Vám celkem rozumnou odpověď, jak se kupuje štěně.
Není problém, že lidi nemyslí. Problémem je, mají nulovou představivost. Neumí si představit, že by se mohlo něco pokazit zrovna jim. Že by oni mohli naletět, že by jejich štěně bylo nemocné, že by zrovna oni měli třicetikilového jezevčíka.
A pak je problém nezájem. No a co, že mám jiného psa, než jsem vlastně chtěla. No a co, že není úplně zdravý. No a co, že mě podvedli. Přece ho nebudu vracet, děti si ho už oblíbily, co by řekli sousedi, a obíhat soudy a policii se mi taky nechce…
Informací je všude dost, kdo chce, potřebné se dozví. Myslet netřeba, někdo či něco Vám vše potřebné naservíruje na stříbrném podnose.
Já to svým způsobem chápu. Kdybych věděla, co všechno se může pokazit, tak asi ani nemám děti. Ale holt je to o té rovnováze rizika a toho, co můžu získat. Kdyby se děti daly normálně koupit, myslíte, že by lidi chodili nakupovat do cikánské množky dětí?
K tomuto by som ešte doplnila, že ľudia často ani netušia, že majú nejaké právo na “reklamáciu”.
No a samozrejme, sa k tomu ešte pridáva ešte faktor hanby, pretože pred ostatnými znie ďaleko lepšie “zachránil som šteňa z množky” než “ ja blbec som vzal nezdravého kriplíka, lebo som šiel po cene”.
A často ani ľudia netušia, že plemená majú nejaký štandard, majú nejaké výškové maximá. Jazvečík je všetko, čo má krátne nohy a dlhé telo, NO zas všetko, čo je čierne s pálením a šteká za plotom. A svojím spôsobom to chápem, ja tiež vidím “vlak”, kým niekto zainteresovaný vidí lokomotívu nejakého vzácneho typu, ktorá už jazdí len na dvoch miestach, bla bla. Skrátka, ďaleko zmysluplnejšie by bolo ísť po množkách, po daňových podvodníkoch, po veciach, kde sa strácajú štátu peniaze. To by mal byť prvý krok. Oni by sa tí extrémni množitelia trochu preriedili, keby po nich šlapala KVS, ďanový úrad, atď…Čím netvrdím, že osveta nie je dôležitá.