Buggyra: Mno jo, Horsano, máte životní poučení. To já než nutím koně lézt do vody, tak samozřejmě ověřím, že je terén bezpečný. A já lezu s koňmi do vody proto, aby tam uměli vlézt, když to bude potřeba. Už se to párkrát vyplatilo. A jsou situace, kdy potřebuji, aby ten kůň prostě fungoval, a nevymýšlel si svoje řešení (dobře, řekněme, aby mi věřil, že ho nenacpu někam, kde ho něco sní), takže na to jednoduše trénuji.
A mechanismus "zakonči lekci úspěchem" je standardní učební postup u koní (u všeho), ačkoli je pravda, že pokud se lekce fakty nedaří, za úspěch klidně prohlásím i to, že mi kůň předvede nějaký jemu notoricky známý cvik, který s lekcí nemá nic společného. Kůň by z toho měl vyjít s pocitem, že když nakonec člověku vyhoví, dostaví se příjemno (odměna, třeba ve formě konce lekce). Což je za mě obsaženo v parafrázi "aby nakonec nevyhrál" - akorát to chce trochu toho citu, kde má kůň hranice, na to Lenacia zjevně v určitých situacích bude muset ještě přijít, a být chytřejší. Neznamená to z mého pohledu vykašlat se na vodu, pouze vymyslet, jak koni vysvětlím, že splnit pokyn je fajn :-)
"kde má kůň hranice, na to Lenacia zjevně v určitých situacích bude muset ještě přijít,"
Tak zrovna u té vody byl ovidět, že mě pak měla na háku na té bezudidlovce.
Protože hned z prvu to totiž už už vypadalo, že tam vlastně vejdeme, a z prvopočátku sem orpavdu vnímala celo usituaci jako něco co překonáme.
Jenže pak přepla do systému 'tvrdohlav' a totálně mě vyvezla a tím, jak se tam ta trubka málem přerazila o padlý kmen, co ležel podél cesty, a přes který se otočila, tak já tam vypadla z rovnováhy, ale bylo jedno jak sem tahala za jednu otěž abych ji stočila do kruhu a zastavila, ona prostě běžela jak tank kupředu.
No tak sem to chtěla zkusit ze země, kam nejdál bude ochotná semnou jít. No k břehu sme se nedostaly, ale nakonec sem jí aspoň dostala do místa, kde to pořád otáčela, i ze země... aniž by se chtěla otočit zase... a využila nakonec i ten padlý kmen na to, abych na ni vylezla...
Já vím, že ji do vody dostanu. A to doslova do rybníka.... Krásný čistý čirý potok, max trošku nad kopyta, navíc místě kde cítila pach koní, které znala... tam sem narazila jedině tak na hranice svých schopností proti Sáře.
Celkem tuším, že to sama nemusím být schopná překonat. Teď zkouším své zkušené přátele, jestli oni by byli ochotní to zkusit. Když ne, tak budu shánět trenéra...
Já myslela že jí nikdy nedostanu samotnou ven do terénu. Myslela sem, že ji nedostanu ani přes ten malej potůček.... A on oto nakonec šlo.