Dneska jsem se nakrknula a šla už konečně pozametat tu cestu. Ano, tu cestu, o které to píšu už asi dva měsíce😏Nemyslela jsem si, že to zvládnu(lýtka namohlá, záda bolí imrvere) ale dometla jsem to až k baráku, zítra musím kolem studny a dopředu, ale to už není tolik. Horší chodník, ten je naprosto šílený. Všechno, okraje cesty, vepředu celou, protože plevely rostou mezi kostkama pohustu - musím postříkat👎A ten chodník prakticky komplet. To zas bude na ,,svatého Dyndy"🙄 Ano, hlavně, že vistárie jsou nádherné, ale všude jinde neskutečný bordel. Nestíhám fakt ani ň. Každý rok si říkám, že ten další, si to všechno mnohem líp zorganizuju a budu to mít krásné od jara do podzimu. Ne, prostě to nejde. To je odpověď pro ty, co se ptají, či dumají, že to nejde stíhat…ne, nejde. Potřebovala bych, aby mi Tom víc pomáhal, jako kdysi, ale on si prostě taky pořád vymýšlí projekty a čas nemá, taky nestíhá, ani to svoje👎Odpoledne jsem plela a zalévala skleník, vyrývala pýr na poli, snad zítra rozjedem čerpadlo a zalejem zeleninu, kterou musím pak vyplet, nebo ji v tom plevelu už nenajdu. Všechno by chtělo obejít s křoviňákem…ale nevím kdo, kdy🤔
Jo Buggyro jsem si vzpomněla: vistárie jsou jedovaté. Akrom toho, že jsou tak krásně letos nakvetlé, každá trochu jinak voní, nejvíc kupodivu ta plnokvětá(většinou to u kytek bývá naopak: jsem nejkrásnější, tak už vonět nemusím😜)





