Tak ona to je teď taková móda zakládat nové rody, štěpit druhy, přeřazovat atd.
A mezitím se rozděleným druhům do jiných rodů daří plodně křížit a pohoda klid.
Jen doplním dvěma odkazy. Vtipné je, že někteří je navrhovali už i do rodu Psammobates:
A jako k čemu? Když to dobře dopadne, budeme rádi, když budeme vůbec něco chovat, mít možnost odchovávat a poskytovat u těch pár druhů mláďata novým zájemcům☹️
Řešit tu možnost ekonomického výdělku, natož se ptát na diskusi, je za daných okolností naivní, úsměvné a smutné zároveň
Ona i ta atraktivita stran zbarvení oproti regiuskám je jinde a i když se to zdá nemístné, valná většina lidí chce zvíře žluté, oranžovobílé, pruhované… Co vím, tak mutace u nich nejsou a ty přírodně zbarvené jsou drahé samy o sobě, jak už psal kolega.
No ono asi záleží odkud přesně jste a jaké tam panují podmínky v letních měsících. I přes opakovaná tvrzení jak se bude oteplovat tomu poslední léta nenasvědčují a zrovna vloni bylo docela chladno. Letos jaro taky posunuté a i když se pak tepla objevila, rozhodně to nebylo jako řekněme 5let zpátky. Asi se tím nedá zkazit nic, řada chovatelů umožňuje slunění pogonám, leguánům, běžný je chov suchozemských želv v letních měsících, tak proč ne, bude-li výběh zabezpečen proti úniku směrem do všech stran. Otázka je, jestli to budou zkrátka využívat - mnoho zoologických zahrad mělo výběhy určeno pro zvířata na letnění a postupně od toho upouští, protože prostě zvířata opouštět výběhy nechtějí (viz gaviálové v Zoo Praha), nebo se ukáže jejich pobyt venku jako kontraproduktivní.
Především leguáni jsou naprostá individua, hodně zvířat se v adultu nechá sice jakože pohladit, ale manipulace s nimi mimo terárium z nich udělá vyšilující magory, kteří se snaží dostat pryč. Píšu to všude dokola - někteří se dají zvyknout (neřekl bych ochočit) a to včetně toho, že se prochází mimo své terárium, drtivá většina ale nerada svoje prostory, na které je zvyklá, opouští a mají silnou únikovou reakci což v kombinaci s drápy, kterými disponují není žádný valný zážitek (osobně vyzkoušeno).
Pro terestrické druhy varanů o téhle velikosti se jedná optimálně o ubikace v jednotkách metrů čtverečních. Rozhodně nic nezkazíte pokud bude mít rozměr 3-4m x 1,5-2m, výška není tak podstatná, ale s ohledem na úklid ubikace a možnosti zahradního domku je výhodou, pokud se tam dá na úklid přímo vstoupit. Dříve se tato zvířata chovala v menších nádržích s tím, že se pouštěli na procházky. Z hlediska klasického chovu je to ale neudržitelné a rozhodně je lepší dát přednost odpovídajícímu prostoru, než si namlouvat, že každý den budu mít čas pustit dva více než metrové stepáky procházet po bytě…
Sami stepáci nejsou druh, který nějak extra šplhá, nicméně rozčlenění nádrže většími kmeny či silnými větvemi je rozhodně ku prospěchu. Je potřeba počítat s větší vrstvou substrátu na hrabání a jak sem uváděl počítat s tím, že s tím umí pohnout, tudíž pod skalky a jiné předměty nesmí mít možnost se podhrabat. Vše by mělo být promyšleno a upevněno na pevno. Teplota pod zdrojem i 45oC, zbytek temperovat na 25-28oC. Místo napáječky doporučuji větší nádobu, do níž se varan/i vejdou a mohou vykoupat, stejně tak by měli mít možnost v části nádrže hrabat ve vlhkém písku. Někteří chovatelé využívají i umělé nory v níž se udržuje vyšší vlhko.
Přesně tak. Zvířata po nich obecně tuční, nic moc extra z nich nezískávají, na překážku jsou u řady zvířat i “skelety”, což se občas někdo snaží obejít zkrmováním čerstvě svlečených červů. U jejich větších používaných příbuzných Zoophobasů, už kolují i historky umrcení krmených zvířat přímým poškozením trávicího traktu vlivem požírání jen pomačkaných, ale stále živých červů, kteří se pak dostali tam, kam neměli
To záleží na mnoha okolnostech, genetice, krmení, typu krmení atp. Každopádně nějaký rozdíl už pak nebude pro samici na škodu, jak psala kolegyně. A v klasickém chovu by skutečně bylo ideál, aby samice byla spíš 4letá, ať to následné spojení nejsou pokusy na zvířatech
Oficiální cestou si kupte normální koroptve s doklady a nazdar.
No ono to není až tak pravda, že se to hodí jen lidem, kteří to využijí z důvodu komerční přepravy. I přesto, že jsme EU, schengen atp., naprosto jinak se nahlíželo na osoby, které jely přes hranice na zahraniční setkání chovatelů a vezli tam odchov na výměnu nebo si naopak něco zakoupili a vezli zpět a jednalo se o zájmové chovatele a povolení přepravce neměly. Kolegovi opakovaně zabavili zvířata (hmyz!) a nikoho tam nezajímalo, že se nejedná o druhy CITES (což by kontroloři měli umět identifikovat), nebyla možnost přenosu onemocnění (viz včely varroaza), ani se nejednalo o zvířata s výskytem v Evropě (tudíž Osvědčení či výjimky). Náramně je zajímalo zda mají povolení na přepravu jako přepravce a za druhé veterinární osvědčení o přepravě (razítko). Po pár takových opakování jsme ten kurz raději absolvovali také.
Muflon je už řadu let považován za druhotně zdivočelou ovci. Těchhle kříženců je po republice tuny, některé díky společnému chovu, jiné díky tomu, že ovce na pastviny obskakuje muflon (na zničené ifauně k tomu bylo hned několik příspěvků). Valná většina končí v klobásách, takže čemu by to škodilo nevím
On to až tak žádný paskvil není, ať je otec muflon, nebo matkou muflonka:
Těžko uchopitelná otázka. Varani jsou rozmanitá skupina od terrestrických druhů, přes semiakvatické až po ty stromové. Velikostně i proporcemi se dost liší, takže i nároky na ubikace jsou různé. Stejně tak potrava. Obecně se ale moc druhů nechová, což je dáno mmj i nabídkou odchovů. Malé druhy se množí poměrně dobře a chov je zvládnutý, stromové druhy s ohledem na cenu si pořizují lidé, kteří v tom už umí chodit. Laici zpravidla začínali stepáky a dříve více rozšířenými salvatory (tam chovatele limituje jejich dosahovaná velikost a životní podmínky - velké ubikace s bazénem). Dostatečné ubytování si myslím problém není, rozhodně to ale nejsou zvířata do krabice, je třeba počítat s tím, že se jedná (v případě zdravých, nepřetloustlých kusů)o aktivní zvířata, která dobře hrabou, mají značnou sílu a umí hýbat s předměty v ubikaci. Dobré je nastudovat u konkrétních druhů jejich potravní specifika, obecně se má za to, že varani jsou “masožrouti”, což může mít fatální následky na chovance. Například mláďata stepáků (V.exanthematicus) vpodstatě fungují na hmyzu a adulti v tom pokračují, přičemž je strava doplněna o plže. V potravě rozhodně nedominuje maso hlodavců, jak se desítky let tradovalo a díky čemuž zvířata zvesela tuční a nevypadají jako zvířata z přírody.
Nejsem si jistý, kdo to napsal, ale v jednom chovatelském článku Akvaria Teraria (budiž mu země lehká☹️), uváděl pisatel napadání ze strany mláďat Testudo (tehdy Agrionemys) horsfieldii společně chované scinky, přičemž šlo evidentně o predační snahy, ne pouhé pokusy ochutnat.
Když čtu některé reakce, tak je mi z nich na nic. Oplakává se jeden kůň, který prostě udělal chybu. Je to jako v každém sportu, ať jde o box, boby, skoky na lyžích… Koně umírají i na parkuru. Ale o tom jsem se bavit nechtěl. Facinuje mě, že všechny přispěvatele, kteří hovoří o tom, jaká je to tragédie nechává v poklidu takřka každý týden (měsíc určitě) usmrcení koně na dálnicích, silnicích, železničních tratích, o lidských životech a vážných zraněních, která z toho plynou nemluvě. Zase jsou všichni hrdinové a zákazali by překážku, která tu byla desítky let a daleko tvrdší a o které mají jezdci sami jiný názor. Je to jako se vším, všichni rozumíme fotbalu, pak zase tenisu, hokeji a teď jsou všichni odborníci na Pardubickou a skok na Taxisu. Kolik lidí z těch, co tu píšou ho skákali? Kolik těch, co to odsuzuje projelo nějaký takový závod, že si dovolí hodnotit něco o čem mají páru ze svého pocitu? Jako kdybych hodnotil nebezpečnost formulí od sedačky z obýváku a v životě jsem s formulí neprojel jediný závodní okruh. Mraky koní končí na jatkách jen proto, že jsou nevhodní, “staří”, končí tam i mladá zvířata, přitom by tu mohli být. Austrálie utrácí Brambies, které si lidé nevezmou z útulků atd., shazuje se jim potrava z vrtulníků aby nehynuli hlady v podmínkách, kam je dostali zase jen lidé. A tady se řeší jeden kůň, který se narodil proto, aby koně obecně mohli žít. Kdyby se nezávodilo, troufám si říct, že koní by sakra ubylo, protože využití pro ně už moc není, pro ty závodní už vůbec. Ano, toho života je škoda, ale stalo se. Tady nikdo nejde do závodu s tím, že tam nechá koně složit, i kdyby za tím byly některými zmiňované finanční důvody, protože ten kůň, jeho výcvik něco stál, náklady na chov, jeho nákup (pokud se ve stáji nenarodil), trenéři, doprava na závody atd.. Tvrdit, že na tom zvířeti majitelům, natož jezdci, co na něm nasazuje vlastní krk, nezáleží se nezakládá na pravdě. A pravdou je, že ten kůň tam nebyl na ukázku, ale všichni koně jsou tam proto, aby vyhráli. Proto startují, nebo je někdo jiného názoru? Peníze, prestiž, ukázka chovu, práce trenérů, genetika..
Proč všichni tihle vědátoři neřeší to, proč každý rok v ČR umírají “obyčejní” koně na komunikacích a srážky s nimi odnáší normální lidé, neobrátí svou pozornost k lepšímu welfare u řady týraných koní na kdejakém statku, nebo i garáži, jak bývá občas vidět a kde je i veterina krátká na to, je okamžitě zabavit a pomoci jim? Řešit ustájení, nakonec i zabezpečení výběhů (to se týká i dobytka, ovcí..).
Kdepak, zase tomu všichni od televize rozumí jako tomu fotbalu a vědí, co je správné a co ne a dokonce vědí, jak to mají majitelé, chovatelé, trenéři atp.
Nepíšete jak velké zvíře to je. Kolegové mají pravdu s tím, že je třeba zvíře nahlásit kvůli potvrzení odpovídajících podmínek, na druhou stranu záchrana zvířete z nevyhovujících podmínek je přednější. Chov v panelolvých bytech do jisté míry jde, problém je v překrmování krokodýlů (myšleno často a nevhodnou stravou - zpravidla odbyto kusy masa, hlodavci), díky čemuž zvířata neúměrně rychle rostou a dosahují velikostí, proporcí a hmotností, která u zvířat z přírody nejsou obvyklá. Není tím myšleno týrat je hlady, ale krmit správně a správnou potravou, v opačném případě nastávají problémy a to nejen zdravotní. Zvukové projevy dvořících se samců v panelovém bytě taky nic moc, vycákaná půlku bazénu po obýváku během fyzické kontroly asi taky nebude úplně ok🙂 Na druhou stranu řada úspěchů v odchovech byla docílena právě u soukromých chovatelů v bytech či domech a to v dobách, kdy byly naprosto jiné možnosti. To pro úplnost.
K tomu vypouštění - valná většina tzv. invazivních druhů žádnou příčinu ve vypouštění chovateli nemá. Takřka veškeré druhy tu byly vypouštěny za účelem hospodářským ať už jde o nepůvodní druhy ryb, nebo lovnou zvěř.
Myslet si, že ta regulace k něčemu je je silně naivní. Poctivý člověk, co se snaží získat povolení se asi logicky i zabývá myšlenkou vypouštět zvířata stejného genofondu a pokud o tom neví, logicky k tomu dospěje kvůli splnění podmínek. Naopak ti, kteří to budou dělat na svou pěst a které nějaká povolení nezajímají, natož papírování, určitě nebudou řešit ani genetickou příslušnost k daným populacím. Je to jako se vším. Odpovědným zájemcům se taková snaha hodí ze stolu (sám jsem se snažil získat povolení a neprošlo), aniž za to něco žádáte, natož si z toho udělat živobytí (viz některé granty), takže jediné, že to takové bílé vrány odradí. Ti ostatní, co je to napadne si budou dělat co budou chtít i kdyby bylo takových regulací víc než dosud
Záleží na tom, jak s ním bylo zacházeno v minulosti. Už jsem kdysi popisoval osud jednoho mláděte getuly, který jsem v dobré víře předal kolegyni pro syna. Po měsíci mi “reklamovala” argesivní chování předtím naprosto klidného rozkrmeného novorozeněte. Moc jsem to nechápal, než došlo k rozuzlení - chlapci se líbilo, že se mládě po pošťuchování nejprve stáhne a chřestí ocáskem o substrát. To opakoval tak dlouho, až mláděti došla trpělivost a začalo “kousat” - což bylo v jeho podání při velikosti nějakých 20cm legrační, nicméně na výrostka to fungovalo, zavřel terárko a had měl klid. Brzo korálovka pochopila, že nemá cenu prvně varovat chřestěním a tuhle fázi vynechala. A tak nám vznikla historka o agresivní getule (která se mimochodem po vzetí zpět za nějakou dobu opět zklidnila).
Jinak guttaty, co mám nebo jsem v chovu měl bývaly klidné v průběhu roku (řekněme topné sezoně), jakmile šly na zimování, tak se během pravidelných kontrol při vyrušení ze zimování povahově měnily. Některé jen vibrovaly ocasem, některé ale aktivně kousaly v obavě o vlastní život. Po skončení zimování a navrácení do klasického “provozu” byly opět mírné. Opět jde o normální obrannou reakci, kdy jsou hadi celé týdny v chladu, při sníženém metabolismu a ve tmě a to celé je najednou narušeno mnou během kontroly (světlo, doplnění vody, výměna části substrátu pokud jej znečistili…).