Já už jsem toho už většinu zase úspěšně vypustila, ale třeba zrovna Yoggies konkrétně štěněčí řadu nemají.
Teď zkouším přejít na Carnilove, ale v těch je teda hrách a cizrna, takže zadání nesplňují.
Jinak co jsem si dělala zběžný průzkum na co bych mohla přejít, tak u spousty značek, chybí štěněčí řada. No já si jako naprostý laik netroufnu u štěněte, co zběsile roste přejít na granule, co nejsou přímo pro štěňata (a ze snahy prokousat se složením toho množství značek jsem byla celá divoká), takže jsem najednou zjistila, že mám ten výběr hrozně omezený.
Jo mladej je taky od chovatelky na Royalu. A ráda bych přešla na něco, co se mi bude pozdávat víc (a časem bych ráda na maso, ale to nevím jestli si lajsnu než doroste). Mno uvidíme. První pokus nedopadl, nesedlo to. Teď jsme ve fázi postupného přechodu č. 2, tak si tu asi sednu a počtu, čím kdo krmí štěňouchy, kdyby to zase neprošlo.
Máme laminátovou vydru. Je to skvělá loď, ale s tím jaký bývá vodní stav na českých řekách v létě je to na pytel. 😢
Dneska máme štěstí na různá setkání. Ráno jsme v lese potkali srnu (v životě jsem u nás v lesejku srnu neviděla) a teď večer tuhle krasavici. 🙂
Včera jsme byli všichni v loděnici. Mladý pán si na klidné vodě poprvé vyzkoušel funkci psa lodního. Z lodi se vyskočit nesnažil, nastoupil a vystoupil ochotně a štábní kultůru časem vypilujem. 🙂
Dneska jsme cestou z veteriny neplánovaně prozkoumali třešňovku na Červeném vrchu. Tenhle kout Prahy nemám vůbec prochozenej a rozhodně to bude stát za další hlubší prozkoumání. 🙂
Jo to včera právě v zápalu “boje” měl držku celou od krve, tak koukám a tesák venku. Jinak vůbec netuším, kdy poztrácel ten zbytek. Vždycky jsem našla až díru a novej zub. 😄 Asi je fakt žere.
Tak nevím, co to včera mladej ráno předváděl. V poledne se ještě tvářil, jakože procházka ani omylem, ale pak lítal jak potrhlo a hrál si s osmiměsíční buldočkou na zabíjenou jakoby se nechumelilo (a večer už byl zase můj nadšený turista v zácviku). Při té příležitosti mu vypadl druhej spodní mléčnej špičák. První asi sežral spolu s mrkví k obědu. Tak už zbejvá jen jeden horní. Zatím teda drží jak helvétská víra, ale snad se dá přesvědčit, aby pozici opustil dobrovolně. 🙈
Nemám šajn. Jak to bylo u jozefce si nepamatuju. Ale už dva týdny mi zvedá nohu a od včerejška mám pocit, že mozek se definitivně odstěhoval do Humpolce. 😀
Čerstvě pět měsíců.
Já mám pocit, že mladej leze do puberty. A trochu vymejší a hlavně by furt ryl frňákem v zemi. 🙈
Dneska se nevenčilo dobře. Mladýmu se moc nechtělo a udělali jsme jen krátkej okruh do parku. Doma teda klasicky řádil jako černá ruka, tak uvidím, jak se bude tvářit odpoledne.
Jednou jsem vzala kluky krmit kačenky. A ty byly zjevně tak rozmlsaný, že zeleninu nechtěly. Víckrát jsme nešli. Když mají kluci potřebu krmit, pomůžou doma nakrmit papouchy nebo psisko.
I v Praze to žije. Tyhle dvě zjevně randící ještěrky jsme potkali při odpoledním rychlovenčení. Méně optimistický byl nález ulovené kosice a mláděte hřivnáče.
Jinak postupně prodlužuju ranní a večerní vycházku. Experimentálně jsem si sice ověřila, že na jeden zátah úplně v pohodě ujde i těch 8-9 km, co tu máme nejdelší okruh, ale intenzivně přezubuje (aktuálně vypadá jak pizizub děsně vtipně) a ještě intezivněji roste všemi směry, tak to zas nepřeháním. I tak toho nachodíme docela dost si myslím. Jen odpoledne chodíme míň. To je vedro i mně, natož mladýmu s černým kožichem. To si obejdeme základní okruh na vyhlídku a dom a máme dost. Bychom zas někdy mohli k řece, zkusit jestli bude plavat, když půjdu taky. Už je koupací počasí.
Jak byly ty květnový svátky, tak se u nás cestou za polosourozenci stavovala chovatelka s mladýho ségrou, kterou si nechala. Mladej celou dobu na ségru ječel jak protrženej, že jsme skoro neslyšely vlastní myšlenky, a chovatelka jen suše konstatovala, že má ADHD mozek. Já říkám, že uťápnutej “mouchy sežerte mě” moula by byl v tý naší pošahaný famílii chudák. Že takhle zapadne. 😆 Co dělají s nejmladším potomkem, to je vždycky prča. Úplný sumo zápasy. (A já teda trnu, aby si mladickou neopatrností neublížili, zatímco batole i pes jsou vychechtaný až na půdu) Teď už jsou aspoň zhruba stejná váhová kategorie.😅
Musím vyfotit, jak vypadá moje venčící ledvinka. Tu už od odchodu do věčných lovišť dělí sofistikovaný systém sichrhajcek. 😂 A tuhle jsem se o mladýho v nestřežený chvíli přerazila tak šikovně, že jsem letěla i s batoletem na zádech. Dítě vysmátý, já sedřený kolena a haksnu jsem tak tejden cejtila. Tak říkám mladýmu, že je mamlas a že jestli si o něj zlámu oudy, nebude ho mít kdo venčit. Což teda není pravda. Muž by ho vyvenčil. Ale nechá sebou trochu vorat a mladej je pak vždycky krapet rozcabenej. 😆
K té důstojnosti. Jako ne že bych měla nějaká přehnaná očekávání od sotva pětiměsíčního potrhla, ale o nějakou štábní kultůru se snažím. No a jak se udělalo teplo, tak mě to přimělo vytáhnout kraťasy. A lem nohavic mladýmu pánovi končí přesně u čumáku. Nebudu počítat, kolikrát jsme si dneska vysvětlovali, že nohavice se neloví a panička není sob. 😀
Mladej se do trávy (čím vyšší, tím lepší) vždycky rozvalí a spásá z lehu 😀