Tap:Tady je každá rada drahá.
Se čmelíky nebo novým/starým kurníkem to nesouvisí.
To je zlozvyk z nudy, stereotypní návyk, který neodstraníte.
S kurníkem by to souviselo pouze, pokud je malý, světlý, nevhodný
a pokud jsou zvířata v něm dlouho zavřena se vysoké koncentraci
na malé ploše. Pak z nudy vzniká kanibalismus.
Samozřejmě ho zvyšuje případné nevhodné krmení - nedostatek bílkovin.
Ale spouštěčem může být i blbá náhoda - někdo například nevhodně
maže kohoutům hřeben v zimě sádlem. Sádlo po zahřátí teplotou hřebene
stéká kohoutovi po hlavě na krk, slepicím ty kapky učarují (a chutnají)
a počnou kohouta ochutnávat. Vyškubané peří právě na krku za ušnicemi
bývá nejčastější. Lze to i pozorovat na některých výstavách, kde je nevhodně
vystaven kmen 1,2 v malé kleci - slepice (často z voliér, kde mívá chovatel
brýle proti kanibalismu - na výstavu brýle sundá) rády kohouta škubou.
Slepice si to mezi sebou nedělají, protože se (většinou) nenechají.
Uhýbají před sebou. Jenže kohouti se prostě nechají.
Někdy až zkamení, nehne se a čeká a nechá si vše líbit.
Příklad - dva kohouti se přes plot poperou, jednomu trošku krvácí hřeben.
Slepice vidí krev a ten hřeben jsou schopny mu dorasit a zničit.
Nebo krev teče na peří a začnou škubat.
Můžete zakrátit zobáky, nasadit brýle proti kanibalismu, vyměnit kohouta/krajně i slepice, upravit krmnou dávku,
dodat prvky zahánějící nudu (svazek sušených kopřiv zavěsit, celý klas kukuřice zavěsit, smetky ze sena + různé zrniny + sušené moučné červy - hledání, klíčenou pšenici v truhlíku - ozobávání, pastva, zvětšení výběhu, střídání výběhu, 3D prvky ve výběhu - palety, větve, strom - zvířata v jiných výškových úrovních neinklinují tolik ke kanibalismu, štěpka, kůra, řezaná sláma, otava aj.).









