Jak se vám venčí?

no tak pinč a knírač jsou vlastně jen hladkosrstá a drsnosrstá varianta “stájového pinče”. Oba hodně aktivní “zvonky” … Jen tedy úprava srsti bude u knírače výrazně složitější…

no,já tou slohovkou chtěla jen napsat-že tohle byl jejich styl hlídání-Dafi třeba štěká i když jde k tátovi teta,jeho sestra…pak ztichne

že není/nejsou jak-příklad-labrador-kterej třeba známý vítá bez štěkotu a vrčení-prostě jen vítá…

ted jsem si četla to srovnávání-a souhlasí to,

jinak,kdysi jsem i Gerovi říkala profesore🙂

a u těch kníračů-je lepší si vzít od někho kdo s nimi cvičí-Hanka Popelková z Devonu-její psi mají výstavy i zkoušky-černostříbřití

já mám z Židenických zahrad,-Dora z Židenických zahrad-a je příbuzná do Drofáku,

Gero byl Pepino Drofa-od paní rozhodčí Drožové-americký typ,a jsou spíš výstaváci-paní Drožová chová a vystavuje,necvičí,cvičila kdysi.

takže pokud chcete vyloženě na výcvik-tak od někoho kdo s nimi cvičí

a cvičí s malými knírači-služebák i agility,

v Králově -Poli v Brně jsou na malý knírače,výcvik ….

jinak-já jsem ze svými knírači spokojená-ale nejsou to žádná torpéda a střely…

záleží na tom odkud jsou…

já chtěla kdysi od paní Rozové-z Roznetu ta hodně cvičila-agility,záchranařinu,sportovku…

ještě k tomu stylu hlídání-a vítání-Dafi štěkái když dojdem my,nebo u tatínka tatínek,ale to je jinekj druh štěkotu-a vždycky říkám tátovi-ježííš všeho nech a pod vítat,nebo nás odtud vyhodí🙂

u tatínka,úokud k němu někdo vyloženě nejde do bytu tak neštěká,

a Gero v bytě rodičů kdysi ex přítele to měl taky tak-ten tam neštěkal vůbec…od štěněte věděl,že tam se štěkat nesmí…,

-abych tady s kníračů nedělala uštěkance🙂i když jsou..

jo a my jsme zvyklý s přítelem se ze psy vítat,jak dojdem dom-jdem se vítat,nás to baví…

přítel lehne do postele na záda a psi na něj a je vítačka…

-k výcviku ještě-oni cvičí rádi a dobře,mají i přesnost,ale ani Gero ani Dafi nebyly polykači kilometrů a výletníci…

a to jsme s nimi odmala jezdily na výlety,vycházky…doted si pamatuju-jak v ZOO v Brně-Dux kříženec kníračea jezevčíka syn Killy-hurá sem,tam,pobíhal na přepínacím 2metrovýmvodítku,nadšený,štastný,hrozně si to užíval,a Gerošek?po hodině vypadal,že se dá zavřit do výběhu k želvám,a at se pro něj stavíme..táhl se,neštastný pejsek na výletě-s kopce,do kopce…

on i na výletech to měl-po určité době se ploužil…

miloval výlety které končily v restauraci-tam ležel a nezlobil-nezlobil-nefnukal a neotravoval jak Duxíček-že se nudííí a chce jít pryč a hrát si..

Gera jsem si i brala do práce do knihy na 4hodiny denně-a prospal to tam,což by prospala i Dafi a Duxe by tam hráblo🙂

na cvičení byly přesní a jsou přesní..

  no nic

v neděli jsme objevily ve vichru novou vycházku kousek od Vyškova,s kopce,do kopce,takové kolečko,na hodinu..Dafi se teda táhla,kpopec navrch dost prudký,+trošku kameninová cesta,ale nám se to na hodku jako změna líbilo,Dafi jsem pak koupila kornoutek..aby mi odpustila-dělám si srandu-neberte mě vážně🙂🙂

ale kornoutek dostala…🙂

po žluté značce u kříže husitskýho…,

jo,na závěrečné fotce je v pelíšku na terase..

jinak-úprava srsti-trimuje se 3krát ročně-já nechávám přes zimu zarůst a upravuju jen hlavu,náprsenku a zadeček,

používám trimovací hrabičky Andis-jsou dvoje-řidší a hustší-mám řidší,musím objednat i ty druhý..tak ty hoodně vyčešou+drátěný kartáč-zahlý hroty,hřeben -hustý a řídký zuby a nakonec na doleštění a masírování kulatý kartáč jakoby na koně dřevěný štětinový s poutkem přes ruku-ten mají s Žerykem nejradši-Žeryk má s držítkem zas..na vyčesání listí a borčusu,a nebo jen tak kartáčování,když jsou na krátko,

hlavu dělám asi?jednou měsíčně strojkem+zadeček,náprsenku,vystříhávám srst u očí,a mezi prstíkama,hrabičkama jednou týdně+umývám oči-denně fousy po jídle..

nelínají-nebo chlupů minimum…

ale-nožky mají jemný,vatovitý,natahají dom trávu,listí,vycházka v lese-a pak češete,kartáčujete-nohy,břicho…

někteří knírače celý život stříhají,já se snažím trimovat-aspon záda,boky,dřív víc..

ono to drátěný se tak necuchá,a neplstnatí a  víc prý chrání před zimou deštěm..

Dafi je zimomřivá-ráno se mi klepala zimou i na posteli na peřině,tak šla pod peřinu-ale to dělá ta nemocná štítka…,

když je jí zima,cpe si pod peřinu/deku i hlavu…

nohy fénuju po vycházce,když nevyfénuju,dlouho schnou,pak je jí taky zima…

Killy bývala v kotci-v boudě po německým ovčákovi..jen když byla velká zima byly ve sklepě/prádelce..-u majitelky-u mě byla v posteli…

,jo vytrhávají se chlupy s uší-Dafi je má mega zarostlý-to dělám tak jednou týdně-vytrhávám,vystříhávám,

česání/kartáčování těma hrabičkama+trimovacím nožem-jen česat podsadu mi zabere tak hodinu týdně…+češu tak jako letecky několikrát týdně kartáčem…,

pod pažema vystříhávám…,

obecně i ti co trimují tak ty starší psy pak stříhají…

já upravuju 3krát za rok,mezitím tu hlavu,zadek-jo!a občas zkracuju srst na nohách-tam, se nechávají závěsy,tak to trošku zkracuju,at to netahá tak morý atd.

celkově mám pocit,že na ní furt něco stříhám😀

srtrašně rychle zarůstá….😀

nůžky na srst používám-na papír,nebo vlasy-za 100kč..,+strojek-první jsem měla z LIDLU,a na srst mezi prstama za 20kč malý dětský nůžky s kulatou špičkou…

No my s Malinou s tím bojujeme taky. Ona občas seštěká návštěvu, hlavně chlapy, když vstanou a někam jdou. Dost se to zlepšilo, už nestartuje na každého, kdo udělá prudký pohyb a měla velkou snahu chránit členy smečky před nebezpečím ze zadu. Většinou se to dá vypnout konejšivým “Malí, to je dobrý”. Kdo to zkoušel jí okřiknout či jí zastrašit, jen změnil vrčení ve štěkot a to je obvykle fáze, ve které se tlumí hůř. 

V kempech nám obvykle hlídá stan, takže celkem rychle naučí všechny se nám trochu vyhnout. Jednou ve čtyři ráno jsem měla pocit, že nám někdo šmejdí kolem stanu, což vzápětí Malina potvrdila temným vrčením a já byla poprvé ráda, že Malina má na svou velikost docela hluboký hlas. Dotyčný si musel myslet, že tam máme podstatně větší zvíře než Malina je. 

Jinak my venčili v sobotu během u kola. To Malina miluje, před startem Malina hopká a kvílí, jak husky na startu psích spřežení 😄.

Tak s tím hlídáním… já jsem zvyklá mít hlídací psi a vzhledem k velikosti psů, tak jsem byla zvyklá návštěvu jistit, pokud se chystala pohybovat…. zase záleželo na tom, kdo u nás byl… teta Léňa se může pohybovat beztrestně, ale ostatní ne. Byla jsem na to zvyklá i u kamarádky, když jsme seděly na zahradě a potřebovala jsem si odskočit do baráku, tak mi dělala tělesnou stráž, aby mě jejich ovčoun někde po vestě nevyhodnotil jako vetřelce a to mě znal.

Gina je teda naštěstí v tomhle taková lepší… když si dotyčného očmuchá a přišel se mnou, tak už ho neřeší… 

Přesně,  hlídací nebo reaktivní psi nebo taky dříve zkažení tak zvláštní opatření.  Myslím si, že by bylo vše v pohodě,  ale jak máma říkala: myslet je houno vědět. Takže jistota je kulomet 🤣

Jo berbery jsem nakonec raději zavírala do výběhu… Sára strážce vesmíru a Jack bojínek, který když se poplašil, tak to řešil velkým bububu… to prostě nechceš celou návštěvu mít v merku svoje psy a i ty “cizí” lidi.

Gina ta je teda ze začátku ostražitá klidně i vrkne, ale pokud mě příchozí nebude rdousit, tak nic neudělá… hlavně respektuje, jak se chovám k návštěvě já.  V tomhle je to jednodušší… 

Ale pokud přijde někdo jednorázově, třeba na odečet plynu a podobně, tak to psy zavírám… protože nemá smysl absolvovat nějaký seznamovací rituál a samozřejmě i já se k cizímu člověku chovám jinak než ke kamarádům…

A teda musím říct, že jsem takhle zavírala i afgána, ten byl schopnej klidně na cizího vystartovat, když se mu z nějakýho důvodu nelíbil..  

Mám reaktivní Elišku, následek toho, že do půl roku věku nevystrčila nos z bytu, ani na venčení, tudíž má tendenci dost věcí řešit. Nám strašně pomohlo naučení calming signálu.

dneska jsme ráno stihli báječnou procházku v bučinách u nás za humny. Krásné ráno. A už sedím u stroje… miluju svoji volnou pracovní dobu, kdy si můžu práci prokládat jinou činností jak potřebuji a jak mi to zrovna vyhovuje. 

Já na tohle nejsem třeba vůbec zvyklá, Jack si myslí, že každá návštěva přišla za ním a musí být někdy vykázán do pelechu, aby moc neotravoval a nenosil návštěvě pořád hračky 😀…kočka si myslí to samé a hned se ke každému lísá, zato pro kocoura je návštěva noční můra, někam si zaleze a člověk o něm celý den neví.

Obecně jsem asi i od kamarádů zvyklá na přátelské hafany…ke kamarádce jsem na základce a střední chodila jako domů a to měli na zahradě puštěnou ovčandu, tenkrát mě nad tím ani nenapadlo přemýšlet, ale my se znaly od štěňátka a já u nich trávila pomalu víc času než doma.

Já jdu se zpožděním gratulovat k první bezstopkový procházce. VÝBORNÝ JSTE, VÝBORNÝ!

Děkujeme 🥰

Věřím, že radost je veliká.

No,odečet plynu,nebo řemeslníci-my se kvůli tomu kolikrát i chytly doma-protože-přišel někdo opravovat něco do koupelny-já psy na vodítku doma-kdyby došel dovnitř-přítel-co blbnu,psi na vodítku vevnitř ho přivádějí do nepříčetnosti….

no,takže jsem psy pustila-že ten člověk,dovnitř nepůjde…

a za chvíli otevřený dveře-a borec v nich-a psi hrrrr-a já hrr za nima-a tvl-já ti to říkala

Tenuri-to není o tom,že bych měla zlý psi-nikdy nikoho nepokousaly…

ale-oni se prostě-když ten cizí člověk-opravář-vejde najednou fakt dovnitř-tak se vyřítí,vzteklí a zarazí se u noh…-a nerafnou..ale příjemný to není…

-opravář byl známej přítele,a jako dohadovat se před známým-to bylo úplně…moc…:/

 no,a nebo je dávám za dveře,do pokoje,a u lidí co jsou zde 5 minut-nepouštím…

a jinak-tím,že nemám výběh/klec/ohrádku,a zavírat za bránu zahrady,kde stejně nakonec dřív nebo pozděj někdo půjde

tak já to často řešila vodítkama-byly na vodítku u mě,případně,když u nás byly celý odpo lítací,běhací děti,tak venčit-dom,venčit-dom a chvilku se mnou na terase…

a Žeryk klidně venku s náhubkem….-tomu nevěřím ani pozdrav…

To já nemyslela tak, že by ti psi byli zlí, je pro ně normální hlídat si svoje, jen já takového psa vlastně nemám, nevím ani, jestli by mu vadilo, kdyby přišel zloděj 😀…v rodině přítele mají něco špicoidního a potom biewera, obé je vítací.

U chovatelky jedna z kolií byla taky echt hlídač (měla doma 3) a říkala nám, ať na ni nesaháme, že cizí lidi nemá ráda. Matinka Jacka byla v pohodě, té ani nevadilo, že jí ochmatáváme dvoutýdenní štěňátka 😀.

A kamarádi mají pohodové psy v tom smyslu, že taky nejsou vlastně vůbec hlídací…a to jedna je čsv a z té jsme měla respekt, jen ona je taková že se jde pomazlit a je jak hrom do police. Naposledy jsem od ní dostala čelo pod oko 😀.

Tenurri-jo,jo,já to taky nebrala doslova-že jako zlí-a za nimi -fronta dokousaných lidí🙂-

 ale je fakt,že knírači-dřív bývaly fakt ostří a paní Drožová má i na stránkách-nebo měla příklad s malým kníračem,který ji kdysi ochránil před někým kdo si na ni dovoloval a ten pes do toho tenkrát šel fakt vážně-a bylo to i potřeba…a byl to malej knírač,takže s dřívějším kníračem bych se nebála…

Děkuju Vám za podrobný popis, i úpravy srsti. Je to trochu rozdíl, mně stačí jednou za čas otřít psa mokrým hadrem 😀 

Jo, je to velký rozdíl, pokud jste doposud vlasáče neměla, člověk si to nepředstaví. Můj první pes byl mopík - jako má Doron Framíka, ale v malý přízemní verzi. Jsem dnes ráda, že mám holoprtky. Myslela jsem si, že na stáří přesedlám z vižly na pudloše. Nejspíš ne, protože když u nás občas byly návštěvou dvě pudlí dámy, osvěžilo se mi, kolik bordelu vlastatej pes domů přinese, což jsem úspěšně vytěsnila.  Já jsem třeba v době, kdy jsme bydleli v paneláku nechtěla drátovanýho psa - vižlu nebo fouska, protože ve městě je tak hnusnej bordel, že jsem nechtěla, aby ten humáč, kde lidi plivou, vyhazujou hnusy a neuklízí po psech, nosili domů. Ač člověk utírá tlapky, tak na tý drátěný srsti to je jinčí , než na hlaďákovi. Taky kamínky ze zimního posypu a ten prach z nich…. to je lahůdka. Tady na vesnici už je to jinačí, to je prostě přírodní špína, to mi neva. 

Mám basenji, povahově mají být k cizím rezervovaný. Naše první fena rok (narození 97) to bylo přesný. Nijak nestála od hlazení od cizích, ale nechala se, nikdy žádný problém, snad jen jednou zavrčela na nějakýho opilce. Její dcera Beruška, ta měla špatnou zkušenost ze štěněcího věku a cizí fakt neměla ráda, dokud se na ni nesnažili sahat tak dobrý, prostě si jich nevšímala, ale hladit se nenechala a vrčela, nikdy by teda nekousla. Ale vnímala jako se k lidem člověk chová, když k nám poprvý přijel můj přítel (teď už manžel), tak s ním problém neměla a nechala se od něj i zvednout… Ty feny co mám mamka teď už jsou dost v pohodě a jedna až moc, ta by ke každýmu lezla…

A moji kluci. Qui si cizích moc nevšímá, ale když o něj projeví zájem tak se tam dost cpe, že budou hladit. Efík, no pohladit se opatrně nechá, na výstavě taky bez problémů, když se rozhodčí uměl chovat… Ale je takovej dost nedůvěřivej a asi by i kousnul, kdyby se mu něco nezdálo… A jednou pustil můj chlap k nám domů svýho tátu samotného, že si ještě potřebuje něco dodělat o patro níž a Efík ho do pokoje nepustil. Prostě stál a vrčel, přitom ho zná.