Jak se vám venčí?

bambule:

V pátek jsme odjeli na chalupu, v plánu byl velký úklid a taky seznámení se psy našich kamarádů. Jedni mají cca rok starého bordíka, takového nevycválaného puberťáka. Ani ho tak nezajímalo hraní jak spíš neustále odskakování Siriuse. Docela jsem z toho byla naprděná, protože když osmikilový pes skáče neustále na záda štěněte není to určitě nic co bych byla ochotná tolerovat. Druhým psem v pořadí byl Ruska barevná boloňka. Šikovný čtyřletý pes plný energie, přes počáteční snahy naskakovat si nakonec dál říct a pěkně si se Siriem hrál. Pak ještě seznámení s kocourem, posezení s našimi přáteli. No a to se nakonec ukázalo jako ten největší kámen úrazu. Hlavně pánská část osazenstva neustále komolila Siriusovi jméno, budeme na něj volat Cyrile a pod. Neustále nevyžádané rady z jejich strany, protože už jsem nechtěla, aby si hafani spolu hráli, protože nás čekala ještě dlouhá cesta domů, plus hrozné horko tak, aby nebyl Sirius úplně odvařený ( i když ho manžel samozřejmě větší část cesty nesl). Pořád kecy o tom jak bude rozmazlený.., mám své kamarády ráda, ale včera večer jsem ze společného setkání odcházela znechucená a naštvaná. Ráno se mě tahle nálada pořád držela. Jinak se nám dařilo dobře za celý víkend jen dvě loužičky doma ( a to když hlídali moji kluci🤔) bobky jenom pěkně v lese na jehličí. Teď zpětně vidím, že se střetly dva světy, takový ten starý zkostnatělý svět pekařů a můj úplně odlišný. 

Vzpomínám jak moje mamka nosila své psí mimino slovenského čuvače, a na veterině jí pan doktor povídal to snad není možný on se Vás drží jako dítě. Mamka mi pak doma povídala, že v duchu ví, že pes je pro ni jako dítě. 

A když jsem si přivezla domů Chelzie, tak schválně někteří známí a vzdálenější příbuzní pořád komolili její jméno. Třeba jí říkali Žezlo, železo. No dneska, když jsem s ní sama tak ji potichu povídám tak pojď Žežličko, Žužlo a to ví že se půjdeme pomazlit. 

včera Keliš hledal před večerem

 “Já to našel”! Jsem dobrej, že jo? 

..jo jo a zvláště pak kolik mu to hodí kokín..

..děkuju

Kilian
Pan Keliš je fakt frajer! 👍 Předpokládám, že “a závod o nejrychlejšího psa cvičáku…” tuhle soutěž vyhrál s přehledem?

..děkujeme…kdepak, protože, kde ovčák jeden krok, tam Keliš ty kroky čtyři až pět, v tomhle fakt nemá šanci…ale udělal mi radost a jako jediný tu trať zdolal formou “vysílačky”, protože já bych přejít celý plac tam a zpátky už nezvládla, ostatní lákali psy do cíle na sebe…

U nás se mraky jako vždy rozestoupily a nespadla ani kapka…za městem se to zase spojilo a asi i pršelo….u nás naštěstí včera alespoň zataženo.

Chodíme na procházky ráno a večer, přes den všichni umíráme. Doma bylo 28-29…venku 33, večer teda potom chladněji. Nemáme klimu, ani venkovní žaluzie, doma jen větrák a na balkoně markýzu, aby nepálilo do oken, která jsou na jihozápad….a celá prosklená obýváková stěna. Architekt brblal i na tu markýzu, ale není vrtací, tak nám asi projde…jsme tu jen v nájmu, ale majielka bytu říkala že je ve smlouvě že na balkoně nic být nesmí, ani truhlíky na zábradlí, jsou za to pokuty…je povolený slunečník, tak to ukecáváme, že to je prakticky to stejné, jen to má nohy dvě.

ASi pořídíme ještě stropní větrák, ale za dva roky už budeme přestěhovaní a budeme mít klimatizaci i venkovní žaluzie… a hlavně okna na severovýchod/východ.

O víkedu má být 37…asi bude rok od roku hůř. Já to fakt nedávám. Bývá mi z horka zle, úplně mi vynechává hlava, nedokážu přemýšlet. V práci je naštěstí klima, tak je tu přes týden příjemně a pejsek si v to v práci vyloženě užívá. Venčení na čůrpauzy prý za trest :,D…

včera po bouřce na louce v 21:45 v 900 mnm idylka: srnka s dvojčaty, o 50 m vedle zajíc o dalších 50 krásnej lišák na lovu hrabošů (že lišák jen odhaduju, kvůli nádhernýmu osrstěnýmu ocasu, páč si myslím . že kmotry jsou asi teď dost orvaný od liščat)😉 procházkovat (4 - 7 km, chodíme až od 19 - 20:00, od zač. března máme jen málo přes 500 km, taky nejdeme😉 každý den)

U nás se po buřině taky ochladilo, seděli jsme ve verandě a čučeli, jak cedí - hezké to bylo, ale mohlo cedit teda dýl. Lišáka poslat k nám. Mouses už se sice naučil tak trochu jít po hraboších, ale jako čtyři kousky nic moc. Omezila jsem švédský stůl k snídani a k večeři 😀

A máme novinku. Městské manýry - noví sousedé - mají  akitu, lítá tady po silnici… nikde nikdo…pohodička. 

To je výborný vídejo! a výborná práce, jak to mastí, myš jedna motorová! Je výbornej.

ty vado, to by mě z ní šlehlo místo ní! He, he, pamatuju si, když jsem si přivezla Bubinku, rok byla ve venkovním kotci v útulku. První co udělala po příjezdu na chalupu, kam jsme jeli hned, bylo, že se vypleskla na nahřátej kačírek na záhonku. V pravý poledne, kdy to rvalo jen o trochu míň, než tyhle dny. Jí bylo jedenáct a já si vokusovala nehty, abych jí z toho kamení nehnala, páč jsem měla hroznej strach, že jí z toho vedra tam flákne. A pak sem si řekla - že i kdyby, tak si to prostě užila i když jen pro tuhle chvíli. No naštěstí nefláklo, broučka mýho malýho a strašila tu se mnou ještě habakůk času.

Jo, jo, já si to musela tehdy zkrátka nařídit. I tím, že to byly první momenty po příjezdu do nového domova  a ona byla tak ščastná. Já měla takovej strach 🙂 a pak jsem si řekla tu větu, no. Prostě Carpe Diem.

Ale volejte do prace, ze nedojedete, protoze se pes schoval v boude….

Promiňte, prosím, ale to nejde:

😂 bez autorský nadsázky jsem se tady zasmála nahlas. Nu ale…….na druhou stranu……. možná by to za vyzkoušení stálo??????

..děkujeme, motorovej to on zas je, to jo…

😀si představuju ten rozhovor 🙂🙂