Teda, zdá se mi, že briardi jsou trochu opožděný, teda nechtěla jsem říct opožděný, ale, že pomaleji dospívají, protože v jedenácti týdnech ještě svoje tělíčko moc nezvládá , asi bude velkej. Zase ale umí bejt opatrnej, třeba ze schodů chodí pomalinku a pečlivě , proti Doroušovi, kterýho jsem musela brzdit a nadlehčovat na postroji velkej rozdíl.
Občas máme doma nějakou nehodu, když polevím v pozornosti , ale velmi zřídka a vždycky u dveří, páč se snaží jít ven.
Už docela hezky umí přivolání a včera byl teprve poprvé mimo zahradu na vycházce na vodítku, a zvládnul to jako profík i v provozu.
Myslím, že už pomalu odeznívá období strachu, začíná být oráchlejší a začíná mít chuť se něco učit a divočí s Doroušem. Hrajou spolu takovou smutnou hru, že mu Doro ukazuje balónek, utíká mu s ním, a jen velmi zřídka a nakrátko, mu ho půjčí :)).
Největší starosti mi dělá krmení, protože se klasicky bojím, abych správně vyvážila poměr vápníku a fosforu, protože nekrmím granule. Našla jsem ještě v diskuzi na fauně odkaz od hmn na nějaký výživový tabulky, tak se toho zatím držím.
A jediti!! To je pipínek. A souhlasím, že ta hlídací fotka je ňuňůůů. Je moc fajn, že má takhle velký kámoše, který ho šécko pěkně naučej, jak se správně má a .......někdy taky nemá 🙂
Já musím říct, že i když je to někdy náročnější, jak jich je víc a do toho stavíme, tak ale prostě je hrozně moc vidět, že smečka je moc důležitá. I tím víc na venkově, kde pes tolik sociálních kontaktů rozhodně jako ve městě nemá.
