Štěně kouše a dělá loužičky

a sranda bude, až se fšicí seknem! 😀 Ne, je to hrozně těžký. Já když jsem vybírala prvního ohaře, tak jsem koukala na to, jak kontaktní je, jestli má zájem o lidi, jak se chová v “cizím” prostředí, jestli je- není ustrašený, jak moc je sebevědomý, lekavý…. první štěndo z těch všech deseti, co se na nás nalepila fšécky jako kuličky bodláku a rvala nám tkaničky, to byl víc než sebevědomej týpek, mastil si to prostorem a my ho moc nezajímali, spíš zvířata v terárcích, na lov by byl jednička. ale já chtěla pana Kontaktátora, takže se šlo vybírat znovu a vybral se ten, co se mi rval do klína hned ještě v celý tý grupě. Dobře jsem vybrala, byl mým srdcovým králem.