Štěně kouše a dělá loužičky

acher:

Pokud má být pastevec 24/7 u stáda musí být navázaný na stádo a ne na člověka, jinak bude utíkat.

Sarah jsou normálně v bodě.

OK, tak v boudě, jsem to na první pohled nepoznala. No, já boudu právě musela zrušit, nikdo v ní být nechtěl, jen pavouci, oni ti moji závisláci spali raději na rohožce u dveří. 🙂

jelikož tam se rodí, vyrůstají ve stádu, musí být součást stáda.Člověk je vůdce.

Však to vím. Že štěňata vyrůstají spolu se stádem, které budou jednou hlídat. Taková videa jsem viděla už dřív.

Já tomu rozumím,mít plemeno,co bude celoročně venku,taky odchovávám venku. Ale opravdu myslím,že to ty pastevci mají jinak,jasně,že mají vazbu na člověka,ale je to něčem jiném,než u těch lovečáků. Když to přeženu,u retrívra vzhledem k jeho použití,má být člověk skoro bůh,u pastevce rovnocenný partner,alespoň tak to cítím. Když vštípím štěndu,že největší zábava na celém světě je se mnou,a ne s druhým psem,je to skvělý základ. Nehledě na to,že já teda nechat tu sebranku bez dozorou lítat po hospodářství,tak se půlka přizabije, už jsem tahala zaseklý štěně zpod bubnový sekačky, páčila hlavu z konve…😂 a pravda je,že když zmizí do nor a usnou tam,jsem lehce nervozní.A v neposlední řadě,kdo nemá hospodářství,tak pokud se nebudu cíleně věnovat socializaci a návštěvám,tak se do odběru  potkají jen s minimem lidí nebo jen s úzkým okruhem,a to není úplně OK. Mimochodem,první vrh,u kterého jsem cíleně začala s krmením nácvik emergency recallu, a včera jsem ho u “ztracenýho” štěněte využila🤣

Hlava v  konvi 😂, to jsou teda raubíři.

Lítala s tím a narážela do stromů😂 ovšem to byla sranda, to zvednout stokilovou bubnovku jednou rukou a druhou tahat grázla ven,to byl adrenalin😎

tak?

Jak víš,že ta konev byla zelená?🤣

Vidim šécko! Sem vjédma 😀

Ešivá bude kalendář, tak tam tendle obrásek dáme,co?

ještě jsem to vylepšila, aby bylo vidět, že tou hlavou v konvi o ten strom bouchá 😀

Párkrát za život jsem pro štěně byla. A za těch pár let už vím co to je za práci pro zodpovědné chovatele. A je to na štěněti opravdu znát a je štěstí takové lidi potkat. Čuvač je specifický pes. Vzpomínám jak jsme s našima jeli pro prvního psa, sice byl bez PP, ale představovala jsem si, že tak by měl odchovávat každý zodpovědný chovatel. Paní byla v důchodu, měla psa a fenu. Byli krásní, velcí a hlavně při přivítání seděli s námi venku i se štěňaty a nechali se hladit. Fena měla svůj porodní box ve chlévě, čistý, štěňata voněla slámou trochu kozou. Protože v dalším boxu byly kozy s kůzlaty. Dostávali od mala i kozí mléko. Mohla se volně pohybovat s rodiči po velkém dvoře, kde se seznamovali s drůbeží, kočkami, králíky. Štěňata byla krásná baculatá. Paní pro ně měla i venkovní ležení. Hračky. Krmení. Měla je jako děti. A byl to pak super pes. Klidný, vyrovnaný. Pak bohužel zemřel v sedmi letech na rakovinu. Bohužel rodiče nechtěli o PP psu ani slyšet. A tak jsme jeli pro dalšího. Rodina bydlela v rodinném domku se zahrádkou. Viděla jsem fenu, drobnou, chudinka pohublou od štěňat, bylo to v prosinci, štěňata měli u kotle, v garáži. Ale bylo vidět že už se jim tolik nevěnují. Tak jsme ho přivezli domů, a pomalu jsme zjišťovali, že bude mít jinou povahu. Narostl, je daleko ostřejší, a hlavně samostatnější, než ten první. Mamka ho má ráda, ale říká že ten první byl zlatý a tenhle to je občas cvok. Ale už je s ním doma v důchodu a hlídá dobře. Je na ni fixovaný a nemá rád když jede do města. Pak jsem si já jela pro tu naši čuvačku. Snažila jsem se pečlivě vybírat chovatelskou stanici. Byla jsem v kontaktu s poradkyní chovu. Doporučila mi chovatele, zamluvila jsem si fenku. Na návštěvu jsme nejeli, bylo to přes celou republiku. A když jsme jeli pro štěně tak jsem byla trochu rozčarovaná….. Bydlel v rodinném domku, měl tři chovné feny, štěňata na volno po zahradě. Krmil podle mě jen granule. Jenže štěňata od dospělých neodděloval asi ani při krmení. Tak to velký malým snědli. Při odběru mi oznámil, že má kýlu. Přitom jsme byli v telefonickém kontaktu a to mi to neřekl. Štěňata se mi zdála  menší i feny, než u předchozích chovatelů bez PP, ale tituly z výstav měl. Nechali jsme ji operovat. Ano něco slevil, i když operace byla dražší, to mu nezazlívám. Ale hned při první kontrole na veterině veterinářka navážila pouhých 5,5 kg. A řekla mi, že váží málo na svůj věk. Teď v dospělosti má přes zimu jen 31 kg, v létě méně. Je to nežravec. Je menší, chovatel chtěl abych ji uchovnila, ale mě se zdá drobná a výšku nemá. A jak jsem tu psala při té první výstavě v deseti měsících ji nehodnotili, pak už jsme nikde nebyli. Povahu má dobrou. Ale trvalo to než na nás navázala, asi tam štěňata rostla na zahradě jako dřví v lese. Vím že má vrh skoro každý rok. Ale tohle se mi nelíbí. Jezevčice ta byla z chovky, měli úplně první vrh a přesně jak popisuje Janaa, je to znát. Ta péče, ta dá štěňatům hodně do života. Nechci se bavit o psovi  s PP nebo bez PP. Ale všechno záleží na lidech a jejich zodpovědnosti. A prostě takových lidí si opravdu vážím a doufám, že jestli někdy budeme shánět štěně, že budeme mít štěstí. 

Myslím, že plemena, od kterých se očekává spolupráce s člověkem… jak to mám napsat… normální psi, pracovní plemrna… tak určitě chci štěně od chovatele, jak to tady popisuje janaa. Sledovala jsem na FB štěňata barzojů, jak je chovatelka učí přiběhnout na píšťalku, kterou dá majitelům … supér. Už je brala i ven na vodítku… supér… pokud bych chtěla barzoje, tak přístup téhle chovatelky je mi velmi sympatický.

Já mám pastevce…mně ve své podstatě stačilo resp. bylo fajn, že štěňata vyrůstala se svojí babičko, s dalšîmi fenkami cotonů, s kočkami, s další domácí zvířenou a s dítětem… chovatelka měla takovou vykachlíkovanou místnost na kterou navazoval venkovní výběh… na noc je brala chovatelka do domu. Ani nevím, jestli chodili nějaké mazlící návštěvy, jak to často sleduji při odchovech berňáků, a je mi to u pastevce šumák.

Nepotřebovala  jsem pastevce ke stádu, tudíž jsem nepotřebovala štěně, co u stáda vyrostlo. 
Nepotřebovala jsem, aby s tou mojí malou pasteveckou palicí někdo pracoval, potřebuju jen, aby to bylo štěně, co žije běžnej život s rodinou chovatele… nevytáhnou ho odněkud ze stodoly nebo z výběhu, kam chovatel chodí jen krmit a je úplně jedno, jestli venku nebo uvnitř, často jsou lidi víc venku, když se starají o zvířenu a o zahradu a tak.

Prostě myslím, že nemá smysl srovnávat nesrovnatelné. Péči potřebuje každé štěně, ale nemusí být stejná. 

tetrivek:

Párkrát za život jsem pro štěně byla. A za těch pár let už vím co to je za práci pro zodpovědné chovatele. A je to na štěněti opravdu znát a je štěstí takové lidi potkat. Čuvač je specifický pes. Vzpomínám jak jsme s našima jeli pro prvního psa, sice byl bez PP, ale představovala jsem si, že tak by měl odchovávat každý zodpovědný chovatel. Paní byla v důchodu, měla psa a fenu. Byli krásní, velcí a hlavně při přivítání seděli s námi venku i se štěňaty a nechali se hladit. Fena měla svůj porodní box ve chlévě, čistý, štěňata voněla slámou trochu kozou. Protože v dalším boxu byly kozy s kůzlaty. Dostávali od mala i kozí mléko. Mohla se volně pohybovat s rodiči po velkém dvoře, kde se seznamovali s drůbeží, kočkami, králíky. Štěňata byla krásná baculatá. Paní pro ně měla i venkovní ležení. Hračky. Krmení. Měla je jako děti. A byl to pak super pes. Klidný, vyrovnaný. Pak bohužel zemřel v sedmi letech na rakovinu. Bohužel rodiče nechtěli o PP psu ani slyšet. A tak jsme jeli pro dalšího. Rodina bydlela v rodinném domku se zahrádkou. Viděla jsem fenu, drobnou, chudinka pohublou od štěňat, bylo to v prosinci, štěňata měli u kotle, v garáži. Ale bylo vidět že už se jim tolik nevěnují. Tak jsme ho přivezli domů, a pomalu jsme zjišťovali, že bude mít jinou povahu. Narostl, je daleko ostřejší, a hlavně samostatnější, než ten první. Mamka ho má ráda, ale říká že ten první byl zlatý a tenhle to je občas cvok. Ale už je s ním doma v důchodu a hlídá dobře. Je na ni fixovaný a nemá rád když jede do města. Pak jsem si já jela pro tu naši čuvačku. Snažila jsem se pečlivě vybírat chovatelskou stanici. Byla jsem v kontaktu s poradkyní chovu. Doporučila mi chovatele, zamluvila jsem si fenku. Na návštěvu jsme nejeli, bylo to přes celou republiku. A když jsme jeli pro štěně tak jsem byla trochu rozčarovaná….. Bydlel v rodinném domku, měl tři chovné feny, štěňata na volno po zahradě. Krmil podle mě jen granule. Jenže štěňata od dospělých neodděloval asi ani při krmení. Tak to velký malým snědli. Při odběru mi oznámil, že má kýlu. Přitom jsme byli v telefonickém kontaktu a to mi to neřekl. Štěňata se mi zdála  menší i feny, než u předchozích chovatelů bez PP, ale tituly z výstav měl. Nechali jsme ji operovat. Ano něco slevil, i když operace byla dražší, to mu nezazlívám. Ale hned při první kontrole na veterině veterinářka navážila pouhých 5,5 kg. A řekla mi, že váží málo na svůj věk. Teď v dospělosti má přes zimu jen 31 kg, v létě méně. Je to nežravec. Je menší, chovatel chtěl abych ji uchovnila, ale mě se zdá drobná a výšku nemá. A jak jsem tu psala při té první výstavě v deseti měsících ji nehodnotili, pak už jsme nikde nebyli. Povahu má dobrou. Ale trvalo to než na nás navázala, asi tam štěňata rostla na zahradě jako dřví v lese. Vím že má vrh skoro každý rok. Ale tohle se mi nelíbí. Jezevčice ta byla z chovky, měli úplně první vrh a přesně jak popisuje Janaa, je to znát. Ta péče, ta dá štěňatům hodně do života. Nechci se bavit o psovi  s PP nebo bez PP. Ale všechno záleží na lidech a jejich zodpovědnosti. A prostě takových lidí si opravdu vážím a doufám, že jestli někdy budeme shánět štěně, že budeme mít štěstí. 

Ad to žrádlo,já třeba nemám ani ráda,když se až do konce krmí z těch klasikých kulatých krmítek. Jednak nemůže mít člověk přehled,kolik které štěně sežere,jednak se tak podle mě pěstuje rivalita u jídla. Prostě blbý návyky,a je to úplně zbytečný. 

Mám známou, která má dvě fenky GR, první od myslivce, který má chov někde v kotci na dvorku, druhou z chovu, který je doma v obýváku a štěňátkům se věnuje maximálně celá rodina. A říkala mně, že v chování fen je obrovský rozdíl. Zatímco ta starší je takový samorost a vystačí si sama, lidi nemusí a ani nemá ráda výstavy, tak druhá je veliký mazel a miluje všechny lidi, výstavy si užívá a je to vůbec taková pohodářka. Takže je prostě vidět, v čem ta štěňata odmalička vyrůstala. A pokud chce někdo GR třeba jako asistenčního, tak je jasný, že odmalička musí vyrůstat v domácnosti.

Nejde tak ani o kotec, nebo venkovní a vnitřní chov, ale když se jim nikdo nevěnuje tak je to vidět. Nám se povedlo čuvačku aklimatizovat, naštěstí žije ve smečce a tak je vše jednoduší. Do města jsme s ní chodili i výstavu zvládla, hlavně ten ruch a spoustu lidí a psů. A to mi udělalo velkou radost. Je taková jemná, není to žádný suverén, někdy je hodně fixovaná na ohaře s jezevčicí. I když s ní chodím i se samotnou, naposledy na jedné akci. Přehlídka loveckých psů. Musela s námi aby jí nebylo doma smutno. Tak byla nesvá, že nemůže taky do kruhu. 

Ph:

druhou z chovu, který je doma v obýváku

ten odchov “v obyvaku” taky nemusi byt vzdycky koser - zase tem stenatum muze chybet pohyb. A co je platne, ze znaji vysavac a kuch. robota, kdyz jsou na kouzave podlaze. Dysplazku treba naprosto nejvice ovlivnuje prvnich 90 dni zivota 😇

To jen tak - ze nejen socialni kontakt a zradlo je u stenat dulezity, aby se spravne vyvijeli. 

Určitě nebyli furt jen v obýváku, to píšu obecně jakože prostě domácí odchov, ale určitě štěňata byla i na zahradě, oni ti chovatelé bydlí v domku, znám je osobně. Oni třeba i ti, co odchovávají v bytě, tak většinou po těch prvních 3 - 4 týdnech odjíždějí se štěňaty na chalupu.

No ano, štěně z paneláku bych si taky rozmýšlela, stačilo mi párkrát vidět právě vižlí bandu na plovoučce.  😕

Za mě je ideální prostředí, odkud mám Rumíčka - domek, odchov doma, možnost výběhu na zahradě a kolem nejen banda psí - strejda Gábinka byl jejich dokonalou chůvou, to byl tak skvělej pes, a tetička foxlice - březí a vostrá jak žiletka, takže se naučili pohybovat mezi dospělými psi, že mají dospěláka na hraní a taky dospěláka, kterého uctívati nutno je 😀 . Další plus bylo, že ve voliéře byli nějací ptáci a liška. Jediný, co v tom chybělo byly děti, ale jinak, jako start do psího života výborný.