Tak ja jsem ted vetsinou mazlici teta jen. Dojedu, par dni ponufam a zase zmizim….a i tak jde na me hruza, kolik prace zase bude se stekanatkem. Jak si clovek zvykne na uz vychovane psy - chce se mu do prcka mene a mene.
To prijet, nechat se okousat na kost a zase zmizet - je pro me ta prijemnejsi varianta…a x2 ? 😱😱😱
Taky jsem teď jen mazlící teta. Jsem ve fázi, kdy zatím nevím, jak to bude dál.
Odpověď na příspěvek uživatele Plaka z 19.07.2026, 14:11:16
V tomhle je ohaří výhoda, oni teda taky padnou po odjezdu dotyčnýho, kdo byl na hlídání, nebo návštěvě, páč jasně, je to vytržení ze stereotypu a doplnění soc. kontaktů, ale přišlíka, hlídanýho, nebo návštěvu, berou celkem za svý. Jen Tali mívá obavy, nežárlí, to ne, ale bojí se, aby se něco nezměnilo pro ni, nebo jak to správně popsat, ona s tím psem funguje, ale je vidět, že to vnímá. Proto nechci teď už měnit počet . A třeba Bubi zwei, když v začátcích, když u nás bydlela, když někdo přijel - a vlastně..asi to nemuselo být ani se psem - jen většina našich návštěv je psích - tak bylo vidět, že se bojí - ne psa, ne lidí, ale toho, aby ji neodvezli, jak odjeli, byla zase v pohodě a hodně veselá, že to dobře dopadlo 🙂. Zvláštní, když to teď tak píšu, vždy jsem u ní měla pocit, že čeká - na toho svýho milovanýho páníčka, že si pro ni přijde, přes to, že nás měla moc a moc ráda, no a zároveň se bála, aby ji odtud někdo neodvezl. Omlouvám se za OT, to jen, že se mi seřadily myšlenky, toho si nevšímejte.
Odpověď na příspěvek uživatele Sarah01 z 20.07.2026, 18:10:59
Vždy když slyším, jak lidi říkají,co mají práce se štěńaty, tak si říkám zlatí čuvači. Už i proto, že u všech zvířat dávám přednost přirozenému odchovu bez co nejmenšího mého zasahování.Čuvačky, co by pastevci mají být, rodit ,vyrůstat u stáda, měly štěňata v boudě. Dohlídla jsem na porod,zkontrolovala fenu, štěńata a více jsem nerušila. Fena, co jsme měli z útulku, ke štěńatům 3 dny nikoho nepustila, neváhala kousnout. U těch štěńat bylo krásně vidět, jak jsou čistotná, jakmile otevřela oči a začala se plazit vylézala vykonávat potřebu do předsíňky a jak se už trochu batolila, vylézala z boudy ven. Feny se vzorně staraly, dokonce jim i vyvrhovaly potravu.Začínala jsem je přikrmovat 18.-20. den a i tak jim fena potravu vyvrhovala.Štěńata měla k dispozici celý dvůr,byla zvyklá na další psy, drůbež, kozy, kočky, rachot strojů, lidi, děti, prostě na vše,co se dělalo na hospodářství. Když jsem sháněla štěně, tak jsem je chtěla také z podobného venkovního odchovu a jsem ráda, že i Alan je z odchovu venku a od feny,která se o štěňata starala stejně jako ty naše a aby ne, když tu naši má v předcích. A možná i proto za celá léta byl jediný zdravotní problém u jednoho čuvače vřed na jazyku a u jednoho torze. Jinak za celých více než 50 let všichni znali veterináře jen z očkování a nebo pokud někoho kousli.
Čuvač je samostatná jednotka. Včera Chelzie měla zase lítavou, a tak prudila výpadky staršího ohaře a jezevčici, protože ta tu její rychlost nedá a pak dělá uraženou, jak jí mám vysvětlit že ty krátké nožičky nejsou na sprint. Nás snad hárání a krytí u jezevčice čeká na podzim. A to pak bude doma po klidu……. V dobrém, těšíme se celá rodina. Doma to trochu přizpůsobíme, hlavně jsou to norníci, takže umělá nora v obýváku s plyšovou liškou to jistí. 😀
Odpověď na příspěvek uživatele acher z 21.07.2026, 09:59:10
Tak pastevec je něco jiného, tam mně to přijde úplně normální. U těch plemen víc závislých na člověku mně to přijde u štěňat horší, až jim přestane stačit mlíko od matky a začínají běhat a všude 💩. Ale zase to stojí za to si to zažít. 🙂
Odpověď na příspěvek uživatele Sarah01 z 21.07.2026, 11:12:32
Tak uklízet po nich na dvoře bylo také třeba, ale dovolenou jsem si na ně brát nemusela.Pokud jsem šla na ráno, dostala krmení ráno a pak odpoledne, na večer a pozdě večer a při odpolední ráno, než jsem odešla a odpolene dostala od dětí a pak zase večer. A společnosti měla až až.
Dnes vycházka k vodě, zkouška “nové” stopovačky. Nová není mám ji z druhé ruky za pár korun, je skvělá do ruky, jenom zatím těch deset metrů je pro nás moc. Sirius se dopředu moc netlačí, neobíhá, spíš se drží i nás.
K předchozí diskuzi,teď je bandě 7 týdnů a je to tedy 24 hodin šichta. Je to náročné,ale stojí to za to. Nedovedu si představit zvládat to při práci. Přes den jsou venku,na noc chodí domů (neradi,ale máma tam s nima přes noc rozhodně nebude, a nechat je venku v otevřeném přístřešku bych si je nelajsla, chodí tu lišky,kuny,i výr tu je…). Takže ráno budíček, pustit ven dospěláky, staruši amáme dát snídani, smradům granule,sebrat bobky,pak si dám kafe,protože bez kafe nejsem schopná fungovat. Pak je vypustím ven,jdeme do výběhu. Následuje mini cvičení s každým zvlášť, přivolání na píšťalku,učení na jméno, pár mini aportků. Pak dostanou první masovou dávku. Jdu domů, vykydám jim pokoj,umyju záchody,začnu prát,dám nový vetbedky,podložky atd., prostě připravím na večer. Práce mimo štěńata, někdy stihneme procházku,někdy ne,někdy přijede první návštěva. Průběžně věším prádlo a peru 4-5 praček za den (minulý týden jsem kupovala novou,stará to nedala). Pak mají prďolové oběd , zpravidla je tu návštěva na štěnda,takže u nich ty dvě hodiny jsme. Když mi to vyjde, mám třeba hodinu pro sebe (třeba si zacvičím na záda,umeju vlasy nebo něco podobnýho nepodstatnýho). Odpolední svačina. Pak většinou něco dělám na zahradě. Pomalu je čas večeře pro mimišáky,pak pro dospěláky. Bábě dávám půlhodinovej magnet,pak jdu zalít zahradu,sebrat prádlo. Beru mimina po jednom na cvíčo, pak se jdeme projít hromadně po zahradě,což už je ted očistec,protože jsou samostatný a nebojácný, a já se nemůžu dopočítat. Nechtěj domů,takže je pochytat a odvést domů je docela sranda. To je tak devět. Jdu uklidit výběh. Mám hodinu klidu, okolo desátý dostávají poslední maso a dobrou🤣 a to se nebavíme o starosti o zbytek smečky,zvlášť o naší babuši. Ale zachvílku budu brečet,už se nám to krátí
Odpověď na příspěvek uživatele janaa z 21.07.2026, 21:27:55
Tak to je hustý!!
Máte můj hluboký obdiv!!
Já měla štěnata jednou před letama-jen 2 a bohatě stačilo-uff,a to jsem nechodila do práce,měla jsem k tomu 14letýho Kima a půjčovanýho Čendu-štěnata byly mýho miláčka knírače-půjčované Killynky-přišla ke mě přes celý Blansko dom z kotce zahrady-rozbitý plot-a sebou měla ženicha-křížence jezevčíka..a byly z toho štěnátka přes Vánoce u nás doma,Dux byl její syn,jedno štěně jsme musely ve 3 týdnech utratit…
doted mám podrobně psaný štěněcí deník,jak jsem se o štěnata a Killy starala…
Dux zůstal u nás doma,Killy se po třech měsících vrátila majiztelce..nikdy si neodpustím,že jsem si ji nemohla nechat…