Tak ja jsem ted vetsinou mazlici teta jen. Dojedu, par dni ponufam a zase zmizim….a i tak jde na me hruza, kolik prace zase bude se stekanatkem. Jak si clovek zvykne na uz vychovane psy - chce se mu do prcka mene a mene.
To prijet, nechat se okousat na kost a zase zmizet - je pro me ta prijemnejsi varianta…a x2 ? 😱😱😱
Taky jsem teď jen mazlící teta. Jsem ve fázi, kdy zatím nevím, jak to bude dál.
Odpověď na příspěvek uživatele Plaka z 19.07.2026, 14:11:16
V tomhle je ohaří výhoda, oni teda taky padnou po odjezdu dotyčnýho, kdo byl na hlídání, nebo návštěvě, páč jasně, je to vytržení ze stereotypu a doplnění soc. kontaktů, ale přišlíka, hlídanýho, nebo návštěvu, berou celkem za svý. Jen Tali mívá obavy, nežárlí, to ne, ale bojí se, aby se něco nezměnilo pro ni, nebo jak to správně popsat, ona s tím psem funguje, ale je vidět, že to vnímá. Proto nechci teď už měnit počet . A třeba Bubi zwei, když v začátcích, když u nás bydlela, když někdo přijel - a vlastně..asi to nemuselo být ani se psem - jen většina našich návštěv je psích - tak bylo vidět, že se bojí - ne psa, ne lidí, ale toho, aby ji neodvezli, jak odjeli, byla zase v pohodě a hodně veselá, že to dobře dopadlo 🙂. Zvláštní, když to teď tak píšu, vždy jsem u ní měla pocit, že čeká - na toho svýho milovanýho páníčka, že si pro ni přijde, přes to, že nás měla moc a moc ráda, no a zároveň se bála, aby ji odtud někdo neodvezl. Omlouvám se za OT, to jen, že se mi seřadily myšlenky, toho si nevšímejte.