Bože , bože všech domácích prací, to je krása. Ta něha! PROČ JÁ SE TAKOVÝ KOPYTO SAKRA?
A tak zase máte jiné přednosti. Zachraňujete psí dušičky.
Někdo zas musí obšťastňovat prostý lid psaným textem. To zas neumim já. A tak to má být. Ten umí to a ten zas tohle…
Já jen zašívám. Pořídila jsem za tím účelem šicí stroj, protože jsem těch rozedřených rozkroků na vietnamských teplácích a čouhajících palců z vietnamských punčoch měla už moc. A naučila se nějak základ se strojem, aby to udělalo rovný nebo cikcak steh. Už jsem dolámala všechny adekvátní jehly a zbyly mi jen neadekvátní, tak jsem pátrala v city, kde bych se dobrala příslušných jehel, paní v galanterii na mě podezíravě koukala, když jsem tu ulomenou porovnávala délkou s těmi, které mi nabízela (mám totiž doma ještě několik nových jehel, ale jsou krátké a stroj tím pádem nepodvlékne nit a neudělá steh…). Kdysi jsem se pokoušela plést i háčkovat (i tkát), ale přešlo mě to celkem záhy, moc práce. I kdyby nastala apokalypsa, tak oblečení je na světě (a u mě v šatníku) tolik, že bych to do smrti neunosila…
Eeehm.
Ja neviem nic.
V aute mam taky bordel, ze rozmyslam, ze tam nasadim repu a zemiaky. A mozno aj ruzickovy kel.
Vcera ma mesiac vyhnal na planinu. Najprv mi akysi bazmek rozskrabol lice, takze vyzeram ako Zorro. Par metrov pod nou, este v skalach, mi z ruksaku vypadla finska svieca a pohltila ju temnota. Potom som sa stratila. A ked som sa nasla, zistila som, ze som stratila aj karimatku 😂
efe- k zmene zivotneho tempa blahozelam ❤️
Takže jediný, kdo se neztratil, je Horsana 😀, tak ale to není špatný výsledek ne?
Však by Vás v práci postrádali, kdybyste se jim ztratila. Máte dovču a užíváte si počasí, nebo musíte do roboty?
Já jen zašívám
A to ste mi připomněláá! Já ondynoj taky zašívala, asi po sto letech. Páč můj drahá polovina měl rozervanou kapsu v bombru. To nebyla vlastně ani kapsa , to byla díra. Takže pak, když měl bundu na sobě a potřeboval z kapsy vytáhnout třeba platební kartu, provozoval gymnastiku kříženou s tancem sv. Víta, aby ji vytáhl a vypadal u toho jak hadí žena.
I zželelo se ženě muže svého,
a jehlu do ruky chopila,
aby pak za svitu svící,
kapcu pozašívala.
(Strejda Erben promine.)
A vono to drží! Je ale dobře, že na to není vidět, páč to je prasárna největší.
Tak to gratuluju, že to drží. Páč: můj muž taky přišel, že děravá kapca. Na džínách, jeho oblíbených. Ďoura jak do pekla, pachtila sem se s tim růčo asi hodinu nemaje stroje. Tvl von to voblíknul, strčil ruku do kapsy a ozvalo se křup! Problém nebyly stehy, ale látka samotná, která se prostě sypala a roztrhla těsně vedle mého ozdobného stehu. Grrrrrrr!
Hlavu som nestratila, to je pravda 😂
No praveze sluzim dnes aj zajtra, takze som vyuzila noc a rano este nakrmila a dala vodu.
A parohy nie su, hoci uz mi nad pozemkom parkuju zberaci takmer denne.
Na ZS nas nutili stopkat ponozky, v ramci predmetu, ci druziny, ci coho.
Odmietla som.
Ucitelka sa ma vyzyvavo spytala, ako chcem teda latat ponozky manzelovi.
Na co som opacila, ze celkom urcite nespojim svoju zivotnu put s niekym, kto si nebude schopny kupit nove ponozky 😂
Obdivujem kazdeho, kto cosi dokaze vyrobit.
Ja som od decka toto nenavidela, lepit, sit, hackovat, strihat, uf, strasne.
Este tak nieco z hliny vytvorit, to ano, ale to je tvarna hmota, prijemna na dotyk.
Herbar, to som tiez odmietla vyrobit, to bol skandal na ZS 😂
Susene pi*oviny kamsi lepit, oooch, NIE.
🙂
Koňáci s fb možná budou znát. Odešla jedna neskutečná koňská osobnost.
R.I.P. Endo…
kto si nebude schopny kupit nove ponozky
Já před mnoha a mnoha léty taky štupovala. Rychle mě to přešlo. Lehce dírkované ponožky pak byly na běhání nebo ke koním. A poté jejich pouť skončila v odpadkovém koši.
repu a zemiaky.
máte pojízdnej skleník 😀 Hm, ne, že by naše auto vypadalo jinak. A to mi manžel sliboval rande v myčce - páč bych se ráda naučila obsluhovat ten automat, ale protože jsem jelito, obávám se, že bych to tam rozbila.
No praveze sluzim dnes aj zajtra
takže víkend volný a pak celý týden zápřah?
zberaci takmer denne.
já už jsem fakt na lidi alergická, všude, všude to vleze,proč nezalezou zase do regálů, jak před covidem??
s nutili stopkat ponozky
tohle jsem nikdy nepochopila, díra se vobklíčí nití, zatáhne, udělá se osnova, pak se tam v ní kličkuje nití a na závěr se to potluče nůžkama, aby to netlačilo. NIKDY, NIKDY SE MI NEPODAŘIL UŽ TEN PRVNÍ KROK - NEUMIM VOBKLÍČIT DÍRU NITÍ!
A já bych ale třeba ráda uměla šít - ušila bych si záclonky, jaký bych chtěla, polštářky - povlaky, jaký bych chtěla - to by se mi líbilo, povlaky pejskům do pelíšků….. jenže nemám odvahu investovat do nákupu stroje, aby pak stál někde v koutě a padal na něj prach, protože mi to nepůjde.
Tak to gratuluju, že to drží
no … drží to - zatím - asi díky tomu, že jsem tu kapsu velikosti tlustýho notesu zašitím zmenšila tak, že se tam vejde max ta platební karta 😀
A proto jsem přestěhovala obří kytku na zem (taky pro její pohodlí, už se o strop klonila do strany) a místo ní je na stolku u postele šičák, prostě šicí koutek. Takže je to po ruce, stále připraveno (když teda nedolámu všechny jehly, že ano) a stále láká k použití. Nemusím ho odněkud dolovat a uvádět do provozu.
Teď jsem od koní vzala funkční reflexní kamaše, které jsou funkční jen co to zapnutelnosti na koňské noze, ale reflexní vrstva z nich je už zvětšiny opadaná. Máme už léta nakoupené reflexní pásky (ehm, desetiletí…) původně určené k našití na domádo reflexní vestu - nikdy k tomu nedošlo, vesty se teď kupují v obchodech… A ty pásky mám v úmyslu rozstříhnout a nahradit jimi vydrolené reflexní prvky na těch kamaších. Možná by stálo za to ty umělohmotné pásky ještě podlepit nějakou tkaninou, aby se to dalo šít, protože ten plast po těch letech taky nebude v kondici. Inu podlepím kobercovkou a bude. A pak se může stroj ukázat! (budu muset asi jehlu natřít olejem, párkrát jsem kobercovku šila, vím, co to obnáší…)
Kdysi dávno jsem měla babičky. Každá babička byla úplně jiná, vlastně byly jako Jekyll a Hyde. Babička Jekyll mě už od velmi útlého věku vedla k ručním pracem, se slovy, že zažila válku, mě učila nic nevyhodit, a z každé nitky něco ušít, uplést nebo uháčkovat. Ve věku asi deseti let jsem uměla zašít kde co a háčkovala velké plédy na postel. Když jsme ve škole měli ruční práce, řekla jsem úče, že těchhle volovin se účastnit nehodlám, páč umím šít i háčkovat lépe než ona. A šla jsem si raději číst…Babička Hyde mě nevedla k ručním pracem, se slovy, že taky zažila válku, mě naučila všechno vyhodit, použít jen to potřebné a vedla mě k absolutnímu minimalismu. Když jsme ji pak dávali do rakve, chudáka babičku Hydea nebylo ani do čeho obléci, protože ona všechno tak dokonale zrecyklovala, že prostě měla reálně jen to, v čem umřela. Když jsem se předčasně ve věku sedmnácti let stala hlavou rodiny, musela jsem uvažovat jako chlap, a ne si po večerech štupovat fusky. Stal se ze mě stroj na vydělávání peněz s chladným uvažováním a minimalismem dovedeným ad absurdum. U mě doma to vypadá jako ve špitále, žádný poličky na sarapatičky, infantilní blbosti, stejně tak jako nevedu ubrusy, závěsy, koberce, vázičky a jiné dekorativní pičičmundy. Babička Jekyll prostě usnula a spí. Ovládá mě babička Hyde. Ale vím, že Jekyll se jednou ozve, aspoň tu sukni bych si mohla uháčkovat jako Efe (je totiž nádherná a je to origo kus👍 sukně i Efe😄). Já už prostě chci být rentiér, nebo v důchodu, nebo kdekoliv jinde, jen ne v práci, abych mohla nechat obě babičky zase žít vlastním životem a to bude přátelé schizofrenie jako prase😄😄!
Sago, jste můj člověk. Teda Hyde byla můj člověk.
Když mi bejvalej oznámil, že si v budoucím společném domě můžu vybrat závěsy, potahy, koberce, tak jsem prohlásila “žaluzie, prostěradlo, dlažba” a vyřízeno, on zůstal s hubou dokořán, a já jsem ho ujistila, že jestli ON se hodlá čtyřikrát do roka prát a škrobit (nebo co se s tím dělá) se záclonkama, tak ať si je vybere sám, ale že mě ani nehne pořizovat nějaké pičičinky do domácnosti, které akorát přidělávají práci.
V prosklené části sekretáře mám naházené staré videokazety. Lidi tam asi normálně vystavují takové ty hrníčky a sošky nebo něco, že? No já to mám zaskládané v celém objemu, takže prach už se tam nevejde, není co utírat… no pravda, na sekretáři mám poháry z různých koňoakcí, ale protože jsem recyklant, většinu pohárů, které někde získám, v příští sezoně v rámci mnou pořádaných závodů zase rozdám 🙂
Mám doma jednu židli. Protože taky někdy potřebuju došáhnout na kredenc. Stůl je u postele a sedí se na posteli 😀 V kuchyni nemám stůl vůbec (jen panelákovou linku), prostředek místnosti je prázdný a je to kočičí aréna. Zato po obvodu kuchyně jsou naskládané různé krámy, které mi tam nevadí.
Návštěvy nejen že ke mně nechodí, ale ani takoví ti lidi, co mi chodí odečítat vodu a teplo, u mě netráví žádný čas. Ti jsou už vycvičení, že se nemají ani zouvat…