Efe, čtete mi myšlenky! Já už si s touhle představou hraju asi rok, poté co jsem zavrhla klasické zapřahání, protože na sulku my tu prostě ty terény vhodné nemáme a na asfaltku mě to úplně neláká. Jenže já tomu vůbec nerozumím, jak vlastně canicross funguje? S ovladatelností mini by problém nebyl, momentálně to dělám tak, že vemu lonž nebo dlouhé lano, cvaknu zleva - zprava k ohlávce a prostě běžíme. Ona udržuje tempo tak 2-3 metry přede mnou a já se snažím držet lano tak, aby bylo mírně prověšené, aby mě netahala hlavou, ale zároveň ne moc, aby se jí to nezamotalo pod nohy. Už jsem častokrát přemýšlela o nějaké flexi šňůře nebo aspoň obřišníku/čemkoliv, kam bych přicvakla lano/opratě. Vzhledem k tomu, že pes prostě má jinou stavbu těla, seděl by koni psí postroj?
Odpověď na příspěvek uživatele Saga z 12.03.2024, 13:32:30
A co nějaký obyč poprsní postroj třeba jako se dělá na skijöring? Psí jí asi nebude, ale tohle by fungovat mohlo. Ke psu/koni se pak připne vodítko s amortizérem (s gumou) a pes/kůň tahá dle svých možností. Síla té gumy se volí podle váhy psa/koně a podle toho, jak moc tahá nebo netahá. S tím by poradili ve spešl prodejně.
JanaJana tak tohle bych podepsala krví! Prosinec - únor, to je období, které mě totálně točí, zvlášť od té doby, co jsem v pracovním procesu. V tomhle období jsem naposledy s koňmi dělala tak možná na VŠ, protože to bylo zkouškový a u koní to byl prima relax. Ale teď ? Člověk od tmy do tmy někde zašitej, přijde unavenej a já už na tohle prostě nemám. Doma se v zimě u koní střídáme tak, abychom co nejvíc stihli za světla, tže pomáhají všichni, což ve zbytku roku vůbec nepotřebuju, ale v zimě? A tak jsem to právě vzala tak, že než abych se do něčeho nutila, prudila koně i sebe, tak je lepší se na to vykašlat a děláme jen běžnou denní rutinnu, pohoda, jazz a na jaře jsme všichni pěkně odpočatý (teda já moc ne - zaměstnavatel můj zimní spánek stále nechápe🤣) a naspeedovaný a můžem pěkně frčet!
Tak na skijöring jsem úplně zapomněla! Já to budu muset probrat se svým sedlářem, on mi právě měl šít klasický postroj, ale pak na to zapomněl a já nakonec byla vlastně ráda, že se to nekonalo, protože jsem si říkala, no a co za ní zapřáhnu a kam jako pojedu, když po silnici nechci a po poli mě to udrkotá k smrti? Musím prohledat net a zkusit se s ním domluvit.
Odpověď na příspěvek uživatele Saga z 12.03.2024, 10:35:59
Když budu mít v jedné ruce řidítko a v druhé vodítko,
Já teda na koloběžce jela naposled před 50 lety - ale jak je teď móda a dají se i půjčit na různé sjezdy - vzhledem i docela ošklivým úrazům, tak jsem zaregistrovala základní pravidlo - držte řídítka oběma rukama. Že to není kolo.
Sago, nechám vám svůj nylon postroj na skijöring na pony 🙂 Myslím bude tak akorát 🙂 Máte ráda bleděmodrou barvu? 😀 Kroužky na provlečení opratí na nákrčník si můžete našít sama (aby se neválely po zemi)
Odpověď na příspěvek uživatele Saga z 12.03.2024, 13:45:37
A to já bych zkusila nejdřív úplně obyč nylonový skijöringový postroj za pár korun (šije ho někdo na zakázku myslím kolem tisícovky, dvou?). Protože ten koník potáhne váhově úplnej prd, takže není (za mě) potřeba žádnej super hyper koženej postroj, jakoby za sebou měl sulku.
Odpověď na příspěvek uživatele Zrzavci z 12.03.2024, 11:30:19
A to jsem prosím šla pěšky, neběžela natož na kolobce 😀
A to jste při tom metala kotrmelce?🙂
To mně připomnělo, jak mě před léty požádala kamarádka, abych ji vyfotila (tenkrát ještě nebyly chytré telefony) na závodech v drezurním obdélníku. Já ji varovala, že to není dobrý nápad.
A nebyl - na fotkách byla koňská hlava nebo koňský ocas, případně záběr na oplůtek bez koně.🙂 Ale jezdec na koni se nějak nezadařil.
Kometo, já když jsem si na tu koloběžku stoupla před týdnem prvně, tak jsem ječela, ať mě okamžitě sundaji🤣jsem nevěděla jak to zastavit. Pak už mi to celkem šlo, ale ta stabilita je mizerná, to musím dopilovat, ale právě mi tam taky nějak pořád chyběji ruce, pořád mám pocit, že bych mohla mít pateroje a je to málo. Na kolobrdně jela moje tříčtvrtka a já s mini speedovala za ním a mini z toho měla těžkou prdel a chtěla závodit, děsně jí to bavilo, proto mě to takhle napadlo, ale uznávám, že bezpečný to fakt není…
Buggyro, mám ráda bleděmodrou😊 a Vy ho nepotřebujete? No, já myslím že za zkoušku by to stálo!
Odpověď na příspěvek uživatele Saga z 12.03.2024, 14:23:34
Já takhle před léty poprvé a naposled sedla na babetu - znáte? Dodnes si pamatuji, jak jsem “tryskem” (nezvládala víc jak 40 km/h) projela šťovíkem a naštěstí si včas vzpomněla, kde je brzda.
Horsano, Sago, moc díky.
Myslela jsem, že třicítku dáme s klidem, od podzimu ale na něm vidím víc než předchozí roky, že stárne. Loni byl ještě v celkově dobré formě. Letos si zatím srovná prudiče shagyu, což je hlavní ukazatel jeho psychické a fyzické pohody, ale už ne s takovou přesvědčivostí. S podzimem i špatně nasrstil. Zuby nic moc. Žmolkuje. Dávám mu granulované seno a teď je super, že už roste i tráva, tak se i pěkně napase. Ale zatím to všechno jde. Mám radost z každého dne, kdy na něm nevidím větší nepohodu.
Pokud by se to mělo horšit, a nemělo by to rozumné řešení, nechám ho důstojně odejít.
Horsano, moc děkuji za tip, dívala jsem se, že je tu Previcox pro psy 227mg.
Teleskopické oko, lipicán, no 😀😀, nedám na ně dopustit. Oni se nedají hned koupit za kyblíček, jsou hrdí, nejsou hloupí, chce to čas.
Jo, to já na tu brzdu zapomněla. Když jsem poprvé sedla na fichtla (50), pařez se mu myslím taky říkalo, tak jsem nejdřív skončila v příkopě a podruhé v poli v kukuřici, než jsem se naučila vybrat zatáčku. Kolikrát jsem ho zmetka taky roztlačovala, zlatý trabant i s řazením pod volantem. Ten byl druhý v pořadí, pokud nepočítám traktor, se kterým se mi pro změnu podařilo zapadnout. To se tehdá nepovedlo nikomu. Ale ono se to všechno poddá.😀
Odpověď na příspěvek uživatele Quash z 12.03.2024, 14:51:50
Teleskopické oko, lipicán, no 😀😀, nedám na ně dopustit. Oni se nedají hned koupit za kyblíček, jsou hrdí, nejsou hloupí, chce to čas.
To maj i chladnokrevníci. Nebo alespoň norici. Někdy je to děs 😀
Sago, napište mi soukromě adresu a postroj vám pošlu, jen co ho doma vyhrabu 🙂
My ho nepotřebujeme, máme postrojů víc než poníků, sáňky taháme na chomoutech, vozíky na poprsácích, a to nemluvím o anglických chomoutkách, které se válí po sedlovně (ale ty poníkům naštěstí nejsou, tak mi to není tak líto)…
Odpověď na příspěvek uživatele Buggyra z 13.03.2024, 09:45:51
Koukám, že s tou výbavou Ti za pár let taky napíšu o přebytky 😀
Ty anglické chomoutky ráda rozdám - koupili jsme je za hubičku, teda jsou v dost pošramoceném stavu, ale třeba kůže na postraňcích mě teď překvapila (zkoušeli jsme na jar, jestli poníci do toho menšího nedorostli… holčička začíná soutěžit v jednospřeží), že je v dobrém stavu - tak by jistě ještě na nějakou nenáročnou aktivitu posloužily 🙂 Mám taky několik chomoutů i s padnoucími poduškami, každoročně je marně nabízím na prodej. Teď už jsou podušky nejspíš rozežrané od myších bestií, které hodlám krmit co nevidět slepicím!
Objednala jsem si na Temu dvě víka na kyblíky jako živochytky a budu milé hlodavce chytat, popravovat a předkládat jako zpestření na výrobu vajec. Aspoň to taky jednou bude užitečný.
Odpověď na příspěvek uživatele kometa z 12.03.2024, 13:50:06
Tak nejdemsi ho kupovať okamžite 😀
Žrebec sa vykastruje za pol hoďku.
Ale zaujal ma napríklad tento krásny hucul-šimel 😀
https://zvierata.bazos.sk/inzerat/162577483/hucul.php
To sú priekupníci tuto blízko, ale nebola som u nich nikdy, našťastie…
Odpověď na příspěvek uživatele JanaJanaJanaJana z 12.03.2024, 16:09:16
Tak to ja mám opačnú skúsenosť, kobyla za mňamku urobí všetko, ale reaguje aj na pochvalu. Ale je pravda, že si vždy vyberala ľudí a hoci študenti sa na nej učili veľa vecí, vonku ju nemohli ani pásť, lebo sa im vytrhla a išla si po svojom.
Dnes za ňou idem, aj za Garoníkom, úplne sa neteším, lebo zima nebola…ale nevadí, v kopcoch to vychodia, hehe, chudáci, doteraz museli prekonávať akurát výškové metre na protipovodňovej hrádzi 😀
