Další ze sýkor - sýkora babka. V České republice hnízdí na většině území v počtu 60–120 tisíců párů. Její populační trend na našem území je mírný pokles. V jedné snůšce je 7 až 10 světlých, červenohnědě skvrnitých, 16 × 12 mm velkých a zhruba 1,2 g těžkých vajec, na kterých sedí samotná samice 14–16 dnů. Samec vypomáhá až s krmením mláďat, která jsou opeřena ve věku 18–21 dnů.
Ouhorlík stepní je baňák velikosti kosa. Je tmavě zbarvený s bílým břichem a kostřecem. Obě pohlaví jsou si velmi podobná, ale samci mají tmavší oči a výraznější kresbu hlavy. Mladí ptáci mají skvrnitý hřbet a celý černý zobák. Ouhorlík hnízdí v Evropě, jihozápadní Asii a severní Africe, severní populace zimují v Africe. Je tažný a loví hmyz za obratného letu, podobného vlaštovce. Hnízdí ve volných koloniích a staví svá hnízda v zemi. Vzácně ale pravidelně zalétá i na jih ČR.
Králíček obecný je nejmenší evropský pták. Má kulovité tělo, poměrně krátký ocas a tenký špičatý zobák. Dospělý jedinec má olivově zelené zbarvení se světlou spodní stranou těla a dvěma bílými a jednou černou příčnou páskou na křídlech. Početnost se podstatněji nemění, v letech 2001–2003 u nás hnízdilo 200 000 až 400 000 párů. Naše populace jsou stálé.
Přes léto se králíček obecný zdržuje v jehličnatých, především smrkových lesích, často se objevuje i v zahradách a městských parcích s dostatečným porostem jehličnatých dřevin. Především v zimním období jej můžeme vzácněji objevit i ve smíšených lesích.
Králíček ohnivý (Regulus ignicapillus) se od k. obecného liší černou páskou přes oko a bělavým nadočním proužkem. Obývá jehličnaté lesy, kde loví hmyz v korunách stromů. Samice klade 8 až 10 vajec do hnízda, které je vpletené mezi větvičkami. Oba rodiče se starají o krmení mláďat. Je částečně tažným druhem, zimuje v západní Evropě a ve Středomoří. Ptáci opouštějí hnízdiště v září a vracejí se v dubnu.
Když králíček obecný, když králíček ohnivý tak ještě kulíšek nejmenší - nejmenší sova Evropy. Má hnědě zabarvený hřbet s menšími bělavými skvrnami a světlou spodní stranu těla s tmavšími podélnými skvrnami. Je poměrně nenápadný, loví za soumraku.
V České republice je rozšíření kulíška spíš ostrůvkovité, soustředěné hlavně do oblasti jižních a západních Čech. Celkový počet se na začátku 90. let 20. století odhadoval na 900-1300 párů (data z konce 80. let).
Dravci byli doposud docela opomíjenou skupinou ptáků, tak si dáme dravčí víkend. Startujeme: moták pochop. Je velký moták dosahující přibližně velikosti káně lesní a vykazující patrný pohlavní dimorfismus.
V Česku pravidelně hnízdí v rybničnatých a bažinatých oblastech na velké části území a v posledních dekádách čím dál častěji i na netypických místech typů polí, polních rákosin a jiných suchých stanovišť. Většina populace je soustředěna do nižších nadmořských výšek, ale hnízdění bylo prokázáno rovněž na Českomoravské vrchovině v 580 m, v Krušných horách v 850 m na Šumavě dokonce v 1000 m n. m.
Ostříž lesní (Falco subbuteo) - dorůstá velikosti holuba domácího, je menší než poštolka obecná (30–36 cm).
Ozývá se jasným rychle opakovaným „kikikiki.
V České republice hnízdí pravidelně, ale řídce na celém území, a to do nadmořské výšky zhruba 1000 m, přičemž hustěji je osídlen jih a východ republiky. Počet hnízdících párů v ČR se pohybuje okolo 200. (Stanovit přesněji početnost je obtížné, protože ostříži mají rozlehlé domovské okrsky a hnízdní teritoria).
Podle vyhlášky 395/1992 Sb. ve znění vyhl. 175/2006 Sb.[8] patří ostříž lesní mezi druhy silně ohrožené.
Na videu jsou záběry natočené z hnízdění v ČR v tomto roce.
Sýkořice vousatá - velikosti vrabce domácího (délka těla 14–15,5 cm), s dlouhým světle žlutohnědým ocasem. Samec má světle modrošedou hlavu, dlouhý černý vous, bílé hrdlo a černé spodní ocasní krovky.Hnízdění bylo v Česku poprvé prokázáno v roce 1951 na Novoveském rybníce u Pohořelic na jižní Moravě. V současné době jsou hlavními hnízdními oblastmi jižní Čechy, Polabí a jižní a severní Morava. Početnost velmi kolísá; v letech 1985–89 byla odhadnuta na 100–300 párů, v letech 2001–03 na 100–200 párů.
Strakapoud jižní (Dendrocopos syriacus) je pták z čeledi datlovitých, velmi podobný strakapoudu velkému.
Je ptákem otevřené krajiny s vtroušenými stromy, obývá okolí lidských sídel i lesy, zejména v nížinách. Byl popsán původně v Sýrii, odkud se postupně přes Turecko a Balkánský poloostrov rozšířil do Rakouska a na jižní Moravu.
Hnízdí v dutinách stromů, které jsou umístěny ve výši 2–3 metry nad zemí, vletový otvor má průměr kolem 45 mm. K páření dochází vsedě na šikmé nebo horizontální větvi. Snůšku tvoří 4–7 vajec, na nichž se partneři rovnoměrně střídají. Délka vysezení je 12–13 dní. Mladí ptáci jsou krmeni hmyzem a plody. Proto mají řídký trus, který nelze odklidit a tak musejí kálet do dutiny, která páchne. Hned po vylétnutí si mláďata dopřejí vytrvalou a důkladnou koupel.
Dneska se podíváme na LeLéčko neboli lelka lesního. Pták je to o něco menší než kos s dlouhými úzkými křídly a ocasem, velkýma očima a nápadně krátkým zobákem, který dokáže široce rozevírat.
Na území Česka lelek hnízdí pravidelně, ale značně ostrůvkovitě spíše v nižších polohách (na Šumavě nejvýše do 900 a v Krkonoších patrně už jen do 650 m n. m.). Početnější populace se nacházejí hlavně na Hodonínsku, v severních Čechách (Českolipsko) a v jižních Čechách (Třeboňsko).
Dnes je na řadě pěvec s krásným jménem - Sedmihlásek hajní. Je menší než vrabec, štíhlý, nenápadně zbarvený. Dorůstá délky 12–14 cm, v rozpětí křídel měří 21–24 cm a váží 14–20 g. Zpěv, kterým se samci ozývají nejčastěji z vrcholů stromů, je rychlý a složený z řady žvatlavých, flétnovitých a chraptivých tónů a imitací jiných ptáků. Vábí pronikavým „čočovích“. Právě kvůli složenému hlasu se mu říká sedmihlásek. V České republice hnízdí na většině území v nižších polohách v počtu 50 000–100 000 párů.[6] Jeho početnost na českém území v posledních letech mírně klesá.
Dneska bude další pěvec, který méně znalým bude připomínat červenku obecnou, ve skutečnosti je to ale lejsek malý. Hnízdní areál sahá od severozápadní, střední a východní Evropy východně po jihozápadní Sibiř, Turecko, Kavkaz a Írán. Tažný, se zimovišti v západní Asii. V České republice hnízdí jen roztroušeně, nejčastěji v bučinách v nižších částech hor (max. 1050 m n. m.); početnost byla v letech 2001–2003 odhadnuta na 1200–2400 párů. Zvláště chráněný jako silně ohrožený druh.
Dnešní druh je šplhavec - datlík tříprstý. Je zajímavě vypadající krasavec, dosahuje skoro velikosti strakapouda velkého. U nás není datlík tříprstý příliš rozšířen, ale hnízdí třeba na Šumavě, v Blanském lese, Novohradských horách, Krkonoších (novodobě od roku 2010, odhad početnosti z roku 2015: 7–11 párů) a Beskydech, celková početnost je odhadována na 300–500 párů. V roce 2010 bylo pozorováno hnízdění i v Hrubém Jeseníku.
Pelikán bílý (Pelecanus onocrotalus) je velký pták dosahující až 15 kg s bílým peřím, černými špičkami křídel, žlutým vakem na spodní části zobáku a růžovými nohama. Pelikáni bílí obývají oblasti od jihovýchodní Evropy až k jižní Asii a Africe, některé populace migrují na zimu do jižně položených oblastí jako Afrika, Indie a Vietnam.
Preferovanými biotopy jsou bažiny, rákosové porosty sladkých a slaných vod. Pelikáni loví ryby přičemž často spolupracují s kormorány. Hnízdí ve velkých koloniích, staví hnízda na zemi. Snůška čítá 1-3 bílá vejce. Mladí pelikáni se osamostatňují po 4 měsících. Globální populace pelikánů bílých čítá kolem 270 000–290 000 jedinců, ale stále čelí hrozbám jako ztráta biotopu, rybářské sítě a otrava pesticidy. Nejblíže od nás hnízdí cca 3000 párů v dunajské deltě v Rumunsku a vzácně zalétá i na naše území.
Pohled na pelikány v divočině je nezapomenutelný zážitek.
Výreček malý je velmi malou sovou s pernatými oušky na hlavě. Dosahuje rozpětí křídel mezi 45–63 cm (jedno křídlo měří obvykle okolo 16 cm). V České republice je extrémně vzácný. Poprvé zde byl spatřen hnízdit v roce 1998, od té doby je zaznamenáno každoročně několik pozorování. Počet hnízdících párů je zcela nepatrný, obvykle 1–3.
Dneska je na řadě lejsek bělokrký - je velikosti štíhlejšího vrabce, je ale kontrastně černobíle zbarvený. V České republice hnízdí hlavně v nižších polohách ve východní polovině státu (nejpočetněji na jižní Moravě), přičemž západněji jeho početnost znatelně klesá a na západě Čech již téměř chybí. Velikost hnízdní populace byla v letech 2001–2003 odhadnuta na 35–70 tisíc párů.
Živí se různými druhy hmyzu a jeho larvami, hlavně housenkami, které sbírá z listí, zdí a země nebo chytá v letu ale také malými pavouky. na konci léta požírá bobule
Dneska je na řadě lejsek bělokrký - je velikosti štíhlejšího vrabce, je ale kontrastně černobíle zbarvený. V České republice hnízdí hlavně v nižších polohách ve východní polovině státu (nejpočetněji na jižní Moravě), přičemž západněji jeho početnost znatelně klesá a na západě Čech již téměř chybí. Velikost hnízdní populace byla v letech 2001–2003 odhadnuta na 35–70 tisíc párů.
Živí se různými druhy hmyzu a jeho larvami, hlavně housenkami, které sbírá z listí, zdí a země nebo chytá v letu ale také malými pavouky. na konci léta požírá bobule
Moc hezký opeřenec, nikdy se mi ho ale nepoštěstilo zahlédnout. 😕 Asi za ním budu muset na Moravu 😀