“Co mi dodnes nedává smysl je třeba to, že jsem se na nějakou desetiminutovku z dějáku musela nadrtit letopočty nazpaměť, abych je vzápětí zase zapomněla nebo v literatuře… kdo se kdy narodil a umřel a jaký měl civilní jméno… prostě zase spousta informací, které si myslím, že běžný člověk vědět nazpaměť nemusí …”
tohle je minimálně trénink mozku stejně jako trénink svalů…
Odpověď na příspěvek uživatele Sardullah z 14.02.2026, 08:42:20
musela nadrtit letopočty nazpaměť, kdo se kdy narodil a umřel a jaký měl civilní jméno
No vidíte, tohle mě zrovna bavilo. Na čísla jsem měla vždycky paměť. A kolikrát se to už hodilo na Hospodském kvízu, že to do nás tenkrát “natloukli”. Na ZŠ jsem nastoupila v roce 1970.
aby se některé chtěly učit
To je přesně ono! Já učím na střední, tam je spousta dětí zvídavých a ambiciózních. Tak jsem v pohodě. Ale na základce musí být občas trochu násilí, si myslím.
Odpověď na příspěvek uživatele Sardullah z 14.02.2026, 08:42:20
Ono to “drcení” letopočtů není samoúčelné.
Za prvé - trénujete mozek.
Za druhé - pokud si neumíte událost zařadit do správné doby, nemůžete ji ani pochopit. Znát dějiny, minulost, je klíčové k pochopení současného dění a vyhodnocování do jaké budoucnosti směřujeme. Stejně tak spisovatelé. Pokud nebudete vědět, kdy tvořili, tak vám jejich dílo nemusí dát smysl.
Za třetí - čím širší všeobecný rozhled, čím více člověk ví z různých oborů, tím je těžší s ním manipulovat a tzv. ho opít rohlíkem. Lidi, co hodně čtou, mají velkou výhodu, protože ten rozhled, vědomosti, se nečerpají jen ve škole.
Dnes si téměř vše vyhledáte na internetu. A tak si mnoho lidí myslí, že se nemusí učit, zajímat se. Ale co když se internet zhroutí, co když nebude kam napsat dotaz? Budeme se muset spolehnout na to, co máme každý ve své hlavě a mnozí budou v pytli.
Já teda nemám paměť na čísla, takže krom pár letopočtů, který dám ještě dnes dohromady, si nic nepamatuju…ale je pravda, že nějakou všeobecnou představu o tom, do jaké doby co patří, mám…takže jo, když se nad tím zayslím, tak to asi nějaký smysl mělo.
Já měla vždycky spíš paměť na psaný text…nedělaly mi problém básničky, dost si jich pamatuju dodnes nebo na písemku z čehokoliv, kde to šlo a nechtělo se mi učit, tak jsem se všechno nadrtila nazpaměť.
Co mě dneska trochu děsí je, jak lidi začínají spoléhat na to, že si všechno najdou na internetu…když něco nevím, tak se zeptám AI, AI za mě napíše sloh na dané téma atd atd…a tak si říkám, že se lidi teda naučí informace spíše hledat v on-line světě, než nosit v hlavě a to i naprosté (z mého pohledu) samozřejmosti a ve mně to vzbouzí trochu obavy, že pokud by nastal nějaký velký výpadek, tak jsme všichni on-line v zadeli.
Za druhé - pokud si neumíte událost zařadit do správné doby, nemůžete ji ani pochopit. Znát dějiny, minulost, je klíčové k pochopení současného dění a vyhodnocování do jaké budoucnosti směřujeme. Stejně tak spisovatelé. Pokud nebudete vědět, kdy tvořili, tak vám jejich dílo nemusí dát smysl.
Za třetí - čím širší všeobecný rozhled, čím více člověk ví z různých oborů, tím je těžší s ním manipulovat a tzv. ho opít rohlíkem. Lidi, co hodně čtou, mají velkou výhodu, protože ten rozhled, vědomosti, se nečerpají jen ve škole.
Dnes si téměř vše vyhledáte na internetu. A tak si mnoho lidí myslí, že se nemusí učit, zajímat se. Ale co když se internet zhroutí, co když nebude kam napsat dotaz? Budeme se muset spolehnout na to, co máme každý ve své hlavě a mnozí budou v pytli.
Tak dnes už nikdo po dětech nechce letopočty, kromě pár základních, letopočty nechtěl nikdo ani po mě a to mám školu zaměřenou na dějiny a nikdy jsem více než těch pár základních letopočtů nepotřebovala.
Jde o to naučit se dějiny v souvislostech, pokud někdo dějiny zná, tak si lehce odvodí, do které doby která událost zapadá a není potřeba to znát přesně rok. Biflování letopočtů není nijak důležité, většina lidí to stejně z hlavy vypustí, důležité jsou právě ty souvislosti, které většinou v hlavě zůstanou.
Ale chápu, jak to myslíte, já jsem zas poněkud rozčarovaná z toho, že moje děti dopočítavají násobilku, já ji umím klasicky zpaměti. ALe jim to funguje stejně jako ty letopočty, stačí jim znát násobek pěti a deseti a pak lehce a rychle dopočítaj, akorát jsem zvyklá na jiný způsob učení a nějak se přes to neumím přenést.
Odpověď na příspěvek uživatele Janae z 14.02.2026, 10:43:30
Jsem ze školy dlouho a moje děti už taky. Nevím, co je to dopočítávat násobilku. To se učí ve škole? Místo toho, aby se děti naučily násobilku zpaměti? Aspoň tu malou…
Které letopočty považujete za důležité a které už ne? Nebo jinak - které jsou obecně považovány za důležité a které už ne? Kde je ta hranice? Tohle mi celkem vrtá hlavou. Jasně, že člověk nemůže znát všechny letopočty, všechny události, to by byl robot. Samozřejmě, že je třeba znát dějiny v souvislostech, bez toho to nejde.
