Jak se vám venčí?

slunce je to žlutý kulatý,na co jsem čučela z kasy..

pak to žlutý kulatý zalezlo,protože jsem dojela dom,nevím kam mám jít ven s čoklíkama,do bláta se mi nechce a na silnici taky nechcu chodník,starej dobrej českej hezkej chodník….

Zrzavci:

Gůůt, gůůt, supr gůůt! V těchto dnech, za této situace je vše, co je nápomocno duševní pohodě zcela jasně vítáno. to si pamatuju a to jsem měla vždy jen dvojici, ne grupu složenou s harašících, sexuchtivých, rádodajek, dementů a šílenců. Měla jsemjen sexuchtivýho a rádodajku. 😀 ten zbytek naštěstí ne 😀

… sem chtela rict ze Arosek byl klidny pohodar a pak jsem vypla vzpominkovy optimismus a vzpomnela si na nektere jeho excesy … 

Tak nic, no. Me asi normalni pes neni souzen 😀

Arosek:

… sem chtela rict ze Arosek byl klidny pohodar a pak jsem vypla vzpominkovy optimismus a vzpomnela si na nektere jeho excesy … 

Tak nic, no. Me asi normalni pes neni souzen 😀

Hele,to je úhel pohledu.Všichni považují Cácoru za šílenýho psa,křižujou se,kdo si po ní vezme štěně,a já jí považuju za pohodový zvířátko za odměnu😂

janaa:

Hele,to je úhel pohledu.Všichni považují Cácoru za šílenýho psa,křižujou se,kdo si po ní vezme štěně,a já jí považuju za pohodový zvířátko za odměnu😂

Jj. To ze jsou to magori schopny se zabit mnoha zpusoby a vubec vymyslet nevymyslitelne, me uz vlastne prijde normalni. Ale chapu ze lidi, co maji doma knedlicka jsou pak trosku prekvapeni 😀 

Vzpominam prave na kamosku s knedlickem. Blahe pameti tvrdila ze by chtela miminko po nebozce Merunce … tak jsme prijely na navstevu, Meru ukazala ze mit barel s granulema za nezamcenyma soupacima dverma neni nic, co by neslo vyresit behem par vterin a Evka si svou volbu budouci matky netusim proc rozmyslela 😀

tak jak nas..Dafinu,pžijedu z práce dřív dom..

no budu si to muset naddělat…,ale tak poslaly mě..tak co,

a doma přítel s teplotkou,kašlíkem,že jede na 12,00k Mudr,

tak hodím psy do auta,sebe taky,Max čučí smutně za vraty,cchtěl jít taky…

ale není čas..

přítel nás hodí u poliikliniky ve městě a pejsci budou mít městskou socializační vycházku-hurááá chodníčky….,

no tak si to šinu rychlou chůzí přes město-Žeryk čmuchá,venčí se,

Dafi se táhne,nevenčí,jinak jsem venčila ráno před prací,+byla puštěná,dyžjsem dojela domů-tak se asi vyvenčila..

dojdu ke hřbitovu-dáváme si sraz u hřbitova jak v tom filmu,

nad hřbitovem v prudkém kopec lesopark Kalvárie-serpentiny,lavičky,stromečky…,

vylezu prudký kopec,a šinu si to kolem laviček,

Dafi se táhne za mnou..

volá přítel,že je u hudebky,já že jse u hřbitova…

pouštím psy a jdu sbíhat serpentiny s pohledem na pomníky…

sbíhám,běžím,Žeryk běží..

a Dafi krokuje,krok,krok,krok+však čas…..

ježííííšíííííííí,

hodím je na vodítko,a rychlou chůzí valím podél hřbitova k hudebce-tam pejsky hodím do auta,

dojedu dom a v duchu polidštění psa-D-dělám si prču-protože se Dafouch nevyvenčila,

a Maxík furt smutnej na dvoře tak říkám-Žeryk je proběhlej,vyvenčenej,ty nic,tak deš ven s Maxem!!!

a jdeme po dědině do pidiparčíčku-2 lavky a paár metrů do písmene T,Dafi tam má odložení,Maxík udělá pár metrů chůze u nohy,packy,tapky a obraty a jdem  dom,Maxík se vyvenčí,DAFI SE PŘED VRATAMA MILOSTIVĚ HURÁÁÁÁÁÁ!!!!vyčurá a já jdu vařit kafe/čaj-psi odloženy do postele….

přítel má virozku,naštěstí ne Chřipku,ani angínku,ano covidek,snad si bacily nechá a nebude se dělit….

Jako úplně to nepatří do venčení, ale nevím kam šoupnout můj “kynológický” úspěch s lapinou…

Zjistila jsem, že lapiňák nemá tlačítko na vypnutí štěkotu a ještě má stopro zabudovanej zesilovač, protože jinak ten řev, to nejni možný…

Žijeme spolu od vánoc a problém je když přijde babí (jakože já) domů. Moji psi mají svoje rituály (učený od štěněte, na paničku se neskáče a neštěkáme)…otevřu dveře, oni tam nastoupený…Matěj udělá otočku a letí si do obýváku pro plyšáka (aby měl zacpanou hubu a neštěkal) a s tím pak pobíhá sem tam, Gina se otočí, zasedne schody, podá packu (ve stylu “zavaž mi střevíček”, no prostě jako když papež nabídne ruku, aby mu věřící políbil prsten) a pak natáhne krk, abychom si daly pusinku..nebo dvě a nebo tři…a pak se otočí a běží (ano vážení, čtete dobře…Gina BĚŽÍ a není to žádnej trapnej klus, ale regulérní cval) do obýváku.

Mým psům můžu klidně na uvítanou nadšeně říct “ahoj prdelínky moje…mamíé se na vás těšilááá” a nikdo neřve, nikdo na mě neskáče…

No a do toho přibyl můj lapiní vnouček Árčí…ten lítá, jak píchlý tele (v tom ho asi trochu podporuje Máťa, jak tam pobíhá s tím plyšákem), nadšeně a radostně řve a skáče.

Ale já jsem přeci zkušenej psí vychovatel, tak to dáme, to je jednoduchý…nebudu na psy mluvit a s lapiňou nebudu udržovat oční kontakt a když skočí, tak se k němu otočím zády a všechno bez jakýkoliv emoce a beze slov a on to časem pochopí…omyl…no tak po pár týdnech, kdy to vypadalo furt stejně, jsem si řekla, že musím změnit metódu a teda první, co jsem zkusila, tak aby si taky běžel pro hračku, aby si s ní zavřel tlamku…poznatek a výsledek: za prvé.. hračku furt vyplivuje, za druhé..když už jí drží, tak řve se stejnou intenzitou i s tou hračkou v hubě….další metódu, kterou jsem zkusila bylo povelování..prostě ke mně, sedni a pod…výsledek "lapiňa je zticha dokud jí mám v merku a nepohnu se…jakmile se hnu, tak řev…

Minulej týden už jsem se fakt namíchla (a to si myslím, že ve vztahu ke psů jsem ztělesnění trpělivosti a klidu, protože prostě musím), na mladýho jsem houkla “a dost!!!” mladýho jsem chytla za flígr a vyhodila na chodbu…vstup jsem mu zatarasila mřížkou, aby na nás viděl, ale aby nemohl dovnitř a nevšímala si ho…on ještě asi 2x štěknu, 2x kňournul a bylo ticho, seděl a koukal…no tak jsem ho pochválila a pustila mezi nás. Hlavou bych tloukla o zeď, že jsem nebyla takhle razantní hned, že jsem se s ním tak dlouho crcala “po dobrém” a hlavně, že jsem naivně čekala, že to pochopí, že to chce jen čas……pes je jak vyměněnej, u vítání je ticho a když náhodou štěkne, tak ho fakt stačí okřiknout “Árčí dost!!!” a je ticho…

Takže teď stejné praktikuju, když se rozštěká na dvoře…když jde okolo branky cizí pes, tak to je děs, je hned mimo, řve, nevnímá, že na něj mluvim…no tak jsem ho taky popadla a šoupla do baráku, jakmile bylo ticho, tak jsem ho zase pustila.

Řekla bych, že se mu teda konečně v hlavince rozsvítilo a pochopil, co po něm babí chce…uf…to byla šichta…upřímně…zlatá tvrdohlavá a umíněná a načuřená a ignorující a posílající mě do zadele a ředitelka zeměkoule pastevecká Gina.

Sardullah:

Jako úplně to nepatří do venčení, ale nevím kam šoupnout můj “kynológický” úspěch s lapinou…

Zjistila jsem, že lapiňák nemá tlačítko na vypnutí štěkotu a ještě má stopro zabudovanej zesilovač, protože jinak ten řev, to nejni možný…

Žijeme spolu od vánoc a problém je když přijde babí (jakože já) domů. Moji psi mají svoje rituály (učený od štěněte, na paničku se neskáče a neštěkáme)…otevřu dveře, oni tam nastoupený…Matěj udělá otočku a letí si do obýváku pro plyšáka (aby měl zacpanou hubu a neštěkal) a s tím pak pobíhá sem tam, Gina se otočí, zasedne schody, podá packu (ve stylu “zavaž mi střevíček”, no prostě jako když papež nabídne ruku, aby mu věřící políbil prsten) a pak natáhne krk, abychom si daly pusinku..nebo dvě a nebo tři…a pak se otočí a běží (ano vážení, čtete dobře…Gina BĚŽÍ a není to žádnej trapnej klus, ale regulérní cval) do obýváku.

Mým psům můžu klidně na uvítanou nadšeně říct “ahoj prdelínky moje…mamíé se na vás těšilááá” a nikdo neřve, nikdo na mě neskáče…

No a do toho přibyl můj lapiní vnouček Árčí…ten lítá, jak píchlý tele (v tom ho asi trochu podporuje Máťa, jak tam pobíhá s tím plyšákem), nadšeně a radostně řve a skáče.

Ale já jsem přeci zkušenej psí vychovatel, tak to dáme, to je jednoduchý…nebudu na psy mluvit a s lapiňou nebudu udržovat oční kontakt a když skočí, tak se k němu otočím zády a všechno bez jakýkoliv emoce a beze slov a on to časem pochopí…omyl…no tak po pár týdnech, kdy to vypadalo furt stejně, jsem si řekla, že musím změnit metódu a teda první, co jsem zkusila, tak aby si taky běžel pro hračku, aby si s ní zavřel tlamku…poznatek a výsledek: za prvé.. hračku furt vyplivuje, za druhé..když už jí drží, tak řve se stejnou intenzitou i s tou hračkou v hubě….další metódu, kterou jsem zkusila bylo povelování..prostě ke mně, sedni a pod…výsledek "lapiňa je zticha dokud jí mám v merku a nepohnu se…jakmile se hnu, tak řev…

Minulej týden už jsem se fakt namíchla (a to si myslím, že ve vztahu ke psů jsem ztělesnění trpělivosti a klidu, protože prostě musím), na mladýho jsem houkla “a dost!!!” mladýho jsem chytla za flígr a vyhodila na chodbu…vstup jsem mu zatarasila mřížkou, aby na nás viděl, ale aby nemohl dovnitř a nevšímala si ho…on ještě asi 2x štěknu, 2x kňournul a bylo ticho, seděl a koukal…no tak jsem ho pochválila a pustila mezi nás. Hlavou bych tloukla o zeď, že jsem nebyla takhle razantní hned, že jsem se s ním tak dlouho crcala “po dobrém” a hlavně, že jsem naivně čekala, že to pochopí, že to chce jen čas……pes je jak vyměněnej, u vítání je ticho a když náhodou štěkne, tak ho fakt stačí okřiknout “Árčí dost!!!” a je ticho…

Takže teď stejné praktikuju, když se rozštěká na dvoře…když jde okolo branky cizí pes, tak to je děs, je hned mimo, řve, nevnímá, že na něj mluvim…no tak jsem ho taky popadla a šoupla do baráku, jakmile bylo ticho, tak jsem ho zase pustila.

Řekla bych, že se mu teda konečně v hlavince rozsvítilo a pochopil, co po něm babí chce…uf…to byla šichta…upřímně…zlatá tvrdohlavá a umíněná a načuřená a ignorující a posílající mě do zadele a ředitelka zeměkoule pastevecká Gina.

Tak u nás je vítání velká bílá přiběhne ke mě tryskem, ještě ve smyku si sedá a podává pac. Ohař si přesně zacpe mordu jakýmkoliv aportkem, který mu přišel pod ruku. A jezevčice ta teda skáče a vrtí tím svým ocáskem. Asi skáče proto protože ty dva jsou velcí a ona má tak pocit že má hlavu aspoň na chvíli stejně vysoko. 

tetrivek:

Tak u nás je vítání velká bílá přiběhne ke mě tryskem, ještě ve smyku si sedá a podává pac. Ohař si přesně zacpe mordu jakýmkoliv aportkem, který mu přišel pod ruku. A jezevčice ta teda skáče a vrtí tím svým ocáskem. Asi skáče proto protože ty dva jsou velcí a ona má tak pocit že má hlavu aspoň na chvíli stejně vysoko. 

Myslim ze s tim hopsanim malych mezi velkejma to asi tak nejak bude. Pac u nas kavosi proste taky skacou jak jojo, asi aby byli mezi goldenama vubec videt 😀

Slyset teda ale rozhodne jsou. Johana ne, pac ta je damicka, ale oba kluci, to je peklo. Oba stekaj jak bodly, jodlujou, knouraj … vubec maji velmi siroky repertoar zvuku a teda hlasitost je na tak maly telicka uplne neuveritelna. 
Oba kluci navic vubec nezvladaji emoce, takze prijit domu/odejit z domu/jit ven na prochazku/chystat zradlo … vse spousti uplny amok. Nepomaha tlumic, nepomaha procvicovani poslusnosti - oni klidne bezi na privolani a jecej, sednou/lehnou a u toho jecej … jediny co trochu funguje je otocka zady dokud se neuklidnej (to se dostavame do faze sedim a knikam, coz uz beru jako uspech). 
Dneska rano jsem zacla ucit razny povel TICHO a vcelku zabral, ale obavam se, ze to zas brzo prejde 😀

Oni jsou proste ti maly psi jini 😀

Oni jsou proste ti maly psi jini

v tom případku je Taliprdnice Kavalír. Protože popis přesně sedí, vč. toho skákání, jen ona teda i se zacpanou hubou řve a kvílí. Zatímco Rumíček elegantně krouží prostorem a v hubě vláčí košík s věcma na topení a vypadá u toho jak obchodní cestující, tak Tali skáče, rozseká si ocas do krve, řve - emoce ovládat prostě s její povahou, to je peklo,  u čehokoliv, přesně jak ti kavalíři. Pomáhá pouze být opravdu striktně krutopřísná, ale ….to u toho vítání je takový jako dost blbý. My máme povel A DOST!, když se moc rozjedou, to pak zajedou do pelechu a čučej, že sem nepsravedlivá 😀 , ale tohle nechci provozovat při vítání, že jo.

Tak u našeho psa podobně, na hysterické projevy (včetně vítání) někdy nejlíp funguje ho sprdnout. A najednou je klidný a rozumný 😀 

Kavaliri taky rvou i pres roubik, takze tak. 
Skacou, jecej, kvicej, tocej se dokola jak magori, obcas se sestekaj mezi sebou nebo vyrvou diru do hlavy vlekejm (ktery je bohorove ignorujou) … proste posuci. 
Vylozene zarvani taky funguje. Ale jen na chvili. 
Oni maj pamet jak zlata rybicka

Oni maj pamet jak zlata rybicka

Ach boze, tak i tohle sedí, ja mam kavalíra. Přerostlýho😲

já mám teď hodně práce z domova (rozvrhy se blbě skládají jinde než v klidu), takže jsem včera dělala dlouho do večera a dneska dopoledne jsme si dali dvě hodinky v Ráji. Mžilo, bylo šedo, Yoda ve skalách si to užíval (občas jsem musela zařvat “stůj, ani se nehni”, když chtěl průzkumničit víc ke kraji…). Nepotkali jsme ani nohu. Jen jednu srnu, krásného jestřába a devět krkavců. Teď už zase rozvrhuju a psíček spinká jak špalek

Malej pes… fakt je to takovej rozdíl oproti velkýmu? Já jsem si teda myslela, že náš lapiňák je prostě jen nevychovanec… resp. že to mladí výchovně neřešili a teda mám podezření, že ho v tom bláznivém vítání podporovali.

Teď aktuálně řeším to jeho skákání… přijdu dom, vypustím psiska, aby se vyčůrali a i když se to snažím odbourat, tak Árčí na mě několikrát skočí… a v tomhle počasí nemá ty tlapky úplně čistý… ještěže nosím zimní kaťata od 4DOX.. to prostě doma otřu mokrým hadříkem a je to… ale celkově mě to štve.

Příští týden mám dovolenou, tak se chystám vyhrabat někde klikr a nastavit nějakej rituál, který by ho uspokojil a mně vyhovoval. Jako nemyslím si, že je Árčí nejostřejší pastelka v penálu, ale je dobře motivovatelnej na jídlo, tak začneme cvičit trpělivost a odložení.

No jak to dopadne nevím, protože na mě je to strašná tryskomyš. Úplnej opak Giny.. s ní to bylo “ a just ne” a já “ a just jo” a ona “ a just ne” a já “mně je to jedno, já počkám, já mám času dost”… a pak už to bylo o tom nevzdat to za žádných okolností dřív než fena… ještě dodnes na ní vidim, když jí venku řeknu něco, na co má ona jinej názor, tak jak si mě měří, jestli jsem odhodlaná na tom trvat. 
U zloprcka než stihnu nějak adekvátně reagovat, tak už jsme někde jinde…

“nevzdat to za žádných okolností dřív než fena”

😄👍👍👍
jo, to je základ!

Jako lapiny jsou uštěkaný duracel králíčci. Aspoň ty, co jsem měla tu čest poznat. Ale určitě se to dá eliminovat. Mladý pán doma skoro neštěká. Štěká, když se dostane do nějaké emoce, kterou neumí zpracovat. Ale řekla bych, že to je lepší než třeba před měsícem nebo dvěma. Navíc je furt strašný děcko. Při vítání teda jedu, že nevítám dokud nemá všechny tlapy na zemi. 

šavlozubka:

Jako lapiny jsou uštěkaný duracel králíčci. Aspoň ty, co jsem měla tu čest poznat. Ale určitě se to dá eliminovat. Mladý pán doma skoro neštěká. Štěká, když se dostane do nějaké emoce, kterou neumí zpracovat. Ale řekla bych, že to je lepší než třeba před měsícem nebo dvěma. Navíc je furt strašný děcko. Při vítání teda jedu, že nevítám dokud nemá všechny tlapy na zemi. 

  

Štěká, když se dostane do nějaké emoce, kterou neumí zpracovat.

Jo…to bych řekla, že to je přesný…jinak nemůžu říct, že by byl nějak extra uštěkanej…vlastně byl problém jen to vítání, tak to si myslím, že tam máme velký pokrok a teda když projde kolem branky cizí pes a pesani jsou zrovna venku…no a moji psi tomu nepomáhají, protože na psího cizince taky štěkají a jinak než na kolemjdoucí bez psa…problém je v tom, že u svých psů štěkot “vypnu”, lapina mi vypnout nejde.

Při vítání teda jedu, že nevítám dokud nemá všechny tlapy na zemi.

No tak tohle běžně praktikuju hned jak si přivezeme domů štěndo a většinou je to pochopeno v řádu dnů…i když teda pamatuju si, že Gina klidně ještě ve 4-5 měsících, když jsem se k ní otočila záda, tak na mě zezadu hupsla a nebo mě kousla do zadele….ale obecně už štěně pochopí, že skákání a štěkání není cesta….nášemu Árčímu budou dva roky, děcko to bude asi do smrti, mi to alespoň momentálně přijde…

Navíc si upřímně myslím, že mladý se na jeho výchovu tak trochu vybodli, resp. dost věcí jim nepřišlo, že by měli řešit, jim to nevadilo…já nejsem žádnej kynolog, výcvik je u mě pomalu sprostý slovo a psi mají u mě hodně fríčko, ale na druhou stranu jsou věci na kterých trvám a jsem v tom důsledná až na půdu a teda musí říct, že moje “pravidla slušnýho chování” přes který vlak nejede, tak lapiňák nesplňuje.

Jako musím říct, že spousta věcí si za ten měsíc a půl, co u nás Árčí je, dost sedlo a obecně bych ho opravdu označila za hodného psa, ale jsou věci, který mě iritují…u Giny bych její výchovu označila jako souboj vůlí, ale tady s lapiňou je to souboj energií a musím teda sebekriticky přiznat, že ta moje rozvážná a klidná dostává dost na frak…prostě tady vidím v praxi, jak hodně důležité…ještě víc, než jsem si myslela…je vybrat si správně plémě. Árčí by dle mého potřeboval hodně aktivní rodinu …zaplať pánbůh za Máťu, ten teda odsupluje s Árčím honičky, přetahovačky, mordovačky a na mě pak zbyde nějakej aportík a tak.

Nicméně musím říct, že lapina ty svoje nedostatky vyvažuje roztomilostí a neuvěřitelnou láskou a kontaktností k lidem.

Já rozhodně nejsem žádnej kynolog. 😅 Ale právě jsem do lapiny šla s tím, že nechci rozvážného důstojného pána, ale parťáka “do akce”, ale ne zas nadzvukový šídlo typu bordera. A hlavně, aby byl předpokla  vstřícnosti k dětem. A to všechno lapina splňuje dokonale. 

Včera jsme venčili, děsný v tom bahně teda, fotky nemám, protože jsem měla co dělat, abych sebou neflákla, i když jednou se podařilo, naštěstí na kolena. Na víkend slibovali sněžení a mráz, zatím nic a teplota je kolem nuly.

Jo … k dětem bych řekla “ pes ideál”… zrovínka minule jsem říkala synovi, co bych jako dítě za takovýho Árčíka dala. …