Psi v médiích

Moje milovana babicka byla blahe pameti (v dobe od konce II. sv.v. az do okupace v roce 1968) ucitelka na prvnim stupni. A do sve smrti vzpominala na slavneho hokejistu Pavla Richtera, ktery v klidu napsal do diktatu slovo BYČ a oduvodnil to tim, ze patri ke KOBYLE. 
Holt na cestinu uplne nebyl, ale zas mel jine kvality 🙂

Ja uznavam ze kazdej jsme jinej. Muj muz napriklad tezky dislektik (a synator po nem), takze je schopen v klidu napsat: "V rybniku plavala zlata riba. A ta ryba mi zplnila tri prani." A me uz to u nej vlastne neprijde divny, byt ho v psanem textu stale setrvacnosti opravuju. Jedine kde se nesplete je slovo MILUJU TE, pac vi, ze kdyby to napsal s Y, tak je mezi nama konec 😀

Ja zas nejsem uplne lumen na fyziku, z te si pamatuju jenom treni 😀 A cizi jazyky taky zadna slava, i kdyz si myslim ze tam mam blok diky blbym ucitelum. 

Ale obecne si myslim, ze zakladni vseobecnej prehled by mel mit kazdy. 

Videla jsem nejakou anketu, kde se pubosu ptali, co se stalo v roce 1968. Vedel jeden z deseti. Vetsina nemela tucha, jeden borec tipnul, ze se narodil Jagr … 

Kamoska co uz leta zije v USA me zasobuje historkama z jejich bezneho zivota. To ze vetsina obyvatel teto zeme nezna nic co je za jejich hranicema, to ani nekomentuje. Kde lezi Evropa vedi jen ti, kteri ji nekdy navstivili. 
Ale rozhovor s jejim muzem ji pry dostal do kolen … Jeji drahy pry jednoho pozdne letniho podvecera sedel na verande a cucel na travnik a povida ji: Mela bys delat neco s tema pampeliskama (dandelions). 
Ona na to: To je jetel (clover).

A jeji muz zacal resit, jak to muze byt jetel, kdyz jetel je cerveny a tohle jsou odkvetle pampelisky a jako ze teda nechape, proc by kytka kdyz odkvete mela zmenit jmeno … 

Tak mu to dohledala na netu, vysvetlila rozdil mezi odkvetlou pampeliskou a jetelem a nezne si rypla, jak je mozny, ze ma inzenyrsky titul. A on ji  s vaznou tvari odvetil, ze ma titul z chemie, ne z biologie, potazmo z botaniky. 
Tak zacla patrat po osnovach a zjistila, ze to co my tady mame jako bezne - tedy na prvnim stupni prvouku, prirodovedu a vlastivedu a nasledne nejakou tu biologii, chemii a fyziku (nedej boze zemepis a dejepis), tak to oni maji - kdyz je dobra skola - tak nejak souhrnne jeden pulrok nekde na stredni. Jinak jedou do zlbnuti dejiny USA, prezidenty USA, staty USA a info, jak skvele a uzasne je USA. Zbytek na vejsce, pokud se tam dostanes … a tam je pak uzka specializace a siroky prehled je fuj. 

Ono uz kdysi kdosi chytrej rekl, ze nejlepe se ovladaji nevzdelanci ;)

Jak budete vědět, do jaké doby tu událost zařadit, když nevíte, kdy se stala? Nevíte v jaké době, tak jak ji můžete správně zařadit?

Nevím už jak to napsat.  

Moje nová kolegyňka mi každý den řekne nějakou větu, kde použije slovo “datumy” a “já bysem”. Kolegyňka je o generaci starší, nemám asi dost prořízlou repetilku, abych ji opravovala, ale drtí mě to neskutečně. Ale ona je jinak poctivá, hodná, pracovitá a nanejvýš uctivá, tak vždycky prostě polknu a napočítám do deseti… 

A si pište, že to umí i napsat o e-mailu.

No jo, na vaši funkci nemají, ale já mám tik v oku 😀 Zase mi oko netiká, pokud někdo řekne, že okupace je jako okupace. Pro mě to v praktickém životě taky na funkci nemá vliv.

Co je Pečkárna, Kobylisy a Kounice? Vůbec netuším.

Nemůžete učit vše až na vejšce, to by se studovala 10 let. Taky když chcete jít něco studovat, musíte taky o tom vědět a to co vás zajímá se dozvíte na základce tím, že tam slyšíte o všem. Kdyby vám na té základce neřekli, že existuje pravěk a starověk, tak byste to nevěděla. A ad to memorování, ono to nejen trénuje paměť, ale taky učí ty děti se učit, což budou potřebovat na tý vejšce, a tím jak se od toho dnes upouští, tak je důslrdek ten, že tuším 60% vysokoškoláků tu školu vůbec nedodělá.

Pečkárna - Petschkův palác v Praze - za Protektorátu hlavní úřadovna gestapa, kde byli vyslýcháni a mučeni čeští vlastenci a odbojáři.

Kobylisy v Praze  - Kobyliská střelnice - v době Protektorátu popraviště.

Kounice - Kounicovy koleje v Brně - studentské koleje, které v době Protektorátu složily jako vězení a k popravám. Po zatčení na udání kvůli odbojové činnosti byl zde vězněn a mučen můj dědeček… 

…a já ještě pořád nevykoumala, kdy jsem nějaké dějepisné znalosti v životě fakt potřebovala…

no nic, ještě tomu dám čas 😎

Cože?

Já do toho počítám třeba i to, že nebudu volit komunisty 😀…ale jako jinak taky nevím, k čemu bych v běžném každodenním životě využila znalosti o starém Egyptě, nebo Římu…

což se tedy přiznám, že mě na základce dějepis čekých dějin vyloženě nudil a raději jsem si do sešitu kreslila obrázky koní a učila jsem se jen na testy abych měla 1 a dál to někde vypustila…bavily mě spíš dějiny exotičtějších krajin. Případně pravěk.
Na střední jsme dějepis měli jen v prváku a dost okrajově - technicky založená střední.

Mimochodem…doporučuju deskovou hru timeline 😀…jedna je zaměřená přímo na česko, některé jsou obecné a jsou tam i události jako první supermarket a jiné…je to docela zábava, než vám dojde že máte v hlavě úplný okno. Většinu událostí si aktuálně pamatuju jen díky tomu, protože to hrajeme sem tam s rodinou.

Chápu, že každý to má jinak, ale třeba já osobně si myslím, že jako příslušník českého národa bych nějaká ta data pro náš národ důležitá měla vědět. Nejsem teda žádnej nácek, to zas ne, ale myslím si, že jako Češi (Moravané, Slezané) máme být z naši minulosti na co hrdí. No, a pak není nic horšího, když se bavíte s nějakým cizincem a přijde na debatu o historii našich národů, onen cizinec to sype a vy neřeknete nic (?). Měli jsme za studií VŠ našich dětí několikrát možnost těchto setkání a ano, na debatu na dějiny došlo a my teda věděli. Jen teda Asiati se divili, že počátky českého státu jako takového se datují až do 10. století. 😄

Vy třeba ten dějepis nepotřebujete, ale někdo jako třeba profesor Bárta díky tomu zjistil, že ho to baví a dnes je světově uznávaný odborník.

O to jde, nabídnout dětem všechny možnosti, aby měly z čeho vybírat. Nebo snad myslíte, že lepší by bylo je už někdy v 6-10 letech rozpočítat kdo co bude v budoucnu potřebovat?

Problém není co se na základkách učí, ale jak se to učí a to vždycky bylo, je a bude jen o lidech, i letopočty se dají učit zajímavě.

Tenurri:

Já do toho počítám třeba i to, že nebudu volit komunisty 😀…ale jako jinak taky nevím, k čemu bych v běžném každodenním životě využila znalosti o starém Egyptě, nebo Římu…

což se tedy přiznám, že mě na základce dějepis čekých dějin vyloženě nudil a raději jsem si do sešitu kreslila obrázky koní a učila jsem se jen na testy abych měla 1 a dál to někde vypustila…bavily mě spíš dějiny exotičtějších krajin. Případně pravěk.
Na střední jsme dějepis měli jen v prváku a dost okrajově - technicky založená střední.

Mimochodem…doporučuju deskovou hru timeline 😀…jedna je zaměřená přímo na česko, některé jsou obecné a jsou tam i události jako první supermarket a jiné…je to docela zábava, než vám dojde že máte v hlavě úplný okno. Většinu událostí si aktuálně pamatuju jen díky tomu, protože to hrajeme sem tam s rodinou.

Dějepis byl můj koníček ještě, když jsme ho ve škole ještě vůbec neměli. Na gymplu jsem z něj maturovala, bohužel jsem si vybrala úplně blbou otázku….Poválečný vývoj a Marshalův plán. 🙄

Každý má jiné preference, to je jasné. Bavíme se ale o všeobecném rozhledu, o povědomí o zásadních událostech. Většinu dětí dějepis nebaví, pokud není zájem podnícen třeba četbou nebo jinak. 

Já jsem ráda četla mayovky a tak mě zajímaly dějiny Ameriky, pravda, hlavně doba, ve které se mayovky odehrávaly, tedy poslední čtvrtina 19. století.

S rodiči jsme často navštěvovali zámky a hrady a odtud pramení moje záliba v historii českých zemí. Ráda čtu faktografii i historické romány s reálnými postavami. 

Zájem o dění v obou světových válkách u mne přišel pomalu a poměrně pozdě. Bohužel, ti předci, kteří byli přímými aktéry, ať už v boji či odboji, nežijí. 

A tak bych mohla pokračovat, protože se různě vše prolíná  - historie se zeměpisem, módou, objevy kontinentů s typy lodí, atd. 

Pobavila jste - první supermarket, vpravdě důležitý mezník. 

To je pravda. Mně učitelé znechutili za celé studium od základky až po vejšku pár předmětů svým přístupem.

Z matiky jsem měla neuvěřitelný stres, protože nám učitelka už jako prvňáčkům dávala na tabuli počítat hady a známkovala to velmi přísně…doteď na to mám hororové vzpomínky. Často jsem u tabule prostě jen brečela…a mamka aby to vyřešila, tak mi ty samé hady (prostě delší příklady typu 6+8-4+3-2+9…) dávala počítat i doma s tím, že se od stolu nehnu dokud to nebudu mít vše správně, takže jsem brečela i doma…to se člověk hned naučí předmět (a školu obecně) milovat! 😀