»
Odpověď na příspěvek uživatele
goro z 29.10.2025, 07:41:40
Nevím, co vás vede k tomuto vyrývání. Přesto odpovím. Za život jsem potkal mnoho chytrých lidí, asi víc, než většina ostatních. Přičítám to dvěma faktům. Jednak umím rozpoznat potenciál protějšku - že je co se od dotyčného naučit a jednak, asi, dotyční poznali, že rozhovor se mnou, i opakovaný, není ztrátou času.
Vlastně se dá říct, že kromě mimořádné sečtělosti a samovzdělání, a to nejen ve včelařině, jsem se hodně naučil právě od zajímavých lidí. Když jsem kvůli vojně asi v 18-19 letech absolvoval test IQ, kromě solidního výsledku, o 15 víc než má nynější komunistický prezident, z psychotestu vypadla charakteristika asi ve smyslu:
Extrovert, k inteligenčně podprůměrným nesmlouvavě přezíravý, avšak jakmile rozpozná převahu jak v oblasti IQ, nebo dosaženého profesního úspěchu, k těmto lidem drží až posvátnou úctu. To jej však nevede k ctižádosti dosáhnout vyšších cílů v oblasti politiky a vyšších pracovních zařazení, branec má obecně problém s autritami, má abnormální sklon ke kverulaci.
Je to přes 50 let, pamatuji si to už jen mlhavě. Přesně to trefili, bojuji s tím celý život, ale asi jsem tak naprogramovaný. Ovšem poslední věta je úplně dokonale přesná a vystihuje mojí povahu. Jamile mi měl v práci velet blb, nebyl jsem štont se dobrovolně podřídit. Naopak, jakmile jsem měl důvod si nadřízeného vážit, dýchal bych za něj.
Umožnění podnikání bylo pro mě vysvobozením, byl jsem úplně první živnostník v dvanáctitsícovém městečku. Jako mávnutím proutku během půl roku zmizela moje chronická choroba vředů na dvanáctníku, jíž jsem trpěšl od 15 let, každé jaro a podzim peklo. 16 února 1989, asi půl roku před Sametovkou jsem téměř zemřel na akutní zánět slinivky břišní, bylo mi přesně 33 let. Dnes nemusím držet žádné diety a stravuji se bez sebemenších omezení. Stačily k tomu dvě věci - abych se nemusel podřizovat debilům, jejichž jedinou kvalifikací byla rudá stranická legitimace KSČ a mohl vypadnout z muniční továrny (držela mě tam desetiletá smlouva na byt). No a snad ještě důležitější byla osobní pracovní svoboda, že jsem se nemusel podřizovat neinteligentním lidem, i když do berňáků stát najmul soudružské kádry hned po jejich zahození rudých legitimací a ti se mi pak snažili mstít. Jenže neměli za co, nic mi nenašli a strašně moc se najít chtělo. Nenašli, protože jsem nic nepáchal a pasti tenkrát mladý režim na lidi ještě nedělal. To se za 36 let katastrofálně změnilo a dnes je živnostník pronásledovaný všemocným úředníkem a státem je považovaný za prašivého. Celkově je útlak a teror asi horší než za komančů. Nejen v práci, ale i v životě. Za komančů stačilo do Strany nevyrývat a v tu ránu byly moje osobní svobody stokrát větší.
Jste pane Goro spokojený s mojí zpovědí? Nemám za co se stydět. Můj otec je 42 let po smrti a pádu bolševizmu se nedožil. Přes těžký útlak jen za to, že měl 3 dělníky a vychovával 2 učně a před válkou jako faktor pomáhal s obživou víc než stovce rodin, skončil na uranu v Příbrami, odkud se dostal jen “díky” těžkému úrazu (nebyl tam zavřený, jen nikde jinde nedostal práci a nepracovat by znamenalo jít do basy, a kdo by živil rodinu?), ale po uzdravení nesměl pracovat blíž než 50 km od Vlašimi, kde ho lidi znali a věřili mu. Přes to všechno, co táta od soudruhů vytrpěl, nezatrpknul, naopak tvrdil, že je bolševický režim pro obyčejné lidi příznivější a lepší po všech stránkách, než tak zvaná předválečná Masarykova svoboda, při které lidi na vsích chcípali hlady a ani ve městech nebylo většině do zpěvu. A že do pánů se nesmělo vyrývat už před ww2 a ve válce šlo o život. Oba rodiče tvrdili, že tak zvané demokracie se ještě nikdo nenajedl.
Nechápal jsem ho, nechápal jsem ho ještě asi až do roku 2000-5. Až nyní mu dokonale rozumím. On se mého nynějšího věku nedožil, zemřel v 64 letech v roce 83. Vše předpověděl, po Gorbačovovi nebylo ještě vidu ani slechu a Brežněv byl snad ještě naživu. Přesto táta tvrdil, že se jednou vzbudíme a za souseda budeme mít opět velké, nebezpečné spojené Německo a Západu se prý máme bát, ne Ruska. Tvrdil, že se Sovětské impérium rozpadne nejpozději do roku 2000 a že u nás zase bude svobodné podnikání. Tvrdil, že u každého kravína, fabričky, obchodu bude stát vila amerického nebo německého kapitalisty a před vilou luxusní americké auto, kteří to tu jako ve frcu všechno koupí a my na ně budeme pracovat za žebráckou mzdu. A tak dále…
Není snad den, abych si na něj nevzpomněl a na jeho tvrzení, která tu nelze vypsat všechna a vše se vyplnilo (hlavně to mladé nezajímá a asi ani staré). Jen třeba obchodní řetězce si táta neuměl předtavit (i když obdivoval Baťu a znal do detailu o jeho podnicích všechno) a že by někdo zničil zemědělství ho taky nenapadlo. Že třeba všechna voda bude patřit cizákům, kteří můžou, když budeme zlobit, zavřít kohoutky a další darebáctví, to si ani můj jasnozřivý otec neuměl představit. Ale říkal, že pozor aby kohoutky s ropou a plynem nezavřeli Rusové. Že si je zavřeme nadšeně sami a budem platit 4 x víc PŘÁTELŮM a 4x levněji od nepřátel to nebudeme chtít, tak že by se k moci dostali takoví inteligenti, tak to si ani můj táta neuměl představit. A tak dále, a tak dál…
