Sněhové vločky

Jo a dnes se konala jen SMS a úplně dobrý pocit z toho všeho nemám…ale to se fakt víc týkalo zodpovědnosti jako takové, hlavně ke studiu… Nabídla jsem něco nadstandardního a obdržela jsem SMS, že kamarádka neví, zda se dceři bude chtít přijít ke mně do výuky. Tož asi tak. Je to každopádně její věc. Snow flakes a je jich víc a víc, a občas na jejich chování dojíždí nejen zvířata, ale i lidi…třeba středního věku (mohla bych povídat😟).

Fikovnice:

Jo a dnes se konala jen SMS a úplně dobrý pocit z toho všeho nemám…ale to se fakt víc týkalo zodpovědnosti jako takové, hlavně ke studiu… Nabídla jsem něco nadstandardního a obdržela jsem SMS, že kamarádka neví, zda se dceři bude chtít přijít ke mně do výuky. Tož asi tak. Je to každopádně její věc. Snow flakes a je jich víc a víc, a občas na jejich chování dojíždí nejen zvířata, ale i lidi…třeba středního věku (mohla bych povídat😟).

To musím říct mladýmu, že je křehká sněhová vločka, došlo mě to pořádně až teď. 😊 Ti starší jsou pro změnu mileniálové a všechno na ně přesně sedí.

Jinak tedy mě dost šokovalo, jakým způsobem některé sněhové vločky řeší ty deprese.

Vracím se do tématu: Včera mi slečna přišla do výuky. Ani náhodou si ji nedovedu představit jako lékařku. Nechci jí ubližovat, je určitě moc hodná…ale straní se lidí, bojí se i svých spolužáků, vlastně měla ze začátku obavy i ze mě… Nemluvě o tom, že třeba nemohla najít učebnu (kam má jít, jsem jasně sdělovala).

No a to, co pak následovalo, jsem vlastně očekávala: Po výuce mi sdělila, že musí rychle běžet do té garsonky, ptž tam má ty dva psí kluky, a že se bojí, že se venčili i mimo podložku. Takže klasika: Učení na venčení na podložku. Dle rady Doron jsem už se na nic radši víc neptala. Pak jsem ještě telefonovala s její mámou. Ta je také nešťastná… Jinak vy, co jste zde psali, že je to vina matky…nooo, tak byla to moje nej kamarádka 6 let na VŠ a i pak jsme se občas stýkaly. Dcerka je jejich jediné dítě. Jak kamarádku znám, není rozmazlovací typ. Celkově je fajn a dokonce jsem kdysi už využila její pomoc na klinice ve Zlíně. Holt někdy se geny divně namíchají, ta dívka je - podle mě - evidentně nešťastná. Vím toho víc, ale to sem psát nebudu. Bohužel řešení svých trablů vidí v pořízení dvou štěňat. Absolutně si neumím představit, jak je bude zvládat. Můžu jí a hlavně těm psům popřát jen hodně štěstí. To, že je miluje a milovat bude, tak aspoň o tom přesvědčená jsem…

nervózní mohla být i z toho, že šla na výuku a má přitom přerušené studium… To není standardní postup a možná jí to vnitřně vadí… třeba co tomu řeknou spolužáci

Ano, může to být důvod, to je pravda.

Učím teď každý den a záměrně jsem ji pozvala do mé nejmilejší skupiny. I jsem je (studenty) požádala, zda by její přítomnost v hodině mohla zůstat mezi námi.

Bohužel, jak píšu, toto ale rozhodně není hlavní důvod jejího chování. Vím podrobnosti od její mámy, které sem psát nebudu. Dívka nemá přátele, je silně introvertní…a nešťastná. Bylo mi jí líto.

Kdybych byla její mámou já, už by ve studiu nepokračovala.

Dívka nemá přátele, je silně introvertní

A takových bude přibývat. Nevím, jestli za to může jenom covid a sociální sítě.

Já jsem taky introvert… akorát mám teda výborné sociální mimikry. Jako svoje přátele mám moc ráda, ale pokud se sami neozvou, tak je nekontaktuji… i když to ve skutečnosti tak není, tak mám prostě pocit, že bych je tím otravovala a je úplně buřt, že vím, že to tak není.

Ve své podstatě je mi slečny líto. Vlastně teď jí tak nějak víc chápu. Já se cítím taky nejlépe, když zalezu, zamknu a fertig jsem se svými psy ať už doma a nebo na procházce.

Je mi jí líto o to víc, protože si myslím, že člověk přátele potřebuje i introvertní člověk. Nemusí jich být desítky, ale pár nejbližších, kterým může všechno říct, svěřit se, radovat se spolu, poplakat si spolu, být si oporou. Někdy se člověk ocitne v nesnázích a potom je dobrý přítel k nezaplacení.

Jani, lépe bych to nenapsala…a vem mě do klubu, jo?😀

Moji přátelé mají hurónské záchvaty smíchu, když jim říkám, že jsem silný introvert. Ale jsem… Jen také umím používat mimikry, a nejsem introvert až tak extrémní, že bych mohla být bez lidí. To ani náhodou! Lidi potřebuju, dokonce jsem považována za baviče společnosti. Ale já sama o sobě říkávám, že jsem smutný klaun.

Holčiny je mi také líto…a asi mé kamarádce zkusím promluvit do duše, zda má její dcerka pokračovat ve studie. Trápí se, neudělala dvě velké zkoušky… Co pak bude dělat v praxi, kdy půjde doslova o život…?😔

Já myslím, že to k tomu přispělo. Včera jsem měla sraz s mojí kamarádkou a ta učí na VUT. Říkala to stejné - nová generace mladých, žije sítěmi a mobily… Ne reálným životem.

My máme víc a víc studentů se “sn”. Jiná moje kamarádka byla fasconovaná: “sn” = specifické nároky. Obvykle tam mají napsanou nějakou psychickou poruchu. No a ta moje kámoška z VUT mi řekla, že jedna jejich “sn” studentka má v systému napsáno, že nesmí být vyvolávána, ptž by mohla nečekaně reagovat!!! 

Jako já sama jsem magor😂, ale vystudovala jsem bez jakýchkoli nároků, přímluv, konexí atd.

A už ji někdo nenápadně nasměroval na terapii? Chcete si pak povídat o sebevraždě?

Jako tu holčinu, co jsem včera viděla poprvé??

Jestli myslíte ji, dala jsem jí na sebe své soukromé číslo, mail…a budu OPĚT volat její mámě… Holčina mi řekla, že se mnou ráda zůstane v telefonním kontaktu. Zkusím i zjistit, čí to byl nápad jít na medicínu, i když to teď není to nejpodstatnější.

Jo, ještě dodávám: Je extrémně těžké dostat někoho k terapeutovi, když je ten někdo takto silně introvertní. Ta dívka je ve velmi zranitelném věku. A je těžké si přiznat, že potřebuje pomoc. Další věc je sehnat terapeuta, který dotyčné sedne. Je jich nedostatek a málokdo pracuje na ZP. Někdy je to práce na několik měsíců až let sehnat vhodnou PT. Ale i o tom asi s mojí kamarádkou promluvím. S dcerkou bych se měla vidět zase příští pátek ve výuce.

Fikovnice:

Jani, lépe bych to nenapsala…a vem mě do klubu, jo?😀

Moji přátelé mají hurónské záchvaty smíchu, když jim říkám, že jsem silný introvert. Ale jsem… Jen také umím používat mimikry, a nejsem introvert až tak extrémní, že bych mohla být bez lidí. To ani náhodou! Lidi potřebuju, dokonce jsem považována za baviče společnosti. Ale já sama o sobě říkávám, že jsem smutný klaun.

Holčiny je mi také líto…a asi mé kamarádce zkusím promluvit do duše, zda má její dcerka pokračovat ve studie. Trápí se, neudělala dvě velké zkoušky… Co pak bude dělat v praxi, kdy půjde doslova o život…?😔

Jani já bych to s tím studiem moc neviděla, když se tam holka trápí. Asi by bylo rozumnější, kdyby si našla co jí baví a vzdělávala se v tomto i kdyby to bylo formou odborných kurzů. Nemusí mít všichni lidi  VŠ, aby byli šťastní a dokázali si i slušně vydělat. Neřeknu, kdyby snem té holčiny bylo stát se lékařkou, ale pokud ne tak ať si najde něco, co by jí víc vyhovovalo. Je ještě mladá a s podporou maminky to zvládne. Jsou i povolání, které se většinově dají provozovat na home office… můj zeťák je IT a do práce jede tak 1-2x týdně a to hlavně na týdenní poradu. Moje dcera pracovala u jedné elektro firmy a do práce taky chodila jen 2x týdně a třeba jen na 3 hoďky a jinak pracovala z domova. Tak možná tohle by silně introvertnímu člověku vyhovovalo víc. Můj manžel je aukční specialista přes nemovitosti a 90% práce je administrativa z domova. 
Nebo by jí třeba bavilo pracovat se zvířátkama.  

A to je ono. Příští rok budu učit 30 let. A až za poslední roky se roztrhl pytel s dětmi se specifickými potřebami a sociálními fobiemi. A ani coby žák a později student si nepamatuji, že by mí spolužáci měli nějaké úlevy. Vlastně jo - na ZŠ byla jedna osvobozená z TV.

 Prostě - buď na to máš nebo ne.

Ano, uznávám, možná to nebylo úplně fér vůči těm, co opravdu měli nějakou formu dys…

Ale jak budou takoví jedinci zaměstnatelní? Když nezvládají stŕes, neumí komunikovat, při prvním problému se zhroutí…

Asi jsem už opravdu stará.

Ono jde o to, že já ji vůbec neznám. Píšu jen o tom, co mi řekla kamarádka - její máma, a také co mi řekla intuice.

Ono zas nebudu dělat chytrou, že jsem ji poznala důkladně během jednoho tříhodinového semináře. Ale myslím, že zvířata miluje hodně.

Sardullah:

Jani já bych to s tím studiem moc neviděla, když se tam holka trápí. Asi by bylo rozumnější, kdyby si našla co jí baví a vzdělávala se v tomto i kdyby to bylo formou odborných kurzů. Nemusí mít všichni lidi  VŠ, aby byli šťastní a dokázali si i slušně vydělat. Neřeknu, kdyby snem té holčiny bylo stát se lékařkou, ale pokud ne tak ať si najde něco, co by jí víc vyhovovalo. Je ještě mladá a s podporou maminky to zvládne. Jsou i povolání, které se většinově dají provozovat na home office… můj zeťák je IT a do práce jede tak 1-2x týdně a to hlavně na týdenní poradu. Moje dcera pracovala u jedné elektro firmy a do práce taky chodila jen 2x týdně a třeba jen na 3 hoďky a jinak pracovala z domova. Tak možná tohle by silně introvertnímu člověku vyhovovalo víc. Můj manžel je aukční specialista přes nemovitosti a 90% práce je administrativa z domova. 
Nebo by jí třeba bavilo pracovat se zvířátkama.  

Mám obavu, že tu dívenku (? - 20? -přehlídla jsem věk ) by bavilo hrát si doma se svými dvěma psíky. Bohužel, to jí vydrží, jen dokud ji budou rodiče živit. 

Diví se, že se jim říká “sněhové vločky”.  Od toho, co začnou rozum brát, se jim umetá cesta. Začne to odkladem školní docházky, pokračuje dovážením dětí do školy a ze školy….na střední - pokud možno na soukromou a pak se octnou v životě a zhroutí se. Na obranu před zlým světem si nasadí sluchátka a do ruky vezmou telefon. Nikdo se na mě nekoukejte a vůbec na mě nezkoušejte mluvit.

My ale nejsme stejně staré, a já, pokud bych zůstala tam, kde jsem, tak je to př. rok také 30 let.

Vy jste dělala ještě i něco jiného? Teda, pokud nevadí, že se ptám…?

Řada lidí takto funguje. A pak zas třeba ta moje včerejší skupina - učím do večera a vždy mě nabijí na celý víkend. Naprosto skvělí studenti!!!👍 Přistihla jsem se, když měla včera jedna moje oblíbenkyně chvilkové zpoždění při příchodu, že jsem měla vyloženě strach, jestli se jí něco nestalo. 

Tady ta dívka…jak píšu, neznám pořádně její historii. Její máma pochází ze 4 nebo z 5 dětí. Dívka má v Brně garsonku a nějak se živí - brigády. 

Má zřejmě nešťastnou povahu - ve smyslu, že se asi fakt lidí až bojí, vyhledává samotu…a zvířata. Víc (zatím) nevím.

Jinak je ale podle mě zcela scestné to “sn”. Pokud budoucí lékaři mají již za studií “sn” (a že jich není málo), je to dle mě špatně. Brala bych specifický nárok třeba u vozíčkáře, dobrý dr. může být třeba i ten, kdo má špatný sluch (může být např. skvělý operatér). Ale oni tam fakt mají MAJORITNĚ psychické potíže.

Musela jsem se kouknout v jakém jsme tématu, už jsme zas trochu ujely….🙂)

Scénka v autobuse : babička 65+ a dívenka cca 11. Ze všeho nejdřív babička dívku posadí a zůstane stát nad ní - já se budu držet tyče. Z dlouhého telefonního hovoru babičky s tatínkem ( bavil se tím celý autobus, hlasitý odposlech- asi byla babička nedoslýchavá ) vyplynulo, že jedou na poslední chvíli, že babičce nejel autobus ( jela dítě vyzvednout z domova ), tatínek měl taky průšvih, zapomněl ráno vzít dcerce cvičební úbor, tak neví, co na to trenérka řekne. Jela na gymnastiku. Dívka seděla zcela nezúčastněně a cvrnkala prstíkem do telefonu. 

Prostě děti mají k obsluze rodiče, prarodiče…..