Uvědomil jsem si, že jsem slíbil výsledek pokusu s vložením tuháče do medníku po důkladném poškrábání. Tak letos už vím přesně jak to je:
Pouze poškrábat to nestačí. Buňky, kde došlo k dokonalému poškození víčka, vynesly, ale ostatní, asi polovinu, zase zavíčkovaly s tuháčem. Letos jsem zvolil jiný způsob, přesněji dva. Normálně odvíčkovat vidličkou a to funguje dokonale, vše vynesou, přepracují a uloží spolu s jarním medem a výsledek je o něco tmavší, později krystalizující jarní med s výrazně lepší chutí. Ovšem je to velmi pracné. Nicméně to dokonale funguje. U malých panenských rámků, ale nevidím důvod, proč by to nefungovalo u Adamitských nebo jiných, třeba Béčkových celorámků.
Druhý, elegantnější způsob, s podstatně menší pracností, je seříznutí víček obyčejným, dostatečně dlouhým, studeným nevyhřívaným nožem - jak je to tuhé seřízne se to překvapivě snadno, ostrý nůž práci hodně vylepší. Pořád je řeč o tuháči s melecitozou, avšak u ztuhlého jarního medu to funguje naprosto stejně. Vloni jsem si totiž dokonale odvíčkované rámky s tuháčem neoznačil a proto jsem nemohl "podat hlášení", nevěděl jsem jistě jak to je. Letos jsem si tyto rámky s tuháčem se seřezanými víčky, nebo pracně odvíčkovaným tuháčem, dobře označil. Vytočil se z nich jarní, výše zmíněný tmavší med. Jinak byly rámky k nerozeznání od prázdných vložených medníkových souší. Jen je nutné dávat tyhle rámky ke stěnám, protože vynošení zásob z nějakého rámku by mohlo vyprovokovat matku k zakladení a to je na krajní pozici nepravděpodobné.
Jistě by šlo seříznout rámky s melecitozním, i jiným tuháčem na strojním odvíčkovači, který jsem tu v jiném vlákně popsal. V 2024 jsem nesehnal separátor, Tom4 ano. “Vyndal” mi med z několika NN, dvě konve = 70 kilo a už to nechce dělat po zjištění, jak strašidelně pracné to je.
A tak tímto dávám veřejnosti postup s minimální pracností, kde nepřijde vniveč ani deko medu, vše “recyklují” včely a zakomponují do snůšky tak, že se bez označení rámky, původně s tuháčem, nedají poznat.
Poslední otázka co se seříznutými víčky?
To samé co s každými jinými víčky. I to mi trvalo roky než jsem přišel na téměř bezpracný a vysoce efektivní způsob, popis následuje.
Je k tomu potřeba silné míchadlo na maltu, mám Parkside
https://www.lidl.cz/p/parkside-michac-barev-a-malty-pfmr-1600-f6/p100404665
Konev se zúženým hrdlem a dostatečnou výškou, při velké opatrnosti to asi jde i v plastovém 40 kg “kýbli”. Víčka se ztuhlým medem se rozmixují v rukách drženým míchadlem se studenou pitnou vodou z vodovodu a rozmixovaná směs se naleje do stáčecí nádoby
https://www.vpjested.cz/1741-staceci-nadoba-na-med-plast/
a jedna várka, asi po 10 l vody i víček, trvá max 4-5 minut. Je k tomu potřeba chlap, dítě nebo žena by mohli mít problém, ale jde to dobře i v mých 70 tech/166 cm, při poslední velikosti chlapa, menší jsou už jen trpaslíci.
Tam se směs za pár minut, nejlépe asi za hodinu (raději, není spěch) váhově oddělí a spodem se opatrně vypustí medová voda tak, že v nádobě zbyde jen zavlhlá drť. Nechám to dokonale vykapt, třeba přes noc. Přes cedník to přecedit rozhodně nejde!!!! Ten se ihned ucpe drtí. Vypranou voskovou drť vysypu na obrácené úlové víko ve vrstvě asi 5-7 cm a dám ven do stínu usušit. V tomto stavu to zavíječ nežere, vydrží to tak roky. Vosk z víček pak dám zpracovat na medníkové mezistěny. To proto, že i když současná věda ví, že se z vosku žádná rezidua tvrdé chemie, ani ničeho jiného, do medu dostávat nemohou, může být ještě objeveno, že se jedy uvolnit do medu mohou. Proto je lepší, když je ta možnost, do medníku průmyslové mezistěny nepoužívat, ale dát si je udělat z tohoto úplně čistého vosku. Také na domácí kosmetiku, pečení, nebo jiné kuchyňské použití by měl být POUZE tento panenský vosk! Když pro nic jiného, tak prostě třeba JEN pro osobní pocit a vlastní prestiž, kterou samosebou nikdo neocení. Pro vnitřní pocit, že jsem pro nejvyšší kvalitu svého medu udělal maximum a současně to nestálo ani Korunu navíc a ani to nestálo větší sumu práce.
Medová voda se dá včelám při krmení, nebo oddělkům (med dělá včely) a v podobě medových víček se víčka nekazí a vydrží i několik let. Vím to, protože jsem teprve vloni zpracoval víčka za asi 5 let. Čekal jsem totiž celé roky na inspiraci a nápad, jak to udělat bez velké pracnosti (a celý život byla víčka moje noční můra). Ano, medovou vodu nelze pak už skladovat, asi by začala kvasit. Tudíž se vyprání víček za celou sezonu, i více sezon, dá přesně načasovat na dobu krmení vč. Také je v té době už méně práce, skončilo vytáčení = nejpracnější část sezony.
Hloubavější by mohlo napadnout, zda není problém medová voda z melecitozy. Není. Skutečné melecitozy je v tuháči jen malé %, max do 50% a to by byla výjimka, zbytek je vysoce kvalitní medovicový med!
A neodpustím si přidat svoje zjištění, vyvracející vědecké bludy o nerozpustném “písku”, který prý zbyde, když včely z plástů vynesou melecitozu a nerozpustné bílé krystalky cukru melecitozy zůstanou v buňkách. Při náklonu rámku se sypou a když se to nechá, včely postupně tyto krystalky vynosí a vyhází z česen. To zažil asi kažýdý, ale tento nerozpustný “písek” musí vznikat jinak, při vyprání víček na dně nic nerozpustného nezbývá!!!!
Z uvedeného vyplývá, že zaběhnuté máčení plástů s tuháčem, vytáčení medové vody s výkaly plodu, které se uvolní ze zakladených souší a to vše opakují 3x a medovou vodu vylévají do hnoje. Jeden Adamit mi říkal, jak to vozí na pole a zahrabe. Tak toto, je, velmi mírně řečeno pošetilost a krajní neodbornost. Já bych nikdy med do hnoje nevylil, já ne. Pravda, trvalo mi roky na to přijít, ale poradit si lze, viz výše uvedený podrobný popis.
Lze i následující, to je ale velmi pracně neefektivní a jde to s tuháčem v pouze panenském díle: (košilky se nerozmixují, asi, ani jsem to nezkusil)
Zkusil jsem z medových rámků vyndat drátky, neodvíčkované plásty s tuháčem - melecitozou vyřezat a rozmixovat výše popsaným způsobem. Jde to, opět nezbyde žádný písek a včely medovou vodu zakomponují do krmení na zimu a zimují na tom stejně jako na cukru. Jen je to neskutečně pracné, hloupé, je třeba nechat pracovat včely a hlavně, aby si to zpracovaly až ony budou chtít a uloží si to tam, kam ony chtějí. Tedy nejefektivnější je rámky s tuháčem bez šáhnutí dát v půli září pod plodiště, kde zasedne zimní chumáč a o víc se nestarat. Co nastane jsem už několikrát, v různých souvislostech, popsal zde na CHZ v několika vláknech. Tvrdím, že dobrý hospodář a myslící včelař nevyhodí nikdy nic a dokonce lze věci řešit s minimální pracností. Včelám více práce zjevně nevadí, naopak, jsou samočinně podnícené medem. A to se pak projeví dokonalou zdravotní kondicí včelstev, vysokými výkony a nulovými úhyny. Co by kdo chtěl víc?
