Od AI jsem se dozvěděl nečekný a snad neuvěřitelný fakt, který žádné staré odborné knihy, které znám, neobsahují. Zajímalo mě, kolik tzv skupenského tepla obsahuje vydýchaný vzduch v úle. Myslel jsem, že se bude jednat o desetiny % z potenciálu z celkové sumy energie obsažené v zásobách. Posadilo mě na zadek, že je to 9,3 %. Samozřejmě se tolik neušetří když se zajistí absolutní neprodyšnost stropu, stěn, v rámci normální výměny vzduchu část tohoto skupenského tepla zůstává v tomto “vydýchaném” vzduchu. Je to 40-75% podle konstrukce úlu a tak se dá říct, že je to bezvýznamné. Ovšem je to skutečně tak bezvýznamné?! Blaník se bude blížit jen 40% a jestli v něm zůstává 60% z 93 z každého kila zásob = asi 55 g, mě to až tak bezvýznamné nepřijde. Třeba i proto, že o to méně se naplní výkalové vaky včel. Ani ušetřených 55 gramů z každého kila zásob podle mě není zase až tak málo.
Mě se jako podstanější jeví fakt, že voda obsažená v úlovém vzduchu, z části kondenzuje na stropě a tam je pro včely snadno dosažitelná, zatímco větrači - očkaři a nedej Bože s paroprodyšnými stropy, nechají svá vč žíznit. Ta pak nerozjedou prudký jarní rozvoj a jsou v trvalém stresu. Pak, když konečně plodovat začnou (viz můj článek o 40 dnech), musí pak pro vodu ven z úlu i za cenu ztrát létavek blížícím se 100%. Mám za to, že vč v tomto případě plod i zruší a nebo zredukuje.