Zabývají se tím především ženy a dle jejich slov dokáží se zvířaty komunikovat naprosto konkrétně jako s lidmi, t.j. zjistit třeba, co by rádi v tu chvíli dělali , na co přesně by měli chuť apod.
Myslíte, že je toto vůbec reálně možné mít takové super nadání? Je tu z Vás někdo takto obdařený?
Hmm. To zas bude brekotu po síti🤣. Že by Eddie Murphy byl ve své komedii tak inspirující? Nejlepší je na tom ta poslední pasáž pojednávající dopodrobna o úhradě za láskyplnou péči. Ach jo.
Tak jsem právě s Alanem dokomunikovala.Přijela jsem v 5 z práce haf “Kde seš” a už se řítí ke dveřím."Nevíš,jak mám odemknout,když tam máš tu palici" o dva kroky coune,odemknu,ještě ani neotevřu a už je na odpočívadle.Přezuji se a s taškami nákupu jdu nahoru."Že by ses uhnul,kdo tě má překračovat",sedne si s pohledem “Taky by tě neubylo”Dám si večeři,přijde manžel a Alan za ním.Postaví se do dveří"Už bysme mohli jít ven,né". “Se ustrojím a jdeme”odpovím.Jenže se ještě zakecám s manželem a už tu je znovu “To ti to trvá” “No jo už jdu”sejdeme dolů,obouvám se a drc zezadu do zadele “Co blbneš,rozbiju si hubu” “Dneska ti to teda trvá” Vyjdeme na dvůr a v půlce dvora si vzpomenu,že obojek a vodítko mám doma a ne pověšené venku.Vracím se “Kam zas jdeš” “ Zapomněla jsem doma obojek a vodítko” “No ty seš snad úplně mimo” Vezmu obojek a už sedí přede mnou “Čekám a naval něco dobrýho,že ti tak dlouho trvalo”
aspon vám nenadává jak mě Dafina-v půl sedmé se jí
večer jsem s něma šla chvilku vyvenčit,
dopo byl výletík…
dojdu a du cvičit na záda,a když cvičím ve stoje,tak chodí kolem karimatky a štěká na mě,a když cvičím v leže,tak po mě šlape,a Žeryk mě olizuje,blafala na mě aspon 10 minut-jííídlo,jííídlo,jíídlo,jíídlo,jííídlo,chcu jíííst
Telepatická komunikace se zvířaty je vědomé napojení se na zvíře
Ono jedna věc je, když majiteli zvířete někdo osvětlí třeba řeč těla…to si myslím, že se dá nějak naučit..
Ale ta “telepatie”?? Tak to je teda z mého pohledu o vztahu se zvířetem, o empatii….o tom kolik času člověk s tím psem tráví a nejenom nějakou prací třeba se psem, ale já vidím důležitější ten běžný život…to že jsme jedna rodina, jedna smečka, jedna skupina (to je jedno jak to nazveme)…prostě žijeme spolu, komunikujeme spolu, milujeme se, chtáníme se, důvěřujeme si a td atd…a to se obávám, že se naučit nedá….že to člověk prostě musí v sobě…
OT:
Komunikace mého manžela s naší pyrenejskou krasavicí…
Gina leží na páníčkovo místě na gauči…hlavinku pěkně na polštáři, páníček si chce lehnout a tak následuje několik minut přemlouvání…potom fyzické snažení se, aby slezla (prej ta je ale hrozně těžká)…já myslím, že při první snaze jí fyzicky vystrnadit se Gina udělala ještě těžší a navíc se lehce přetočila do pozice, kdy by s ní pohnul tak max kulturista…po dalších xy minutách se teda manžel postavil před ní a zavelel “Gino, k noze….k noze povídám…Gino k noze…" no a Gina už z toho byla tak otrávená, že jí nenechá v klidu, že teda z toho gauče nakonec slezla…a manžel "no ty jsi poslušná a šikovná, přijdeš na povel k noze ( a to ani k noze nešla, jen jak slezla z gauče, tak stála před ním)….nějaký kurzy jsou zbytečný, já vim přesně co ta palice dubová pyrenejská říkala telepaticky a manžel to vědět nemusí…resp. on si myslí, že z toho gauče slezla proto, že je strašně hodná a z lásky k němu, aby si mohl lehnout…takže spokojenost.
Jj, je to krása, u barzojíků i čičin to taky krásně funguje, někdy si připadám, jak v Bradavicích a že mám doma ty, jejichž jméno se nesmí vyslovit nahlas . Chlap potom nadává, když o nich mluvíš, tak nejmenuj, oni pak čekají, přidávají se do dialogu a je tady cirkus. A já na to, ale oni si řekli už před tím takže já za to nemůžu.
Kdysi, když jsem měla dalmatina tak tam mi to jako telepatie už fakt připadalo. Když byl starší, tak typická vycházka : jdeme a já ho chci přivolat, podívám se na něj, taky kouká a moc dobře ví, cobudu chtít, i já na něm vidím, jestli si myslí, ale jo poslechnu nebo jen mi ten povel pěkně dej, nebuď zhnilá . Opačně to samý, většinou jsem plnila jeho přání jen když kouknul, když jsem ho chtěla zlobit, tak jsem říkala, vím co chceš, ale ty víš, jak dát přání najevo, tak se snaž.
Lidi se od doby, co chtěl strejda Harry Jelinek prodat Kárlštejn, tak moc nezměnili, takže si milá Frau Vysušená řekla, že si najde pár idiotů, který vodrbe. A vona si je bohužel najde. To je jak s těma inzerátama na ščenátka skorem zadarmo, kdy stačí zaplatit půl milijouna za dopravu a jiné. Vždycky se najde škudlil, kterej se chytne, páč má v hlavě všumíno. A další, kteří přes to, že už se o tom dneska píše téměř všude a jdou o tom dokumenty v televizi, půjdou a koupí štěně z množírny (A tady těm bych sebrala řidičák a místo toho jim vystavila papíry na hlavu, kdy půjdou lepit na dva roky pytliky, protože se tímto podílejí na týrání zvířat)
Odpověď na příspěvek uživatele Dublinbarzoj z 16.01.2025, 06:35:55
ano, od určitého věku psa už člověk moc ty slova nepotřebuje a to souznění je neuvěřitelný. A pak přijde moment, kdy přijde domů nové štěně, nový pes a…………. člověk se nestačí divit, jak je to šécko jinak, jak musí obnovit slovník, spustit rychlý reakce a zatraceně honem si vzpomenout, jak vono to celý vlastně je a jak to funguje 😀 😀 . Tomu se pak říká bolestné procitnutí. 😀
Jo a když sou bráchové a ze začátku komunikují jen mezi sebou tak to jsem na to čučela jak tele na nový vrata. To bylo: chlapečci domů, papání…. a Satáně na to Kejný, ty tady něco takového vidíš? Já taky ne, běžííímééé se mordovaaat.
A předchozí barzoj byl z Německa, po dvou dnech zoufalství jsem pochopila, že je mezi námi jazyková bariéra 🤣.
No ono to zní opravdu jako komedie, ale po dvou dnech mě napadlo, zavolat chovatelce, jak na štěňata volala, a ono to fungovalo🤣, je ale pravda, že se chrt česky naučil bleskově, já německy neumím dodnes.
