Slíbila jsem, že založím psí cestovací téma… a tak tady je. První povídání je na přání:
V létě máme v plánu Sardinii, se psem. Nějaké rady, tipy? Co Itálie a volný pohyb psů? Psi v restauraci? Vozíte nějakou psí lékárnu? Cestovní pojištění pro psa? Zatím je čas, ale mám na seznamu z vás vytáhnout nějaké rozumy…
Vždy jsou moje zkušenosti svázány tím, že cestujeme s mamutem - ne s normálním psem. Takže řada věcí je složitější (nevezmu ho do náruče, nenacpu ho pod sedačku v autobuse, neprojde snadno ovčími vrátky, je nepřehlédnutelný), jiné věci jsou snazší - je to totiž ne pes, je to atrakce pro řadu lidí kolem - a s úsměvem jde všechno líp (i kafe už jsme dostali zadarmo, že se paní kavárníková mohla vyfotit s Nightem 😄)
Nikdy jsme neměli žádnou velkou potíž. Vozím do ubytování obří silný chránič matrace povlečený v tmavém krepu a jen to jedno “vyvýšené” místo má psík povolené. Třeba pokud jsme s dítky, tak do jejich ložnice psa vůbec nepouštím - snažím se množství chlupů eliminovat na minimum a když opuštíme ubytování, není poznat, že tam byl pes. Byli jsme v Itálii mnohokrát - poprvé s Aronkou v roce 1995, naposled s Yodou na Sicílii 2023 a žádný ubytovatel neměl nikdy problém. Jen pozor - pořádně čtěte podmínky ubytování se psy - mívají tam někdy (a Italové často) podmínku omezení hmotnosti či výšky psa. Ale když jsme předem napsali na jedno takové místo, že bychom místo malého pejska přivezli dogu… bylo nám to povoleno.
Mezi lidmi chodí pes vždy na vodítku, pokud jsme v přírodě, pouštím i na volno. Nikdy jsme problém neměli. V archeologických areálech chtěli před 7 lety na psa košík, stačila formálně navolno nasazená ohlávka… loni ji po Yodovi nikdo nechtěl. Někteří psi chodili v areálech i navolno (náš ne).
fotodokumentace k tomuto kousku je Yoda na trajektu do Messiny (březen 2023), zbytek je šestiletá Beta (ne Yoda, byť to tak občas vypadá) na Garganu v květnu 2012. A vlastně na poslední je Betka v Toskánsku v červnu 2009
pes v restauraci… Jedete v létě, takže bych se nebála - předzahrádky to jistí. Jen se někde snaží maximálně využít prostor a je tam hlava na hlavě a židle na židli. Ale většinou to je bez problémů a často donesou psovi i vodu. Xerxovi kdysi vodu servírovali v kovovém kyblíku na chlazení šampaňského. Fotilo si to celé náměstí… Uvnitř hospody někdy psa rádi nevidí.
Opět pozor na to, že Italové psa (a dogu zvlášť) na veřejnosti berou jako bezpečnou živou hračku - a klidně se na něj vrhají bez zeptání, hladí ho, vyrušují ho. Ale také starší generace se často bojí, přechází před psem na druhý chodník, nechtějí kontakt. Snažím se maximálně si dávat pozor, aby nikoho neobtěžoval svojí přítomností, neoklepal se u nikoho (hadr na hubu je nedílnou součástí cest s dogou).
A pak pozor na místní psy. Hlavně u památek (archeologické areály, hrady… ) bývají volně se potulující velcí psi. Poslouchají obsluhu a bývají nekonfliktní. Ale třeba v centru Tarentu se v kostele chladila smečka toulavých psů (někteří bez nohy, bez uší…) a nebylo to úplně příjemné setkání (třeba už je to lepší, tohle je 20 let stará zkušenost). Ale ti areáloví psi a případně volně ložení pasteváci v přírodě bývají běžní i dnes.
dneska poslední poznámka - psí lékárnička. Ťuk, ťuk, klep, klep… zatím jsme veterinu na cestách nepotřebovali. Přiznám se, že máme maličkou lékárničku pro lidi, a pro psy taky neobsahuje nic zvláštního. Takže vozím živočišné uhlí (pro všechny), navíc EnteroZoogel. Všechny naše dogy snášely cestování dobře - zažívací potíže mívají výjimečně - ale třeba Xerxes ujížděl na slané vodě. A fakt se musel hlídat, jinak se pos..al. Taková slanosladká u Mont Saint Michel… prý lahůdka největší. A často při pobřeží i z kohoutku teče odsolená voda se silnou příchutí - a taky umí projímat.
Pak je v lékárničce něco na bolest - lidí i psů. A trocha desinfekce. A náplast a obvaz. A pro psa navíc pár botiček. Ty se náhodou jednou hodily - když si Night v Chorvatsku urazil kus drápu a teklo to dost. S botičkou i plaval - jedna byla na tlapě a druhá se sušila…
A pozor i na teplo. Přehřát se umí lidi i pes. A nejen písek, ale i chodníky se umí rozpálit. Prý jako první pomoc stačí “lidské” ponožky namočené vodou…
Jo a v Itálii nesmíte od jara do podzimu nechat ani minutu psa v autě bez dozoru!! A udávají to kolemjdoucí prý velmi rychle. Takže žádné odskočení pro bagetu…
fotodokumentace - Xerxes a moře (to byla Francie 2005) a Night s botou v Chorvatsku (2019)
Vzpomínám ráda na fotky Nighta ve vlnách, ta tu není, ale i ta, jak stojí Night a za ním to moře…to je moc hezká fotka a když vidím Nighta, jsem naměkko ❤️ elegán jeden ❤️
hledala jsem,hledala,až jsem vás našla😇..fakt bezva průvodce na dovolené…😇🤗
Můžu se prosím zeptat? Zajímá mě to totiž hodně..Můžete prosím ve zkratce napsat,kolik jste měla dog?..já sleduju až tady na chovu Yodu..boží fotky,nádherný pesan🤗..v iFauně jsem nechodila na psy,jen na kočky..ale tady je to přehledné,ten seznam témat.a já si vyberu a chodím tam,kde mě to zajímá,bez ohledu,kam to patří-(do jaké sekce)..Takže tady jsem pochopila,že existoval nějaký Xerxes…(proto Xerxová?)..A teď vidím ty fotky…Jsem moc ráda,že jste to vlákno založila🌼děkuji-díky vám se dostanu někam ven🤭🌷
P.S.někde jsem psala,že jak jsem začla hlídat pesany lidem na dovolené-jsem se zamilovala do velkých psů..Začlo to Lejdy-čuvačkou ,pak Čendou-borderem…Nechci tu ale plevelit…těším se na další vyprávění..…🐕
Odpověď na příspěvek uživatele Xerxova z 17.01.2025, 20:28:15
Děkuji moc 🙂Cenné zkušenosti a krásné fotky. My nepovezeme obříka, ale myslím, že i tak to bude dobrodružná výprava. Co trajekt? My pojedeme dlouho, v autě nás asi nenechají (a vzhledem ke složení výpravy (dva puberťáci, mimino a pes) to ani nepůjde, počítáme i s kajutou, protože budeme potřebovat nějaké zázemí. Je tam prý i venčící místo, to jsem zvědavá, jak se s tím Boe srovná. Ale ona má na močovém měchýři snad zip, vydrží neuvěřitelně dlouho bez venčení 😀 Ještě mě napadá, co očkování? Něco speciálního? Mám řešit něco dopředu, na blechy/klíšťata dávám bravecto, stačí to, nebo pořídit ještě nějaký repelent na místní breberky? Odčervení po návratu? Máte někdo zkušenosti s chladící podložkou?
Bobčo a ostatní, prosím. Tohle není povídací vlákno, těch je tady hodně a je tam prostor i pro povídání o dogách, snažme se opravdu tematicky zaměřená vlákna udržet v tématu. Skoro každé vlákno se nám tu nakonec rozplyne do obecné žvanírny, pojďme se všichni soustředit a držet se tématu.
na fotkách - Arona v Antibes, Xerxes pije v Kostnici, Betka pod Ben Nevisem ve Skotsku, Night ve skalách francouzského středohoří a na poslední je dorostenec Yoda v Andoře
Odpověď na příspěvek uživatele Fatia z 18.01.2025, 15:40:12
na venčící místo bych nespoléhala, spíš pořádně vyvenčit před naloděním a pak se uvidí. Holt to chce mít jeden hodně savý ručník na likvidaci eventuální nehody (a nějaký igeliťák na zip, aby byl kam uklidit do vyprání).
Očkování standardní, hlavně vzteklina aby byla v pase správně vypsaná včetně platnosti dalšího přeočkování. (ale nikdy po nás nikde pas nechtěli - pochopitelně s výjimkou vstupu do Británie, tam je to povinné). Bacha na srdeční červy - určitě po návratu odčervit (to i proto, že místní “polodivocí” psíci rozhodně odčervení nejsou a můžete si přivést i škrkavky) látkou, která řeší i tu dirofilariózu.
Bohužel ze Středomoří si můžete přivést i velké průšvihy - na které naše veteriny nejsou zvyklé. Takže případné zdravotní potíže po návratu (i pár měsíců později) na veterině vždy doprovoďte zprávou, že jste byli “v teple”. Víme o fence, kde než se potvrdila diagnóza (nehlásili dovolenou, takže se vše protahovalo) a dovezl lék z Itálie, bylo pozdě… Ty mrchy přenáší hlavně komáři - takže pokud tam jsou, pak řešit kvalitním repelentem a doufat, že si nevytáhnete Černého Petra. Tady by asi moc pomohl komentář Bodlinky.
Bacha i na středomořskou přírodu. Takové chlupaté jedovaté housenky (co dělají “vláčky”) umí připravit svým jedem psa i o půlku jazyka či pysku. A hadi. Třeba loni v Chorvatsku se opravdu hemžili a moc mě neuklidňovalo tvrzení, že jich většina jedovatých není.
Ale dost strašení - určitě si to užijete báječně… K pojištění se ještě vrátím
Ad trajekt: velký pozor při ponechání psa v autě! Známá tak přišla o několik psů. Prý vedle stál kamion celou dobu nastartovaný kvůli mrazáku či co a psi v autě (vozíku?) vedle se otrávili. Nevím zda všichni, ale několik.
Tohle je pro mě strašný strašák, takže pokud někdy pojedeme tu Skandinávii, tak raději po mostech.
Ad trajekt: velký pozor při ponechání psa v autě! Známá tak přišla o několik psů. Prý vedle stál kamion celou dobu nastartovaný kvůli mrazáku či co a psi v autě (vozíku?) vedle se otrávili. Nevím zda všichni, ale několik.
Tohle je pro mě strašný strašák, takže pokud někdy pojedeme tu Skandinávii, tak raději po mostech.
Myslím, že jsem někde v propozicích k jízdence na trajekt četla, že ani nesmíme zůstat v autě. A budeme mít zaplacenou kajutu. Já obecně psinu v autě nenechávám skoro nikdy, protože je to závislák závislej a vydrží v klidu pouze na naučených místech. V létě ji nenechávám samozřejmě vůbec.
Myslím, že jsem někde v propozicích k jízdence na trajekt četla, že ani nesmíme zůstat v autě. A budeme mít zaplacenou kajutu. Já obecně psinu v autě nenechávám skoro nikdy, protože je to závislák závislej a vydrží v klidu pouze na naučených místech. V létě ji nenechávám samozřejmě vůbec.
přiznám se, že poprvé jsem v Anglii byla výjimečně bez psa ("malá" panička v té době studovala vejšku a s Xerdou se rádi hlídali). Na trajektu auto bylo v podpalubí, všude cedule, že tam nic živého nesmí zůstat, kovové roštové strmé schody, do krytých prostor pes zakázán - vyhražena venkovní paluba. Zrovna fučelo, loď se kolíbala, bylo nevlídno… a já si říkala, jak je dobře, že je dogák doma.
Od té doby jsme v Británii se psem byli dvakrát - a vždy tunelem. Je to rychlé, pes je s námi v autě, vystupovat se nemusí - za 30 minut je hotovo… No a jinde trajekty co nejkratší. I to je důvod, proč Sardinie ještě nebyla v plánu - počkám si na vaše zkušenosti 🙂. A doga na trajektu nikdy není bez dozoru - vždy střídáme, když se chceme podívat na moře shora. Koneckonců někde tu už fotka je - jak se kolíbáme kolem Scylly a Charybdy v bezpečí kufru.
přiznám se, že poprvé jsem v Anglii byla výjimečně bez psa ("malá" panička v té době studovala vejšku a s Xerdou se rádi hlídali). Na trajektu auto bylo v podpalubí, všude cedule, že tam nic živého nesmí zůstat, kovové roštové strmé schody, do krytých prostor pes zakázán - vyhražena venkovní paluba. Zrovna fučelo, loď se kolíbala, bylo nevlídno… a já si říkala, jak je dobře, že je dogák doma.
Od té doby jsme v Británii se psem byli dvakrát - a vždy tunelem. Je to rychlé, pes je s námi v autě, vystupovat se nemusí - za 30 minut je hotovo… No a jinde trajekty co nejkratší. I to je důvod, proč Sardinie ještě nebyla v plánu - počkám si na vaše zkušenosti 🙂. A doga na trajektu nikdy není bez dozoru - vždy střídáme, když se chceme podívat na moře shora. Koneckonců někde tu už fotka je - jak se kolíbáme kolem Scylly a Charybdy v bezpečí kufru.
Já se toho taky trochu bojim, ale jak píšu, kvůli miminu máme na obě cesty zaplacenou kajutu (kde může být pes). Jedna cesta bude přes noc.
Boubina na trajektu rozhodně nebude bez dozoru, při snaze najít paničku by se pravděpodobně prokousala z lodi ven a způsobila by tak potopení celého trajektu 😀
k cestovnímu pojištění. Když se objevilo, dvakrát jsme ho Xerxovi sjednali. Naštěstí nevyužili. Ale když jsem si zjistila, kolik by v zahraničí stál opravdu velký průšvih typu torze… uznali jsme, že by nás těch max 30 000 (a to má ještě spoluúčast) u cen za mamuta vlastně nevytrhlo…
Jezdíme autem - jsme v Evropě všude do 24 hodin doma. Vozím veterinární léky na bolest, a na zažívací potíže a alergie. A pokud by byl nutný okamžitý zásah veterináře, tak ho holt zaplatíme. A to neplacení pojistného na našich častých cestách do zahraničí už nám na zákrok dávno “ušetřilo”…
Spíš koukněte, kde je v okolí ubytování nonstop veterina. Jen v Dánsku bylo v materiálech v ubytování mezi důležitými telefonními čísly a adresami lékařů a nemocnic i kde je nejbližší veterina a ordinační hodiny a kde je nejbližší nonstop veterinární klinika. Protože ve stresu hledat něco na italských webech nemusí jít snadno.
Psice je jistě rozumná a žádné problémy si napořídí. Vždyť jedete za pohodou a ne za stresem - a ona to ví
Prosím a Balt PL? Vím, že jste tam byly na otáčku a tím, že teď opravdu bydlím u hranic s PL tak mám nutkáni v létě zajet.
Daja
Poprvé polský Balt byl pro nás bláznivý adventní jednodenní výlet. Neradi se mačkáme na adventních trzích, neradi se mačkáme na přeplněných plážích… a tak jsme na třetí adventní neděli vzali neteř a vyjeli k moři do Kolobrzegu. Vítr, vlny, rackové a nikde nikdo. Tam, kde se v létě stojí fronta na dlouhé molo (a platí se vstup) jsme byli úplně sami. A platební terminály měly zimní prázdniny, byly zabalené, aby nekorodovaly… Moc hezké - ale pro vás nezajímavé, neb tam chcete v létě.
A tak tedy časem napíšu polský Balt podruhé - loni v srpnu s Yodou a vnoučaty.
Jak se chovají takoví ti toulaví psi, co se tam všude pohybují? Nesnaží se útočit na vašeho psa?
to je moje noční můra cest na jih… Toulaví psi a navíc ve smečce. Ale zatím jsme nikdy nic řešit nemuseli. V centrech měst chodí psi na vodítku. Psů na volno ve městech včetně parků jsme moc nikde neviděli. (ten Tarent kdysi byl opravdu výjimkou).
Psi kolem parkovišť u hradů a archeologických areálů (a uvnitř areálů) byli vždy nevšímaví - a to i k Yodovi (a ten zrovna ke psům moc přátelský není). Měla jsem na Sicílii obavy, když před jedinou hospůdkou se na terase válel velký pes a velká fena. A na stole ležela kočka a poskakovala ochočená kavka… A kupodivu se psi ani nehnuli - my jedli na druhé straně terasy a byl klid. Jen já byla trvale ve střehu. Asi kdyby dělali rozruch, byli by vyhoštěni a oni to ví…
Na Sicílii jsme občas autem jezdili i po místních "stezkách" - a ve vesnicích se občas vyskytli psi, kteří honili auto, a nevypadali rozhodně přátelsky. Tam bych Yodu z auta nevyndávala…
Já z nich vždycky měla pocit, že prošli “přírodním” výběrem. Agresivní prostě někdo zlikviduje. Jen jsem si to chtěla ověřit. Na pláži v Řecku, jsem tyhle polobezdomovce pozorovala a nikdy jsem nezaznamenala stopu agrese, byli sebevědomí a přátelští. Pokud někomu zjevně patřili, chovali se jinak.