Německý ovčák - výchova štěněte

Já mám velké pracovní psy a hodně času trávíme po cvičácích, takových těch vesnických sranda cvičácích, mám to tam radši než profesionální vedení a skládání zkoušek. Beru to jako socializaci psa, kterou bych na vesnici těžko prováděla.

NO je tam dost a neznám asi jediného v pohodě, hodně teda bez PP a ale i výstaváku s PP a ani jeden není schopný poslechnout svého pána, přivolání snad nemá žádný a ještě se rvou. 

Přivolání cvičí jedině na stopovačce a probíhá stylem, Rexíku, Rexíčku ke mně a Rexíček nic. Pak se Rexíček rozběhne, ale uplně opačným směrem a pokusí se sežrat jiného psa, celou  dobu za ním majitel vlaje na stopovačce. Už jsem zažila několik vykloubených zápěstí. Tak Rexíka vezme do parády cvičitel a pes poslouchá jak hodinky i to přivolání má, akorát neposlouchá majitele, asi vycítí autoritu, nevím.

Takže já jsem celkem alergická na “NO je univerzální pes pro každého a do každé rodiny”, není, možná to tak bývalo, ale teď už zdaleka ne. Oni se ti majitelé Rexíku fakt snaží, věnují se jim, akorát prostě je to pes pro někoho jiného.

A cvičitel mají pracovní NO, vyhrávají soutěže, chodíme i na obrany, tam se to pracovníma NO jen hemží, maliňáku je teda samozřejmě víc. A opět nevidím rodinného psa, sami majitelé říkají, že musí mít oči na stopkách a že musí psa hlídat, že ten pes se nebojí kousnout. To už vubec není rodinný pes.

Ono je asi rozdíl, co si kdo pod pojmem rodinný pes představuje. Pokud jen ňuňací, mazlící , rozmazlovací, kterému pomalu vše dovolím nebo pokud mu dokážu nastavit hranice a od malička ho směřovat výchovou, učením k poslušnosti. Bohužel se setkávám více s první variantou. Jen takový příklad. Včera jsem vedla domů synova 10ti týdenního špice. Trvala jsem na tom, že na vodítku nepotáhne, že si u silnice pěkně sedne a počká až ho vyzvu , že jdeme, což já u štěňat beru jako samozřejmost, že se to od malička učí. Na travině jsem je pustila s Alanem a i několikrát přivolala. Alan samozřejmě na “ke mně”, předsedne, po prckovi jsem to nechtěla, jen aby přiběhl, ale i on, když viděl, že Alan sedí, sedl si také. A odměnu dostali oba.Naši pastevci také neváhali kousnout a přesto to byli a jsou rodinní psi. Za mě je to o přístupu toho psovoda a ne o plemeni. Měla jsem 100% přivolání i u tibetské dogy a to se o nich tvrdí, že se nadají cvičit. Dají, ale musí se jim člověk přizpůsobit.

To je asi ten problém, běžný člověl si pod pojmem “rodinný pes” představí něco jiného,  než co  potřebuje NO.

Rodinný pes je pes, který poslouchá všechny členy rodiny, včetně dětí (samozřejmě ne batolátka a školkové děti - ale ty nežere a nechá na sobě jezdit), můžou s ním na procházku všichni a bez vodítka, nikoho nežere a s nikým se nepere, nemá tendence utíkat nebo honit zvěř. Pes, co klidně jde na delší túru, ale klidně se válí celý týden na gauči a je mu to jedno. Zvládne pobyt o samotě na dvoře i uvnitř a to vše bez velké potřeby vychovy nebo cvičáku, prostě vychován za normálního provozu a bez potřeby do puntíku dokončeného cviku (třeba to předsednutí při přivolání, stačí když nějak přiběhne).  To jsou dle mého představy běžného člověka k rodinnému psu.

Člověk, co vychová přivolání u tibetské dogy ta zase vidí jinak, ten dá do výchovy více iniciativy a výchova NO mu přijde jak brnkačka. A to je problém, většina běžných lidí po cvičácích lítat nebudou a když budou, tak jen se štěnětem a základ, který ani nenaučí pořádně a tím pro ně výchova končí. 

Na obranách mají pracáky NO a mají je pracovně vedený, vyhrávájí vysoké soutěže nebo pak vycvičené psy prodávají do zahraničí,  tam se mi přístup už vubec nelíbí, asi většina tam má psa jako nástroj koníčku, tím je pro ně ten sport nebo je pro ně nástroj k vydělávání peněz - to jsou ty prodeje.  Pes je v kotci, ze kterého se dostane po dobu cvičení - což teda věřím, že ho zaměstná a netrpí, má práce dost, mají je denně venku na place. Ale není to mazel, hodně z nich má ještě psa mazla doma, ten tráví čas s rodinou a v posteli, u nás jako mazlové frčí stafbulové, malí knírači, yorkové.

Nevím,ale mám NO už třetího a je to vždy naprosto fantastický pejsek. Jen zcela nesouhlasím s tím co je napsáno výše. Dnešní doba přináší nové pohledy byť ne vždy jsou účinné. Jak výchova dětí, tak i pejsků. Někdy se to holt bez pohlavku či plesknutí neobejde a tvrďte si co chcete. 

kometa:

Pes je v kotci, ze kterého se dostane po dobu cvičení - což teda věřím, že ho zaměstná a netrpí, má práce dost, mají je denně venku na place. 

Já teda nevím, ale jestli se z kotce dostane ven jednou za den na 20 minut - to mi nepřijde jako dostatečné vyžití. Nebo s nimi cvičí víckrát?

Přijde mi to totéž jako, naštěstí už většinově překonaný, přístup ke sportovním koním. 23 hodin v boxe a hodina tréninku na jízdárně. Protože ve výběhu by prý zbytečně plýtvali energií.  Což je nesmysl.

Tvrdí, že musí být natěšený na cvičení, hlavně na obrany.  Ale tak asi jim to funguje, jak píšu, vyhravají soutěže, prodávají vycvičené psy, berou si “zkažené” mladé psy a pak je převychovávají a dál prodávají většinou do zahraničí do armády k policii, hodně do USA. Ale pro mě je to prostě jiný svět, přijde mi, že toho psa berou jako prostředek k nějakému cíly, ne jako parťáka.

Sice jsem se psy na cvičák jezdila , skládala zkoušky, jezdila na ukázky výcviku, ale jinak si psy cvičím sama pro svoje potřeby ke zvířatům.  Takže cvičák pro nás byl spíš jen zábava, setkání s lidmi se stejným koníčkem, pokec. Jenže to bývalo dlouho před revolucí a chvilku po. To, co se cvičí dnes ,už by nebavilo ani mě ani psy.

Děti, nejenom naše, vnoučata se psy vyrůstají. Berňáci je i poslouchali, dokonce i někteří čuvači, jen tibeťan poslouchal jen mě. Manžela jen když to uznal za vhodné.Děti měl rád. Nechal se od nich mazlit, česat a stejně jako všichni ostatní psi by je bránil.

Takže já jsem celkem alergická na “NO je univerzální pes pro každého a do každé rodiny”, není, možná to tak bývalo, ale teď už zdaleka ne. 

 i tak je to jiz nekolik let nejpocetnejsi plemeno a ne, opravdu nekonci kazde stene v rukach profiku. Vim, kam jdou stenata a jak male procento se jich treba hodi na vrcholovy sport nebo praci

Ano, to je přesně ono👍. Na rozdíl od těch pastevců, kteří se učí pomaleji, ale co se naučí si pamatují i po letech bez jakéhokoliv opakování.