tetrivek

Jedna známá mi vyprávěla jak pořídili novou sedačku a jejich hrubosrtý jezevčík na ni nechodí. Přitom na starou mohl… 😟

Dodnes mi vrtá hlavou jak to dokázali, byla jsem s ní koupit mu nový pelech. Prý leží v pelechu a na sedačku nechce. U nás by to asi neprošlo. Jezevčice má skoro v každé místnosti pelech, ale sedačka a křeslo v obýváku to je její. V kuchyni lavice i židle. A postel. Někdy se na ni zlobím, že vzhledem k její páteři, by měla být v pelechu. Jenže se jí nechce. 

Ronja s motejlem:

Nemáte někdo nějaké veselé drby? Jsem od včera zase v háji, spustila to návštěva souseda, kterého Chloupě miloval, vždycky jsme ho pak všichni vyprovázeli domů, nebo jsme šli  ještě na krátkou společnou procházku, na které jsme se všichni smáli…i Chloupě. 

Některé jeho věci jsme dali do útulku, postroj a vodítka jsem uklidila do skříně, ale pelíšky jsou pořád tam, kde byly. Stejně jako miska na vodu, do které ještě pořád doplňuju vodu, i když vlastně nevím proč. Ne proto, že bych si myslela, že se jeho duše či co vrací, možná stejně jako u těch pelíšků to místo nemá zatím jiný účel. A možná mi prázdná miska nedává smysl? Nevím, prostě to dělám.

Chtěla bych vědět, kdy se to zlepší, a zároveň vím, že to nejde urychlit, že se to musí odžít a prožít, že truchlení je v pořádku, že to znamená, že jsem ho měla ráda, že byl skvělý. 

Taky jsme se koukli na nabídku pejsků, je moc brzy, já jsem i vyčerpaná, ale některé zjevy nás rozesmáli - třeba čínský chocholatý. Přesně takhle jsme si Chloupka vybrali, byl jako štěně neskutečně směšnej, taky jsme byli připitý, měli jsme neskutečný záchvaty smíchu. Taky to jeho frkání, co  začal dělat před rokem dvěma?,  když něco chtěl, když mi to trvalo…dlouhé, významné frknutí, muž říkal, že si nemám stěžovat, že to má po mně. Ještě o něm nemůžu moc mluvit, o jeho odchodu ano, ale o něm jako takovém, o zážitcích to ještě nejde. Dostalo se nám spousta účasti, od lidí co ho znali a věděli, že jsme prostě smečka.

Vím, život jde dál.

Nereagujte na to, na ty veselý drby, to jo, ale zbytek…to já jen tak.

Chápu je to moc těžké. Nevím jestli se to stalo i Vám, ale když prostě odejde pes, tak já ho pořád vidím. A dlouho mám pocit, že je tady pořád se mnou, vidím ho na pelechu, na jeho oblíbených místech. A asi jsem zvláštní a občas se někdy přeřeknu a zavolám na svého nového psa, jménem psa předtím. To se mi stává vyjímečně, ale stane. Bývá to v situacích, při kterých si vzpomenu a zapomenu, že už není. 

Hlavně opatrně, u nás poslední seznámení štěněte čuvačky s devítiletým ohařem, ten je a byl vždy v pohodě. Jenže mladá jezevčice je lovec tělem a duší. A upřednostňuje zvěř srstnatou před pernatou. A první den to nepochopila a myslela si že ji ukazuji bílou chlupatou kočku, nebo králíka. A měla vražedné plamínky v očích. Další den pochopila, že ta bílá kulička je pes. A od té doby už je to ideální. Naučila čuvačku, že bude lovec. Hrajou si, nebo se jezevčice zachumlá do bílých chlupů. 

Nejde tak ani o kotec, nebo venkovní a vnitřní chov, ale když se jim nikdo nevěnuje tak je to vidět. Nám se povedlo čuvačku aklimatizovat, naštěstí žije ve smečce a tak je vše jednoduší. Do města jsme s ní chodili i výstavu zvládla, hlavně ten ruch a spoustu lidí a psů. A to mi udělalo velkou radost. Je taková jemná, není to žádný suverén, někdy je hodně fixovaná na ohaře s jezevčicí. I když s ní chodím i se samotnou, naposledy na jedné akci. Přehlídka loveckých psů. Musela s námi aby jí nebylo doma smutno. Tak byla nesvá, že nemůže taky do kruhu. 

Tak kuřata a teď i krůťata krmím kompletní krmnou směsí, v dalším krmítku mají namletou jemnější pšenici, vařím jim vejce natvrdo, trochu strouhanky, kopřivy někdy přidám najemno. A jsou rádi na travičce a když můžou sezobnout nějaký písek, brouka a žížaly nechávám na přírodě co si najdou. Ale už nelíhnu v líhni, mají své maminky kvočnu, nebo krůtu. 

Párkrát za život jsem pro štěně byla. A za těch pár let už vím co to je za práci pro zodpovědné chovatele. A je to na štěněti opravdu znát a je štěstí takové lidi potkat. Čuvač je specifický pes. Vzpomínám jak jsme s našima jeli pro prvního psa, sice byl bez PP, ale představovala jsem si, že tak by měl odchovávat každý zodpovědný chovatel. Paní byla v důchodu, měla psa a fenu. Byli krásní, velcí a hlavně při přivítání seděli s námi venku i se štěňaty a nechali se hladit. Fena měla svůj porodní box ve chlévě, čistý, štěňata voněla slámou trochu kozou. Protože v dalším boxu byly kozy s kůzlaty. Dostávali od mala i kozí mléko. Mohla se volně pohybovat s rodiči po velkém dvoře, kde se seznamovali s drůbeží, kočkami, králíky. Štěňata byla krásná baculatá. Paní pro ně měla i venkovní ležení. Hračky. Krmení. Měla je jako děti. A byl to pak super pes. Klidný, vyrovnaný. Pak bohužel zemřel v sedmi letech na rakovinu. Bohužel rodiče nechtěli o PP psu ani slyšet. A tak jsme jeli pro dalšího. Rodina bydlela v rodinném domku se zahrádkou. Viděla jsem fenu, drobnou, chudinka pohublou od štěňat, bylo to v prosinci, štěňata měli u kotle, v garáži. Ale bylo vidět že už se jim tolik nevěnují. Tak jsme ho přivezli domů, a pomalu jsme zjišťovali, že bude mít jinou povahu. Narostl, je daleko ostřejší, a hlavně samostatnější, než ten první. Mamka ho má ráda, ale říká že ten první byl zlatý a tenhle to je občas cvok. Ale už je s ním doma v důchodu a hlídá dobře. Je na ni fixovaný a nemá rád když jede do města. Pak jsem si já jela pro tu naši čuvačku. Snažila jsem se pečlivě vybírat chovatelskou stanici. Byla jsem v kontaktu s poradkyní chovu. Doporučila mi chovatele, zamluvila jsem si fenku. Na návštěvu jsme nejeli, bylo to přes celou republiku. A když jsme jeli pro štěně tak jsem byla trochu rozčarovaná….. Bydlel v rodinném domku, měl tři chovné feny, štěňata na volno po zahradě. Krmil podle mě jen granule. Jenže štěňata od dospělých neodděloval asi ani při krmení. Tak to velký malým snědli. Při odběru mi oznámil, že má kýlu. Přitom jsme byli v telefonickém kontaktu a to mi to neřekl. Štěňata se mi zdála  menší i feny, než u předchozích chovatelů bez PP, ale tituly z výstav měl. Nechali jsme ji operovat. Ano něco slevil, i když operace byla dražší, to mu nezazlívám. Ale hned při první kontrole na veterině veterinářka navážila pouhých 5,5 kg. A řekla mi, že váží málo na svůj věk. Teď v dospělosti má přes zimu jen 31 kg, v létě méně. Je to nežravec. Je menší, chovatel chtěl abych ji uchovnila, ale mě se zdá drobná a výšku nemá. A jak jsem tu psala při té první výstavě v deseti měsících ji nehodnotili, pak už jsme nikde nebyli. Povahu má dobrou. Ale trvalo to než na nás navázala, asi tam štěňata rostla na zahradě jako dřví v lese. Vím že má vrh skoro každý rok. Ale tohle se mi nelíbí. Jezevčice ta byla z chovky, měli úplně první vrh a přesně jak popisuje Janaa, je to znát. Ta péče, ta dá štěňatům hodně do života. Nechci se bavit o psovi  s PP nebo bez PP. Ale všechno záleží na lidech a jejich zodpovědnosti. A prostě takových lidí si opravdu vážím a doufám, že jestli někdy budeme shánět štěně, že budeme mít štěstí. 

Dublinbarzoj:

Taky jsem  si myslela, ale lidi leniví , nechce se jim myslet. Tady na vesnici taky. Nastěhovali jsme se cca 15let zpět  a na procházce se psy dcera potkala starší kamarádku a tak šla s námi a já dceru zkoušela Elly co je to za strom a ona  " smrk, Lípa…., došli  jsme ke kvetoucích kaštanu a ona na kamarádku Mirko a to víš,  že  jo, no nevěděla,  nechtěla vědět.  Malá ji poučila,  že Jírovec maďal 🙈nebo taky kaštan. Prostě lidi jsou líní nebo nemají  čas  se koukat kolem sebe a ptát se, rodiče dětem povídat ….., samozřejmě ne všichni,  ale je jich čím dál víc. Je to smutný. 

Je to asi dva roky co jsme museli nechat u mamky na zahradě pokácet smrk ztepilý a douglasku. Hodně dlouho jsme o tom přemýšleli, bylo nám líto kácet krásné velké vzrostlé stromy. Ale nešlo to, nebyli na tom dobře a hrozilo, že se při větším větru skácí a poškodí dům, nebo kolnu. Musela jsem sehnat firmu, protože kácení bylo rizikové a pán je kácel postupně pomocí plošiny. 

Pak přišel soused starší pražák, který se nesnese s nikým ze sousedů… a povídá to je škoda, že jste pokáceli ty krásné,, borovice". 

Tak jsem mu vysvětlila proč a že nám je to líto, ale nešlo s tím nic dělat. On jako laik to dlouho zpracovával. No raději jsem mu druh stromů nevysvětlovala…….. Ale nemám slov, je to majitel několika velkých firem… 

Čuvač je samostatná jednotka. Včera Chelzie měla zase lítavou, a tak prudila výpadky staršího ohaře a jezevčici, protože ta tu její rychlost nedá a pak dělá uraženou, jak jí mám vysvětlit že ty krátké nožičky nejsou na sprint. Nás snad hárání a krytí u jezevčice čeká na podzim. A to pak bude doma po klidu……. V dobrém, těšíme se celá rodina. Doma to trochu přizpůsobíme, hlavně jsou to norníci, takže umělá nora v obýváku s plyšovou liškou to jistí. 😀

Když je člověk mladý, nemá takový pud sebezáchovy. Přesně když jsem začínala jezdit v šestnácti na koni. Vůbec jsem si neuvědomila to nebezpečí (byl to hřebec, a dost se lekal) Dneska na to vzpomínám, že jsem to přežila. To samé když jsem si pořídila první motorku. Člověk je mladý a kolikrát nepřemýšlel. Dneska za ta léta už vím, no někdy zapomenu, a minule ten sjezd na kole lesem, cestou necestou abych potěšila syna….. Jsem pak doma vyprávěla, jak jsem stará tak jsem b… áá. Co když by se mi něco stalo. Co v práci. A hlavně doma. Domácnost a zvířata, potřebuji být fit abych to vše zvládla. No někdy to člověk přežene i když už je starší. 

U nás dnes ráno v sedm hodin bylo 12 stupňů. V tričku a kraťasech jsem oběhla zvířectvo. Bylo vidět že mají z té teploty radost. Ani mě zima nebyla. Syn se vzbudil a na gauči se přikryl dekou. Povídám mu až půjdeš ven asi je to venku na tepláky a mikinu. Jezevčice se v pergole při odpočinku na svém křesle přikryla dekou. Ale ta se přikrývá i kolikrát doma v zimě na gauči. Konečně byla po dlouhé době na trávě rosa. 

Potkany jsme taky měli u slepic. Ale hodně pomohlo že krmivo na noc přikryji, tak potkan nemá co žrát. A možná teď co máme rok perličky, prý jim vadí ten jejich řev. 

Buggyra:

A prosímvás, to v 28 je teda brzo nebo pozdě, že na vás tak divně koukají? :-O 

No, nevím možná neví že už je mi 42 let a připadám jim mladší. Osobně se někdy cítím na víc….. 

Mrzí mě to. Na takovou věc se nikdy nedá připravit. Už jsem to párkrát v životě zažila. A je to smutné. Vždy jsem z toho psychicky zdrcena a dokonce se mi jednou zdálo jak od nás náš pes utíká po louce a jen se ohlédl a běžel dál…. 💔(nevím možná se přišel ještě rozloučit ve snu) 

Upřímnou soustrast…… 

Je mi 42 let, myslím že vypadám na svůj věk a v práci někteří úlisní zákazníci mě oslovují slečno, a jeden se mě ptal jestli mám děti. Nějak jsme si povídali o dětech. A vyzvídal kolik je synovi, když povídám že čtrnáct. Tak vyvalil oči a řekl to byla nehoda……. Co je špatného na tom, mít ve dvaceti osmi letech dítě? Hlavně jsem byla šťastná jako blecha, protože o první jsem asi ve dvaceti šesti přišla. Jsme šťastní že máme alespoň jedno. Hodně lidí na nás kouká divně. Tak musím znudeně odpovídat, že už to nešlo. A že si to kompezujeme, tím že máme psy a hodně zvířat. 

Do práce jsem dorazila později. Při výmluvě, že jsem naháněla po loukách daňka a promáčených teniskách mi uvěřili… Ne znají mě a ví jakou zvířenu mám doma. 

Už jí máme osm let a je to člen rodiny. Při představě že by se jí něco stalo… 

Než jsme koupili pořádný plot tak v mládí utekla kolikrát. Ale vždy se ráda vrátila, jen je to pro ni nebezpečné. K myslivci přijde rovnou pod posed a bude si myslet že dostane něco dobrého. Pak auta a vlak…. 

Tak dneska jsem měla hororové ráno. Manžel má dovolenou, a vymýšlí ptákoviny. Včera otevřel ovcím a daněle (Daňče) vrátka do našeho mini lesíka za potokem, prý aby si pochutnali na maliní. Přijela jsem domů až večer, s nápadem se mi nepochlubil. Oplocení je tam nic moc, no na ovce stačí, ale Daňča, tu lákalo vše za plotem. Dneska ráno jedu do práce a Daňča chodí po louce a chce se vrátit. Máme tam i koleje, silnička teď po ránu pár aut. Zastavuji zapínám čtyři blinkry a volám Daňčo pojď domů. Zaparkuji auto na louce. U lesa trhám dubovou větvičku, to má ráda a pomalu jdeme po louce domů. Lidi okolo na nás koukají. Otevřu pastvinu, zavedu jí domů jako pejska. A nezajímá mě že si o dovolené spí. Volám mu, tak se přiznal. A hned to šel zavřít. Ach jo, někdy je to těžké…… 

🙄

https://www.cmmj.cz/zmeny-v-monitoringu-aujeszkyho-choroby-u-prasat-divokych/

Jak bydlíme na samotě, tak jsem před třemi lety přemýšlela jestli do oken koupit nové záclony. (když se dávali nové) A nakonec mám okna bez záclon. Je s tím míň práce. Ale hlavně ten výhled v zimě na zahrádce na krmítko, vidím z kuchyně na pastvinu, na výběh s drůbeží. Na obrovský dub, na kterém sleduji veverky, strakapoudy, a všechno. Na psy na zahradu, oni na mě. A na parapetu dle světových stran mám orchideje,kaktusy, vánoční hvězdu, kterou jsem dostala před vánoci asi v roce 22, jako stonek tři lístečky a posypanou pozlacením🤮. Sama bych si ji nekoupila. Ale přežila, vlétě letním. Jen červený listy má teď, v zimě je zelená. 

Včera jsme se synem odpoledne jezdili na kole, tedy psi byli doma. Ale večer šli s páníčkem do lesa. Ale to odpoledne nám asi budou dlouho odpouštět. Prý čekali netrpělivě a poslouchali, kdy už budeme doma.