tetrivek

Jo, kdysi v dětství si pamatuji jak babička někam volala. A pán se představil Nevím. Babička se začala rozčilovat, tak Vy nevíte jak se jmenujete. A pán ji vysvětloval, že jí to přeci říká Karel Nevím. Dodnes na to vzpomínám. 

Náš ohař má delší chlupy, samočistící je taky. Ale on je tak inteligentní, že to dovedl k dokonalosti. S páníčkem přijde domů z honu. A než panička naběhne s kartáčem tak si lehne a zubama si ze srsrti vyndává svízel sám. A když potřebuje pročesat hřbet a boky, tak se otírá o tůje. Ale to dělají i čuvači. 

Orionka:

Tak to bylo jasný. Jen možná bylo v 10.  na výstavu brzy, možná ještě nebyla “hotová”. 

Byla ve třídě, mladých a štěňat. Hlavně jsem chtěla aby si vyzkoušela ten rozruch okolo, byla tam jediná. Pak už byli jen feny a psi. Měla jsem radost, že se jinak v tlačenici psů a lidí chovala hezky. Dokonce se nechala i pohladit panem chovatelem. Jenže na speciální výstavu slovenských čuvačů jsme nejeli. 

Naštěstí je samočistící a až to oschne a opade, tak má nožíčky zase bílé. To není foto z výstavy. To byla vykoupaná, vyfénovaná, načesaná a trochu nafouklá že se venčí jen na flexině, aby se neumazala. 

Děkuji. S jezevčicí máme výstavy splněné, a s čuvačkou stejně nechceme chovat tak asi už na žádnou nepojedeme. Ale nikdy neříkám nikdy. Třeba se někdy pojedeme podívat a vystavovat a uvidíme. Nikdy jsem to nelámala přes koleno. Ale úplně u nás největší výstavní jednička byla lajka. Podle PP Dara z Rataj, ale říkali jsme jí Dora, Dorinka. Ta prostě stála výstavně kdekoli a kdykoli. Jeden z mála psů, na kterého vzpomínáme celá rodina a všichni kdo ji znali. Měla i pár pohárů, pár zkoušek. Nespočet dohledávek i hodně nebezpečných, byla lovec. A nikdy jsme ji neuchovnili, protože jsme se báli, že je to celkem neznámé plemeno. Tvrdé na práci. A když už byla důchodkyně, tak nám to hodně lidí vyčetlo, že by po ní chtěli štěně. Tenkrát měla tetovací číslo 84, a její táta byl import z Ruska. Pamatuji si měl dobrý jméno Sobol. 😁😁😁😁😁 Škoda že v telefonu nemám její fotky. 

Myslím, že jsem se snažila, srst jsem načančala, ale pohled na mě v poklusu asi rozhodčí nedal.😄 Hlavně trénovali jsme venku, vždy to bývalo venku. A kruh byl v hale na koberci, který vypadal nevábně. A ona klusala a hlavu měla dole a chtěla čuchat….. 

Sardullah:

Protože prý špatně klusala, špatně stála.

Mě by neuchovnili 😂

Mě taky ne, ten rozhodčí naštval i našeho chovatele, který jel přes půl republiky se na nás podívat. 

Před tímto měli taky psa bez PP, ale ten byl vyloženě zlatý v povaze, tento je daleko ostřejší. Ale těžko soudit když byli oba bez PP. 

Ale já mám doma tu naší milovanou Chelzie s PP, a protože jsem vybírala i hlavně kvůli povaze. Tak je to zlatíčko. Chová se jinak, doma mazlivka, na cizý rezervovaná. Ale zase zvládá výlety autem i občas ruch velkoměsta, na to že bydlí na samotě. Hlídá dobře. Jen nám moc nevyrostla, tak jsem ji neuchovnila, štěňata nechci. Na výstavě byla jen jednou v deseti měsících, a nebyla hodnocena. Protože prý špatně klusala, špatně stála. 

Ještě fotky 

acher:

Jen se zeptám.Mamky čuvač je s PP, po jakých rodičích.Jestli s tím naším nemá něco společného🙂

Ne je bez PP. Bohužel se mi nikdy nepodařilo rodiče přesvědčit. Kdysi měl můj děda NO, asi v padesátých letech z chovatelské stanice s PP. A byl to prý povahou pes nic moc. Pak už měl celý život psy, vždy z chovatelské stanice, ale jako nadpočetné štěně bez PP. No a naši si to nikdy nenechali vysvětlit a dodnes mi máma říká, že PP nepotřebuje. Nechápe, že mi musíme mít vždy s PP. Výstavy, zkoušky, svody vidí jako zbytečné vyhazování peněz. Tak má psa skoročuvače. 

acher:

Tak to jsem ráda, že jsem vám dala trochu inspiraci. My bez psa nikam nemůžeme.I když jen přijdeme pozdě v noci, třeba z hlídání vnoučat, tak ani nežere. Vždycky říkám, že na týden odjed, tak pes chcípne hlady, i když by ho chodili kluci krmit a brát ven. Zrovna teď v pátek jdou mladí na Kunětickou horu na Polednici, tak budeme hlídat a to zase bude uražen a to ho i jdu pustit spát domů. On to je hrozný závislák.

Přesně mamky čuvač jak odjede s námi na celodenní výlet. Pes ji při výtání jemně kouše a nadává. A při večerním krmení je uražen a zalezlý v boudě. Ani kocour, ani ježek mu v misce nevadí. A moje mamka povídala, teď už nebudu moct za chvíli odjet ani na nákup.

Ještě jsem zapomněla máme dva Ferdy, agapornise a strakáče chovného samce králíka. 

Plaka:

holubům říkám příjmením, podle chovatelů od koho je máme.
A vykáte jim? 😀 Jako těm holubům, aby to mělo aspoň nějakou úroveň? 

To ne, ale podle příjmení od chovatelů, pak doma každý ví o kterém se bavíme. 😀

U nás mají v rodokmenu jméno, stejné jim necháváme. Ajku jsme si pojmenovali mi, Xavier zůstal Xavier. A u Chelzie jsem mohla vybrat mezi Chelzie a Chochochanel, tak Chelzie vyhrála. Daněla se jmenuje Daňča, beran je Bonifác, protože jsme ho přivezli na Bonifáce. Krocan je Krutí brko, holubům říkám příjmením, podle chovatelů od koho je máme. Teď čerstvě se hybridce vlašce vylíhlo pouze jediné kuře. Černá holokrčka a vypadá to na kohouta, tak tomu říkáme Plivník. Kočka je Majda. Morče divoce zbarvené má jméno Krysák. A to je snad vše. 🙊 

Možná je baví, jen to tady číst a nechtějí se vyjadřovat. 

Na mouchy máme naštěstí v oknech sítě. Ale včera ráno jsem v koupelně potkala mravence. Hned vedle je špajz, a už pochodují i po lince v kuchyni. Hned jsem jim dala do cesty domečky. Doufám že to pomůže. 

bambule:

V pátek jsme odjeli na chalupu, v plánu byl velký úklid a taky seznámení se psy našich kamarádů. Jedni mají cca rok starého bordíka, takového nevycválaného puberťáka. Ani ho tak nezajímalo hraní jak spíš neustále odskakování Siriuse. Docela jsem z toho byla naprděná, protože když osmikilový pes skáče neustále na záda štěněte není to určitě nic co bych byla ochotná tolerovat. Druhým psem v pořadí byl Ruska barevná boloňka. Šikovný čtyřletý pes plný energie, přes počáteční snahy naskakovat si nakonec dál říct a pěkně si se Siriem hrál. Pak ještě seznámení s kocourem, posezení s našimi přáteli. No a to se nakonec ukázalo jako ten největší kámen úrazu. Hlavně pánská část osazenstva neustále komolila Siriusovi jméno, budeme na něj volat Cyrile a pod. Neustále nevyžádané rady z jejich strany, protože už jsem nechtěla, aby si hafani spolu hráli, protože nás čekala ještě dlouhá cesta domů, plus hrozné horko tak, aby nebyl Sirius úplně odvařený ( i když ho manžel samozřejmě větší část cesty nesl). Pořád kecy o tom jak bude rozmazlený.., mám své kamarády ráda, ale včera večer jsem ze společného setkání odcházela znechucená a naštvaná. Ráno se mě tahle nálada pořád držela. Jinak se nám dařilo dobře za celý víkend jen dvě loužičky doma ( a to když hlídali moji kluci🤔) bobky jenom pěkně v lese na jehličí. Teď zpětně vidím, že se střetly dva světy, takový ten starý zkostnatělý svět pekařů a můj úplně odlišný. 

Vzpomínám jak moje mamka nosila své psí mimino slovenského čuvače, a na veterině jí pan doktor povídal to snad není možný on se Vás drží jako dítě. Mamka mi pak doma povídala, že v duchu ví, že pes je pro ni jako dítě. 

A když jsem si přivezla domů Chelzie, tak schválně někteří známí a vzdálenější příbuzní pořád komolili její jméno. Třeba jí říkali Žezlo, železo. No dneska, když jsem s ní sama tak ji potichu povídám tak pojď Žežličko, Žužlo a to ví že se půjdeme pomazlit. 

Máme doma patnácti letého agapornise. Tenkrát jsem nevěděla, že nejlepší je pro něj žít v páru. Přesto jsem se snažila, aby u nás prožil hezký život. A poslední dobou na něm vidím, jak více odpočívá. Už přestává být tak aktivní a rošťácky agresivní jako byl celý život. Doufám a moc si přeji, aby tu s námi byl co nejdéle. 

Co nejvíce štěstí a zdraví k narozeninám Vám přeji Kometo

💐🌹🍀🌻🐞

Mám vzpomínku, kdysi jsem měla ve škole praxi u koní. Měli krásné stádo haflingů, plus občas ubytovali koně. Měli jsme za úkol kontrolovat ohradník na pastvině. Kontrolovat koním jestli mají dostatek sena a čisté vody. A u koní v boxech samozřejmě krmení, kydání….. Jednou jsme šli ke stádu zkontrolovat a doplnit vodu. Povídám kamarádce, přeci nebudeme obcházet ten výběh s jedním koněm. Tak si to štrádujeme a koník byl takový otravný. Tak jsem ho poplácala a povídala jsem si s ním. Kamarádka se ho bála a schovávala se za mě. Doplnili jsme vodu a šli zpět. A když jsem přišla do stájí, tak se ptám proč je tam ten koník tak sám. Povídám je takový kontaktní asi by potřeboval společnost. A v tu chvíli na mě všichni koukají, že jsme šli přes výběh s hodně nebezpečným koněm. A divili, že jsme to přežili. Ale že by nás na něj někdo předtím upozornil, to ne…..