Varaxi

Když zvíře přijde s tím, že na zahradě leze kámen, tak to ještě pochopím, že sousedům utekla želva a zvíře ji našlo. Ale když na zahradě lezou vlasy, už je to na uhádnutí těžší. 

Krmit psa cibetkama mi přijde neetické. 

Pro mě taky. To ale neomlouvá toho pána, co ty služby nabízí, ale nedodá. 

Klasika jojo efekt. Z tady těch metabolických srákor se špatně vystupuje. To chce komplet změnit menežment zvířete, ale to neuděláte, když chodíte do práce. OČR na psa na dva roky asi neprojde, že. 

Fandím, držíl palce, ale… 

https://zpravy.aktualne.cz/domaci/pod-obojkem-mel-krvavou-ranu-v-pejskarske-kauze-pribyvaji-dalsi-vypovedi/r~aaa292198d0ce0886ceb50331f4c54cb/?utm_campaign=hp_feed&utm_medium=seznam_distribuce&utm_source=www.seznam.cz#dop_ab_variant=0&dop_source_zone_name=hpfeed.sznhp.box&dop_vert_ab=1748900&dop_vert_id=int1&dop_req_id=x1PkIGv8Kpt-202607291235&dop_id=276695081

Pro ty, kterým nejde se proklikat, výživný výtažek (cituji):

To, co mohlo na začátku vypadat jako ojedinělý spor jedné rodiny, začíná nabývat širších rozměrů. Aktuálně.cz v pondělí přineslo příběh manželů Hubingerových z Prahy. Ti tvrdí, že za individuální hlídání svých dvou adoptovaných fenek zaplatili přes 18 tisíc korun. Když se ale nečekaně vrátili z dovolené dříve, našli podle svých slov na terase dvě cizí ženy. Jedna z nich jim měla říct, že se o jejich psy starala téměř celý týden. Manželé navíc tvrdí, že jedna z fenek byla po návratu silně vystresovaná a dva dny se schovávala za toaletou. 

(…)

Krátce po zveřejnění článku začala redakce dostávat zprávy od dalších údajných klientů hlídací služby. Nešlo jen o komentáře na sociálních sítích. Lidé posílali i fotografie nebo dlouhé konverzace z WhatsAppu. 

(…)

Jednou z těch, kdo se po zveřejnění článku redakci ozvali, je paní Iveta. Ta redakci sdělila, že v roce 2023 hledala hlídání pro svého mladého australského ovčáka jménem Kešu. (…) Během dovolené jí chodily fotografie z procházek a nic podle ní nenasvědčovalo tomu, že by se dělo něco neobvyklého. Zlom podle ní přišel až po návratu. „Pes strašně zapáchal. Myslela jsem si, že byli někde u vody. Pak jsem mu ale rozhrnula srst, sundala obojek a zůstala jsem stát. Přes celý krk měl velkou ránu se strupy,“ popisuje. Podle ní navíc bylo zřejmé, že někdo poranění ještě před jejich příjezdem ošetřoval. Srst byla slepená mastí připomínající dezinfekci a obojek nesl stopy po tom, že byl dlouhodobě utažený. Když ale Martinu Růžičkovi zavolala, měl jí tvrdit, že o žádném zranění neví. Až pak jí napsal, že po jejich telefonátu kontaktoval svého veterináře, který doporučil ránu mazat a obojek vyprat. Protože se stav psa v následujících dnech nezlepšoval, zamířila paní Iveta na veterinární kliniku. Ránu bylo nutné oholit a léčit několik týdnů. Podle veterinární zprávy, kterou má redakce k dispozici, majitelé přivezli psa s poraněním krku krátce po návratu z hlídání. Paní Iveta zároveň tvrdí, že se změnilo i chování psa. „Byl asi deset dní úplně jiný. Australáci bývají veselí a plní energie. Najednou chodil poslušně u nohy a působil hrozně zaraženě,“ říká. Zároveň ale zdůrazňuje, že nechce tvrdit víc, než může doložit. 

(…)

 Další žena, která se redakci ozvala, vystupuje pod iniciálami EH. Službě měla svěřovat svého citlivého psa Delhiho. (…) Během pobytu je však podle ní Růžička kontaktoval s tím, že je Delhi příliš náročný a přestěhoval ho z jejich bytu do svého. S tím však EH nesouhlasila a trvala na tom, aby se pes vrátil zpět do prostředí, na které byl zvyklý. Krátce nato dostala telefonát od uklízečky, která do jejího domova pravidelně docházela a navzdory Růžičkově přání se rozhodla přijít uklidit i během zahraniční cesty majitelů. Majitelka tvrdí, že uklízečka našla byt ve velkém nepořádku. Podle ní vypadal, jako by se v něm několik dní pořádala bujará party. „Říkala mi, že byt vypadal, jako kdyby tam bydlelo několik lidí. Byly tam kufry, kosmetika, nafukovací balónky, alkohol. Všude byl nepořádek a Delhi byl zavřený v koupelně,“ popisuje EH. V bytě měl být cítit silný zápach moči, dveře do kuchyně byly okousané a uklízečka majitelům poslala také fotografie zakrvácených obvazů, které v bytě našla. To ale podle EH nebylo všechno. Delhi už před odjezdem majitelů trpěl onemocněním slinivky a každý den musel dostávat přesně dávkované léky. Na jedné z fotografií, kterou jí Růžička během pobytu poslal, si však EH všimla, že větší množství tablet bylo vysypané do jedné misky s krmením. „V tu chvíli mi došlo, že vůbec nemohu vědět, kolik léků skutečně dostal. Přitom jsme všechno několikrát podrobně vysvětlovali,“ říká.  

(…)

Podobné pochybnosti si zpětně vybavuje také bývalá klientka vystupující pod iniciálami ML, která měla hlídání od Růžičky využívat v letech 2018 až 2021. Tehdy ještě přes platformu Doginni, která propojuje majitele psů s prověřenými hlídači a venčiteli. (…) Po návratu z jednoho z pobytů podle ní Ruby opakovaně zvracela a z tlamy vyvrhla kus dřeva. Později si všimla, že má srst plnou jemného kovového prachu a je nezvykle špinavá. Nejhorší zkušenost ale podle ní přišla při jednom z posledních hlídání. Fenka se vrátila domů apatická, odmítala jíst a objevila se u ní inkontinence.

(…)

 Velmi podobně mluví také bývalý klient vystupující pod iniciálami NB, který Martinu Růžičkovi mezi lety 2019 a 2020 čtyřikrát svěřil své dvě adoptované fenky Alenku a Bonitku. (…) První hlídání proběhlo v Růžičkově bytě. Podle NB se tehdy jedna z fen poprvé v životě pomočila uvnitř nějakého bytu a druhá dostala silný průjem. Při dalších pobytech tak hlídání probíhalo v bytě NB. Po návratu z jedné z cest také našli majitelé v lednici maso, přestože jim Růžička předtím tvrdil, že je vegan. „Dnes mi připadá neuvěřitelné, že jsme se vůbec nezeptali, kdo tam byl. Jen jsme si řekli, že je asi trochu podivín. Nenapadlo nás, že by v našem bytě mohl pobývat někdo další,“ vzpomíná. Podle něj se navíc opakoval ještě jeden zvláštní detail. Koupelna po každém hlídání silně zapáchala a zápach mizel až po několika dnech. Z dochované komunikace podle něj zároveň vyplývá, že Růžička nechával psy právě v koupelně, přestože mu s manželkou výslovně říkali, aby se mohli volně pohybovat po bytě. 

(…)

Myslím, že pokud přejde na maso, zas nabere a bude to horší než předtím. Že na té vetdietě už skončíte. 

Přeju, aby se Vám moje předpověď nevyplnila. Ale nemyslím si, že to je pravděpodobné.

 Děti jsou roztomilé, poslouchají, papají, spinkají, krásně si hrají, na pokyn říkají hezké básbičky apod.

Já mám zvíře. Dvouleté mládě homo sapiens. Je roztomilý, když zrovna neplácá po zadku cizí paní. Když dostane krmi, z větší části si ji nacpe pod triko a pak chodí kolem a tvrdí, že má v bříšku miminko. Neposlouchá, a když, tak ne mě, a když, tak jenom když říkám něco, co se pro jeho uši nehodí. Spinká tak, že vyleze z postýlky ke mně do postele, řekne, že potřebuje spát na mě, a lehne si. Začne mi krást peřinu, polštář a životní prostor. Když si hraje, vezme si vařečku z šuplete a jde se s ní mečovat - švihá jí divoce jako šavlí a snaží se  trefit mouchu ve vzduchu. Básničku na pokyn taky řekne, ale zní: Plavaly po vodě, plavaly hovna tři, lidi si myslely, že jsou to ondatry. O věcech, které chce, tvrdí, že je potřebuje, že jsou jeho a že mu je dal ten člen rodiny, kterého zrovna nevidí, třeba strejdův pes. Když čelí neradostné vyhlídce, třeba návštěvě zubaře, ječí, křičí, vzteká se a řve: Pomóc! Milost! Na návštěvách má tendenci zabrat houpačku a nikoho k ní nepustit. Brání ji všemi silami, včetně toho, že ji olízne, aby ostatní děti daly přednost jiné zábavě, a pak otravuje, dokud tu houpačku neumyju, protože se jí taky štítí. Když si prdne, usměje se a spokojeně to okomentuje. Jakoukoli logickou argumentaci umoří neustálým dotazováním, proč. Proč musím? Proč já? Proč ne ty? A táta? Proč? Když potkáme sousedku, bezelstně se zeptá: To je paní, nebo obluda? A ještě k tomu nedoslýchá. Řekla jsem mu, ať mi podá víko, a on donesl krabičák mlíka. 

Vážně si myslíte, že dítě by dokázalo třeba jen čtvrtinu z toho?

Moje zvíře ukázalo prstem pod ocas a řeklo: Má ďupinu!

https://zpravy.aktualne.cz/domaci/dovolena-na-kterou-nezapomenou-sverili-mu-psy-i-klice-od-bytu-po-navratu-nasli-doma-cizi-zeny/r~aaa2901bc7910f9ca0a797f3599ac6dc/?sznclid=stvWj4OFhoGHi4GHiouGhYCLgYSCgouAzsaPg4WCi4GLg4OKh5yFh4DOxtePg4WKh4OEhICKg5yLgoDO0Y_094uAhIuL8IuLh_eBg4v294uCi_GL9Irx9ouKiouE8A&utm_campaign=hp_feed&utm_medium=seznam_distribuce&utm_source=www.seznam.cz#dop_ab_variant=0&dop_source_zone_name=hpfeed.sznhp.box&dop_vert_ab=0&dop_vert_id=int1&dop_req_id=oh0wGpS89Y4-202607271539&dop_id=276625577

Kecáte, Vám nemůže být padesát. 

Já se na svatbu česala sama. I malovala. A kytici mi kupovala švagrová jako svatební dar. Šaty pořídila v HM, no prostě taková normální svatba ala Varaxi. 

To jsou ty babské rady a návody - přikládejte slepici dle potřeby.

Moje rada je z jiného soudku:

Nedělejte si to složitější.

Za prvé, nemáte zkušenosti. Pokud chcete přebírat vynesenky, ujistěte se, že mají dost opeření. Pokud nemají, neberte si je v zimě. Ten kurník nemusí dostatečně dobře odvádět vlhkost. Neopeřená navlhlá slepice vyjde na mráz a umře. Získejte napřed zkušenosti se svým prostorem a svým zdrojem vynesenek. Ať víte, do čeho jdete. 

Za druhé, neřešte, odkud ta slepice pochází. Váš příměr k množkám chápu a respektuji, ale jak píšete, že kvůli produkci vajec slepice nepřestanou mít ve velkochovech špatné podmínky - ani množka nepřestane množit, když si z ní nekoupíte štěně, protože je koupí někdo jiný. Navíc mnoho klecí poskytuje slepicím lepší podmínky než haly. Vyberte si tedy slepice opeřené, a až pak řešte, odkud přišly. 

Za třetí, kupte jim krmnou směs a chvíli je krmte tím. Pak posrupně přecházejte na to, čím je krmit chcete. Zjistěte si, čím byly krmené (ne značku, profi směsi stejně neseženete, ale typ - granule nebo šrot). 

Za čtvrté, a v tomto nejsem úplně kovaná, tak se ujistěte, že Vám nekecám: slepice přepeřují podle roční doby. Když ji ostříháte nebo jí peří vypadá, samo nedoroste, ale organismus čeká na kompletní výměnu. I proto je lepší mít slepice alespoň základně opeřené, abyste nečekala s nárustem peří do Hromnic. 

Navíc opeřená slepice snižuje riziko toho, že se u nich vyvine kanibalismus. 

A konečně za páté, každou slepici vemte do ruky a pořádně si ji prohlédněte. Oči, zobák, běháky, rozhrňte peří a mrkněte na kůži. Jestli je ta slepice zdravá. Ať se jim nezanítí nějaký šrám nebo nerozjede nějaké zanedbané onemocnění. 

Kanibalismu bych se nebála, spíš krmivo s dostatkem bílkovin kanibalismu předchází.

Ale jasně, nějaké riziko přenosu samozřejmě existuje - ale je to jako mít slepice zavřené v hale, aby je nenakazili venkovní ptáci. Jestli pro obavu existují objektivní důvody, musí každý posoudit sám.

V přiměřeném množství můžete. 

A co je přiměřené množství - cca hrst na pět kuřat. Když bude méně, nevadí. 

Kohouta, křížence nosných hybridů, jsme měli šest let v naprosto plné síle, než si ho odnesla liška. 

Když jsem byla malá, myslela jsem si, že chleba je zelenina jako třeba dýně. Byly mi tři. 🙂 

Oni ji poznají, nebojte. Nebude to, jako kdyby byla nový kůň. 

https://medium.seznam.cz/clanek/petra-pavlickova-kradli-rvali-se-a-zvraceli-opily-vitez-lezl-po-ctyrech-maraton-z-roku-1904-dodnes-bavi-cely-svet-298509#dop_ab_variant=1731620&dop_source_zone_name=blogy.sznhp.box&dop_vert_ab=&dop_vert_id=&source=hp&seq_no=1&utm_source=www.seznam.cz&utm_medium=z-boxiku

Já vím, že to není přímo vtip a asi ani veselé, ale zasmála jsem se u toho. 

Nadpis je Jaky jste meli duvod pro zmenu ustajeni?

A HelaS píše, že jejím důvodem byly drby. Hnusné drby.