Buggyra

ajaj, “neuhynuli hned”, to je teda děsivé…

No ale ona mě děsí kamarádka i tím, že když máme poníky separátně v malé ohrádce, tak je napadnou vlci…

hm.

Necháváme je osudu, nad výběhem vede VVN, tak by snad blesk stáhlo na sebe, doufáme, je to nejvyšší objekt okolo, a sloupy jsou silně uzemněné. No v skutečném slejváku jsou hérečky (zdrobnělina od “herky”, abych nepobuřovala) stejně zalezlé v přístřechu, ale ten je nehromosvodovaný a i když je to Faradayova klec, ne všechny okončetiny jsou vždy uvnitř. Vlastně tlusťoši jsou teď indivindy v přístřešku, který nemá vůbec kovové části, takže tam fakt jen před deštěm.

Mají tě špatně vychovanou, budou muset přitlačit 🤪

Super, holky, díky za radu, polštářek nějak v průběhu času pořídím 👌

V pondělí na józe jsem záda rozcvičila a již dvě noci jsem spala jako dudek 😄

Ale tak zase pokud se to děje pravidelně, přišlo by mi na tom zvířeti přeci jen něco divného. Jezdila jsem na plnokrevnících držených 23/7 v boxe 3x3, futrovaných kily a kily ovsa a vysokoenergetických granulí, se kterými nebylo zvykem chodit domů pěšky. Resp. jsem snad nezažila, že by s nimi někdo přišel pěšky z jiného důvodu, než že kůň kulhá…

Lekali se nám a využívali toho, co si tak vzpomínám, pouze koně, kteří delší dobu stáli… Když pár zim napadlo tolik sněhu, že nemohli koně do výběhu (metr plus závěj na cestě), tak se s nimi chodilo jen pod sedlo, a to huculové lítali vzduchem i kvůli křupnutí sněhu pod nohama (div si na tom uježděném ledu ty hnáty nedolámali).

No a pak jsem, pravda, jezdila na kobyle, která byla na pastevním ustájení, jezdilo se na ní několikrát týdně, a ta se lekala prostě jen tak, něčeho, co by jiný kůň vůbec neřešil. Já jsem to připisovala tomu, že se motala při tom ježdění několikrát týdně jen před barákem na louce a já jsem ji vzala od baráku, takže voči vyvalený a nozdry jako fukary na seno, ale majitelka mě ubezpečovala, že se takhle úplně stejně leká i před tím barákem, což jsem pak měla tu čest několikrát pozorovat. Tam bych to docela bývala viděla na nějakou smyslovou potíž… kobyla byla bílá.

No a pak se začal hodně lekat prudkých pohybů v blízkosti svojí hlavy náš 34letý dědeček, a to tak, že někdy mám strach, že si ublíží (migne hlavou od toho “lekacího” podnětu, ale nedává pozor, co je na druhé straně, protože to je statické, takže se kolikrát praští…). Všichni už mají nařízeno kolem něj “plavat vodou”, ale ne vždy se podaří, občas sklouzne člověku třeba vodítko z ramene nebo člověk uklouzne a stařík hned reaguje… No tam je to jistotně zhoršený zrak a sluch a taky klesající odolnost nervové soustavy.

Ráno jsem hned napsala fyzioterapeutce, co mi sestavovala cvičení na bederní páteř a posturu těla, že bych potřebovala ošetřit tu hrudní a udělat nějaké cvičení na udržení té hrudní páteře. Myslím, že jsem si to přetížila, protože jsem vyhazovala dítě do sedla na těch závodech, střídaly jsme se na tom vysokém koni, takže od ohnutí až po výpon pod jednostrannou zátěží na pravé ruce, a to už s tou páteří může zahýbat... No ale vypadá to, že jsem za ty tři měsíce posílila dobře tu bederní tím cvičením, protože ta neříká nic, úplně v pohodě, bez reakce. Tak teď ještě doladit vršek a snad se dožiji zdravého předdůchodového věku (před deseti lety bych řekla "zdravého důchodu", ale nějak nám ta hranice odchodů utekla o pár let, tak teď už zdravě pomýšlím jen na předdůchodový :-D ).

Ad prasnicování: tož jsem se viděla na pár fotkách z letošní sezony a váha též konstatovala, že jsem prostě od Vánoc ta tři kila dolů nedala. Jen jedno. Jako... dobré jedno kilo, ale je to MÁLO. Musím se nějak polepšit. No chlap tomu moc nepomáhá, pořád nějaké bílé pečivo tahá, Tofife a tuhle zase kyblík křupek arašídových. Já mu říkám, ať mi to nevozí, on že je to pro něj, má velkou spotřebu, je jak lunt a pracuje těžce fyzicky... jenže.. když mi pak nabídne, tak co je to potom za podporu! Já se uhlídám, vezmu si křupek hrneček, Tofáče si vezmu dva za den, ne jak on, že do sebe obrátí celé balení k snídani. No ale stejně... Zelenina je drahá :-( O víkendu jsem na blešáku chamtivě nahrabala aspoň papriky, měli za 40 korun kilo, tak to jsem udělala velký nákup, doma jsem pak hned okurku a čtyři papriky zďobla k obědu s jedním vejcem natvrdo, balkánem a trochou majolky, tak aspoň něco jsem pro sebe udělala. Ale v hypersuper papriky za šedesát, to je šílenství, to se raděj napasu (do salátu nahážu stonky od bršlice kozí nohy a pažitku a jsem taky spoko). Ale je mi jasné, že se budu muset začít více hýbat, což bude kruté. Asi bych si taky měla nahodit zase ten krokoměr a něco si tam naládovat. Teď, když mám chytrého blbfouna, tak můžu i stáhnout nějakou tu aplikaci a měnit si tam nastavení (je tam defaultně 10 t. kroků, to si myslím je málo... pro moje odprasnicování)

Orionko, neblázněte, pryskyřice nebo lůj na louče, kdo by to platil, to by spíš chodili lidi spát se slepicema. Chov lidí se taky posunul od pracovního k výstavnímu. Krmivo se přeorientovalo z plnohodnotného na živiny bohatého na výplňové, zaměřené hlavně na nabírání hmoty a lesklou srst, no. A místo pracovních výkonů se začalo vyžadovat výstavní předvedení i u lidí. Jako na jednu stranu to pokrok je, na druhou, těžko říct, jestli zrovna tím správným směrem. Nic proti pokroku, ale snad by se dal dělat i jinak. Na to by tu ale musela být autokracie, a to asi nikdo nechceme :-)

Víkend tradičně rušný, jeden den blešák a odpoledne trénink s trenérem (konečně taky jednou...), druhý den závody v podstatě celodenní, tentokrát jely 3 holčičky ze 4, tak jsme měli pěkný reprezentační tým :-) Na "zahradě" jsem nešáhla na nic. Těší mě, že i přes potíže s automatickými dvířky zatím žádné ztráty slepic, za chvíli je tu červen, loni mi liška řádila na přelomu dubna a května, no tak snad už je riziko za námi :-)

Zvýšené záhony určené na rajská ještě zejí prázdnotou, resp. stále uschlými pozůstatky loňské výsadby, takový já jsem hospodář. No ale už se to chýlí, snad tento týden o víkendu... :-) Ono teď s těmi přízemními ani nebylo moc o co stát nakonec, tak jsem ráda, že nejsem moc rychlá. Rajské sazenice houžvičky jsem zasypala doma drcenými skořápkami a uvidím, zda se vzpamatují, no když ne, mám mnoho sazenic u svojí důchodky a dalších mnoho u chlapa ve foliovníku. A na blešáku se to prodává taky po patnácti korunách, tak lze dokoupit, kdyby něco. Jen melounů máme málo (asi pět?), tak ty bych ráda dokoupila, jistě je něco sežere...

Svojí důchodce jsem taky říkala, ať na vaše rady ještě s výsadbou počká, no taky čeká ještě doteď, možná bych tam mohla o víkendu vlítnout, když bude pěkně, vytáhnout ji za prdku ven, a vysázet to s ní :-) Ať si ty její sazenice aspoň zasloužím! :-) Mohla bych jí stlouci i nějaký další zvýšený záhon, dělali jsme jí s chlapem jeden asi dva metry dlouhý a půl metru široký, tak ještě dva poloviční by to sneslo, aby se nemusela ohýbat ze židle na zem... hm :-) A to bych měla zvládnout zmlátit na místě, když si přivezu nějaký matroš, prkna z palet a podobně...

Voskovka mi doma začala asi před měsícem kvést a kvete a kvete... už začínají první květy opadávat, to bude zase bordel po bytě, Kocour to roztahá všude :-D

Jak tak čtu Bobču, tak mně zase hrcla hrudní páteř. Včera a dnes v noci jsem nemohla skrz to vůbec spát, nemohla jsem se srovnat na posteli, ani na jednom boku to nešlo, no a na zádech se to vždy po chvíli ozvalo. Pomáhá dát si mezi kolena polštář a položit se koleny na bok a zády tou bolavou stranou na kus deky nebo polštář, nějak se to místo narovná, taková úlevová poloha, no ale nechtěla jsem se moc vrtět kvůli spolunocležníkovi, tak jsem to přežila jen s podporou pravé strany zad. Chvílemi horko, tak jsem se odkopala, pak jsem se zase zmátořila zimou a nohy a ramena ledové... ta ramena jsou špatně, když prochladnou, to pak chytám kašel a kýchání, není o co stát. Ale včera se mi povedlo nezmoknout, i když při odjezdu z akce už začínalo krápat, tak to vypadá, že ani noční prochládání nezanechalo následků.

… jak to čtu, přehazuju myš do levé ruky …

Je to vopruz, ale občas to udělám, abych se porovnala 🙂

Hezky odpočívejte!

Já s těma maceškama nemůžu udělat nic, když sejdou, tak sejdou, jsou některé i v zemi, tak mají smolíkoff.

Jéje, to jste nějaké opotřebované holky, já jsem po dornovce vždycky jak rybička, musím se hlídat, abych nešla něco dělat… Ale moc toho na mně nerovná, pravda - třeba není tak důkladná a pečlivá, ta moje dornovkářka 🙂 Musím zase objednat, chci nechat srovnat i hříbě, má hřívu rozčepejřenou na vše strany a mně to evokuje rozházenou krční páteř… 

Taky ráno jdu k autu a říkám si “že bychom to včera tak zadejchali (jeli jsme do Berouna na psychinu a zpátky), že je auto zevnitř zarosené, a takhle komplet, i s bočními okny?!” No né, bylo zamrzlé! A to včera odpoledne bylo teplíčko. Fakt, počasí se zbláznilo.

Jů, tohle je dracéna? Tak to mám! 😀 Asi metr a půl vysokou, taky drahně let nepřesazenou, a žije. Bych ji taky mohla něčím podhodit, to je dobrý nápad 🙂

to vypadá fakt na tu plíseň… zkuste všechno promořit takovou tou chytrou houbou, co žere plísně…?

V zasažené hale, na jejíž střeše byly umístěny solární panely, se nenacházela žádná zvířata.

Tak zaplaťpánbůh.

Já zelený byt vyřešila zelencem. A kalanchoe - kolopejka tomu teď říkají v penáči, ta mi taky funguje, když na ni moc nekašlu - ta vydrží všechno. Africké fialky taky ještě žijí.

Můj problém je, že je nepřesazuju. Teda jejich problém.

Povedlo se mi přesadit nějaký kávovník, který udržuji s vlhkým substrátem, chce to aspoň jednou týdně zalít, ale můžu do něj zvrhnout kýbl vody a ustojí to (podmiska…). Ostatní jsou takové ty tchyniny jazyky, různé aloe a voskovka myslím, které nějaké to sucho vydrží. Zelenec se umí vzpamatovat i z šedivého stavu, což mi vyhovuje 😀

Pivovarské kvasnice jsem nedávno dokrmila, když se někde naskytnou, tak je slepicím ráda dám 🙂 A pravda, že v granulích pro slepice se jimi zdatně dohání obsah proteinů, takže tam jsou také.

Třetí ze tří, ale to už nikdo vědět nebude 😊

Druhé místo v ročních a dvouletých!
Z ročků nejlepší 🤩

Já nesmím komentovat neb já nosím stále helmu od svých dětských let, takovou tu semišovou z myslím laminátové skořepiny, žádné polstrování (pruh molitanu), no dobře, mám na ní naražený klobouk, tak nějaká tlumící vrstva je… Ta helma je dobrých 40 let stará, padala jsem standardně na hlavu (proto mi ji máti taky sehnala, kdybych nepadala na hlavu, asi jezdím jako dítě bez helmy, jako všichni ostatní), takže padaná tisíckrát plus, no a tvar pořád drží, to je pro nás měřítko… Jo, kdybych padala z koní tak často jako teď (tak jednou nebo dvakrát za rok sebou říznu…), tak bychom možná vyměňovali, ale když to bylo na denní bázi.. 😀 Teď už nepadám na hlavu, tak dobrý, teď padám zpravidla na záda (pr*el mě táhne k zemi… hlava je prázdná, tak je lehká 😂), tak jsem si koupila echt vestu s Betou tři, abych teda uchránila orgány pro další generace…

To je dobrý 😀 Já kozy teda nějak jako vůbec nemám ráda, zatížila mě máti, když vyprávěla, jak v … na Chabech? - asi… pořídili kamerunský páreček, který se utěšeně rozrostl na mnohohlavé stádo, které se poté pohybovalo po statku jako lavina a skákalo po všem a po všech, vlezli všude, všechno sežrali, rozebrali, zničili, ohlodali… 😀 Já bych kravičky 🙂