Sardullah

Jo četla jsem to …Sexy Lordovi jsem hodně fandila…čekala jsem, jestli po zranění v loni bude letos běhat nebo ne a teď na mě vyskočilo toto…😴

Na Oneplay je to ke zhlédnutí…..

Tak dnes kontrolní vážení a teda jsem z toho zklamaná…čekala jsem, že zase budeme mít dole kilíčko, ale máme dole cca 400 gramů…což je teda na jednu stranu dobrá zpráva…nepřibrala, ale pro mě trochu zklamání.

A to nám začíná období, kdy teploty začnou stoupat nad provozní teplotu Giny…no a zrovna ve chvíli, kdy jsem si říkala, jak “rychle” chodí a i tu “procházku” často natáhne na 45 minut…

No tak bojujeme dál…

Hele …upřímně couračku jsem ani nezvažovala…třeba Jessinka jí doma měla, ale u toho lapiňáka nevim…ono myslím, že kdybych měla jenom Árčího, tak by byl možná klid, ale všeobecná radost mých psů, že se vrací z lovu matka živitelka, u něj to nadšení vygraduje až do přetočení a to nechci. 

Nezkoušela jsem, ale mám obavy, že kdybych tu couračku musela použít, abych si třeba “vynutila” povel ke mně, tak vlastně vezmu couračku do ruky a Máťu jako první napadne “aháá, Árčí má vodítko, tak to se jde ven”…a místo, aby se situace zklidnila, tak ještě vygraduje.

Ne ono je to všechno o tom nebo na to má lví podíl, že moji psi mají nastavené nějaké stereotypy, rituály, které nám všem vyhovují a pokud bych měla aktivně “nastoupit" na lapiňu, tak budu muset zasáhnout i do toho rituálu mých psů…a to se mi prostě nechce.

Otevřu dveře…Máťa letí pro plyšáka, Gina letí zasednout schody…tam si musíme podat packu a dát 1-3 pusinky a pak se otočí a nacválá do obýváku, kde Mates mezitím pobíhá nadšeně sem a tam s plyšákem. Moje pravidla zní jasně “neštěkat, neskákat”…ostatní je povoleno…..no a teď stejná situace s lapinou…otevřu dveře…a defakto oba moji psy se otočí a běží pryč…no a co udělá chudák Árčí, no letí taky a řve…a já potřebuju, aby “neštěkal, neskákal, nekousal přeneseně do Máti”…zároveň ale potřebuju, aby mi Gina mohla dát v klidu pusinku a aby si Máťa mohl radostně pobíhat s tím plyšákem….za mě je mrkev naprosto na pohodu…navíc není snědena, tak max trochu ohlodaná a dá se tedy použít opakovaně. 

Nechci řešit poslušnost, prostě jen jsem mu nějak potřebovala pomoc se zvládnutím té situace…což se mi z mého pohledu zadařilo…zbytek “kousání” zvládám ručně, stručně…tam to je spíš o tom, abych si nastavila mozek na režim “vždy ve střehu”…protože někdy prostě zapomenu nebo si neuvědomím, že určitá situace ho dostane do režimu “velké juchuchů” a prostě nestihnu ho stopnout preventivně. 

No …jako i Jack i Máťa jsou/byli hluční vítači, no tak jsou naučení, že si hned letí pro hračku, v Máťovo případě pro plyšáka…u Árčího to nefunguje.

Zároveň teda musí říct, že za normálních okolností stačí Árčího okřiknout, aby zklidnil hormon, ale když jezdím z práce v době večeře, tak to neslyší, nevidí…zkoušela jsem ho chytnout za flígr a vyhodit na chodbu a pustit ho do obýváku, až se uklidí…ale to je na prd, protože odchytit ječící tryskomyš je kolikrát nad moje síly. 

No tak prostě otevřu dveře a vrazím mu do tlamy mrkev…ne jako odměnu, ale aby mu pomohla udržet emoce na uzdě a to funguje velmi dobře.

Další problé, co jsme měli byl při posledním večerním čůranda na zahradě…otevřu dveře a lapiňák letěj s jekotem do zahrady a samozřejě sebou strhnul i Máťu…což je nepřijatelný, aby po půl desátý večer takhle řvali…mám sousedy a fakt je nechci takhle rušit…zařvat nemůžu…kvůlivá sousedů…no tak jsem psi naučila, že ze dveří vyjdeme v klidu, uděláme nějaký sedni, lehni, dej pac, dostanou piškotek a pak si jde každej v klidu po svém.

U mě doma je i problém s tím okřikáváním, protože byť Árčího oslovím jménem, tak Máťa si bere všechno strašně osobně, jakože jsem okřikla jeho…na něj se musí vlídně a radostně…

Jinak na druhou stranu musím říct, že s lapiňákem je veskrze lehké pořízení…je dobře motivovatelnej na odměny a s vidinou odměny přepne do režimu “pekelně se soustředí” a klíďo udělá na povel trojné salto s třemi vruty a absolutně ho nevyruší žádné okolní ruchy a vzruchy…..

Tam je prostě chyba ve mně…já funguju se psy jinak a za ta léta to mám tak stereotypně naučené, že nějak nemůžu přešaltit….a ani se mi nechce…v létě už si dcera lapiňáka odveze …a těch pár dní v měsíci, co mi ho přiveze na hlídání, když bude mít odpolední, to asi přežijem.

Ono to vypadá, že si na lapiňu furt stěžuju, ale obecně musím říct, že je to strašně hodnej a spolupracující pejsek, takový usměvavý zlatíčko…jen prostě v těch detailech to úplně nezapadá do toho, jak se psy funguju já.

Tohle je děs…já mám “špatný svědomí” i když naložím psy do auta a než sednu, nastartuju a zotvírám okna, tak že ta tu chvilku musí být v tom dusnu…

Vůbec to nechápu, proč to lidi dělaj, když už jedou někam, kde ví, že ta pes nesmí a nebo ho sebou vzít nechtějí (protože u nás do zoo psy normálně můžou, nevím jak tam), tak prostě psa nechám v pohodlí domova a netáhnu ho sebou. 

Spousta lidí se psy obráží i památky, ale prostě na se u psa vystřídají…

Já bych takový lidi, co nechají psa nebo dítě zavřený v autě, do toho auta zavřela taky, ať si to pěkně vyzkoušejí…

My měli kdysi na zahradě haldu hlíny, když se vyhrabala díra na bazén… jako docela dlouho, až to začlo zarůstat a teda musím říct, že i docela pěkně, divým rostlinstvem a kvítím. Já takovou tu divočinu miluju… sem tam blatouch, vlčí máky, hluchavky… atd atd no prostě se to přírodě povedlo. Afgán to miloval, protože vyběhl nahoru a měl to jako rozhlednu, halda byla vyšší než ploty a tak viděl do zahrad sousedům… aneb “ stojím vysoko, vidím daleko”

Nakonec jsme to roztahaly na části zahrady, kde nebyla tráva a teda sice trochu zvedli terén, ale na placato. Ale my v tom měli šutry veliký… ty se vybraly …

A teda zpětně musím říct, že lituju, že jsme si tu haldu nenechali… Gině by se rozhledna určo taky líbila.

dorazila nová pyžamka….a montérky doufám taky…🙃

No když jsme u těch lapin, tak já musí teda mimo téma…

Dcera se vždycky trochu čertí, když Árčího nazývám “zloprcek”…ale nemám jinou ekvivalentu. On trošku nezvládá emoce resp. ne vždycky se mu povede při nějakém např. “juchuchů babí přišla” a nebo “juchuchů, jdeme ven” popadnou plyšáka, aby ty svoje emoce přenesl do něj, takže se stává, že kouše…ne ve zlém a vůbec to nebolí, ale z mého pohledu zákeřně a většinou má po ruce, resp. u tlamajzny našeho Máťu a tak kouše do něj, třeba zezadu do nohy…a při velikosti mých psů a velikosti lapiňáka mě prostě jiné označení než “zloprcek” nenapadá…snažila jsem se chování stopnout, přesměrovat…prostě na to nemám patrony, pro mě je lapina jak živý stříbro, neuchopitelná, v emocích nezastavitelná…takže to řeším tak, že mu srabácky podstrčím kus mrkve…ale někdy zapomenu jí mít připavenou..

Ale proč to píšu…nedávno mi dcera posílala screen FB příspěvku, kde majitelka lapiny k fotce svého psa připsala koment “Náš zloprcek je od dnešního dne veterán”

Dcera říkala, že v životě neslyšela od nikoho, že by použil slovo “zloprcek” až teda u mě, kdy občas takhle označím našeho Árčíka a teď u té paní, co takhle označila svýho lapiňáka. To je ale náhodička…😂

No hurááá 👍

To jsou takové ironie…když člověk chce, aby pes netahal, tak táhne a když chce, aby táhnul, tak je z něj netahající “vzorňák”😄

Chemicky ošetřené žvýkací kůže… bohužel spousta lidí si myslí, že  takové  třeba tyčinky z kůže jsou super, že to je prostě sušená kůže… upřímně před léta páně jsem si to myslívala taky… dost čuměj, když jim řeknu, co za hnusanec psům dávaj.

Je mi to moc líto, většina z nás ví, jak tohle moc bolí… držte se 🖤

Hele a vo se zeptat na vaší veterině, jestli by nedoporučili nějakýho specialistu na gastro. Veterináři přeci musí mít nějaký pojem, kdo je dobrej.

Jinak mě fakt fascinuje, že to vetka nenavrhne sama…. nebo mi někde unikla diagnóza, zazím to na mě působí spíš jako pokus, omyl… a teda bohužel něco mu na to dát musim, kortikoidy nechci, ale tak dám antibiotika… tohle mi připomíná mojí bývalou veterinu…

To jsem si myslela “ hrdina”, co si tak max dovolí na samotnou ženskou.

lesakm:

Ochránci vlků tvrdí že vlci se lidí bojí tak by se snad měli bát i lidského pachu ne ? Proti srnkám se rozvěšovaly na stromky pokud vím lidské vlasy .🐑ML.

Proti srnkám? A to fungovalo? Srny u nás jsou dost oráchlé salámistky. Alespoň ty, co vídáme v naší procházkové lokalitě. Jsou zvyklé, že tam chodí lidi, lidi se psy a jako když už je člověk hodně blízko tak teda poodejdou dál a koukají jestli ten dvounožec se psem půjde jejich směrem a budou se muset přesunout jinam.

Vylezou z lesa na lesní cestu asi 5 metrů ode mne a zastaví se a stojí a čumí na ženskou se dvěma psy a ne, aby si ty hnědý čůzy řekly…” ježíší… člověk a se psem… dělej Máňo zdrháme”, tak to otočím já, abychom srnečky nestresovali tím, že půjdeme směrem k nim.

Prostě si neumím představit, že takový srnky, by si něco dělaly z nějaké lidské značky.

Je to paranoia, to přiznávám… paranoická snaha eleminovat znovuprobuzení nemoci… syn má autoimunitní nemoc, už od čtyř let není očkovanej na nic…. to není moje rozhodnutí, ale doktorů.

Autoimunita je potvora a nechci dráždit hada bosou nohou. Jsem ráda, že Máťa teď nemusí brát žádný léky… jen se snažím teda trošku tu imunitu podpořit pupalkou  a na doporučení vetky trvale dermanorm olej… už jsem slyšela, že jsou i lepší varianty, ale vetka mi z toho Máťu dostala, tak se držím jejího doporučení.

Prostě, jestli se Máťova imunita umoudřila, tak já rozhodně nebudu pokoušet nic, co by tu potvoru mohlo zase vzbudit. 

Autoimunitní problémy jsou sviňárna.

O tom mi chvilku povídejte…resp. mému synovi…

Blíží se doba, kdy bych se měla asi rozhodnout, jestli u Máti risknu očkování…a upřímně nerisknu, prostě radši risknu, že mám neočkovanýho psa, radši risknu, že Máťa nemá očkování ani proti vzteklině, než že by se mu tím nedejbože zase mohla ta autoimunitní potvora vrátit…obzvlášť, když vidím, že to není úplně cajk resp. sice od té doby k žádnému odloučení drápu nedošlo, ale pořád se mu sem tam vrchní vrstva drápu odloupne…

Prostě ne…nějak to bez očkování doklepem.

Jediný blbý je, že bych potřebovala ho pojistit…jakože kdyby něco, tak aby nám alespoň něco zacvakala pojišťovna, ale teda nevím, když nemá pravidelný očkování…

🙏…no už fakt končím s držením palců a dávám se na modlení….

Kéž by…🙏