Nechtěla jsem se úplně vyjadřovat, ale nakonec teda napíšu . Nemám zkušenost s chovem “normálních” králíků, ale když byly děti malé, tak jsme pár zakrslých králíků postupně doma měli…
3 samečky jsme měli postupně jednotlivě a 2x jsme měla po dvojicích, vždy samec a samice…
Nikdy jsem nepřemýšlela, zda pořídit k samotnýmu králíkovi kámoše, protože ti, co jsem měla samostatně, tak byli dost kontaktní k lidem a přišlo mi, že teda v interakci s dětma, že jsou spokojený…králíci se pohybovali hodně na volno, jak po pokoji, tak venku na zahradě.
No a pak se mi děcka nějak sfanfrněla a že by každý chtěl toho svého králíka…a tam teda musím říct, že jsme teda měli dvojici…ze které byla starší samice a ta teda ke svýmu životu nepotřebovala ani nás lidi a ani králičího kámoše…ve své podstatě si na zahradě vyhrabala noru a pokud jsem jí potřebovala vzít domů, tak někdy byla až hodně nepříjemná…sameček se držel ve skupině s morčaty….předesílám, že žádné ohrádky, všichni na volno, takže si společnost mohli vybrat…
Pokud byli spolu v kleci, tak spolubydlení v pohodě, ale teda žádnou “velkou” lásku jsme neviděla, spíš nezájem…
Druhá dvojice, tak už teda asi nějaký to kamarádství vidět bylo, ale zase tak nějak jenom v tý kleci…když byli králíci venku a byli na volno, tak si šel každej po svém…a zase teda musím říct…a nevím jestli je to náhoda nebo máte někdo podobnou zkušenost, ale přijde mi, že ti králíci na volno vyhledávali spíše společnost našich morčat než že by si “hráli” spolu….
Z toho co jsem viděla i po známých, tak myslím, že u králíků je to individuální a že se to nedá říct dopředu a pokud je možnost si králika “půjčit”, tak bych to udělala a vidělo by se.
