keriton

Jo a ta deka na psí části je “beránková”, je to určitě něco syntetickýho, ale skvěle to pohltí i špínu a mokro z mokrýho psa. A pod dekami na psí části jsou savé podložky, které jednou za dlouhý čas vyměním za nové.

Líbí se mi varianta 1 a 2.

Jinak my máme gauč s psí částí (na něm je “psí deka"). A člověčí část, je to cca půlka nebo dvě třetiny. Návštěvy si sednou na člověčí část, já si třeba sedám nejblíž k psovi, aby se kdyžtak tulil jen ke mně. Celý gauč je zakrytý dvěma většími přehozy a pak je ještě ta psí deka. Docela dobře nám to funguje, pes je zvyklý, že si leží na svém konci, kde má taky rampu, abysme šetřili tlapky při seskakování.

Ale u srsti typu bígl úplně chápu, že to nemusí mít tak snadné řešení. Když jsme ojediněle potřebovali psu zamezit přístup na gauč, dávali jsme na něj jídelní židle. Krátkodobě to jde, trvale by to byla velká otrava.

“Zajímavé” a smutné čtení. Poměrně známá záchranná a odchytová služba v karlovarském kraji končí. Kdo máte chvíli na čtení a odolný žaludek, doporučuju srolovat k příspěvku 24.6., kde se oznamuje ukončení činnosti, a poté se v následných příspěvcích začíst do vyprávění “retrospektiva”. Fakt síla, člověk si udělá trochu lepší obrázek o tom, co v systému ne-funguje. https://www.facebook.com/zachrankaprozvirata

Počkat, počkat, tady někdo chce na chvíli psa? Na jakou chvíli a v kterém konci republiky? 😀 😀 

Kdybych si vybírala psa podle vzhledu, dlouhosrstý vipet nebo dlouhosrstý krysařík by byli v úzkém výběru 🙂

Občas si o psových tlapkách a dalších věcech s AI píšu, ale zas tak moc užitečné to není. To mi přijde daleko užitečnější to rozebírat s veterinářkou a trenérkou, kterým důvěřuju.

Zírám… to už je opravdu umění!!

Efe, to je super, že máte nějakej progres. My máme po “delší době” (cca půl roku) záhadné kulhání z ničeho, ale po pár dnech klidu už to vypadá dobře. Tak se zase budeme pomalu propracovávat vstříc delším vycházkám. Naše veterinářka stále vymýšlí, co by psovi vlastně mohlo být, teď zkoušíme zase jiný doplněk na klouby. Vykusování tlapky se objevuje občas, ale v malé míře, takže to moc neřeším. V posledním půlroce se kloním k tomu, že to není od bolesti tlapky jako takové, ale nějaká kombinace svědění nebo jiného problému. Minule jsem na veterině řekla, že jsem se rozhodla, že mu nic není…. 😀 

A zase máme zhoršení separačky, teď přes léto je pes méně sám, a tak už se na to začínám zaměřovat cíleně, abysme to nějak potrénovali a pokud možno zase zlepšili, kéž by na to existoval nějaký funkční postup 😀

Zrovna mi někdo o té liščí tasemnici vyprávěl, a přesto dál jím borůvky přímo z keře a nejčastěji je pak uchovávám v mrazáku, bez další tepelné úpravy. Ale to si asi každý musí rozhodnout sám, jestli je s tím v pohodě.

Na psa a potíže s chováním ke psům bych poradila Evu Štemberovou… 🙂

Díky, mně ten “mýtus” také zaujal, protože jsem samozřejmě minulého psa nechala utratit raději dříve, než riskovat, že by došlo k tomuto. Ani na okamžik jsem si to nevyčítala.

Už v šest ráno v lese fakt hic, ale zvládli jsme 8 km a navíc jsem přinesla domu krásnýho křemenáče, co rostl u cesty. Po zbytek dne se nebudeme hýbat a tentokrát si asi i na noc dám do ložnice větrák…

Výborné téma! Já si docela často odhlašuju odběr nějakého vlákna, protože mě zajímalo původní téma, ne to, co se z toho vzápětí stalo.

Ráda bych uměla taky tak vtipně a trefně psát o různých členech fóra, ale neumím, a tak se radši nebudu ani pokoušet 😀

Taky to mám tak, že se Temu a podobným vyhýbám. A nedělám si iluze, kde se vyrábí většina věcí, co dnes užíváme a nakupujeme, ale prostě někde tu stopku mám. Ani se tím nesnažím zachránit planetu nebo tak něco.

A jinak ráno super 8 km, pes uvítal velké kaluže a ranní aktivitu lesní zvěře, dala jsem si cestou borůvky a lesní jahody, a ještě na mě uprostřed lesní cesty čekal urostlý hřib modrák.

Kolem třetí začalo hřmít, tak jsme honem vyrazili na krátké venčení, a dobře jsme udělali. Takový příval, co nastal potom, to byl ještě větší masakr než včera - a to už včera jsem postávala u okna a nevěřícně hleděla na skutečně velmi vytrvalé krupobití. Dnes to připomínalo menší hurikán, vichr hnal kroupy a vodu proti oknům. Museli jsme všechno zavřít, takže dovnitř teklo jen pod parapety, které jsou blbě udělané, a sousedce prokapával strop…. 😀
Trvalo to minimálně půl hodiny, než smršť polevila a okna se daly zase otevřít, tak jsme tu v bytě měli hotový tropický skleník. Tady se teda hasiči a technické služby od včerejšího odpoledne rozhodně nenundí…

No, tak to je taky nadělení…. Aspoň že teď Barče něco zabírá …

My jsme dotáhli procházky až na 14 km a pohybově dobrý. Jen se zdá, že tlapku si začíná zase ždíbat, tak jsem zvědavá, jestli se mi to povede nějak zastavit nebo zase vytáhneme límec.

K mým oblíbeným patří ještě Můj kamarád Shiloh, jsou to celkem tři díly. Kdo neznáte, doporučuju. 

Máme v okolí jen dva lagoťáky, ale přijdou mi teda dost citliví, jsou snadno buď do strachu nebo do agrese.

I mně přišel dost velkej, ale pes ho nosí celkem bez potíží. Občas o něj přizakopne, ale to spíš když dělá blbosti. A rozměrově je vlastně akorát, protože na některá místa si přes něj pes dosáhne (a větší vetlímec už bych nechtěla). Takže na něco musím dávat klasický trychtýř. Vetlímec si i tak chválím, pes ho vnímá jako pohodlný.

Stál nás 1350 + doprava, a to mám určitě většího psa.

Jo, tak na kompost bacha, zrovna se tím kamarádce otrávil pes a šlo o život. Naštěstí s dobrým koncem.