“kdy pes bude povel z obrazovky ignorovat, ať už proto, že je chytrej”
tento argument bude platný spíše pro učení trestem - pes ví, že trest nepřijde, pokud ho má spojený s člověkem, člověk není pokud bude učen odměnami, pak nevím, k čemu by mu ta chytrost měla být
“nebo proto, že jeho důvody pro štěkání v ten moment jsou mnohokrát silnější než nějaký povel, byť naučený.”
a to je to co píši o té nesamostatnosti + tedy pokud bude mít to ticho vryto v mozku na úrovni reflexu, tak by to fachčit mělo…je to o míře stresu
Keriton, nemyslím, že zde někdo tvrdí, že to je jednoduché a na první dobrou, ale není třeba si nasazovat růžové brýle co se týká trestání stresu.
Jo, a psa s protištěkacím obojkem zde máme, on vždy strne, natáhne krk, a vydává takové krátké štěky. Takže celý happy……
“Zajímala by mě metodika výuky neštěkání na piškoty, když pes štěká pouze tehdy, je-li ponechán doma osamotě 🙂 Ideálně i s konkrétním příkladem z praxe.”
viz Xerxová výše naučím štěkat na povel + ticho na povel, důkladně a důsledně, normální trénink a pak mohu použít nějakou tu chytrou věcičku přenášející obraz i zvuk a učím psa na příjem povelu přes takovéto udělátko, doma. A pak už nejsem doma. Toť technika proveditelnosti.
to je jedna věc, druhá snížení stresu tedy výuka samoty. A je fakt, že hlas člověka může psu pomoci.
kotě? to vstává AŽ v 5 ráno? tak to je borec, že to vydrží tak dlouho 😉 běžně mají veselou daleko dříve a v 5 naopak a třeba usínají
mění se to věkem (Barušku dneska z peřin, kde spala celou celičkou noc, od brzkého večera, vyhnalo až mé milé veselé štěňátko, někde kolem půl šesté. Benji taky, večer (ne vždy) jsem chodila ke spícímu kocourovi, ráno jsem opouštěla spícího kocoura) a lze tomu pomoci tak, že kotě dostane dostatek aktivit přes den
škrabadlo - na škrabadlo, pokud samo nechce, ho lze navést hrou, a doufat, že se mu zalíbí. A pokud drápe jiná místa, chápu nábytek, tak k nim mohu škrabadlo umístit, anebo na ta místa přímo škrabadla nainstalovat (jsou škabadla na gauč, např., nebo vyrobit a dát na inkriminovaná místa)
“Jakože pomalu a poté odměna? To by asi taky některý mohl chápat jakože = zatáhnu, dojde povel, dojde pamlsek.”
ne jakože stejně, jako chůze u nohy, jen mi jde štěně kdekoliv, samozřejmě u mě - je vedeno pomalu za pamlskem v ruce a k této pomalé chůzi přidávám “pomalu…pomalu….pomalu”. Povel i odměna jdou s požadovaným chováním, ne až po.
ne že by to mělo připomínat kočičí wc, ale je to vetřelec v domácím prostředí, ležíc na zemi. A nejjednodušší působ, jak ji označkovat, je na ni vlézt a přidřepnout.
Já Fatiu chápu. Taky jsem to mívala tak, že s Panem Psem si nikdo nic poměřovat nešel, páč hned na první dobrou bylo vidět, který pindík je větší 😀
jojo, také tak 😄
a teď se těším, až princezna vyroste, a ač nebude mít pindíka žádného, tak nějaký respekt snad budit bude, a člověk se nebude muset bát, že mu nějaký halama pocuchá to malinké neohrabané medvídě….
“Ono vždy záleží. Já viděla zase hodně to, že když člověk to učil přes přivolávání k sobě, tak už to pes měl jako povel, že zatáhl a nadšeně si už běžel sám pro pamlsek, takže efekt prověšeného vodítka se nekonal”
no, a proto prioritně učím - přiřazuji povel a odměňuji, to prověšené vodítko
