Cichlidka kakadu

Cichlidka kakadu (Apistogramma cacatuoides) je jihoamerická drobná cichlida, která patří k nejznámějším rybám rodu Apistogramma. Jméno připomíná výrazně prodloužené první paprsky hřbetní ploutve samců, jež se při vzrušení zvedají jako chocholka. Samci bývají nejen větší, ale také barevnější; některé chovné formy mají oranžové nebo červené skvrny na ploutvích. Samice je menší, většinou nenápadně šedohnědá, avšak v období péče o potomstvo získává nápadné žluté zbarvení s tmavými kresbami. Pro určení je důležitý také protáhlý tvar těla a výrazná boční linie.

Domovina a biotop

Přirozeným domovem cichlidky kakadu je horní část amazonského povodí v Peru a západní Brazílii. Obývá pomalu tekoucí přítoky, tiché zátoky a mělké úseky potoků, kde na dně leží listí, kořeny a větve. Voda může být podle konkrétní lokality čirá, bělavá nebo tmavá. Ryby většinu času tráví poblíž dna, mezi úkryty a naplaveným materiálem. Samci obhajují větší teritorium, v němž mohou být menší okrsky jednotlivých samic. Ve volné přírodě loví drobné bezobratlé a jejich vývojová stadia. V českých vodách se přirozeně nevyskytuje; všechny ryby v akváriích pocházejí z chovu nebo z dovozu.

Akvárium

Pro pár je vhodná nádrž s dostatečnou plochou dna, nejlépe alespoň kolem 60 × 30 cm. Při chovu více samic nebo dalších cichlid je třeba podstatně větší plocha a mnoho vzájemně oddělených úkrytů. Dno pokrývá jemný písek, který ryby při hledání potravy prohrabují. Osázení rostlinami doplňují kořeny, suché listí a dutiny vytvořené z keramiky či kokosových skořápek. Každá samice by měla mít vlastní bezpečné místo pro tření. Cichlidka kakadu se zdržuje u dna, proto samotný velký objem vysoké nádrže nenahradí dostatečnou půdorysnou plochu. Důležité je tlumené osvětlení, slabší proudění a pravidelná výměna části vody.

Voda a krmení

Voda by měla být stabilní, čistá a bez zvýšeného množství dusíkatých látek. V chovu se obvykle používá teplota přibližně 22–29 °C, při dlouhodobé péči je vhodné držet spíše střed tohoto rozmezí. Divoké populace mohou pocházet z měkkých a kyselejších vod, ale některé dlouho odchovávané akvarijní linie zvládají i mírně odlišné parametry. Náhlé změny chemismu jsou nevhodné bez ohledu na původ ryb. Potrava má být pestrá, s převahou drobné živočišné složky: hodí se živé nebo mražené larvy hmyzu, drobní korýši a kvalitní granulovaná krmiva přiměřené velikosti. Nadbytek potravy se snadno hromadí mezi listím a kazí vodu.

Chování

Mimo dobu tření jde o poměrně klidnou rybu, přesto má silně vyvinuté teritoriální chování. Samci se mohou vzájemně pronásledovat a samice střežící jikry dokáže odehnat i mnohem větší rybu. Proto není vhodné umístit několik samců do malé nádrže bez přirozených hranic. Osvědčuje se uspořádání, ve kterém jednotlivci z různých míst nevidí trvale jeden na druhého. S dalšími rybami je třeba počítat také s konkurencí o potravu a s rizikem vyrušování mláďat.

Tření a odchov

Cichlidka kakadu patří mezi druhy třoucí se do dutin. Samice klade jikry na strop jeskyně, spodní stranu kořene nebo do jiného chráněného prostoru. Následně je ovívá, čistí a brání před vetřelci. Samec se zpravidla pohybuje na širším teritoriu. Po vylíhnutí larvy několik dnů spotřebovávají zásoby žloutkového váčku; teprve poté se rozplavou a začínají přijímat drobnou živou potravu. Samice vodí potomstvo v kompaktní skupině a při ohrožení je vrací do bezpečí. V odchovu pomáhá jemná počáteční potrava, stabilní voda a absence druhů, které by potěr rychle sežraly. U šlechtěných barevných forem je vhodné rozlišovat znaky vzniklé selekcí od podoby přirozených populací.