Marabu africký

Marabu africký (Leptoptilos crumenifer) patří k největším žijícím čápovitým ptákům. Na první pohled upoutá mohutným klínovitým zobákem, lysou hlavou a krkem, dlouhýma nohama a světlým hrdelním vakem. Ve stoje může dosáhnout přibližně 150 cm. Tmavá křídla a hřbet kontrastují s bělavou spodinou těla, takže při odpočinku působí, jako by měl na ramenou těžký tmavý plášť. V některých starších publikacích se jeho vědecké jméno píše Leptoptilos crumeniferus; v současném používaném názvosloví se uplatňuje podoba L. crumenifer.

Vzhled a let

Na hlavě a většině krku má marabu jen řídké peří. Takové uspořádání je výhodné při požírání zbytků velkých zvířat, protože se peří tolik neznečišťuje. Hrdelní vak není vole určené k přenášení potravy; je spojen především s předváděním a komunikací. Dospělí ptáci bývají hmotnější než mladí, samci jsou průměrně větší než samice. Rozpětí křídel dosahuje přibližně 225–285 cm, hmotnost zpravidla 4,5–9 kg. Navzdory robustní stavbě je marabu výborný plachtař. Využívá stoupavé teplé proudy vzduchu a při delších přesunech šetří síly kroužením. V letu zatahuje krk podobně jako volavky, což ho odlišuje od známého čápa bílého, který létá s krkem nataženým.

Výskyt

Marabu africký žije v rozsáhlých oblastech subsaharské Afriky, zejména na savanách, otevřených travnatých pláních, kolem jezer, řek, mokřadů a sezonně zaplavovaných míst. Často jej lze pozorovat ve východní Africe, například v Ugandě, Keni a Tanzanii; vyskytuje se ale také v dalších částech tropické Afriky. Potravu hledá i v blízkosti rybářských přístavišť, jatek, sídel a skládek. Tento vztah k lidskému prostředí neznamená, že by potřeboval odpadky ke zdravému životu: jde o přizpůsobivé využívání snadno dostupných zdrojů. Podle sezónního množství potravy a vody se ptáci mohou místně přesouvat, zatímco jiné populace zůstávají ve stejné oblasti dlouhodobě.

Potrava

Významnou součást jídelníčku tvoří mršiny, zbytky ryb a jiné živočišné pozůstatky. Marabu však není výlučně mrchožrout: loví také ryby, žáby, ještěry, hady, drobné savce, hmyz a příležitostně ptáky či jejich mláďata. U vodních ploch využívá situace, kdy klesající hladina soustředí kořist na malém prostoru. Na savaně může doprovázet velké býložravce a sbírat živočichy vyplašené jejich pohybem. V přírodě má důležitou úlohu při odstraňování organických zbytků. Současně však hrozí, že na skládkách pozře nevhodné materiály nebo přijde do styku se znečištěním.

Hnízdění

Marabu hnízdí ve skupinách, často v koloniích s desítkami až stovkami párů, někdy i mnohem početnějších. V tropických oblastech začíná hnízdní období zpravidla za sucha, kdy jsou ryby a obojživelníci v ustupujících vodách snáze dostupní. Hnízdo z větví bývá vysoko na stromě, místy také na skalách nebo vhodných stavbách. Samice klade nejčastěji dvě až tři vejce. Inkubace trvá přibližně měsíc a o mláďata pečují oba rodiče. Mláďata potřebují soustavné zásobování výživnou potravou a jejich růst závisí na místní potravní nabídce. Pohlavní dospělosti dosahují obvykle až po několika letech.

Chov

Pro běžný soukromý chov není marabu vhodným ptákem. Potřebuje rozsáhlé bezpečné zařízení s dostatkem prostoru pro pohyb, možností nerušeného odpočinku, přístupem k čisté vodě a klidnými místy pro sociální kontakt i případné hnízdění. Při manipulaci a veterinární péči je nutné počítat s velmi silným zobákem. V českém klimatu je potřeba zajistit vhodné zimní zázemí bez promrzání a promáčení. Krmná dávka v lidské péči musí být pestrá, hygienicky nezávadná a nutričně vyvážená, nikoli založená na odpadcích. Zvláštní pozornost si zaslouží čistota krmných míst, kvalita povrchů pro dlouhé nohy a možnost oddělení jedinců při konfliktech.

Ochrana

Celosvětově je marabu africký hodnocen jako málo dotčený druh, ačkoli populační trend je uváděn jako klesající. Některé místní kolonie využívají lidská sídla velmi úspěšně, jinde jim škodí změny mokřadů, znečištění a přímé pronásledování. Zachování vhodných hnízdních míst a bezpečných potravních zdrojů je důležité i u tak přizpůsobivého ptáka.