Papoušek hnědohlavý

Papoušek hnědohlavý (Poicephalus cryptoxanthus) patří mezi menší africké papoušky s převážně zeleným opeřením. Na první pohled působí nenápadněji než pestře zbarvené druhy, dobře jej však prozrazuje hnědavá až šedohnědá hlava, světlejší spodní část zobáku a jasně žluté peří na spodní straně křídel. Právě tento skrytý žlutý znak připomíná vědecké druhové jméno. Dospělý pták měří přibližně 22 centimetrů. Mláďata mají méně výrazné zbarvení hlavy a tmavší duhovku než starší ptáci.

Výskyt

Domovem druhu je jihovýchodní Afrika. Papoušek hnědohlavý žije v oblasti od jižní Keni a Tanzanie přes Malawi, Mosambik a Zimbabwe až po severovýchod Jihoafrické republiky; vyskytuje se také na některých pobřežních ostrovech. Vyhledává otevřené lesy, stromové savany a porosty podél vodních toků. Důležité jsou pro něj starší stromy s dutinami i pravidelná nabídka plodů a semen. V některých oblastech zalétá také do zemědělsky využívané krajiny. Nejde o evropský druh; v České republice se s ním lze setkat pouze v lidské péči.

Potrava v přírodě

Jídelníček tvoří plody, semena, pupeny, květy, mladé výhony a příležitostně také hmyzí larvy. Dostupnost potravy se během roku mění, a ptáci proto přelétají mezi místy s vhodnými stromy. Dokážou využívat fíky, plody domácích i planých dřevin a některé kvetoucí stromy. Silným zobákem rozrušují tvrdší obaly semen, zatímco obratnými prsty přidržují sousta. Při společném krmení mohou být hluční, jinak však bývají v korunách stromů díky zelenému zbarvení nenápadní.

Chov a prostor

V českém chovu vyžaduje papoušek hnědohlavý především dostatek prostoru k letu, pravidelný pohyb a podněty k přirozenému hledání potravy. Prostorná voliéra nebo dobře řešená vnitřní ubikace je vhodnější než malá klec. Větve několika průměrů slouží k lezení, okusování i odpočinku; uspořádání nesmí bránit přímému přeletu. Ptáky je třeba chránit před průvanem, náhlým ochlazením a dlouhodobým pobytem venku v mrazivém počasí. Při letnění je nezbytný stín, bezpečná síť a možnost úkrytu před deštěm. Důležitá je i klidná část zařízení, kam může pták ustoupit před rušením. U sociálního ptáka nelze dlouhodobě nahrazovat kontakt s jedincem vlastního druhu pouhou lidskou pozorností.

Krmení v lidské péči nemá být založeno jen na slunečnici nebo tučných ořeších. Vhodnější je vyvážená směs kvalitních pelet a přiměřeného podílu semen, doplněná čerstvou zeleninou, listovou zelení a menším množstvím ovoce. Do krmného režimu patří větve bezpečných dřevin a předměty, z nichž musí pták potravu aktivně získávat. Veškeré čerstvé krmivo se průběžně odstraňuje a nádoby se pravidelně čistí. Přesnou skladbu je vhodné upravit podle zdravotního stavu, věku, pohybu a rozmnožovací fáze.

Hnízdění

Papoušek hnědohlavý hnízdí v dutinách stromů, často vysoko nad zemí. V jižní části areálu bývá snůška spojena především s obdobím od dubna do května, zatímco jinde se načasování může lišit. Samice obvykle klade dvě až čtyři bílá vejce a zahřívá je přibližně čtyři týdny. Samec v této době přináší potravu. Mláďata zůstávají v dutině zhruba sedm až osm týdnů a po opuštění hnízda ještě nějaký čas závisejí na rodičích. U chovných párů je nutné nabídnout bezpečnou budku odpovídajících rozměrů, dostatek vápníku ve stravě a klid bez častých kontrol. Samotná přítomnost budky není důvodem podporovat hnízdění ptáků v nedostatečné kondici.

Ochrana

Ve velké části areálu je druh stále poměrně rozšířený, místně jej však ovlivňuje úbytek vhodných stromů a odchyt pro obchod. Pro odpovědný chov je proto důležitý prokazatelný původ a správné určení druhu. Zaměňovat jej s podobně velkými africkými papoušky není vhodné ani z hlediska sestavování chovných párů.