Mám zkušenost se zelím, ne s květákem, ale asi jo. Má to ale smysl jen s přebytečnými semínky.
Svoji zeleninu pěstuji pod netkanou textilií, od té doby neznám drepčíky ani housenky. Ale je mi to tak trochu líto, jak říkám, kos chce taky žrát, a krom toho jsou motýli krásní. Tak to řeším tak, že rozhodím přebytečné osivo u kompostu a děj se vůle boží.
Štěně reklamujte.
No, jestli není kupní smlouva, není nic.
Jestli je kupní smlouva, na jaké je jméno? Na Nikolu, nebo Beatu? Nebo ještě někoho třetího?
Nahlašte na finančák, že osoba, jejíž jméno je ve slouvě uvedeno, pravidelně prodává psy a výše obratu přesahuje zákonný limit. Jestli má IČO a daní, je to k ničemu, ale pak tam musí být zapsané skutečné jméno. Pokud nedaní, je to asi jediný úřad, který to bude zajímat.
V dnešní době se čím dál víc odborné veřejnosti přiklání k tomu, že autismus a podobné nemoci nejsou de facto nemoci, ale neurobiologická atypičnost. Stejně jako např. transsexuál nemá v souladu mozek a biologické pohlaví, tak autisté nemají v souladu jednotlivé části mozku. Ale stejně jako transsexuálovi nikdo neříká, že je nemocný a měl by se léčit, tak vlastně ani autistům by se to říkat nemělo. Neměli by být léčeni, protože jejich stav není patologický, je jen atypický, a veškeré léčení by se mělo zaměřit na to, aby autisté mohli žít plnohodnotný život, ne na to, aby se projevy autismu potlačovaly. Prostě naučíme autisty žít s tím, že jsou autisti, a ostatní lidi to naučíme respektovat a oceňovat.
Prý to má velké úspěchy u méně a středně závažných forem, zejména ve vzdělané a tolerantní společnosti. Takže něco na tom asi bude, byť to není samospásný postup.
Co se týče příčin, dává se do souvislosti nezdravý střevní mikrobiom matky při těhotenství a porodu se zvýšeným rizikem, že se narodí autistické dítě. Jinými slovy - životospráva matky klíčová. Na druhou stranu, střevní mikrobiom otců nikdo nezkoumal, takže se možná v tomto směru dozvíme ještě spoustu novinek. Ostatně vliv matek na zdraví dětí obecně je mnohem lépe prozkoumaný než vliv otců.
No a ještě doplním, že můj termín jiný člověk se vztahuje ke všem lidem, kteří se nějak vymykají. Nemyslela jsem tím jen lidi na spektru, ani jen podprůměrně inteligentní, ale prostě všechny. Kolikrát je ten nadprůměrně inteligentní ve větší zátěži, protože jsou kladeny vyšší nároky, zároveň otevře noviny a mnohem lépe si dokáže domyslet, jak moc je svět v loji. Takže ano, i nadprůměrně inteligentní člověk bez nějaké diagnózy může nezvládat, nestíhat, být přetížený a působit jako hloupý nebo neschopný. A tím pádem splňuje moji definici jako jiného člověka.
Ne, není to blbost. Zkusit by to měl asi každý, kdo zahradničí. Aby dokázal ocenit lidskou práci.
Ale je to přesně, jak říkáte: velká semínka nepotřebujete mít na pásku. Malá se na ten pásek strašně blbě dávají.
Já je zkoušela lepit na toaletní papír směsí mouky a vody. Jenže ta semínka nemohou být moc mokrá, aby nezačala klíčit. Takže nešlo nasypat semínka do mouky a pak je po jednom dávat na ten papír. To by se rozmočila, nabobtnala, nastartoval by se proces klíčení a pak by zaschla a odumřela. Takže jsem dávala uchošťourem kaši z mouky na toaleťák a pinzetou na to dávala jedno semínko po druhém. Co Vám budu vykládat, byl to fakt vopruz. Třeba vymyslíte nějaký vylepšovák, že Vám metr pásku nebude trvat tři čtvrtě hodiny jako mě, ale ani tak se to nejspíš nevyplatí.
No, když je v zimě škaredě, nemáte co dělat, pustíte si večer Titanic, tak… Ani tak ne, to už radši budu skládat puzzle tisícovku.
Ale někdy to baví děti. Mají pocit, že dělají něco užitečného, a když je necháte, ať to tam patlají, jak je libo, celkem u toho vydrží. Ta moučná pasta se dá obarvit potravinářskou barvou, aby to bylo atraktivnější. Akorát Vám pak roste mezi špenátem lilek. No, nemůžeme chtít vsechno, že.
Konkrétně osiva mrkve nebo salátu, kde je s přesným setím problém, nebývají tak drahá, aby se nedalo jednotit. Je to prostě nejmenší zlo.
Jinak co se týče ceny semen, pokud někdo kupuje tři či více balíčků od jedné odrůdy, doporučuju online oslovit výrobce; většina z nich Vám ochotně osivo naváží a pošlou na adresu. Pokud takových balíčků máte víc nebo se s někým spojíte, abyste sdíleli náklady na poštovné, dá se na cenách osiva dost ušetřit. Když jsem ještě pěstovala mrkev pro koně, kupovala jsem na váhu pravidelně u MoravoSeeds. Pak opravdu není problém protrhávání a jednocení. V té množstevní slevě se padesátiprocentní odpad vstřebá.
A pak můžete rozhodit semínka zelí nebo kopru do nějakého koutu zahrady, ať mají bělásci a kosi co žrát (bělásci žerou zelí, kosi pak ty bělásky), a nebude Vám líto peněz. A Vy budete mít materiál ke studiu. 🙂
Já mám na toto odpověď za sebe jednoduchou. Když měla žena v průměru šest dětí, půlka jí jich umřela, tak jednak neměla čas se v nich nimrat a řešit, jestli třeba nejsou ADHD, jednak byla ráda, že ty co přežily, žijí a mají se k světu.
Další aspekt je, že se až neskutečně zvedá zátěž a očekávání kladené na děti i dospělé. Dřív člověk nějak jiný či třeba s podprůměrným IQ úplně v pohodě pracoval, měl rodinu, uživil ji, poslal děti do školy, u řezníka koupil maso, něco vypěstoval, prostě žil. Teď máte nároky, že by se člověk zbláznil. V práci si potřebujete vydělat na předražené bydlení, jídlo, pití a oblečení (už nestačí jedno oblečení na práci, jedno na doma a jedno do divadla), plus k tomu dovolenou, auto, dětem mobily, aby je ve škole nešikanovali, jste v té praci od rána do večera. Předtím stačilo normálně pracovat, půlka práce se odehrávala doma na gruntě, děti mohly všechno odkoukat, rodiče a celá společnost je u toho úplně normálně a přirozeně vychovávali. Nyní poslat děti do školy je logistická úloha pro rodiče, prarodiče a chůvu k tomu, protože autobusy jezdí špatně, rodiče jsou na směny, prarodiče ještě pracují, navíc se bojíte to dítě poslat busem, protože 80 procent rodičů vyzvedává svoje dítě autem, takže ta cesta není zrovna dvakrát bezpečná. Bez ohledu na to, že bez internetové aplikace svoje dítě nejen nevyzvednete, ale ani mu nezaplatíte obědy, nepodepíšete mu žákajdu, nedozvíte se o třídních schůzkách ani jestli mají domácí úkoly. A to se bavím o základní škole.
Do obchodu se musíte vybavit letákem, kalkulačkou, lupou, váhou, mobilem s aplikací a věrnostní kartičkou. A jít k lékaři je kolikrát anabáze na celý den, i když jste objednaná a máte všechno po ruce. Ani nezmiňuju, kolik dokumentů je potřeba k jakékoli žádosti či úkonu na úřadě - stavba domu, cokoli na sociální správě, svědčení na policii, všechno, co Vás napadne, je neskutečná a zbytečně protahovaná byrokracie.
Tohle dá zabrat i normálnímu člověku s průměrným vzděláním. Jak mají obstát ti, jak Vy říkáte, jiní?
Ono jich je stejně jak bývalo, ale ty nároky jsou takové, že se čím dál víc lidí, kteří nezvládají tempo současného života, vyčleňuje. Ti lidé jsou jen víc vidět, jejich problémy jsou závažnější. To je celé.
Včera ve 21:50 jste se ptala na bobrmany a další zkomolené názvy plemen. Z kontextu jsem pochopila, že se ptáte na vhodnost užití těch termínů. Ale ok, myslím, ze my dvě dokážeme žít v souladu, i když naše názory v souladu stoprocentně nejsou. :)
Je rozdíl mezi spisovnou, hovorovou a obecnou češtinou, jejichž užití je na fóru v pořádku, a mezi przněním jazyka. A stejně tak počešťování má svá pravidla.
Takže slovo voříšek je normální. Méry Popins (či jak to bylo) jednoznačně není. No a pak nastupuje osobní stránka a cit pro jazyk, tedy osobní názor. A můj osobní názor je, že prznění jazyka může být dobré, ale všeho moc škodí. Jednou nazvat čivavu čibabou je vtipné a takové rozverné, vnáší to nadhled. Při nadužívání se to stává protivným.
Je to jako s kořením. Sem tam rozkousnout kuličku pepře v polévce nevadí, aspoň víte, že byla poctivě a s láskou uvařená. Ale mít ten pepř pomalu každé sousto, to pak přestanete vnímat obsah (talíře, příspěvku), cítíte jen ten pepř.
A Zrzavci vaří polévku z pepře. Verun sem tam hodí kuličku. Já ráda pepřem šetřím a stejně tak úspornou polevku chci jíst od ostatních.
Dokud nebude Zrzavci takto psát životopis do práce, věřím, že v klidu a míru budeme každá psát podle sebe bez nějakých dopadů, ve vzájemném respektu a radosti z toho, že jsme svobodná země se svobodou slova. Takže já si můžu svobodně kafrat, CO chci, zvlášť když se na to Zrzavci sama ptala, a Zrzavci si může dál svobodně kafrat, JAK chce.
Všechno tohle a všechno zmíněné výše je hrůza a prznění jazyka. Souhlasím s kometou absolutně a bezvýhradně.
Ovšem nenapsala bych Vám to, kdybyste se na to explicitně neptala. 🙂
Znám žluté třešně. Prý na ně nechodí špačci a jiní ptáci, protože je považují za nezralé. Takže pokud má někdo špatnou zkušenost s tím, že na něj po ptačí invazi nezbydou, dají se vyzkpušet.
Ale nejsou tak dobré, jako klasické červené třešně.
Věřím, že to bude super, ale bohužel od nás daleko. Pak pošlete fotky tmz události. Zní to hrozně zajímavě.
Vyrábět pásky… to je vidět, že jste mladá a plná ideálů. 😀
Držím Vám palce. Dejte pak vědět, jak to šlo. Já to zkoušela jednou. Nikdy více.
Já mrkev karotku seju řídce, udělám si do zeminy prstem dírky cca těch 3-4 cm od sebe a do těch důlků sypnu maličkou špetičku osiva s pískem 1:3. Pak to třeba jednotit ani moc není, obejdu si záhonky, když ty mrkvičky mají tak centimetr v průměru a protrhám. Ale jak říkám, většinou netřeba. Pak protrhávám podruhé dle potřeby v kuchyni takovou mladou mrkvičku spíš na syrové zpracování. To je tak cca měsíc a půl, dva od výsevu. Chutná výborně, ta baby karotka je sladká, křehká, křupavá, šťavnatá, to je škoda vařit. Finální mrkev je samozřejmě později, to už jsou fakt velké mrkve na to vaření, na strouhání do salátů apod. To je cca druhá půlka léta až podzim. Záleží na výsevu.
Pozdní mrkev do zásoby na zimu seju do řádků, osivo namíchané s pískem 1:3, solím to tam, jak mi to přijde pod ruku. Protrhávám na 5 cm hned, jak vidím, co tam roste, co vzešlo, to mají ty mrkvičky spíš méně než 1 cm v průměru a na délku to jsou takové 5cm ocásky. Do salátů se dají zužitkovat celkem hezky. Sklízím od podzimu do jara dle potřeby, jsou zejména na vaření. Když hodně mrzlo, kolikrát se nedaly vyrýt, ale teď ty zimy stojí za víno z Čech a pivo z Moravy. Mám problém třeba 14 dní v lednu, jinak se bez problémů dá ta mrkev sklidit skoro celou zimu.
Když jsem chodila ke koním, tak jsem vyjednocené mrkvičky přesazovala vedle na záhonek a zalila. Ujaly se a vyrostly z toho takové mrkví chobotnice, stačilo je odmočit v lavoru, trochu přejet kartáčkem a koně měli co chroupat. Ale domů bych to moc nechtěla, vydrbat dočista, aby polévka neskřípala mezi zuby, byl celkem opruz.
Hydrogel funguje, ale časem degraduje (rozpadá se na nezávadné sloučeniny křemíku či čeho, které už vodu necucají). Každých cca pět let je třeba ho doplnit. Mně to problém nedělá, protože i ta zemina v květináčích se obnovuje. Hlavně ho potřebujete trošku, cca tři zarovnané lžíce na těch 60 litrů. A možná, že i to je moc.
Biouhel nevím. Mám nejstarší květináč s tříletou zeminou, ale každý rok přihnojuji před výsadbou, takže fakt těžko říct. Ale koupila jsem ho ve slevě, budu ho intenzivněji využívat při výsadbě trvalek a dřevin, tak pak poreferuju. Teď mi přijde, že rozhodně neškodí, ale přímý efekt nepozoruju.
U toho hydrogelu vidíte, že to funguje. Zalévám méně často, ale víc, voda málokdy přeteče do podmisky, zemina v květináči nabyde (když nezaliju, začne se od krajů nádoby jakoby oddělovat, jak ztrácí na objemu), je krásně pružná a kyprá, aniž by v ní stála voda nebo působila blátivě, přemokřeně. V součtu zalévám asi o polovinu vody méně a hlavně i v největších parnech jednou za tři dny. Předtím jsem zalévala denně, někdy i dvakrát denně, kolikrát jsem přelila a druhý den stejně musela zalévat znovu. Takže za mě - drahé (i když… velké balení vydrží opravdu dlouho), ale účinné. S mulčem to je super kombo tam, kde je se zálivkou problém.
V mé logice by pak, až se hydrogel rozpadne, měl funkci houby převzít ten biochar. Ale nemůže být stejně účinný, prostě nemůže - čajová lžička hydrogelu nacucá skoro ⅓ litru vody tak, že v tom gelu stojí lžička. Není to žádná vodička, fakt hustý gel/sliz. To s biouhlem neudělám, i kdybych se rozkrájela.
Na druhou stranu biouhel má nejen funkci zavlažovací, ale i snižuje spotřebu hnojiva (to hydrogel trochu taky tím, ze snižuje riziko vyplavování do spodních vod a vůbec někam pryč, ale tak účinný ohledně hnojení by být neměl), což se taky hodí, že. Akorát to prostě není tak zjevně vidět. No a teoreticky je aplikace biocharu přínosná na věčné časy, což se o hydrogelu rozhodně říct nedá.
Jasně, ale ne v té formě, jak se to dělá tady. Tu novou krev musím vybrat s ohledem na plemeno, plemeníka i fenu, na celkovou situaci - a pak na těch křížencích taky dál chovám, po nějakém výběru a vyšetřeních. Ne že sprsknu na svou fenu NO psa BO, protože ho má soused, a potomky prodám po okolí a tím to celé hasne.
Já jsem obrovský zastánce široké chovatelské základny. A před pár lety jsem se dívala na psy, co tu byli, jednoho konkrétního plemene. Početného, opravdu dost početného.
A víte co? Bylo to jedno. Export, ze zahraničního krytí, staré zavedené chovky, nové ambiciózní chovky… Všechno to mělo psy, kteří byli v řadu 4 - 6 generací zpátky příbuzní. A nenašla jsem ani jednoho psa (!), který by nebyl s ostatními příbuzný do 10. generace.
Absolutně nejsem zastáncem bPP psů, kde tohle ani nedohledám. Ale čistokrevný chov s tímto přístupem nutně půjde časem do kytek. Věřím, že tam ještě není a snad za mého života ani nebude. Ale jsou lidi, kteří tak optimističtí nejsou.
Já vidím nějaké rozumné přilévání nové krve jako jedinou možnost, jak to dlouhodobě udržet. Protože krýt vlastníky, potomkem pak praneteř, která je zároveň sestřenicí z druhého kolene, to se prostě časem projeví. Protože teď už je pozdě na nějaké udržování široké chovné základny, ona už široká není. Asi ne u všech plemen, ale u většiny ano.
Asi by dost pomohlo neužívat transport spermatu. Prostě byste kryla tím, co máte v dojezdové vzdálenosti, což by Vám možnosti zmenšilo, ale v plemeni jako celku by se začalo používat mnohem více plemeníků. Ale to mělo smysl před lety, když ti psi byli ještě geneticky méně uniformní. Teď to asi už nemá smysl.
No ale abych se dostala k tomu, proč to píšu: ptala jste se, proč lidi takové ty domácí odchovy dělají. Víte, kdo má stoprocentně 0 příbuzných deset generací zpátky? Papíroví psi různých plemen. Takže pokud chci ovčáka a nepříbuzné potomstvo, vezmu si fenu NO a psa BO, budu mít maličké ovčáčky… a jo, jasné, tahle úvaha má sto a jednu chybu, ale zkuste tuhle logiku vyvrátit v dědinské hospodě na růžku. Lidi takhle uvažují. Domluví se, kdo chce štěně, nakryjí, a když je pak štěňat víc, tak je inzerují. To jsou ti kříženci goldenů a labradorů, protože obojí je retrívr, kokrů a špringrů, protože obojí je španěl, atd. Moc se do inzercí nedostávají, většinou se nějak poprodávají v rámci nejbližšího okolí, ale jsou tu. U nás na dědině pomalu papírových psů ubývá, protože lidi nejsou spokojení se zdravotním stavem čistokrevného chovu a od kříženců si slibují, že to bude lepší. Nejspíš nebude, že, nebo leda náhodou, ale prostě pravé voříšky není kde brát, bezpapíráci už jsou špatným zdravím profláklí, čistokrevní jsou zdegenerovaní, tak holt to řeší takto.
A uznávám sama za sebe, že nevím, jak z toho ven. Já to mám vyřešené pro sebe, ale občas mi prostě dojdou argumenty, kterými bych vysvětlila a obhájila svůj názor na tyto křížence. Protože krom toho, že bez PP psů by ti kříženci nemohli existovat, jsem nahraná. Jsou levnější, chovatele (no, spíš “chovatele”) obvykle zájemci znají, mají k němu důvěru, mají na něj reference od majitelů předchozího vrhu… takže tu máme křížence NO a dobrmana (obě služební plemena, tak si to přece musí sednout), NO a rotvajlera, NO a BO, ty retrívry, španěly, kavalíra s papilonem, jezevčíka krátkosrstého s drsnosrstým… Chystá se tu jeden vrh vlčího špice s nějakým jiným špicem.
Je nás tu okolo 500 obyvatel a tohle všechno tu máme za křížence. Bezpapíráci už nefrčí. Frčí plně uznávané křižovatky.
Jak jsem psala, nějaká rozumná, promyšlená a naplánovaná obnova krve bude u většiny plemen časem nutná. Ale takhle jsem si to teda nepředstavovala. Nicméně nějaká část lidí ano.
Křepelka je takové hogo fogo jídlo. My jsme je dělávali na sváteční obědy o třech čtyřech chodech. To máte předkrm, polévku, křepelku (nadívanou, aby toho bylo víc) a zákusek, to by musel být člověk otesánek, aby mu to nestačilo.
Ale jo, servírovat fyzicky pracujícímu, to bych počítala tři až čtyři křepelky na hlavu.
Mrkev má klíčivost kolem 40 %, takže dvě tři semínka to akorát pěkně kompenzují. A když vzejdou dvě mrkve blízko u sebe, obvykle je jen jedna z nich pořádná, ta druhá bývá nedovyvinutý chcípák. A když náhodou není, tak nejhorší, co se Vám s mrkvemi stane, jsou propletené a rozvětvené kořeny. S tím je sice více práce při čištění, ale sem tam se to přežít dá.
Edit: no a pak taky existují výsevní pásky. 🙂
Krása.
Vypadá to, že máte vody dost. Tady za celé jaro napršelo 45 mm, takže jsme tu jak na Sahaře.
Zaléváte hadicí? Konví by se mi, přiznám se, moc nechtělo.
Vyvýšené záhonky nemám, mám jen tři 60l nádoby na okurky, lilky a papriky. A sypala jsem do toho hydrogel a agrouhlí, aby zemina držela vodu. Po výsadbě jsem mulčovala. Jinak bych se uzalívala jen těmi nádobami.
I když možná ne. Zvíře celkem baví zalévat a dětská práce v této podobě je u nás legální, takže…