Oblast jsem neuvedla úmyslně, protože to bych mohla stejně tak uvést její jméno, příjmení a adresu. Kozy v takovém množství chová v širokém okolí opravdu jen ona jediná. Ale vlkuprostá ta oblast fakt není. 
A uveřejnit ji nechci, protože má problémy - ne s vlky, ale s lidmi. Částečně s krmiči a částečně se zloději. Bližší podrobnosti neznám, ale nemám důvod přilévat oleje do ohně.
Nicméně mým úmyslem nebylo vyřešit všechny problémy světa, spíš jen říct, že to jde. Řešení existuje, jen je třeba najít takové, které vyhovuje konkrétnímu člověku a konkrétní situaci. 
Lidi, kteří končí s chovem kvůli vlkům, většinou skončit stejně chtěli a byla jen otázka času, než tak učiní. Vlci pak mohli být poslední kapkou, která ale mohla spadnout kdykoli.
Co se týče vlků, jsem jak pro vlky, tak pro jejich kontrolovaný a řízený odstřel. 

Psa na zahradě se dá taky relativně snadno zbavit otráveným špekáčkem… Pokud jsou obavy o zdraví a život skutečně namístě, je dobré mít psa tam, kde jsem já, abychom se ochránili vzájemně. Já jeho před těmi špekáčky a on mě před přímým útokem. 

Já měla dovolenou začátkem srpna, jak byly taky deště. Moc super to bylo. 😀 Bratr se dvěma dětmi měl taky dovolenou, tak jeden týden nevystrčili nos z hotelu, druhý už chvílemi mohli jít ven řádit. My 
Je pravda, že špatné počasí během dovolených a táborů jsou fakt za trest, zvlášť když jsou ve hře děti. 
 

Už jsem to psala stokrát na iFauně - jsem pro vlky, jediné, čeho se bojím, jsou právě ti kříženci. 
Teď je to pár týdnů, co jsem byla u chovatelky koz. Ztráty za posledních patnáct let žádné. Má ohradu, pevnou ohradu. Kolem menší pastviny s elektrickými ohradníky. Kozy má v pevné ohradě, která je tak velká, že ji lze předělit ohradníky taky. Tak přes porody dle potřeby kozy rotuje v té velké ohradě. A když kůzlata povyrostou a chodí na pastvu s matkami, zkontroluje ohradníky a kozy pase tam. Vždycky má v provozu jeden, dva ohradníky. Je to méně práce a údržby. Než to kozy vypasou, nachystá si jiný ohradník a pak má prostě kozy tam. 
Problém jí z větší části řeší přenosný přístřešek a traktůrek, kterým vozí vodu a někdy krmivo, když má kozy v ohradníku tak vzdáleném, že je na noc nezahání do pevné ohrady. 
Takto obstarává cca 130 kusů zvířat, z nichž některá jsou v sezóně dojená. Manžel chodí do práce, až na nějaké nečekané události je na ně sama. Jde to. 
Tak ať mi nikdo neříká, že nelze uchránit dvacet ovcí, u kterých odpadá dojení. Jasně, musí se stříhat, ale rozhodně ne každý den. 

Fikovnice:

Počkej, a co že jí to vyléčilo? Zánět dásní?

Já bych to teda taky nedala…

Stejně tak bych nedala (asi) nechat si muší larvy, aby vyžraly třeba shnilou nohu.

Teta měla některé zuby umělé. Nevím, jestli můstky, nebo takové ty naražené do kosti nebo co, ale vím, že se musely pasovat. Když jí je zubař dělal, měla zrovna zánět dásní - měla je oteklé. A zubaře to nijak netankovalo a zuby jí napasoval na ty oteklé dásně. Nesedící zub dál dráždil dáseň, která pak zvesela pokračovala v otocích a zánětech a kruh se uzavřel.
Samozřejmě to není nebolestivý stav. Když uplynula doba, kdy by po zákroku už mělo všechno fungovat, ale teta měla stále problémy, zašla za ním a dozvěděla se, že vše je v pořádku. 
Tak se začaly hledat alternativy. A jednou z nich byla hirudoterapie. Šla jsem tam s tetou, já tam byla kvůli těm křečákům, obě jsme tam šly na doporučení. Není to tak, že terapeuty najdete na internetu a vyberete toho, který je nejlevnější. Musíte mít důvěru, ona každá manipulace s krví nese rizika. 
Během dvou sezení zánět ustoupil. Dásně se prakticky uzdravily a implantáty se začaly viklat a zcela jednoznačně neseděly. Teta si našla jiného zubaře (teda zubařku, ale co si budem povídat, o pohlaví to není), kde se dozvěděla, že zasáhla za pět minut dvanáct. Kvůli blbě napasovaným umělým zubům mohla přijít ještě o ty své. Zánět postupoval z dásní do kosti, což s sebou nese nemalá rizika. 
Teď má teta na druhý pokus k velké spokojenosti pár implantátů a zbytek zubů vlastních a bez bolesti.

Pokud Vám dobrman připadá přiměřeně velký, zkuste velkého knírače. Inteligetní, krásný a silný pes, povahy nejsou tak razantní, jak bývaly. Samozřejmě je to služební plemeno, takže to má svá specifika. 
Pokud si přejete psa, který bude hlídat jen tím, že je velký a na zahradě, ale akci od něj nečekáte, dobrou zastrašovací službu zastane v podstatě jakýkoli pes, který na to vypadá. Černý labrador na mnoho lidí působí děsivěji než moskevský strážní pes. 
Pokud chcete psa skutečně pro akci, tak si uvědomte, že psa je pro obranu třeba vést a trénovat, cvičit. Nebude to hned a nebude to zadarmo. 

Já oceňuju fakt, že ze všech možných loveckých plemen je baset jeden z nejvíce vhodných pro lidi, kteří se nehodlají věnovat myslivosti. 
Doporučuju navštívit nějakou dobrou chovatelskou stanici a popovídat si o svých očekáváních s někým, kdo ty psy reálně chová, má nejlepší představu, co se aktuálně v chovu děje a co by bylo nejvhodnější. 
Baseti nemají loveckou zkoušku, jsou na lovecké plemeno relativně klidní, jejich zdravotní problémy se poměrně aktivně řeší. Na druhou stranu stále ještě se vyskytují jedinci se silnými loveckými pudy, což je nutno řešit a ne psa připnout doživotně na vodítku. 
Pokud máte vyhlášku o zákazu volného pohybu psů a nemáte k dispozici vlastní pozemek, kde by bylo možno mít psa na volno, tak holt počítejte s víkendovými výlety za psí svobodou. Neplánujete mít vižlu ani dalmatina, kde by bylo třeba ty psy vyběhat denně, ale je nutné basetovi dopřát přirozený pohyb aspoň jednou dvakrát týdně. 
Primárně potřebujete vyřešit ve vztahu k basetovi dvě věci: Je to pes s poměrně hlubokým hlasem, co když bude štěkotem rušit sousedy? A ten zmiňovaný lovecký pud a pohyb na volno. Jistě, obojí je třeba řešit s každým psem, ale je pravda, že s basetem ještě o trošičku víc. 

Já vím, že je to šokující zjištění, ale počet příspěvků na stránce se dá měnit. Můžete jich mít 10, 20, 50 nebo 100. Takže co je pro Vás 1 strana, pro jiného může být 10 stran. 

Ano, na dásních. A celých dvacet minut jí visely z pusy ven. To už je teda i na mě moc. Ale vlastní zuby za to asi stojí, to jo.
Bolí to velice malinko, spíš chvílemi a připomíná to žahání kopřivou než prostou bolest. Ale všimnete si. Pak, až se cucoňa pustí, to nebolí. Pokud si to člověk nedráždí, tak to ani moc nesvědí, nenatéká, je to prostě taková ukázněná rána. 

Doporučuje se to dávat nad postižené místo blíže směrem k srdci. Já si to jednou zkusila dát na tu nohu s křečákem a nevyhovovalo mi to, tak jsem pokračovala s pijavicemi na zádech a dobrý. Funguje to taky. Jde o to, že srdce během několika málo vteřin tu krev stejně dostane prakticky kamkoli do těla, takže je ten účinek stejně na celé tělo. 
Teta to měla na těch dásních, protože potřebovala maximální dávku na cílené místo, ale myslím, že kdyby si je dala přicucnout na záda nebo kamkoli jinam, byl by rozdíl minimální. Dásně se ale lépe a rychleji hojí, takže vlastně na tom vydělala. 

Ono taky záleží, jestli si zadavatel představuje chov na maso, nebo na mléko. Jestli má postavené funkční ohrady či ohradníky, stáje, stodolu. Jestli si bude dělat seno sám. Jestli má techniku. Jestli…
Prostě nejde říct. Musí si to zjistit sám. 

Já si myslím, že není reálně možné, aby ovce vydělaly první rok prakticky jakoukoli částku bez vysokých vstupních investic, pokud nemáte  kompletní zázemí hotové. 
Nastudujte si chov ovcí a ujistěte se, že toto všechno jste ochoten a schopen podstoupit a zajistit. Pak si zjistěte, jaká by ve Vašem okolí byla klientela (jinou budete mít na dědině, jinou v blízkosti velkoměsta), případně jestli jste schopen rozvážet chladicím autem apod. 
To jsou všechno individuální položky, které nemá smysl odhadovat za někoho jiného, koho neznáme. 
Pak si to hoďte na papír a spočítejte. 

assil:

Ano, fenotyp je vzhled, ale potomkům se předává genotyp, proto u voříšků kolikrát vzhled štěňat ani moc rodičům neodpovídá a ve vrhu můžou být vzhledově různá štěňata. Což u PP psa se nestane, tam jsou jen drobné odchylky, protože mají gentoyp už víceméně ustálený.

Obecně myslím, že průšvih jsou výstavy, ne chov jako takový, kdyby se výstavy zrušily a max nechali nějaké bonitace, kde by bylo jen odpovídá standardu x neodpovídá, bylo by na tom mnoho plemen líp.

Nad tím jsem taky přemýšlela a došlo mi, že to tak nějak už funguje. Máte z výstavy ocenění výborný, velmi dobrý, dobrý, nestandard. Nebo tak nějak. A na majitelích fen záleží, jestli osloví majitele psa s titulem výborný, ač to třeba po zdravotní či povahové stránce není kdovíco, nebo dobrý, který je ale zas výborný v jiných kritériích. 
Asi jsem zastáncem transparentnosti. Když budu mít všechny informace, nejlépe se rozhodnu, co je pro mou fenu to nejlepší. Jenže to by lidi nesměli lhát a podvádět, že. 
Tak zas nic. 

Fenotyp je konkrétní projev genotypu. Typickým příkladem je vzhled, ale může se jednat např. o povahový rys, pracovní vlohu, náchylnost k nemoci. 
Genotypově mám krevní skupinu B0, někdo může bít BB. Oba budeme mít fenotypově B. 
Genotypově mám po mamince vlohu pro zdravé oči, po tátovi krátkozrakost. Fenotypově mám tu krátkozrakost. A tak dále. 

Chraň Vás pánbůh a všichni svatí sypat zvířeti do rány sůl! To musí bolet přímo strašlivě. Kdyby to někdo dělal, normálně ránu vydesinfikujte co nejméně pálivým desinfekčním přípravkem.

Mix je mix, tam to nikdy nevíte s jistotou. Ale ona ta plemena si jsou opravdu docela dost podobná, takže bych to tolik nehrotila. Jestli bude mít Váš vyvolený kůň rámec čtvercový nebo středně dlouhý, jaký to na Vás bude mít vliv? 
Vyberte si koně, který Vám vyhovuje, a je jedno, jakého plemene je. Shánět nějakou raritu mi přijde zbytečné. Pokud Vám vyhovují begani a norici, podívejte se po jejich hříbatech, nemusíte mít za každou cenu křižovatku, zvlášť, když ani nevíte, jak se to křížení projeví.
Pokud je Váš záměr spíše teoretický, tak na ten inzerát zavolejte a domluvte si návštěvu. Pokud je chovatel fajn, udělá si na Vás čas - i kdyby jen proto, aby šířil povědomí o svém plemeni. 
K těm chodům můžu dodat, že chladnokrevníci mají takové nízké, úsporné nižší chody, které někomu vyhovují a někomu ne. Cval naopak většinou docela hrká. Pokud jste nikdy na beganovi nebo norikovi nejela, doporučuju vyzkoušet a udělat si vlastní názor. 

Českomoravský belgický kůň a slezský norik jsou dvě ustálená plemena, která moc nedává smysl křížit. Ono to samozřejmě lze, protože to jsou poměrně podobní koně, ale proč to dělat?
Beganku znám jednu, zamlada nerada nosila lidi, ale moc ji bavilo tahat. Byla trošku oříšek, už proto, že oproti teplokrevníkovi je chlaďas prostě jiný. Měla hříbata, jedno nebo dvě též begany, pak křížence, všechno trošku umanutější, ale chytrá a snaživá zvířata. Jezdí nebo donedávna jezdila pod naprostými začátečníky a dětmi. Spolehlivý kůň. 
O beganech se traduje, že se neučí tak rychle nako norici. Nevím, jestli je to pravda. 
Pokud jste v dnešní době narazila na inzerát českého křížence, domnívám se, že chovateli šlo prostě o to, aby měl chladnokrevné hříbě s předpokladem pro práci. Něco nevyšlo (cokoli, to hříbě, finance, zdraví chovatele…) a hříbě prodává. Nehledala bych za tím nějakou snahu o chov výjimečného plemene. 

Pijavic je fúra druhů a jen některé mají léčivé účinky a jen některé mají tolik protisrážlivých látek, aby na to tak velký savec, jako je člověk, reagoval. 
U pijavic je největší riziko dvojí: Alergická reakce a přenos nakažlivých chorob od předchozích dárců krve. Proto bych se od jiné než důvěryhodné pijavice cucat nenechala. 
Všechna ostatní rizika jsou poměrně zanedbatelná (pro jinak zdravého člověka). Základem je přiložit pijavici na rozumné místo (místní doktorka vzpomíná, jak jednou tahala pánovi pijavice z přirození, prý fakt fajn zážitek - pro ni to bylo z profesního pohledu velice obohacující a pro něj vůbec, takže v průměru fajn zážitek) a nedrbat si to, nebo to nateče. Nenamáhat se zejména po první cuconi, protože nevíte, jak na to zrovna Váš organismus zareaguje. A mít to pořádně zavázané nějakým savým materiálem. Já si na to plácnu dámskou vložku a oblepím to dokola leukoplastí a na 90 % je to v pohodě. Pokud jedu domů autem nebo busem a nechci riskovat pošpinění sedaček, obalím si to ještě takovou tou podložkou pod mimina nebo ležáky. Ničím nemazat, pokud nejde jinak, tak jen velice jemně potírat alkoholem. 
Jinak se musím teda ohradit některým znechuceným výrazům. Pijavice je krásné zvířátko, na těch nacucaných cuconích je vidět, jak má každá jinou kresbu. Mají zelená bříška a hnědá zádička s měděným vzorkem, který se kus od kusu liší - jedna měla na zádech vykříčníky a jedna celkem velké hvězdičky, další zas nepravidelné skvrny skoro jako levhart. Prostě krása. Radost pohledět. A jsou na dotek jemné, skoro až hebké, a skoro vůbec nejsou slizké. Přísavku mají na hlavě i na ocase a je někdy problém poznat, kterým koncem která cucoňa vlastně cucá. Jsou to nádherná a obdivuhodná stvoření. 
Nebo jsem divná a mám ráda zvláštní tvory. To je taky možnost. 

Myslím, že strašák PP chovu je zúžení chovatelské základny. Jakmile se nechová na linie a s připařovacími plány, nutně se dříve nebo později stane, že psi nějakého konkrétního typu přijdou do módy a chovatelsky převáží v populaci, někdy bohužel tak moc, že jinou krev prakticky vytlačí.
V souvislosti s tím jsem přemýšlela nad čistokrevným chovem teplokrevných koní. Uvažuju - a nešlo by to podobně? Mít psy v typu a plemeni, ale vybraní jedinci by mohli být chovatelsky využiti i v jiném plemeni stejného typu. 
Je to velice teoretická myšlenka, kterou se v duchu zabývám už pár let. Samozřejmě to troskotá na tom, že by spolu musely jednotlivé plemenné knihy spolupracovat, že. Také by nesměl mít prim vzhled, což bych ale u pracovních plemen nepovažovala za vysloveně nereálné, jen vysoce nepravděpodobné.
Nojo, je to blbost, já vím. Ale bavit se tou myšlenkou můžu, když teď moc nemám do čeho píchnout. 🙂