To, co popisuje Bona, by pro mě byl horor.
Nejsem koňák. Od cca 15 do 25 let jsem jezdila, chodila na lekce, placené vyjížďky nebo si koně pronajímala. To jsem neměla dítě.
Takže tu kombinaci ježdění s dítětem neznám. Ale když jsem měla mimi, první 4 měsíce jsem neměla čas si ani čistit zuby dvakrát denně. Kdykoli ta malá bestijka spala, spala jsem taky. Prvního tři čtvrtě roku přes den spal po každém kojení deset minut, takže něco udělat, když spal, stejně nešlo. A měla jsem zdravotní problémy, které vylučovaly sezení na vypolstrované židli, o sedle vůbec nemluvím. Řešila jsem to přes rok, z toho 6 měsíců intenzivně. Dost na to pomohla dovolená u moře.
Co tak zjišťuju, moje problémy nebyly ojedinělé. A mohly být mnohem horší. Anebo se týkat syna a ne mě.
Ať si to naplánujete jakkoli, Vaše dítko Vám do toho hodí vidle. A bude je házet opakovaně. Porostou mu zuby a bez breku je nesundáte z náručí. Když si konečně zvyknete, že vstává v devět ráno, začne z ničeho nic vstávat před pátou, bude si všelijak upravovat režim, nemocnět, mít různé nálady, padat ze schodů… Takže to chce od Vás zejména pevné nervy a přizpůsobivost.
Teď má synáček rok a půl a snad přichází doba, kdy bych mohla od Ježíška dostat nějakou tu vyjížďku. Ale mít koně, starat se o něj, mít čas a vůbec kapacitu v hlavě na to, aby se měl jakž takž dobře, to je pro mě scifi. Jako jo, řešíme stavbu domu, což Vy asi nebudete, ale pořád mi připadá péče o koně náročnější než jednou denně telefonát ohledně bydlení.
Chci říci, že to je individuální. Možná se vyšvihnete do sedla hned po šestinedělí a vsechno budete zvládat levou zadní. Ale možná koně dva roky neuvidíte. A musíte na to být připravená, co se bude dít, když Vaše dítě nebo Vy sama budete potřebovat nějaký čas více péče, než sama zvládnete.
