Odpověď na příspěvek uživatele Doron z 19.07.2023, 10:21:48
Ale jako jo, von je to boj! A jak jsou tři je to opravdu i boj s časem. Když mi k prvnímu ohaříkovi přišla první útulková Bubi, měla jsem to šécko nalajnovaný a fachalo to hezky. Měli jsme těch samostatných procházek poměrně dost - nejvíc tedy ve prospěch Ešátora. I proto, že moje heslo právě bylo, že jsem chtěla, aby věděl, že je pro mě stále ta moje láska veliká, ten kdo byl doma první, že o nic nepřišel. Pes se tak moc nepohybuje v čase, takže stačí malá vycházka označená tou výjimečností, kdy to člověk udělá maximalisticky intenzivní. Ne procházení se, ale intenzivní náplň. Klidně právě i po společný procházce. Jak jsou tři, a k tomu stavba, je to pro mě nemožný, ale moc dobře vím, že když se budu snažit, tak to nějak vyšaším. Rumíček zase miluje pouštět si balonek s kopečka, donekonečna dokolečka. A protože s fraucimórem na to tolik času není, když se jde hromadně, tak semo tamo ho vytáhnu naproti k sousedům do úvozu a tam jako strávíme k jeho nadšení celou jeho osobní procházku, kdy jako blbeček čutám balonek zpátky a on je Blažej, jak může zkoumat, kde mu to nejlíp běhá 😀 ten balonek.
Semotamo prostě pro každýho urvu jeho samostatnej čas a je pak vidět - hned od začátku procházky, jak je z toho ten dotyčnej nadšenej. Důchodkyně útulková, která je u nás teď akorát rok a fousek, metala tuhle při krátký vycházce kolem komína, kdy jsem ji vytáhla po venčení opravdu na pár minut, takový kozelce, že jsem se bála, aby jí byť s odstupem, neprdla ta pooperační zahojená jizva, jakou měla radost, prtka moje šedivá.
Edit - vůbec, ale vůbec si nedovedu představit, jak to má zorganizovaný třeba Janaa, nebo Arosek, který jsou v majetku příšernýho počtu psů, kterej já bych taky ráda, ale nestíhala bych to už vůbec. JAK SE TO DĚLÁ? 😲