Odpověď na příspěvek uživatele Horsana z 05.03.2026, 14:38:36
repu a zemiaky.
máte pojízdnej skleník 😀 Hm, ne, že by naše auto vypadalo jinak. A to mi manžel sliboval rande v myčce - páč bych se ráda naučila obsluhovat ten automat, ale protože jsem jelito, obávám se, že bych to tam rozbila.
No praveze sluzim dnes aj zajtra
takže víkend volný a pak celý týden zápřah?
zberaci takmer denne.
já už jsem fakt na lidi alergická, všude, všude to vleze,proč nezalezou zase do regálů, jak před covidem??
s nutili stopkat ponozky
tohle jsem nikdy nepochopila, díra se vobklíčí nití, zatáhne, udělá se osnova, pak se tam v ní kličkuje nití a na závěr se to potluče nůžkama, aby to netlačilo. NIKDY, NIKDY SE MI NEPODAŘIL UŽ TEN PRVNÍ KROK - NEUMIM VOBKLÍČIT DÍRU NITÍ!
A já bych ale třeba ráda uměla šít - ušila bych si záclonky, jaký bych chtěla, polštářky - povlaky, jaký bych chtěla - to by se mi líbilo, povlaky pejskům do pelíšků….. jenže nemám odvahu investovat do nákupu stroje, aby pak stál někde v koutě a padal na něj prach, protože mi to nepůjde.
Odpověď na příspěvek uživatele Ariska z 05.03.2026, 15:59:54
na okno už to je horší.
však pokud by to mělo byt vyskočit nekam,kam to nejde, nemusi skákat najednou , al třeba pristavit jako meziclanek stolicku, zidli a z ni uz to tam skoci.
Odpověď na příspěvek uživatele Buggyra z 05.03.2026, 06:45:26
Já jen zašívám
A to ste mi připomněláá! Já ondynoj taky zašívala, asi po sto letech. Páč můj drahá polovina měl rozervanou kapsu v bombru. To nebyla vlastně ani kapsa , to byla díra. Takže pak, když měl bundu na sobě a potřeboval z kapsy vytáhnout třeba platební kartu, provozoval gymnastiku kříženou s tancem sv. Víta, aby ji vytáhl a vypadal u toho jak hadí žena.
I zželelo se ženě muže svého,
a jehlu do ruky chopila,
aby pak za svitu svící,
kapcu pozašívala.
(Strejda Erben promine.)
A vono to drží! Je ale dobře, že na to není vidět, páč to je prasárna největší.
Odpověď na příspěvek uživatele Fatia z 05.03.2026, 09:53:17
Jo, to si moc a moc dobře pamatuju s Murphym - ten byl navíc ještě přízemní, takže furt do vany a sprchovat podvozek, nožičky…. Proto další pes už byl holoprtka.
Já furt dlužím tu návštěvu, viď? Se jdu zastřelit ☹️
Odpověď na příspěvek uživatele efe z 05.03.2026, 09:06:36
Jojo mráz pracuje pro nás 😀
Já včera po procházce, kdy jsem ještě chvíli byla s ohařem na zahradě, kde jsme si hráli, se následně za tento blbý nápad proklínala. Oba měli za drápama tuny bahna ☹️ , nešlo to vymýt, takže přišel ke slovu kyblík od jogurta a 8x ráchání nožičky.
Odpověď na příspěvek uživatele Buggyra z 05.03.2026, 08:03:24
Mě tyhle hrubky fakt štvou, vždycky jsem to mrskala bezchybně, nevím co se stalo - asi fakt to rychlopsaní, kdy už myslím na dalších 10 věcí ☹️ . Leckdy jsem u sebe opravovala následně hrozný prasárny, způsobený třeba tím, že píšu v článku jak něco my všichni, pak odbočím a jde tam jen o já+Tali, takže tvrdý y, že jo, pak se zase vrátím v ději, že my všichni a už ten pitomej ypsilon nechám!!!! Hamba mě pak fackuje.
Tenurri - koukněte jestli nemáte třeba u Penny řeznictví Rabbit - teď je třeba akce na kuřecí horní stehna - za 49 kč/ kg - je to mražené a půlkilových balíčcích. Určitě tam mají i jiný akce, já to moc nesleduju, páč zapomenu, teď jsem musela udržet myšlenku, páč maso došlo a závoz k nám je až za 14 dní. ale maso vypadá fakt dobře. Penny má teď - jsem se tam zašla rovnou kouknout, jinak k nim moc nechodím - mají vepřovou“plec” za 64 kč. Ty uvozovky jsou tam proto, že tohle, kdo nazve plecí, tak je dost ignorant, takhle nabouraný maso je pro zpracování v podstatě odpad, odkud to vykrajovali nevím, ale zase přesně to ukazuje, že jsme odpaďák Evropy, že nám prodají cokoliv. Jako není to závadný maso 😀 , ale tak šíleně nabouraný, že to prostě plec není.
Odpověď na příspěvek uživatele efe z 04.03.2026, 13:34:03
Krása, já mohu jen konstatovat svou bledou závist. Já jsem jednou pletla. DOhnala mě představa, že si upletu svetr s netopýřími rukávy, jaký si pořídila v Maďarsku má sestra…….. mno…. první tu začínací řadu mi začala maminka. Když jsem dohotovila ten spodní rantl a začínala už jako ten svetr, trochu sem slevila z požadavků. Naznala jsem, že netopýří rukávy jsou moc velký objem na pletení a spokojím se tedy s normálními rukávy…………….. když jsem upletla pár dalších řad, dospěla sem k závěru, že ani já, ani svetr rukávy nepotřebujeme a dohotovila posléze vestu 😀 😀 😀 😀 A tím jsem navždy s ručníma pracema skončila. svůj podíl na tom má i scénka z vlaku, kterým jsem cestovala tehdy a vzala jsem si pletení s sebou. Jo -věk, bylo mi cca patnáct? šestnáct??. Jela jsem v tom otevřeném vlaku. U okýnka. Proti mě si sedla paní a posléze taky vytáhla pletení. A zatímco já se potýkala se svým svetrem, kdy mám nevím proč tendence, když mi něco nejde, vytahovat vše až do výše očí a též jsem vlnu při pletení značně utahovala, takže jsem pak vždy musela jehlicí pečlivě zacílit a silou probodnout potřebné očko, abych mohla provlíknout………. tak paní pletla PONOŽKY! to vyžaduje čtyři útlé jehlice a pátou se tvoří……… No.
Byla jsem zcela ponořena do svého boje s vlnou a snaživě útočila jehlicí na každé jednotlivé oko a pak na sílu provlíkala, když jsem najednou cítila, že něco je nějak. Zvedla jsem oči a zamířila pohled do sousedního kupé přes uličku, odkud jsem cítila tlak cizího pohledu. Tam seděl týpek , tak dvacet, koukal se naším směrem a dusil se, až byl červenej. Smíchem se dusil, páč koukal na mě - dementa, co bojuje s jehlicema a vlnou a paní, která s tou lehkostí cinkala pěti jehlicema. ladně vyráběla tu fusku A PŘI TOM SE DÍVALA Z VOKNA!! Tento obraz vpálený do mé paměti způsobil, že ruční práce už nikdy 😀